Elias + Fen'lin

Netrpělivě jsem přešlapoval na místě a měl jsem neustále nutkání ptát se čarodějky, jestli to funguje nebo ne. Už jsem myslel že vyletím z kůže, když do mězabodla své oči a poznamenala, že už se blíží. Oddechl jsem si, nevěřil jsem čarodějkám ale už jenom to, že se snažila napravit svojí chybu, říkalo něco o tom že nebude tak špatná, jak jsem si myslel. Jestli tohle výjde, mohl bych se toho démona zbavit nadobro a nemusel bych se strachovat o svou rodinu, znělo to tak hezky a uvolněně, doufal jsme že to výjde a že už se na mě můj bratr nebude muset dívat se strachem z toho, kdy se zase přeměním a pokusím se ho zabít... tedy ne já... on. Sotva jsem zahnal tuhle nepříjemnou vzpomínku, gvynoří se z lesa démon. Jeho oči se dívaly naším směrem, byl... obrovský, vysoký. V ruce držel hůl a byl oděný v lidském oblečení. Bylo zvláštní vidět démona takto oblečeného a jeho bílá lebka... jeden by ho měl bez ní za pouhého člověka, jenže on jim nebyl. Byla to stvůra, která zabila mého bratra a ohrozila mojí rodinu, všechny které jsem měl rád a já si nepřál nic jiného, než aby zmizel a toho jsem se snažil dosáhnout. Zhluboka se nadechnu a ačkoli mi to nebylo ani trochu příjemné, rozejdu se ke kruhu, do kterého vstoupím. Magie na nás okamžitě začala reagovat a tak se otočím na čarodějku a pokynu jí aby začala s rituálem. Už jsem to chtěl mít za sebou a neochotně jsem zvedl pohled do démonových očí, které žhnuly jasně modrou barvou.

Všechno šlo přesně podle plánu, ale najendou se něco stalo... Někdo mě prudce ostrčil stranou ven z kruhu a kdybych si neuvědomil že padá k zemi a nevybral bych to za pomocí levitace, nejspíše bych se rozplácl na zemi. Předemnou stál můj bratr, okamžitě jsem ztuhl a sledoval ho.
"Fen'line!" zařvu na něj zrovna v momentu, kdy začne psát runy do vzduchu a magie v kruhu na něj začně působit. Čarodějka začala panikařit a nevěděla co má dělat, okamžitě mě seřvala abych ho z kruhu vytáhl a tak se k němu přiblížím, jenže temná magie mého bratra mě odhodí stranou, jako kdyby mi on sám nedovoloval vstoupit dovnitř.
"Co to sakra děláš?! Vypadni z tama!" zařvu na něj a znovu se ke kruhu přiblížím, ale bylo to o tom samém, nemohl jsem. temná síla mi zabraňovala prostoupit za ním, vůbec jsem nerozuměl tomu co dělá! A tak jsem jenom zatnul pěsti a prudce udeřil do bariéry, jenže mi to vůbec nepomohlo. Můj bratr... dělal něco, čemu jsem nerozuměl a až po chvilce rozeznám slova na runách, která se mísila s temnou magií. Musel jsem ho okamžitě zastavit! Přetvářel pravidla magie, což bylo nehorším porušením zákonů králů v podsvětí... Tarra mi o tom vyprávěla jen jendou a řekla abych to nikdy nezkoušel nebo mě to zabije.
Najendou jsem cítil jak se z mého těla vypařilo obrovské množství magické energie, až mě to donutilo spadnotu na kolena. Ztěžka se mi dýchalo, takovou facku v úbytku magie jsem ještě nikdy nedostal a přísahal bych, že to bylo prolomenou hranicí run, kterou Fen'lin právě využil k něčemu, co jsem raději ani ... NECHTĚL chápat. Bylo to deset slov, která mě poslala k zemi a všechny svlaly v mém těle zaprotestovaly, když jsem se pokusil vyskočit na nohy. Náhle se všechno kolem uklidnilo a já se ztěžka posadil, ještě chvíli mi trvalo co se stalo, byl jsem na hraně s magií a neměl jsem skoro žádnou....
"TY! TY...... Kreténe!!" vyskočím na nohy a okamžitě na něj zařvu se vším vztekem co se ve mě nahromadil. Prolomil svou hranici slov a v tuhle chvíli ho ani nezajímalo, že kvůli našemu kontraktu přejde zbytek části na mě a ačkoli jsme dohromady mohli dát šest slov, další čtyři si vzaly daň z mé magie a dokázal je použít jenom protože jsem se v nich neustále zdokonaoval a i tak to byl risk jak hovado, protože teď bych nepohnul pomocí run ani propiskou.......

Popadal jsem dech a stál jsem na nohách s vypětím všech sil. Fyzicky jsem na tom byl dobře ale to samé jsem nemohl říkat, což se magie týkalo. Propaloval jsem ho vzteky a když pronesl, že mě rád vidí a potom se ještě neupřímně omluvil, došel jsem až k němu a dal mu pěstí přímo do obličeje. Ohrozil životy nás obou a já měl rodinu.... rodinu které jsem slíbil, že se vrátím domů v pořádku a ... nemusel jsem. Měl jsem vztek, už jsem napřahoval další pěst, ale zarazil jsem se. Tohle by nepomohlo ani jednomu z nás. Povzdechl jsem si a otočil jsem se ke sévmu bratrovi zády, než jsem došel za čarodějnicí, která si povzdechla a zamračila se na mě. Pochopil jsem že tohle probírat nechce a byl jsem rád, že s tím nechtěla mít nic společného.
"Stavím se zítra, bohužel mi nezbyla žádná magická moc," vydechnu, chvíli mě propalovala pohledem ale nakonec si povzdechla a přikývla. Natáhl jsem ruku a vyhrnul si rukáv. Čarodějka vytáhla dýku a vyryla mi na ruku jakési znamení, které se zapečetilo magií. Zadívám se na svou ruku a zamračím se, shrnu si rukáv a povzdechnu si.
"Tak zítra.... a další následující dny v roce..." poslední zbytek věty si zahučím spíše pod nos a čarodějka se ušklíbne. Nekomentoval jsem to, místo toho jsem se rozešel k bratrovi.
"Taky bych řekl že tě rád vidím, ale tvá neupřímnost mě ohromuje a proto ti neřeknu nic," zasyčím na něj a chtěl jsem do něj vrazit ramenem, ale neudělám to, místo toho se pomalu rozejdu domů. Byl jsem naštvaný a... nerozuměl jsem tomu. Teď jsem s nim mluvit nechtěl, porval bych se s ním, pohádal a bojím se co ještě.

Absolutně to nepobral, v jednu chvíli umíral a v tu druhou ne. Jeho tělo mizelo, ale z nějakého důvodu se dostal do stínu démona, kterého ztratil po cestě. Až teď k němu doléhaly události od podsvětí až sem a mohl si všimnou že je v lidském světě. Mlčel, protože nad nim se odehrávalo něco, do čeho nechtěl vrtat a vlastně ho to i zajímalo. Až když se to uklidnilo, zaslechl hlas démona, oslovil ho a zeptal se jestli je v pořádku.
"Nevím... nejspíše ano, ale cítím se tak nějak... zvláště. Nevím jak to popsat, myslím že to ani nejde," vypadne z něj a sám je překvapený tím co řekl, ale ač se snažil sebevíc nedokázal by mu to popsat. Žil, to bylo něco čemu nerozuměl, ale věděl že za to může démon v jehož stínu se ukrýval.
"Co se stalo?" zeptá se zamyšleně.

Rudýma očima se díval na démona a když mu vysvětlil situaci a položil mu hned několik otázek, zhluboka se nadechl a zhmotnil se přímo před démonem, ovšem do své lidštější podoby.
"Jak to tak vypadá, nejspíše ano," vysvětlí a zadívá se na něj. Chtěl mu poděkovat, ale tahle slova se mu doslova zasekl v krku, místo toho si odkašlal a zhluboka se nadechl, než zvedl hlavu aby se zadíval na modré nebe a zelené stromy všude okolo. Sledoval je tak nějak překvapeně a zaraženě, skoro jako kdyby si teď něco uvědomil. Místo dalšího zkoušení se ohlédl kolem sebe.
"Je to tu... hezké," vydechne a znovu stočí pohled k Démonovi, zrovna když mu na lebce přistane nějaký černý pták, do kterého zabodne své rudé oči.

Démon přikývl, poslouchal pravidla a snažil si je zapamatovat.
"Chápu že tenhle svět má jiná pravidla," řekne a raději se znovu schová do jeho stínu, viděl na něm tu touhu někam jít a tak mu nebránil. Ani neměl na vybranou a ne že by mu to zrovna vadilo.
"Děkuji Fen'line," vydechne nakonec a byl opravdu rád, že je ve stínu a démon ho teď nemohl vidět. To co byl za pocit... to neměl ani ponětí. Když se vydal cestou, chtěl mlčet, nic neříkat ale nedalo mu to.
"Tvé rodině neublížím," chtěl ho ujistit, to co pro něj právě udělal bylo... překvapivé a Elias už teď věděl, že hop bude bránit i za cenu svého života. Tak či onak se těšil na tenhle život, který mu teď sice přijde divná, zvrácený a naprosto mimo, ale kdo ví jak tomu bude za měsíce? Po další várce ticha se rozhodl jít spát, byl vyčerpaný a unavený a tak už démonovi neodpovídal.