Já… já se bojím! Neměl jsem se do toho dávat! Ne! Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na brusle, které jsem měl v jedné ruce a na své nohy, které byly nyní na zemi a já si v klidu seděl na tvrdé kožešině. Za mnou stál hřebec a podivně se šklebil, kdy jsem se na něj podíval a odfrkl si. ,,Ty se máš, co šklebit, ignorante,“ odfrkl jsem si. ,,Ty na led nejdeš,“ dodal jsem se zabrbláním, ale podíval se zpět na své nohy a na brusle. Tak fajn, Sangmine, nebuď posera a koukej si ty brusle nasadit! A co když spadnu? No, tak spadneš, co se stane? Zlomíš si nohu? Jo! Třeba zlomím! Vypískl jsem, když do mě cosi strčilo, ale zjistil jsem, že to je jen ta černá obluda, kterou ve skutečnosti samozřejmě mám rád, tedy, alespoň jen někdy a v některých mezích! Protože nyní si ze mě dělal snad legraci! A pak že koně nemají tak dokonalý mozek, oni ho mají, mají ho až moc vychytralý! ,,Taky tě pošlu na led a budeš tam roztáhlý jako… jako kůň!“ ušklíbl jsem se, kdy on se zatvářil jako osel a couvl zpět, kdy jsem se zasmál, obul si nakonec brusle a hodil po hřebci sníh, kdy on se vzepjal a zaržál. Jak říkám, je to oslík. Zavrtěl jsem hlavou a postavil se na brusle.
Tak fajn, teď hlavně nespadni! Hezky pomalu brusli a nic se ti nestane. Tedy, jenom možná, že jo! Za chvilku do tebe třeba někdo strčí, ale nesmíš se nechat rozhodit! Co? Strčí? Tak to ne jako, já chci žít! Mamí! Dával jsem si pozor na lidi a opatrně se rozjel, kdy jsem málem byl přejet dítětem! Atentát! Na moji osobu! Zamračil jsem se, ale rozjel se dál. Nakonec to není tak těžké! Opatrně jsem překládal nohy a sledoval i krátce nádherně zasněženou krajinu. Bylo tu úžasně!
Jenže neudržel jsem se na nohou moc dlouho! Najednou do mě narazilo cosi, co mělo blonďatou palici! ,,Áááá!“ zaječel jsem a už letěl k zemi, kdy jsem se loučil se všemi, které jsem znal. Ovšem, než jsem se stačil přiblížit k zemi, nějaké silné paže mě zachytily a já se odvážil pootevřít oko. Spatřil jsem těsně před nosem led, naštěstí jsem na něj nedopadl, jinak by to nedopadlo dobře. ,,Omlouvám se, koukal jsem jinam,“ ozval se jemný hlas a kdosi mě postavil na nohy. ,,Hmmm… to je neslušné nabourat do člověka, který se teprve učí bruslit,“ zabručel jsem a chytil pevnou půdu pod nohami, ale rozjely se mi a rychle jsem se chytil toho přede mnou, kdy jsem se mu podíval do očí. Byl to vyšší blonďák a usmíval se, jako by to byl největší anděl světa! To mu nežeru! Můj anděl je hezčí! Pf! ,,Ty jsi ale drzý,“ zasmál se a poplácal mě po hlavě, kde jsem měl čepici, takže mi ji dost dobře srazil do očí. ,,Pf… to není fér!“ zahučel jsem a upravil si čepici. On se zasmál a uculil se. ,,Jsi jak štěně…“ usmál se. ,,Jo, super, já mám doma přítele!“ odfrkl jsem si. Třeba je homofob! ,,Jo, já taky, taky takové štěně,“ ušklíbl se a mrkl. Hm, tak nic no! ,,A jsem Ryeowook,“ usmál se a podal mi ruku v rukavici. ,,Sangmin!“ usmál jsem se a podal mu ruku, kdy jsem si s ním potřásl. ,,Ach… Taky Minnie…“ usmál se nadšeně, kdy jsem pozvedl obočí, ale on se jen zasmál.
Chtěl mi něco říct, když se najednou na obloze objevila létající potvora s řevem. Dobře, nebyla to zas taková potvora, když to byl očividně… ,,Démon…“ zamumlal jsem a blonďák u mě očividně ztuhl a v jeho očích se… ,,A ty taky!“ vypískl jsem, když jsem spatřil v jeho očích černé odlesky a spousta lidí ztichlo, zpanikařilo a hledělo na muže na obloze, co tam levitoval. ,,Možná… trochu, ale teď si myslím, že není čas na nic jiného, než na to, zachránit lidi...“ zamumlal Ryeowook, kdy se mi podíval do očí. ,,Všichni tady zhynete! Pozabíjím Vás do jednoho! Nikdo z vás nebude již obývat tuhle planetu! My! Ovládneme svět! Konečně se stane to! Co se mělo stát před několika set lety! Teď se to stane! Konečně! Konečně bude na zemi nastolen pořádek! A nastolím ho tu já! A vy! Červi! Se mi budete plazit u nohou!“ zachechtal se a najednou začal led praskat, ale v tu chvíli se zvedl prudký vítr a do démona narazil prudký vzduch, až on překvapením vykulil oči. ,,Zahrajeme si hru… co ty na to, čaroději?“ ušklíbl se blonďák a podíval se do mých očí, kdy jsem je přimhouřil. ,,Fajn… nabídka se přijímá, ale varuji tě, umím kousat,“ ušklíbl jsem se, kdy se on nevinně usmál, ale otočil se, kdy jsem si rychle sundal brusle a vyskočil mu na záda. Démon zavřeštěl a lidé prchali ke břehu, kdy já mávl rukou a jejich brusle najednou chytily jakési menší torpédka, protože se ke břehu rozjely rychleji a i děti byly rychlé.
Démon se mnou vzlétl do vzduchu a ten druhý se na nás podíval, kdy zavřeštěl znovu. ,,Jak se opovažujete?! A co ty… ty zrádče jeden! Máš mi pomoct! Ne pomáhat jim!“ zaječel. ,,Víš, já ten otravný hmyz pozemský mám celkem rád,“ usmál se Ryeowook, kdy se kolem démona stáhla větrná koule, která kolem něj rotovala a dorážela na něj. ,,Tak vítr jo?“ ušklíbl jsem se. ,,Jo, vítr… on má led, zaručeně,“ kývl hlavou, kdy jsem se podíval pod nás, kde ještě stále praskal led a spousta lidí zdrhala a démon se je snažil dostihnout. ,,Mhm, co provedeme?“ zeptal jsem se. ,,Máš u sebe něco, co ho dokáže na několik chvil… zneškodnit?“ zeptal se mě démonek. ,,Myslíš jako třeba… lektvar… projímadlo? Léčivý lektvar? Zázvor? Pepř?“ zašklebil jsem se. ,,Třeba všechno!“ zasmál se, kdy jsme sledovali uvězněného démona ve větru. ,,Fajn…“ kývl jsem, držel se jednou rukou a vytáhl všechny lahvičky, kdy jsem začal zaříkávat a lít malé kapičky do větrného malého tornáda, které u nás rotovalo – hádám, že to byla práce démonka, který mě pevně držel na svých zádech.
,,Připrav se na to, že asi bude trochu více řvát…“ zamumlal jsem, kdy on kývl, ale pak už poslal vítr s lektvary přímo proti démonovi, oddělal od něj větrnou kouli, kdy démon zavřeštěl a zaútočil po nás s jeho ledem, ale to už mu do očí a celkově celého obličeje narazila sprška v podobě míchaného lektvaru a on zaječel neskutečně silným hlasem. Nelidským. Wookie se mnou uhnul a já mávl lehce rukou, kdy jsem zapříčinil prohnutí ledu. Usmál jsem se nadšeně. Miluju svoji moc! Pak se kolem démona objevilo několik ostrých dýk. Vykouzlil jsem jich deset, kdy jsem je všechny nechal zapíchnout jednu část démonova těla. ,,Šikovný čaroděj,“ ušklíbl se mladík, ale mávl a nové větrné silnější tornádo srazilo démona a odhodilo ho to někam daleko po lední ploše jezera, která se pod ním začala propadat. ,,No, buď se zachrání nebo ne,“ pokrčil Wook rameny a snesl se se mnou dolů, kdy jsem si rychle obul boty a uklidil brusle. ,,Jo, je to buď a nebo,“ zazubil jsem se, ale podíval se na lidi a pomohli jsme všem na břeh. ,,Snad si na nic nevzpomenou,“ vydechl Wookie, kdy já pokrčil rameny, pronesl formulku a spolu s démonem na hřbetu mého hřebce jsme opustili jezero a já doufal, že moje formulka zabrala. Pokud ne, tak tohle bude asi pro lidstvo pozdvižení…
//Schváleno administrátorem,
Mirys
