Byla krásná jarní noc, celá obloha byla posetá jasně zářícími hvězdami a já si řekl, že to je noc jako dělaná na procházku po Atrei. Zavolal jsem si Blackeyho a vyrazili jsme kolem Atrei, podél lesa a kochali se příjemnou atmosférou. Po všech těch bojích to bylo nádherně uvolňující a nedivil jsem se když Blackey začal pobíhat a dovádět kolem mě. Po nějaké době jsem se k němu přidal a začli jsme pobíhat kolem, dovádět jako malé děti a užívat si toho, že nejsme ve smrtelném nebezpečí. Když jsem však z lesa ucítil náznak magie, zastavil jsem se na místě a zpozorněl. Blackey se taky zastavil, stoupl si přede mě a posvítil mi slabým světlem, aby mé oči zvyklé na tmu kolem příliš neoslnil. Po chvíli čekání a sledování, když už jsem se rozhodl, že to asi nic nebylo, se z lesa vyřítil muž a podle jeho výrazu a pohybu jsem usoudil, že spíš než na útok to vypadá jako by před něčím utíkal, a když už byl kus dál, vyřítí se z lesa za ním obrovský démon. Muž se na něj ohlédnul, a když otáčel hlavu zpět dopředu, se naše oči na moment setkaly. Když si všiml, s jakým klidem tam stojím, asi ho napadlo, že jsem dost silný na to, aby mě celá tahle situace nevyvedla z míry a zamířil směrem ke mě, zatímco řval o pomoc jako šílený.
Nechtělo se mi zaplétat do něčeho, co se mnou nemělo nic společného, ale když jsem si představil sebe v jeho situaci, nemohl jsem ho nechat jenom tak a tak jsem se otočil směrem k démonovi a jen tak na zkoušku aktivoval Auru strachu směrem k němu. Když jsem si všiml jak pod jejím nátlakem škobrtnul, ale statečně to maskoval a běžel dál naším směrem, došlo mi, že není ani zdaleka tak silný jak by se dle jeho obrovského vzhledu zdálo a tak nechám muže aby se za mě schoval a jen zkřížím ruce na prsou a upřeně sleduji démona, který začínal pomalu zpomalovat až zastavil přímo přede mnou.
„Nevim co si zač, ale neměl by ses míchat do věcí, kerý se tě netýkaj“ plivne po mě slova, která se v jeho démoní formě očividně hodně těžko dávají dohromady. „Já si celkem dobře umím představit, co jsi TY zač a nemám náladu na to se tady s tebou bavit, takže se buď otoč a odejdi, nebo nes následky opačného rozhodnutí“ odpovím mu a vypustím z těla trochu temné magie. Alespoň pro mě to tedy byla trocha, pro démona přede mnou to bylo dost na to, aby přehodnotil svůj postoj a s vrčením začal couvat a když byl dost daleko, otočil se a odešel. Dokonce i muž co stál za mnou, jen zděšeně vypísknul a přepadl dozadu na zem, kde teď seděl na prdeli a jen na mě zíral. Při bližším zkoumání jsem z něj cítil trochu temné magie a tak jsem usoudil, že ani on není obyčejný člověk. Podívám se tedy přímo do jeho očí a zeptám se co je ON zač.
Vzduch kolem něj se zavlní a vidím, jak se proměnil do své démoní podoby, ale jediná pořádná změna byla jen v drápech a rozích, které mu narostli, změně barvy kůže a v lehkém zvýšení jeho magické energie. Žádná obrovská forma jako démon, který ho naháněl. „Alespoň nejsi tak blbej, aby ses snažil svou totožnost skrývat“ podotknu jen a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohl na nohy. Démon znovu vstoupí do své lidské podoby a s překvapeným výrazem se chopí mé natažené ruky. Když ho vytáhnu na nohy, otočím se a odcházím rád, že se nestalo nic horšího, a když na mě po chvilce přemýšlení démon zavolá, ať počkám, zastavím se tedy a počkám, než mě doběhne, než znovu vyrazím. Chvíli jsme se bavili a démon, který se představil jako Akro, stále mluvil o tom, jak mi musí nějak poděkovat za záchranu a když už jsem to dál nemohl vydržet, jsem kývnul na jeho žádost, ať jdu s ním, že mi ukáže něco, co mě jistě bude zajímat.
Vydali jsme se do opuštěnější části Atrei, kde mě zavedl několika uličkami k vstupu do podzemí. Cítil jsem z toho otvoru v zemi několik různých magických sil, ale nevypadalo to, že by čekali a chtěli nás přepadnout, ale spíš jako by spolu bojovali a tak jsem se nechal vést tunelem až k něčemu co vypadalo jako obrovská podzemní aréna a uprostřed spolu bojovalo asi 7 démonů. Teda, bojovali už jen dva a ostatní byli buď mrtví, v bezvědomí a nebo se jen krčili bokem a snažili se zastavit krvácení, nebo se léčili různými schopnostmi.
„Tohle je to místo, které by mě mělo zajímat?“ otočím se na démona, který má na tváři úšklebek, ale jen co se na mě otočí je ten tam a znovu ho nahradí úsměv.
„Tohle, Pane Kuroshi, je aréna, ve které spolu bojují temné bytosti, ale to co by vás mohlo zajímat, není aréna jako taková, ale spíš výhra, která čeká na toho, komu se podaří v ní porazit dva soupeře.“ řekne jen a dál na mě kouká a čeká na moji reakci. „A ta výhra je?“ zeptám se a jsem opravdu zvědavý, když o to bojuje tolik démonů a někteří z nich vypadali dost silně. Když se Akro nadechl a chystal se mi odpovědět, ozval se magicky zesílený hlas „Osmé kolo právě skončilo, všichni kdo se chtějí zúčastnit dalšího, posledního kola ať vstoupí do arény.“ Na který Akro zareaguje jen tím, že mě začne strkat směrem k aréně se slovy, že není čas na vysvětlování. Představa dalšího boje se mi sice moc nelíbila, ale vážně jsem chtěl vědět co je tady za výhru a tak se tedy vydám směrem do arény. Těsně před vchodem do arény mě však zastaví bělovlasý muž se slovy „v aréně bojuje každý sám, magičtí tvorové musí zůstat venku“ a jeho oči se upírali přímo na Blackeyho, který by měl být pro všechny kromě mě neviditelný. Akro se podíval stejným směrem a nechápavě se otočil zpět k bělovlasému muži, ale to už jsem řekl Blackeymu ať tady počká a vstoupil do arény. Otočil jsem se na Akra a chtěl se ho zeptat, jestli jde taky bojovat, i když mi bylo jasné, že s jeho silou by neměl šanci nikoho porazit, ale ten byl už beze stopy pryč. Otočil jsem se tedy do arény na dva muže, kteří tam byli se mnou.
Jen dva, pomyslím si, takže budu muset porazit oba, abych se dostal k té výhře. Z jednoho jsem téměř nic necítil, ale ten druhý vypadal dost silně. Ani jeden z nás se nepohnul a tak jsem čekal na znamení, že souboj začal. Žádné znamení nepřicházelo a tak jsem se rozhlédl kolem a přesně jako by na ten moment čekal, se jeden z mužů vyřítil směrem ke mě a po cestě se proměnil ve vlkodlaka, proto jsem z něj nic necítil, skoro žádnou magii v sobě neměl. Vyvolám tedy pár Flesh Eaterů a přesvědčen, že vlkodlak právě skončil svou pozornost přesunu na druhého muže, který se stále ani nehnul. Když však ucítím jak všichni Flesh Eaterové zmizeli, znovu se podívám vlkodlakovým směrem a všimnu si záblesku, který vyšel z amuletu, který se mu pohupoval kolem krku. Než stihnu jakkoli zareagovat, vlkodlak je už u mě a v plné rychlosti jak byl rozběhnutý, do mě vrazí a odhodí mě několik metrů arénou. Aniž by zastavil, pokračoval mým směrem a já neměl žádný způsob jak se mu vyhnout když jsem se ještě ani nezvedl ze země a tak mezi sebe a vlkodlaka materializuji Shadow Puppet, která se zapře nohama o zem a chytne vlkodlaka za ramena, čímž se jí podaří ho zarazit na místě. Vlastně jsem celkem překvapen jak snadno ho zastavila a tak jí dám na zkoušku rozkaz zajistit, aby se vlkodlak nemohl hýbat. Shadow Puppet chytne vlkodlaka za krk, přehodí ho přes sebe a praští s ním zády o zem, kde si mu klekne na ruce a stále ho drží pod krkem. Očividně nepatřil ke zrovna nejsilnějším vlkodlakům, protože se skutečně nedokázal z pod mojí loutky dostat. Řekl jsem tedy své loutce, aby vlkodlaka zneškodnila, ale bohužel jsem zapomněl, že nemá žádné city ani nic jiného co by ji drželo zpátky a tak jen sleduju, jak se o kousek posunula a zabořila mu ruku s drápy až po zápěstí do hrudníku.
No co, řeknu si, musel sem přijít připravený na to, že může zemřít. Zvednu se tedy ze země a otočím se na druhého muže, který však už je v démoní formě a s úšklebkem drží v ruce kopí z magie, do kterého musel magii pumpovat celou dobu, co jsem se soustředil na vlkodlaka. Vyvolám tedy velké množství Essence Eaterů a pošlu je přímo na něj, jelikož to vypadá, že je zaměřený hlavně na magii. Ještě k němu ani nedoletěli, když po mě mrštil kopí a tak se zasoustředím na teleportační schopnost své loutky, která se ihned rozběhne směrem k démonovi a proběhne těsně kolem letícího kopí. Démon si očividně myslí, že už vyhrál a tak se ani nesnaží nijak bránit proti mým havránkům, u kterých čeká, že se hned rozplynou.
Já se však teleportuji ke své loutce a kopí se tím vyhnu, pak jen pozoruji jak všichni havránci proletěli skrze démona a každý sebou vzal nemalé množství jeho magické energie. Kopí za mnou narazí na okraj arény a exploduje. Démon s výkřikem sáhne k pasu, kde má smotaný bič, kterým švihne kolem sebe a nějakým způsobem se mu podaří zničit všechny havránky, které jsem vyvolal. To už se k němu však dostane Shadow Puppet a udeří ho plnou silou pěstí do břicha, až to démona nadzvedne ze země a odhodí metr dozadu, čehož démon využije k roztažení křídel a vzlétne do vzduchu. Chvilku se na nás kouká, a když usoudí, že ani já ani má loutka neumíme létat, znovu jeho nervózní výraz vystřídá úšklebek a začne formovat další magické kopí.
Vyvolám tedy další Essence Eatery, ale tentokrát je všechny zničí bičem dřív, než se k němu stačí přiblížit. Dodám tedy své loutce trochu magie a pozoruji, jak démonův úšklebek upadá, když pozoruje, jak loutce narostli křídla a vzlétla za ním do vzduchu. Shadow Puppet však nebyla dost rychlá, aby mrštného démona ve vzduchu chytila a tak se démonovi ne jen podařilo znovu načerpat do kopí velkou zásobu magie, ale ještě ho rozdělit na čtyři menší, které teď vyseli ve vzduchu u jeho ramen. Pak v jediném momentu vyletěli dvě kopí směrem na křídla Shadow Puppet a jedno směrem na mě. Poslední kopí svíral démon v ruce a sledoval místo kolem Shadow Puppet, kam sem se musel teleportovat, jestli jsem se chtěl vyhnout kopí, které na mě mířilo. První dvě kopí úspěšně zničila křídla mé loutky a já se přesně podle démonova očekávání teleportoval mé loutce za záda. „Vyhrál jsem!“ vykřikne a hodí kopí tak aby proletělo loutkou a zasáhlo i mě. Já jen položím dlaně loutce na záda a s použitím schopnosti CounterForce jí vystřelím přímo na démona a zároveň jí dám dost temné magie k regeneraci křídel i díry v břiše, která se v loutce objevila po průletu kopí. Sám si materializuji své křídlo a použiju ho k poupravení své pozice ve vzduchu tak aby mě kopí nezasáhlo. Ještě před tím, než se kopí vyhnu, narazí loutka do démona a chytne ho za křídla, kterými mu zakroutí tak aby se už neudržel ve vzduchu, a poté s ním hodí směrem k zemi, pak se otočí a letí mě chytit a snést k zemi.
Když se mé nohy dotknou země, uslyším bolestný výkřik směrem od démona, a když se na něj podívám, vidím, jak leží v kaluži krve a další mu stříká z hrudi. Netuším, jak se to stalo, ale určitě to nebylo z nárazu do země a tak kolem sebe vytvořím štít z temné magie, když najednou ucítím, jak skrze něj něco projíždí jako by byl z másla, aktivuji i CounterForce, který je stejně účinný jako temná magie a tak na poslední chvíli uskočím, ale nestihnu to včas a na hrudníku se mi objeví dlouhá řezná rána. Dříve než stihnu své loutce cokoli nařídit, vystřelí svou rukou do místa, odkud útok přišel a zabodne ji do něčeho neviditelného. Po chvilince se tam objeví Akro, s rukou loutky zabořenou v břiše a magickým nožem v ruce. Vyplivne krev a poslední silou po mě hodí nůž, kterému se vyhnu, než jeho tělo ochabne, jak ho opustily poslední trošky života.
Tak tohle byla vděčnost, které jsem se od něj dočkal, když zjistil, jak jsem silný mě sem dotáhnul, abych mu pomohl porazit nějakého nepřítele a pak na konci souboje by zabil i mě. Podíval jsem se na ránu na svém hrudníku a ucpal ji temnou magií, aby přestala krvácet. Bohužel nic lepšího jsem s ní udělat nedokázal a budu muset počkat, než se sama zahojí, nebo najít někoho kdo umí léčit. Pak se ozve arénou znovu ten magicky zesílený hlas „Deváté a poslední kolo skončilo, každý kdo dnes porazil dva, nebo více protivníků ať přijde za mnou.“
Vyrazil jsem za bělovlasým démonem, kterému hlas patřil a v duchu si představoval magické artefakty, zbraně nebo kouzelné svitky, které bych mohl za výhru dostat. Když jsem společně s dalšími pěti osobami dorazil k bělovlasému démonovi, který se představil jako Balaur, Specter Temného Bratrstva, řekl jen „Pocta vstoupit do Temného Bratrstva je vaše, ale moc si o sobě nemyslete, stále jste pouze na startovní čáře“. Nechápavě jsem na něj hleděl zatím, co ostatní kolem se uvolnili a vypadali spokojeně.
// Krásná ukázka toho, jak by měla přihláška vypadat. Moc pěkně napsané, hezky využitá jak vlastní, tak již vytvořená NPC. Tuto přihlášku můžu s klidným srdcem a bez problému schválit. Fen'lin //
