Ariana & Lukas

Otočila jsem se k Lukasovi, když jsem zaslechla jeho dveře a usmála se na něj. "Ále...je jedenáct...mohl sis k snídani něco vylovit z téhle věci..." přešla jsem k ledničce a ukázala na ní. "Je to taková skvělá věc..dáš do ní jídlo a ono tam zůstane...a pár dnů i čerstvé! To proto, aby až se někdy probudíš...jsi si mohl sníst cokoli co budeš chtít a nemusel jsi čekat, až ti to přineseme." Zasmála jsem se nevinně a pak jsem mu podala jogurt. "Za chvíli začnu dělat oběd...neboj." Uculila jsem se na něj a zatím jsem dojedla svůj jogurt. To už se k nám přidala i Naomi. "Jo..dnes vaříš ty...takže je vlastně dobrá otázka, co budeme mít k jídlu." Zaculila se na mě Naomi a já na ni vyplázla jazyk.."No jooo tak jsem to předevčírem trochu připekla...ale jinak jste si nestěžovali..ale jestli chceš můžeš vařit ty..ale slané." Vyplázla jsme na ni zase jazyk.

Poté, co mi Ariana ukázala ledničku jsem si nemohl pomoct a musel jsem se zašklebit a vypláznout na ni jazyk. Nakonec si však vezmu jogurt a hned se do něj pustím. Zatímco se holky bavily o tom, co bude k obědu stihnu sníst jogurt a ještě dva rohlíky se sýrem a salámem.
"Obě vaříte skvěle, takže mi je to jedno," řeknu jim s plnou pusou a rychle do sebe naházím i poslední zbytky svého jídla.
"No... Jdu pracovat, potřebuji to do zítra dodělat, tak ať nevyhoříme," zasměji se, než se rychle vytratím do pokoje. Rozhodl jsem se, že to o rodičích jim řeknu až večer... Přeci jen jsem si potřeboval sám srovnat myšlenky a vymyslet, jak jim něco takového říct....

Popichovaly jsme se s Naomi když v tom nás utnul Lukas, že obě vaříme skvěle a že mu je jedno kdo bude vařit. Obě jsem se uculili ale dál to nekomentovaly. Lukas nám pak řekl že musí jít pracovat a že by bylo fajn, kdybychom zatím nevyhořely. Obě jsme na něj vyplázly jazyk a uculili se. Jenže když pak odešel, tak jsme si obě povzdechly. Moc dobře jsme věděli že pracuje hodně tvrdě kvůli nám a my jen sem tam měli focení jako brigádu, abychom mu trochu pomohly při škole. Ale už jsme byly rozhodnuté, že jakmile budeme na střední, budeme se snažit najít si nějakou pravidelnou brigádu.

Zalezl jsem do pokoje, pustil si hudbu do sluchátek a pustil se znovu do práce, chtěl jsem to mít už dneska hotové a tak jsem si udělal přestávku jen když mi sestry přinesly jídlo. Nakonec se mi to protáhlo až do večera, kdy jsem konečně svou práci odeslal a věděl jsem, že nám díky tomu peníze vystačí zase na nějakou dobu a nebudu se muset strachovat o to, kdo zaplatí účty. Povzdechnu si, než se vydám do kuchyně a překvapeně se zadívám na stůl, na kterém již byla nachystaná večeře.
"To už je tolik?" zeptám se překvapeně

Dnes jsem tedy vařila já, ale Naomi mi jako vždy pomáhala a taky jsme si u toho povídaly. Udělala jsem špagety, které jsme měli všichni moc rádi a já na ně měla obrovskou chuť. Naomi nastrouhala sýr a když jsme to měly hotové, odnesly jsme jednu pořádnou porci bráškovi. Zase byl celý den zalezlý u sebe a pracoval a my jsme zatím tedy zašly nakoupit. Sobota utekla rychle, ale já se hrozně moc těšila, až bude večer a budu moct jít zase ven a proběhnout se ve vlčí podobě trochu. Takže jsem připravila topinky k večeři. Samozřejmě mi Naomi zase pomohla. A když už jsme se chystaly jít pro brášku, najednou se zjevil sám v kuchyni. "No konečně! Hele...dáš si taky pauzu nebo budeš celé dny zalezlý? Bráško...my víme že za nás musíš všechno platit...ale slibujeme ti, že jakmile za pár měsíců nastoupíme na střední tak ti s tím pomůžeme...vážně...A mimo to zítra máme zakázku na focení..." Pousmála jsem se na něj a sedla si ke stolu. Naomi mi přikyvovala a sedla si naproti mě.."Přesně tak, pojď, dej si topinky bráško." Usmála se i ona.

Usměji se, když uvidím starost v očích mých sester, byly vážně zlatíčka, snažily se mi pomoct, jak jen mohly a já jim za to byl vděčný. Ale stačilo mi, že obstarávají domácnost a to, že nevyhladovím, zatímco pracuji. Peníze nám stačily, když se s nimi moc neplýtvalo...
"Já vím, holky, ale nějak jsem se do toho ponořil, ale už mám hotovo a dokončil jsem to o pár dní dřív, takže... Mám volno," řeknu spokojeně, než se usadím za stůl. Topinkou rozhodně nepohrdnu. Dobrá nálada mě však přejde v momentě, kdy si vzpomenu, co bych měla holkám říct. S povzdechem se potichu pustím do jídla a jakmile všichni pojíme a holky uklidí nádobí, rozhodnu se, že bych to neměl odkládat...
"Je tady ještě něco, co by jste měly vědět," vydechnu.
"A to důvod, proč tolik nenávidím upíry," dodám ještě tišeji.

"To je dobře..." Usmály jsme se obě, když nám řekl, že má volno. Takže by s námi mohl být víc, a třeba by šel s námi na to focení. No to proberem až zítra. Teď jsme se všichni najedli, ale já i sestra jsme zase cítily ten zvláštní pocit že je něco špatně. V tichosti jsme dojedly a my pak umyly a uklidily nádobí, když pak bráška začal s tím, že je tu ještě něco, co bychom měly vědět. Koukla jsem na Naomi, která byla rozhodně mimo. "Já myslela že už to je všechno...to nám řekneš že...já nevím co? že rodiče zabili upíři nebo že máme bratránka upíra kterýho nemáš rád?" Zeptala se jako by to měl být vtip a já se tedy na něj spolu s ní koukla, aby nám to řekl tedy.

Cítily, že je něco špatně a když Ariana ze srandy pronese, to, jestli nám rodiče zabili upíři, trochu zblednu a podívám se stranou. No... Teď už není cesty zpět.
"Tu noc... Jsme nikam autem nejeli... Do města přijela skupina upírů a když zjistili, co je naše rodina zač, chtěli nás všechny zabít, do jednoho. S tátou a mámou jsme je chtěli odstranit dřív, než se tak stane a tak jsme je šli lovit... Bohužel jich bylo víc, než jsme čekali a byli mnohem silnější... Zabili tátu a mámu přímo před mýma očima," vydechnu a do očí se mi nahrnou slzy, začnu rychle mrkat, abych je zahnal. Nemohl jsem se tady složit, budu pak muset utěšit sestřičky.
"Nemohli nechat jen tak v lese tři těla místního obyvatel a tak nás nacpali do auta a nastražili to jako autonehodu... Mysleli si, že stejně za chvíli zemřu a tak... Práci nedokončili a záchranka tam naštěstí byla včas," vydechnu a zadívám se na sestry, které po chvilce přitáhnu k sobě do objetí.

Naomi zbledla úplně stejně jako já, když nám to řekl. Měl to být vtip ale ukázalo se to, že jsem to naprosto trefila. Všem se nám do očí nahrnuly slzy a nikdo z nás nevěděl co říct...Po chvilce nás bratr přitáhl do obětí ale já tomu pořád nemohla uvěřit. Naomi byla už se smrtí rodičů smířená, víc než já a tak pevně objala brášku a hladila ho hned ve vlasech. "To je dobrý...Určitě...by na tebe byli hrdí.." zašeptala mu Naomi aby ho uklidnila. Sama sice taky brečela, ale věděla, že pro něj to musí být o to horší, když to viděl na vlastní očí. A já se k ní brzy přidala a taky si brášku přitiskla k sobě.

Slova Naomi pro mě znamenala víc, než si dokázala představit, chtěl jsem, aby holky měly co nejnormálnější dětství, ale vynahradit jim oba rodiče jsem nemohl. Mohl jsem být jen jejich starší bráška. Udělal bych pro ně to první i poslední. Po tvářích mi také začnou stékat slzy, ale byl jsem rád, že je holky nevidí, protože jsem k sobě obě tiskl a měly hlavy zabořené v mém hrudníku. Pousměji se, byly vážně skvělé. Spokojeně vydechnu, než je pustím a rychle si setřu slzy. Hodlal jsem je za každou cenu ochránit, ale nejspíš bych je měl i naučit, jak se o sebe postarat. Ale to až se začne měnit i Naomi, ať je to můžu učit zároveň. Na obě se zadívám, než se usměji.
"Co máte dneska v plánu?" zeptám se, hodlal jsem s nimi strávit co nejvíc času, když už mám to volno.

Obě jsme se k němu tiskly a snažily se přestat brečet. Chudák měl od nás zase mokré tričko. Nevinně jsme se pousmály, když se odtáhl a obě jsme si setřely slzy. Byly jsme ráda, že s námi chce být.. "A tohle je vážně...poslední tajemství? Už...před námi nic neskrýváš?" Zeptala se opatrně Naomi. Nechtěla mu ublížit, ale musela se ujistit. A já to vlastně chtěla vědět také. "A...třeba bychom se mohly projít? zase...? Trochu..zablbnout...třeba se dnes promění i Naomi..." Pousmála jsem se, protože jsem se na to dost těšila.

Naomi se mě opatrně zeptá, jestli je to všechno, měl jsem chuť se zasmát, ale místo toho zvážním a chvíli je jen pozoruji.
"Nemám přítelkyni," řeknu nakonec. Byla to moje oblíbená výmluva, když jsem potřeboval vypadnout buď o úplňku, nebo něco v noci prověřit, nebo jsem se prostě chtěl proběhnout po lese jako vlk. Po chvilce se zasměji a když se Ariana zeptá, jestli se nepůjdeme projít, zadívám se na Naomi a nakonec přikývnu.
"Já jsem pro, jsem rád venku," usměji se.
"Tak se běžte nachystat, já se taky převleču, mám nějak mokré tričko," zasměji se.

Obě jsme přikývly a vyplázly na něj jazyky, když řekl, že si musí i on převléct mokré tričko. Pak jsme zaběhly do našeho pokoje a oblékly se. "Já...nevím jestli chci...nevím jestli se chci měnit na vlka..." zašeptala po chvilce Naomi smutně a koukla na mě. Přišla jsem k ní blíž a objala ji. "To bude dobrý...jestli nechceš tak nemusíš."Usmála jsem se a objala ji. přikývla tedy, ale doma sama rozhodně být nechtěla, takže se teple oblékla a vzala si s sebou deku, aby si tam mohla sednout, tam někde, kde budeme.

Rychle zaběhnu k sobě do pokoje, vytáhnu čisté tričko, které se přetáhnu přes hlavu a protáhnu se, než se vydám k pokoji mých sester. Zpoza dveří zaslechnu Naomin tichý hlas, říkala, že neví, zda se chce měnit na vlka. Tiše si povzdechnu, než se tiše rozejdu ke dveřím, kde jsem hodlal počkat. Věděl jsem, že se Naomi pravděpodobně v nejbližších letech začne měnit a opravdu jsem doufal, že se to holkám zalíbí, ale.. Kdo ví? Tohle byl nebezpečný svět a já je do něj nechtěl vůbec zatahovat, jenže jsem musel. Povzdechnu si, ale jakmile zaslechnu, že už jdou ke mě, nahodím úsměv.
"Připravené?" zasměji se, než otevřu dveře a vydám se ven. Bylo celkem chladno, ale zima mi určitě nebude. Všichni tři se vydáme k lesu a já jen těžko skrýval své nadšení.
"V lese je pár krásných míst, můžu vám je ukázat... Lidé tam skoro nechodí, ale je tam vážně nádherně!" zasměji se nadšeně.

Když se Naomi oblékla dost, aby jí nebyla venku zima a vzala si knihu a deku, už jsme na nic nečekaly a šly se obout. Jako vždy na nás už bráška čekal a tak jsme si rychle nazuly boty a vyrazili s ním ven. Na jeho otázku jsme obě naráz přikývly a zatímco já se natěšeně culila, tak Naomi nahodila jen úsměv, aby nedělala starosti Lukasovi. Nechtěla, aby si to vyčítal. On za to nemohl, ale bála se. Ale o tom mu ještě říkat nechtěla. Navíc věděla, že dřív či později na to sám přijde. A teď by radši byla pro, aby to bylo později. A tak s úsměvem šla vedle bratra stejně jako já jen z druhé strany a v rukou nesla deku a knihu. A zatímco ona jen nadšení mlčky předstírala, já celá zářila. "Vážně? To je super! Už se nemůžu dočkat! A dneska tě přeperu abys věděl!" Zaculila jsem se na bratra a trošku jsem přidala do kroku. Vážně jsem se tam moc těšila. A nejen na ty krásná místa o nichž mluvil Lukas, ale i na to, až se přeměním ve vlka a zase si zaběhám a zablbnu jako štěně!

Bok po boku jsme pokračovali k lesu, ke kterému taky brzy dorazíme, vydám se po lesní cestičce trochu hlouběji do lesa a poté z ní sejdu na menší lesní mýtinku, kde se zastavím a otočím na Naomi.
"Místo, které vám chci ukázat je daleko, ale na čtyřech by to neměl být až takový problém... Naomi... Vezmu tě na záda, dobře? Neboj, budu to stále já. Ariano, zatím se můžeš změnit na vlka," usměji se a jakmile přikývne, rozběhnu se k nejbližšímu křoví, za které se schovám, sundám si oblečení a změním se do vlkodlačí podoby. Chytím oblečení do drápů, než pomaličku na dvou nohách vyjdu za sestrami, na chvíli zůstanu stát, než dojdu k Naomi, předám jí oblečení a stoupnu na všechny čtyři. Jakmile mi seděla na zádech, pomaličku se rozejdu lesem společně s Arianou. Jakmile jsem si byl jistý, že se Naomi udrží, rozběhnu se lesem.

Šly jsme s ním až do lesa, kde se kousek hlouběji, když sešel z cesty, zastavil, a řekl nám, že je to daleko, ale že po čtyřech bychom tam měli být brzy. Naomi se na tenhle návrh moc netvářila nadšeně. Ani na to, že by se měla nechat odnést. Ale přikývla, aby se jí teď Lukas nezačal vyptávat ani ji chlácholit. Věděla, že to bude stále on, ale měla strach. Vždyť vlkodlaci se vždycky neovládají. A pro ní to prostě bylo těžší. "Bude to dobrý sestřičko. Jsem tu." Chlácholila jsem ji já, když Lukas odběhl za křoví a než se vrátil. Objala jsem ji, abych ji uklidnila a pousmála se. "Zvládneš to ano? Budeme to stále my." Zopakovala jsem ji, čím ji chlácholil Lukas a pak jsem se proměnila do vlčí podoby. Nad oblečením jsem vůbec nepřemýšlela. Napadlo mě to až když přišel Lukas s oblečením v rukou ve vlkodlačí podobě. A teď už to bylo jedno. Ani jsem si nevzpomněla, že mi oblečení zůstane, když se proměním rovnou do vlčí podoby. A tak jsem se tím už nezabývala. Šla jsem k Naomi dřív než bratr, protože podle mě vlčí podoba byla stále přijatelnější než vlkodlačí. Zavrtěla jsem ocasem a olízla jí ruku. Sice zprvu ucukla, ale pak mě pohladila a usmála se. Ještě víc se usmála, když jsem vrtěla ocasem už tak moc, že jsem z toho spadla na zadek. Byla jsem ráda, že se tomu zasmála. Že ze mě nemá strach. Ale to platilo jen dokud nepřišel bratr. Jeho se bála. A já se jí ani moc nedivila. Byl nejméně o dvě nebo tři hlavy vyšší než on a vypadal..prostě strašidelně. Chtěla ustoupit, jak šel k ní, ale místo toho zakopla o kořen a spadla na zadek jako já před chvilkou. Došla jsem ní a šťouchla jí čumákem do ruky, aby věděla že tu jsem a že se Lukase nemusí bát stejně jako mě.
Sklopila pohled, aby jí Lukas neviděl do tváře a rychle zahnala slzy, které ani sama nevěděla, kde se jí na tváři vzaly. "P-promiň. Budu si muset zvyknout." Zašeptala, než se zase postavila a vzala si od něj jeho oblečení. Ale důkladně se vyhla jeho ostrým drápům. Ale pak přišla chvíle, kdy si mu měla vylézt na záda. A bylo vidět, že se hodně bojí a přemlouvá. Věděla, že je před ní její bratr jen se bála vlkodlaka. Štěkla jsem na ní, přičemž sebou cukla a obrátila se na mě. Přišla jsem k ní a bratrovi a začala do něj provokativně strkat čumákem a naznačovala jsem, že ho koušu, ale nekousla jsem doopravdy. Nic lepšího mě nenapadlo, abych jí ukázala, že se nic neděje a že se není čeho bát.
Chvíli se na nás dívala tedy, ale pak si vylezla bratrovi na záda a pevně chytila všechny věci, které měla v rukou. Nevěděla kde se bratra chytit. Já jsem šla vedle nich a zatímco šel pomalu, tak se zdálo, že se Naomi pomalu uklidňuje úplně. Když pak ale zrychlil, přitiskla se mu na záda jak nejvíc mohla a objala ho rukama kolem krku. A při tom se začala třást trochu strachem. Ne, že by běžel nějak moc rychle, že by se bála té rychlosti, ale... toho všeho dohromady.

Byl jsem Arianě neskutečně vděčný, za to, co dělala a jak se snažila sestře pomoci. Jen díky ní si sedla na mé záda a vlastně ani neutekla. Celou dobu jsem se snažil působit co nejméně děsivě, což šlo špatně a také jsem dělal, že nevidím její slzy a strach. Trpělivě jsem čekal, téměř jsem se nehýbal a měl jsem lehce sklopenou hlavu. Trochu jsem vrtěl ocasem a když do mě Ariana začne strkat čumákem a kousat mě, nechám ji a jen ji bez jediného pohybu sleduji. Nakonec přeci jen vyrazíme, ale jakmile zrychlím, ucítím, jak se Naomi třese a tak zase zpomalím do pomalého kroku. Tiše zakňučím a otočím hlavu do boku, abych na ni viděl. Měla hlavu zabořenou v mojí srsti a držela se mě kolem krku. Znovu protáhle zakňučím a na chvíli se zastavím, než se opět pomaličku vydám kupředu. Snažil jsem se držet hlavu co nejvíce narovnanou, aby se Naomi dobře na mých zádech drželo a když se trochu uklidní, zkusím zase pomaličku zrychlit. Brzy jsme však naštěstí byli na místě. Dostaneme se na malou, překrásnou lesní mýtinku, která byla ze tří stran rámována stromy a z jedné menší skalkou, ze které tekl asi půlmetrový vodopádek, který tekl do malého jezírka, které bylo pod ní. Dál pokračoval menší potůček, který se ztrácel v lese. Zastavím a pomaličku si lehnu do zelené, měkoučké trávy. Položím hlavu na zem a zůstanu nehnutě ležet na zemi, abych Naomi ještě více nevyděsil.

Naomi se celou cestu třásla, ale když slyšela kňučení bratra a zpomalení, tak ho lehce pohladila po srsti. "To bude dobrý...Jen ať už tam jsme." Snažila se, aby její slova vyzněla klidně a beze strachu, ale úplně se jí to nepodařilo. Klidná rozhodně nebyla, ale strach zamaskovat zvládla. A když jsme konečně dorazili na místo a Lukas si s Naomi na zádech lehl do trávy, opatrně, ale rychle z něj slezla a posadila se vedle. Upustila všechno co do teď držela vedle sebe a hlubokými nádechy se snažila uklidnit. "Jsem...těžká, neměl bys mě moc nosit... Ne..Neublížila jsem ti?" Zeptala se po chvíli, když už se tolik netřásla a snažila se tím ujistit sebe i bratra, že se ho nebojí. Že on není ten důvod jejího strachu. A já... Řekněme že jsem to nechala na nich, aby se navzájem uklidnili a zatím jsem se šla napít z blízkého břehu jezírka u kterého jsme zastavili. A pak, když jsem uhasila žízeň, jsem se konečně rozhlédla kolem. Celou cestu jsem běžela stále ještě trošku nemotorně, ale bylo to stále lepší a lepší. Z čehož jsem měla radost. Nakonec jsem se rozmýšlela, jestli se vrátit za nimi nebo ne, ale na kraji jezírka se objevili rybky a tak jsem se je snažila zastavit, aby neuplavaly, tlapou, ale nedařilo se mi. Jenže to mi vůbec nevadilo. Vyla to hra! A já tak plácala tlapami do vody v marné snaze je chytit, zatímco ony mi uplavávaly a zase se vracely.

Viděl jsem, že je nervózní, ale zvládala to opravdu dobře. Obě věděly, že bych neudělal nic, co by je ohrozilo. Když sleze z mých zad a sedne si kousek ode mě na zem, jen na ni trochu pootočím hlavu a když se zeptá, jestli mi neublížila, málem se rozesměji. Pomalu zavrtím hlavou, než se změním do vlčí podoby a mé tělo se mnohonásobně zcvrkne. Pomalu se postavím na nohy a přejdu k Naomi, které olíznu obličej, než se posadím těsně vedle ní a zadívám se na Arianu, která nemotorně plácala do vody tlapkou. Ušklíbnu se a vycením tak své bílé tesáky, nebylo to však vůbec agresivní gesto. Tiše se rozejdu k Arianě, kterou hlavou podeberu a strčím ji do jezírka, kam také zahučí. Postavím se na kraj vody a rozesměji se vlčím smíchem, zatímco jsem hravě vrtěl ocasem a stál těsně na kraji jezírka. Věděl jsem, že mě bude chtít stáhnout za ní, ale rozhodně jsem ji nehodlal nechat a tak jsem byl připravený kdykoliv uskočit.

Naomi jen ztuhle seděla a ani se nehla, když k ní Lukas přišel už ve vlčí podobě. Jen se pousmála, když ji olízla a podrbala ho za uchem. Téhle jeho formy se až tolik nebála a tak si ji prohlédla víc a když pak odešel za mnou, roztáhla si deku a lehla si na ní a vedle sebe dala Lukasovi věci. Vzala si knížku s tím, že si bude číst, ale když viděla, jak mě Lukas shodil do vody, rozhodla se ještě počkat a sledovala nás pobaveně.
Tápala jsem tlapami na kraji jezírka, když v tom jsem udělala přemet a najednou jsem ležela zády ve vodě. Nechápavě jsem se dívala kolem sebe i když jsem stále byla na zádech až jsem uviděla Lukase na kraji, jak se štěkavě směje. *Tak tohle mu jen tak neprojde!* Přetočila jsem se na břicho a v tu chvíli jsme byla na nohou a vrhla se po něm. Nejdřív uskočil, ale pak jsem skočila na něj a povalila ho do trávy u břehu jezírka a začala se o něj otírat jako o ručník, aby byl taky mokrý, protože mě nenapadalo, jak ho dostat do vody.

Přesně jak jsem předpokládal.. Pokusí se mě chytit za nohu, ale uskočím dozadu, jenže se rychle vyřítí z vody a srazím mě k zemi. Používala mě jako ručník a tak zavrčím, než jí za sebe shodím a přimáčknu ji k zemi. Dával jsem si však pozor, abych jí neublížil. Hravě jsem vrtěl ocasem a nechám trochu víc převzít kontrolu mou vlčí, hravou stránku. Radostně vyštěknu, než na ni s hravým vrčením začnu dorážet. Plácnu jí tlapkou přes čumák, než uskočím a rozběhnu se o kousek dál. Přitisknu přední část těla k zemi a zadek zvednu do vzduchu, zatímco vrtím ocasem a hravě vrčím. Vyzýval jsem jí ke hře a věděl jsem, že to pochopí. Nemohl jsem se dočkat, až je přivedu do smečky, určitě se jim tam bude líbit... Tedy alespoň Arianě, která z toho všeho byla nadšenější, než Naomi, která měla spíše strach.

Sice jsem se o Lukase stihla trochu utřít, ale než jsem ho pořádně namočila, už byl zase nade mnou a vrčel na mě. Nejdřív jsem kníkla a bála se, že mě vážně kousne, ale to už na mě dorážel a plácl mě tlapkou přes čumák. Nevěřícně jsem se na něj dívala, ale bavila se. Tohle všechno mě tolik bavilo. Proto jsem rychle vyskočila a rozeběhla se za ním, jen jak jsem mohla. Zase jsem po něm skočila a snažila se ho chytit a taky plácnout nebo lehce kousnout do ocasu, packy, ucha - kamkoli! Jen abych mu to oplatila. A jak jsem tam kolem poskakovala, zaslechla jsem i Naomin smích. Byla jsem ráda, že se směje. Třeba ji to donutí přehodnotit její názor na to co jsme. A třeba se jí to taky zalíbí. Hrozně moc bych si to přála. Aby se necítila odstrčená a užívala si to s námi... Hrála si s námi. Ale než se promění a než se ukáže jak moc se jí to zalíbí... Hodlala jsem si hrát s Lukasem dokud nepadnu únavou! A tak jsem na něj zase skočila a povalila ho do křoví.

Bylo to jako si hrát s malým štěňátkem a učit ho lovit. Byla opravdu legrace takhle blbnout a zapomenout na všechny starosti, navíc tady nebyl kdokoliv ze smečky aby nás okřikl, že nemáme celý den jen blbnout, ale také dělat něco užitečného. Vyhýbal jsem se Arianě a jejím zubům, aby mě nekousla, na její packy jsem však tolik pozor nedával a tak nebylo divu, že mě jimi občas plácla. Hravě jsem u hraní vrčel, štěkal a prostě si užíval dnešní den. Párkrát skončíme v křoví a po nějaké době si všimnu, že je Ariana udýchaná a pomalu už nemůže. Shodím ji na zem a zadívám se na ni, než jí šťouchnu čumákem do čela a pomaličku ustoupím. Chtěl jsem jí dát najevo, že hra je u konce a po chvilce se vydám k jezírku, abych se napil. Věděl jsem, že mě bude chtít shodit a tak se rozhodnu udělat jí radost a nechat ji. Začnu pít studenou vodu a jen čekám, kdy do vody zahučím.

Po pár hodinách jsem začínala být udýchaná. Kdo by to řekl, že je hraní si tak náročné? Ale Lukasovo gesto, které mělo znamenat, že je konec hrátkám, jsem moc nerozluštila. Místo toho jsem ho zase plácla packou zatímco jsem se pod ním převalila na záda. Ale on si už se mnou nehrál. Místo toho se šel napít k jezírku. *Tssse! Toho bude litovat!* Kdybych mohla, určitě bych se ušklíbla nebo uchechtla. A pak jsem se k němu potichounku připlížila a nakonec jsem ho strčila co nejdál do vody jsem jen mohla. A pak jsem skočila za ním, protože mi bylo horko, jak jsme se furt naháněli a žízeň jsem měla vlastně taky. Ale to počká, alespoň do té doby, než jsem ho ve vodě pořádně vymáchala.