Aoki & Fen'lin

Sledoval jsem ho a přemýšlel, netušil jsem co říci abych ho trochu uklidnil a aby se cítil lépe. Proto jsem chvíli nic neříkal a jenom čekal s nataženou rukou, než ji s odfrknutím přijal a krátce mě objal se slovy, že až budu v podobné situaci, mám mu dát vědět hned. 

"Jak tak koukám, jsi z toho špatnější než já," vydechnu a když pronese, že vypadám unaveně a že bych se mohl alespoň na chvíli vrátit domů, pousměji se a pro změnu se k němu natáhnu já abych ho rozcuchal. 

"To víš, že se chvíli zdržím, ale brzy se musím vrátit zpátky a podat hlášení," vzpomenu si na svou povinnost a i když se mi nechtělo, věděl jsem že to budu muset vysvětlit. Možná si jenom trochu poupravím historku abych se nemusel zmiňovat o bestiální podobě.

"Ale první musím zabít ty hajzly, jinak nemá smysl se vracet. Takže si dám asi pár lekcí stopařství," zasměji se nakonec se dlouze protáhnu. Měnit se do bestiálky už jsem nehodlal.

"Chtěl jsem se zeptat... je nějaký způsob jak zabránit nechtěné přeměně? No... Nerad bych tím prošel znovu," řeknu trochu nervózně a jen tak přešlápnu na místě. 

Poslouchal jsem svého otce, ale v momentě, kdy se mě zeptá jestli nechci pomoct a že to bude dobré odreágování, se na něj nechápavě zadívám. Teď? Chtěl jsem vyrazit sice později a stavit se domů, ale pravda byla taková, že se mi tam moc nechtělo. Navíc jsem se chtěl vyhnout matce, nevím co by mi na tohle řekla a trochu jsem se toho bál.
"Jak se ti chce, ale zvládl bych to i sám," pousměji se na otce a prohrábnu si vlasy. No bylo to na území Azaela, já krytí měl ale on... Byl v podsvětí známý a to v obou podobách, kdyby mě s ním někdo viděl, vzbudilo by to podezření a vůbec přitáhlo nečekanou pozornost.
"A díky, pokud na něco přijdeš dej mi vědět. Ještě jednou se omlouvám."

Pousměji se když trefí přesně to, nad čím jsem přemýšlel. Bylo to zvláštní a viděl jsem mu na očích i slovech že by mě nejraději nikam nepouštěl ale přesto i po téhle zkušenosti, se rozhodl mě nechat jít.
"To bych někoho takového musel mít," řeknu mu zcela upřímně a povzbudivě se na něj pousměji, než si povzdechnu a zahledím se směrem pryč od směru, kde bylo naše království.
"Snažím se být opatrný, ale víš... jsem mladý, vždycky nejde všechno přesně podle plánu," zasměji se a už jsem se chystal vyrazit pryč, když se zaseknu na místě a chvíli zůstanu nepřítomně stát na místě.
"Ne vždycky jde vše podle plánu..." zopakuji pro sebe potichu než se nadšeně otočím na otce a ani si neuvědomím že se u toho pitomě šklebím. "Jejich plán byl zabít všechny, rozhodně nečekali že to nekdo přežije..." vydechnu jako kdybych snad přišel na něco úžasného a okamžitě si zaktivuji značku na ruce a rozhodnu se vyčkat na Indiga, který odsud nebyl moc daleko. Brzy jsem zaslechl dusot kopyt a a kus ode mě se zastavil velkýčerný hřebec, který mě tvrdohlavě propaloval rudýma očima a hrabal kopytem v zemi jako kdyby se po mě chystal vyjet.
"Tak na to zapomeň!" prsknu tvrdohlavě, když zůstane stát na místě a ani se nepřiblíží. Zrovna měl jendu ze svých tvrdohlavých nálad, ale přišel. No jak jinak.... on přijde vždycky, ale nikdy jsem netušil v jaké náladě... Na chvíli jsem vypustil otce z hlavy a tvrdohlavě propaloval koně pohledem, který mi to se vší parádou vracel.