Anemis asi lehce překvapilo že najednou viděl čtyř metrového trojhlavého pekelného psa který na něj bezhlavě běží, ale neplýtval časem a začal po nás střílet temnou magii...
My se na obranu nesoustředili protože jsme ta nebyla potřeba k tomu někoho zabít, zničit, roztrhat... obrana by nám nepřinesla útěchu pro naší krvežíznivost... a tak jsme prostě běželi... najednou jedna z temných střel trefila Rias...pravou hlavu ode mě... což nás zastavilo, ale nevypadalo to že by jí to nějak vážně ublížilo takže se Rias oklepal a my ještě více rozzuřili a začali mnohem více vrčet... já dokonce vyfukoval dým z tlamy...
Když Anemis viděl jak málo nás zranil, tak se pokusil vzletět ale tu možnost jsme mu nedali... jedním mohutným skokem jsme ho srazili k zemi... Rias a Damien začali trhat křídla a já hrdlo... nepomohlo mu ani to že ztvrdil peří... byl to krásný pocit trhat mu maso zaživa... byla to úleva od té krvežíznivosti která nás tížila... Anemis řval o život ale nemohl nic dělat nemohl se bránít protože už byl oslabený ze ztráty krve a tak jsme pokračovali... odtrhávali jsme maso kus po kusu a žrali ho...
Asi to nebyl pěkný pohled ale nám to bylo jedno... my si užívali maso naší kořisti...
Anemis už se nebránil... byl mrtví a my pořád se stejnou zuřivostí trhali jeho maso... jeho hlava se oddělila od těla...
Náhle ale zafoukal vítr a Damien ucítil Fena... ačkoliv ho zaznamenal Damien tak ta informace došla do všech hlav a nás přepadla znovu extrémní touha po krvi... všechny hlavy se otočili na Fena a začali vrčet a řvát... následně se otočilo i celé tělo a my se rozběhli na Fena s cílem ho zabít... už znovu nám v hlavě znělo jen to jedno slovo *zabít*.
My se na obranu nesoustředili protože jsme ta nebyla potřeba k tomu někoho zabít, zničit, roztrhat... obrana by nám nepřinesla útěchu pro naší krvežíznivost... a tak jsme prostě běželi... najednou jedna z temných střel trefila Rias...pravou hlavu ode mě... což nás zastavilo, ale nevypadalo to že by jí to nějak vážně ublížilo takže se Rias oklepal a my ještě více rozzuřili a začali mnohem více vrčet... já dokonce vyfukoval dým z tlamy...
Když Anemis viděl jak málo nás zranil, tak se pokusil vzletět ale tu možnost jsme mu nedali... jedním mohutným skokem jsme ho srazili k zemi... Rias a Damien začali trhat křídla a já hrdlo... nepomohlo mu ani to že ztvrdil peří... byl to krásný pocit trhat mu maso zaživa... byla to úleva od té krvežíznivosti která nás tížila... Anemis řval o život ale nemohl nic dělat nemohl se bránít protože už byl oslabený ze ztráty krve a tak jsme pokračovali... odtrhávali jsme maso kus po kusu a žrali ho...
Asi to nebyl pěkný pohled ale nám to bylo jedno... my si užívali maso naší kořisti...
Anemis už se nebránil... byl mrtví a my pořád se stejnou zuřivostí trhali jeho maso... jeho hlava se oddělila od těla...
Náhle ale zafoukal vítr a Damien ucítil Fena... ačkoliv ho zaznamenal Damien tak ta informace došla do všech hlav a nás přepadla znovu extrémní touha po krvi... všechny hlavy se otočili na Fena a začali vrčet a řvát... následně se otočilo i celé tělo a my se rozběhli na Fena s cílem ho zabít... už znovu nám v hlavě znělo jen to jedno slovo *zabít*.