Jak se krotí krokodýli.

Jen jsem beze slova sledovala Fárn, která si vyndala ze skříně spoustu znepokojivých zbraní. Jak mi vůbec někdo, jako je ona může říkat, jak se mám chovat. Vždyť ona dělá přesný opak toho, o co se snažím já. Dost mě to znervoňovalo, ačkoli jsem se totiž zbraním snažila vyhýbat, něco na nich přeci jen bylo fascinující, jakási děsivá krása, jež mě přitahovala. Tyto myšlenky jsem však velice brzy zaplašila, protože mi tu Fárn naprosto úmyslně zhasla. Přitom moc dobře ví, že se bojím být sama ve tmě. Tentokrát byl však můj hněv o něco silnější než strach, takže jsem si mohla zachovat tolik důstojnosti, kolik jen bylo možné. Jen počkej, až já se odsud dostanu, najdu ho a dokážu, že jsi se mýlila! Jakmile se zbavím svého prokletí, uspořádáme s partou koncert, na který ti seženu lístky do první řady, takže budeš muset sledovat, jak jsem úspěšná a přiznáš svoji chybu! Jo! Přesně to udělám! Krom toho si taky pořídím tetování!

Fárn: S lehkostí mi schody mizely za zády. Doběhla jsme až do kuchyně a ze skříňky vzala nějaké utěrky. Už jsme byla na odchodu, když moje oči zavadili o lednici. Mám docela hlad, no co Cassie počká, s klidným výrazem jsme si nabrala rohlíky, máslo a nějakou šunku. Pohodlně jsme se usadila na židli u stolu a mizel ve mě jeden rohlík za druhým. Opravdu s chutí jsme spořádala 3 kusy bílého pečiva a zapila je dobrý jahodovým džusem. Netrvalo mi to dlouho, jím docela rychle. Do kapsy jsem schovala umělého švába a vzala si útěrky do levé ruky. Během několika málo sekund jsem už rozsvícela světlo a scházela schody dolů. O Cassie jsem nezavadila ani pohledem začala si leštit zbraně. Tváří s kamenným výrazem jsem se pootočila, abych na Cassie viděla. "Tak co, máš pro mě nějaké nové informace, nebo budem mít tichou domácnost." Zeptala jsem se ji provokativně a bez žádného úsměvu. Mimo to už mě to přestalo bavit. Uložila jsme vyleštěné blýskající se nože. A rovnou dala toto švába pod skříňku a zapla ho. Samozřejmě tak, aby to Cassie neviděla. Za chvilku vyleze z pod skříně, schválně za jak dlouho si ho Cassie všimne. Došla jsme s prázdnou zpět ke stolu a s rukama skřiženýma na prsou vzdychla. "Tak co, mama přijít za několik hodin, abych ti dala čas na přemýšlení."

Seděla jsem mlčky ve tmě a každou chvíli sebou trochu cukla, protože se mi zdálo, že tu nejsem sama. Není to nic nového, Fárn o mi taky často opakuje, abych nebyla paranoidní, té však nemůžu zdá se věřit. Už odtud chci jít pryč! Navíc mám hrozný hlad...Já ale vytrvám! Hrdý Budžes taky vytrval, o tom jsem četla knížku, prostě jen budu jako on, jistě brzy dosáhnu svého. Od schodů se ozval nějaký hluk, následně se dveře otevřely. To, že mi tu Fárn furt bliká do očí tím světlem, je určitě schválně a taky poslední kapka. Víš co?! JO! Přesně tak! Tichou domácnost! Nic ze mě nedostaneš! Alespoň už mě tolik nebolela hlava, stejně jsem si ovšem připadala šíleně zesláblá, chtělo by to něčím nakopnout. Ani jak začala mluvit podruhé, nevypadla ze mě ani hláska. Jen jsem uraženě otočila hlavu stranou. V tom moji pozornost upoutal téměř neslyšný zvuk. Zaměřila jsem tím směrem svůj pohled a pekelně se soustředila. Co to jako je? Jakmile však z pod skříně vylezl šváb!!! Přísahám! Byl to šváb! S hlasitým pištěním jsem vyskočila na nohy. Snažila se vzít je na ramena, což mi ovšem okovy s hlasitým cuknutím zatrhly. Jsem si docela jistá, že jsem si tím pěkně natáhla nějaký sval. Vždyť on jde ke mě! Naprosto hystericky jsem vřískala a snažila se jakkoli vysmeknout z řetězů, prostě zmizet, což sice velmi bolelo, na druhou stranu, jestli to pomůže nijak mě to netíží, má snaha se však zatím nijak nevyplácela. "Fááárn! Pomoc Fárn! Je tady! Jde si pro mě! Fárn znič to! Dostaň mě odsud. Prosím Fárn, já už to neudělám, jen mě pusť! Fárn prosím, pomoc!" Vřískala jsem mezi tím a úplně zapomněla na to mé uražení nebo jiný konflikt.

Fárn: Jak jem očekávala Cassie na mé otázky vůbec nic neřekla, stála jsem opřená o stůl a tak nějak vyčkávala až si všimne toho švába, obrnila jsme svůj sluch, nepředpokládám, že by Cassie byla potichu i nadále. Po chvíli se tak stalo. Opravdu hodně se snažila z okovů vymotat a hodně u toho ječela. Narovnala jsem se v zádech a předstírala, ze vůbec nechápu co se ji stalo. "Cassie, uklidni se, co se ti děje, tady nikdo jiný není." Když mě začala žádat o pomoc, přispěchala jsem k ní a popadla ji za ramena, abych zabránila jejímu usilovnému cukání a ztrápeně se na ni podívala. "Tak už dobrý, neboj se." Po té se můj pohled obrátil na švába. Můj výraz se na povel změnil na bezstarostný a jako bych nad tím mávla rukou. "Ale jdi ten tě nesežere, navíc jsem řekla, že tě odsud dostanu až se naučíš slušně chovat. A svoje slovo dodržím." Pronesla jsem bez větších emocí a vrátila se na svoji židli. Je mi jasné, že se Cassie boji, tak snad dosáhnou svého.

Copak to nevidí? Je tady na nechutná věc! Přímo tady! Ona místo toho klidně řekne, že to nic není?! Je to Šváb krucinál! Tak mi přeci pomozte někdo! Ruce už jsem měla celé rozedřené z toho, jak jsem se bez výsledku snažila dostat z okovů, ještě chvilku a začne to působit! Jenže to já nechci! Ale už vůbec nechci švába! Fárn namísto nějaké záchrany, jen odvětila, že o nic nejde, rovněž zmínila domluvu. Na malý okamžik jsem sebou přestala cukat, abych se na ní mohla s naprosto zoufalým výrazem otočit. "Dej ho pryč prosím. Jen ho...dej pryč! Já už budu hodná Fárn vážně, jen ho prosím dej pryč! Dej ho pryč! Už se umím chovat! Vážně! Jen to dej pryč!" Vřeštěla jsem, zatímco ke své hrůze zjistila, že to nechutné zvíře se ke mě stále ještě přibližuje, znovu jsem proto začala panikařit. Možná jsem škubla moc málo! To nevadí, že si vyhodím rameno, musím se odsud nějak dostat. Fuj! To je tak strašně hnusnýýý! Nedokázala jsem pochopit, jak je vlastně možném že je Fárn úplně v klidu, ale bylo mi to celkem jedno, důležité je, aby mě toho hnusu nějak zbavila.

Fárn : Skoro ihned začala Cassie pištět a prosit ještě víc. Dokonce i prohlásila, ze už se chovat umí. Jak mile jsme to uslyšela zakroutila jsme očima a rozhodla se že už stačí. Navíc se Cassie nepřestávala cukat, začínala jsme mít obavu, že si nějak ublíží. Přitom je to jen hloupý hmyz, nijak by ji to neublížilo, ale co hlavně že to má výsledek. Vzala jsme hadr a hodila ho na toho švába následně jsem to celé vzala do ruky. "Tak už klid, chvíli tu počkej, zbavím se toho" I s tím strašákem v ruce jsem si to zamířila do pokoje. Elegantně jsme vyběhla schody a dveře nechala otevřené. Tohle se ještě někdy bude hodit. Švába v utěrce jsme uschovala v jedné ze skříní a bez delšího otálení už byla na cestě do sklepa. Posadila jsem se na své oblíbené místo a pokračovala jako by se nic nestalo. "Vydíš ruku mi to neukouslo." Trochu úsměvné bylo, že jsem ji měla zavázanou obvazem, ale úplně z jiného důvodů. Trochu přívětivěji jsem pokračovala v našem rozhovoru. "Tak, jestli jsem slyšela dobře, už si celá polepšená. Tak jak to teď bude? A rozmysli si co říkáš, než z té skříně vylezou další." Strašila jsme ji nadarmo, ale myslím, že to trochu urychlí celý proces domlouvání, přece jen už je večer a ráda bych si šla odpočinout. Ještě než ji však v tom novém těle uvězním, chci aby se došla omluvit. Taky ji možná nechám jít i někam ven, ať si užije poslední den v lidském těle za tenhle půl rok. No to spíš ne, lepší bude jí mít pod dozorem.

"Fárn, hlavně dej pozor!" Varovala jsem jí, jakmile se s hadrem v ruce začala blížit k té nechutné věci. V momentu, kdy se toho dotkla, já zařvala ještě víc, co kdyby to třeba vyskočilo. Přestala jsem sebou cukat, místo toho se přitiskla k chladné zdi, abych od té potvory byla co nejdál. Z místnosti Fárn vyprovodil můj vyjevený pohled, doufám, že jí to cestou nikde nevypadne, to by nejspíš byla má smrt. Nevím sice, co přesně se švábem provedla, ovšem moc času jí to nezabralo, proto jsem se dost ostražitě po jejím návratu zeptala. "Je mrtvý? Umyla sis ruce? Můžou přenášet spoustu nemocí...Nechci nic chytit od švába." Při pohledu na její ruku, se mé hrdlo značně sevřelo. "Jak se ti?..."Začala jsem, ovšem brzy mi došlo, kde k té ráně přišla. No na druhou stranu, furt lepší já, než nějaká malá, zákeřná, odporná, nechutná, nepěkná příšera. Má ochota všechno urovnat pomalu mizela, dokud Fárn nezmínila skříň. Zděšeně jsem ze sebe vykoktala. "T-tam jsou další?" Následovala rychlá kontrola skříně, zatím se však nezdálo, že by se blížilo něco dalšího. Riskovat se mi to ovšem nechtělo. "No tak jo! Jen žádný prudký pohyby, ať je nepřilákáš." Nabádala jsem jí, načeš mě něco zasvědilo na zádech. S hlasitým pištěním, jsem se opět neúspěšně pokusila o úprku, brzy mi však došlo, o co se jedná. Byl to jen neposlušný pramínek mých nyní již značně rozcuchaných vlasů. Podruhé jsem tedy začala naléhat na Fárn. "Jakkoli chceš, já ti ukážu klidně toho koně jestli chceš, už ho asi umím! Určitě se ti bude líbit! klidně se i omluvím a dokonce půjdu spát bez řečí! Jen mě odsud už pusť." Žadonila jsem, mezitím co opravdu hodně doufala, že na omluvu nebude muset dojít. Fárn přeci vždycky před koňma úplně padne na zadek, tak proč by to teď mělo být jinak?

Fárn: Když se mě Cassie zeptala, zda jsem si umyla ruce protočila jsem očima. "Pff Jasně, neboj je mrtvý a žádnou nemoc od něj také nechytneš, věř mi." Odsekla jsem ji dost otráveně a víc její přednášku neřešila. Citlivka jedna. Fakt neskutečný. Samozřejmě se nezapomněla zeptat, jestli jsou tu další, trochu jsem se usmála a nanejvýš vážně jsem odvětila. "No jéje. Kde je jeden, tam jsou i další, to dá přece rozum. Šváby jsou jsou jak epidemie, jak mile se jednou objeví už se jich nezbavíš." Posměch padajíc na její hlavu mě opravdu rozesmíval, než jsem se trochu zarazila. Samozřejmě nic takového v domě nemám a nevím do jak velké míry je pro mě špatně urážet vlastní dům. Ale co...., já se nikomu zodpovídat nemusím a navíc je to docela sranda. Měla by teď vidět svůj obličej. Její reakce byla dostačující. Jako ano nejsem blbá, vím, že to říká jen kvůli tomu, abych ji pustila. Ale mě možná bude protentokrát stačit jen ta její polepšující koňská dovolená. Přece jen ten komu vyhrožovala je člověk, tudíž nic vážného. Ještě chvilku jsem ji nechala žadonit a ledabyle s malým pohozením ramenou pronesla. "Tak dobře, ale toho koně chci vidět co nejdřív." Klidně jsem k ní došla a vzala ji za zápěstí. "Nehýbej se, jestli budu mít další škrábance, tak tě už opravdu praštím."  Řekla jsem dost výhružně a osvobodila její pravou ruku a brzy i levou. "Tak ostatní myslím dořekneme nahoře."

Částečně uklidnilo, když mi Fárn popsala svůj postup zbavování se škůdců. Můj klid se však vytratil v momentě, kdy potvrdila mé nejniternější obavy. Celá jsem se z té představy začala třást. "F-Fárn!!! To není legrace! Musíme se odstěhovat! Alespoň než se to vyřeší!" Naléhala jsem na ni zoufale. Jak může takhle bez starostí oznámit katastrofu podobného rázu? Některé věci nejspíš nepochopím, zřejmě nejsem ještě dost poelfštělá. Fárn opět zmínila toho přiblblýho koně...přísahám, je jima přímo posedlá, ještě víc, než jsem třeba já sladkostmi. Já každopádně teď neměla trpělivost na bavení se o svém koni, proto jsem jen rychle přikývla. Konečně se Fárn dala do odemykání okovů, při čemž jsem pochopitelně držela, hned jak ovšem cvakl i druhý zámek, prosmýkla se kolem ní a jako vítr vylétla po schodech nahoru. Tady už prostě nebudu ani minutu! Schody jsem překonávala dlouhými skoky asi po pěti, přičemž jsem se přidržoval zábradlí i zdi, abych neztratila rovnováhu, příliš dobře mi totiž nebylo. Tak nějak už jsem zapomněla na to, že svůj obojek stále ještě mám, tudíž po mých drápech ve zdi i na zábradlí zůstaly jasně patrné stopy. To, že mi poslední část zábradlí zůstala v ruce, jsem nijak zvlášť neřešila, pustila ji na zem a konečně zmizela v té přívětivější části domu, kde se usadila ke stolu, následně několika rychlými pohyby odstranila zátku z rostli, abych se dostala k zámku obojku, který jsem následně s tichým cvaknutím otevřela. Okamžitě jsem se zbavila drápů, promnula hrdlo i bolavá zápěstí, dál už ovšem na nic nečekala a zamířila do kuchyně, kde se začala ládovat sladkými sušenkami, zatímco balancovala na kuchyňské lince, abych se pro ně dostala až do nejvyššího fochu. Rozhodně se mi nechtělo marnit čas, nějakým stolováním, ani náhodou. Můj pohled padl na sirup, který se rozmíchává s vodou, aby z něj byla lahodná šťáva, mě ovšem přišlo mnohem efektivnější, čapnout ho do volné ruky a přímo z té ulepené flašky, zapíjet sušenky sladkým, hustým roztokem. Tohle mi určitě vrátí trochu sil.

Fárn: Cassie se kolem mě protáhla a vběhla do schodů a mě pomalu chladl úsměv na tváři. Stála jsem tam a mlčky sledovala, jak se po té potvoře zaprášila zem. Pohlcoval mě vztek, jak mé oči propalovaly rozbité zábradlí a několik děr ve stěně. Tak tohle ji nedaruji, tohle je moc. Tiše a velice pomalu jsem se rozešla do schodů. Rukou jsem jemně přejela po stoupách drápu a Cassieninu počínání. Prohlédla jsem si snad každý drápanec a v otevřených dveří pohledem zavadila o poslední část ležící zábradlí mi v vestě. Ladně jsem ji překročila. Prakticky jsem se blížila chodbou. Můj krok byl naprosto neslyšný. Schopnosti, které jsou pro mou rasu tak typické jsem využila naplno. Jako smrt v patách jsem se vynořila u dveří do kuchyně, kde stála Cassie na lince a cpala se mými sušenkami. Chvíli jsem jen bez upozornění koukala očima vraha a čekala dokud si mě Cassie nevšimne. Po chvíli jsem ledově klidným a tichým hlasem, slibující smrt řekla. "Okamžitě slez dolů." Propálila jsem ji očima a rostliny, kterých můj dům byl plný se začaly pomalu pod náporem mé magie, jež byla přiživena vztekem, plazit směrem k té holce. Místnost pod jejich těly ztmavla, zakryla jsme totiž i okno. Jediné denní světlo vycházelo z obýváku za mými zády. Celá kuchyně, teď vypadala jako malý tmavý skleník a v cestě ven jsem stála já. Můj hlas se rozezněl místností. "Většinu svého života zabíjím a způsobuji bolest v srdcích jiných. Jsi první po dlouhé době, na které mi záleží a nechci ti ubližovat. Nechala jsem tě u sebe a ty..." Nenechala jsme se přerušit. Tón mého hlasu byl temný a slova srozumitelná. "Zklamala si mě." Nečekala jsme na nic, neposlechla si její odpověď, jen jsem se otočila zády a odešla. S mým odchodem se rostliny opět stáhly do původní podoby. Byla jsem opravdu rozčílená. Myslím, že takovou mě Cassie ještě nezažila. Už mám toho opravdu dost. Zalezla jsem k sobě do pokoje a přemýšlela co sní udělám, tohle si líbit určitě nenechám.

Nijak zvlášť jsem rostliny neřešila ,dokud Fárn nepromluvila. Přiznám se, že jsem si ani nevšimla jejího příchodu, jak jsem byla zabraná, do ládováníse jídlem. Jen jsem se na ni proto trochu znuděně otočila, vážně jsem teď nestála o její řeči, přesto musím říct, že mě zaskočila. Tušila jsem sice, že bude maličko nevrlá, nicméně za nic, co se dnes stalo, jsem vlastně nemohla, proč se mi tedy stále snaží vnutit opak. Zaraženě jsem tedy poslouchala to, co mi potřebovala zdělit. V tu chvíli jsem si moc přála, skočit jí do řeči a uvést věci na pravou míru, jenže má pusa byla naštěstí zacpána sladkým. Upřímně mě její slova mrzela, pro dnešek mě ovšem mnohem víc vadilo to, že mě po tomhle už určitě nepustí za kamarády. Hlavně nechápu, co ji teď tak rozběsnilo...jako ty škrábance? Zaprvé, může za to ona...Zadruhé, není pro mě jediný problém vše opravit, což teď určitě dělat nebudu, vzhledem k těm švábům, mno a zatřetí...nějak mě nic nenapadá...První dvě budou muset stačit, taky už mě nad tím nebaví přemýšlet. Na tu jízdu nebo co to říkali, se ale dneska potřebuju dostat. Pružně jsem tedy seskočila z linky, následně zamířila k dveřím od pokoje Fárn, zatímco jsem dojídala jednu sušenku. Už se vlastně cítím o dost líp, myslím, že mi to hodně pomohlo. Snad poprvé v životě jsem zaklepala na dveře, mělo by to být slušné...řekla bych, následně začala nejistě mluvit. "Poslyš Fárn, dneska to byl dost podivný den, udělala jsem pár chyb. Ten sklep opravím, hned jak sem pošleš někoho, kdo nás zbaví těch švábů, no a pokud budeš chtít ukážu ti třeba hned toho koně i když uznávám, že jsem trochu unavená. Musím totiž jít shánět ještě nějaký materiál a ráda bych to stihla dnes, protože chci dodržet slovo. Myslíš, že by to šlo? Chyba nejspíš vážně je i na mojí straně, přemýšlela jsem nad tím, tudíž mi to došlo...opravdu...za takových šest procent dnešní nepohody můžu skutečně i já sama, mrzí mě to." Jako jo, ten koberec jsem zapalovat nemusela třeba, když ona mě tak naštvala, no snad to nějak pochopí.

Fárn: Seděla jsem na židli a prohrabovala se myslí. Když ke mě dolehlo klepání na dveře a Cassienin hlas. Teď nebyla ta pravá doba mě rušit. Měla chvíli počkat, než ze mě ten vztek alespoň částečně vyprchá. Ale jedno ji musím nechat. Alespoň ze začátku to vypadlo, že si snad už i všimla, že jsem naštvaná. ´To si piš, že ten sklep opravíš.´Prolétlo mi hlavou. I když nevím, jestli to dřív neudělám já, nechce si mi čekat půl roku. Svraštila jsem obočí a opřela si ruku o čelo. ´A jak si vůbec může myslet, že bych dopustila, aby mi v domě žili švábi. To je tak hloupé.´ Vůbec nic jsem neříkala. Jen jsem stražila uši a poslouchala. Ale pak jsem se zarazila. ´Jakej materiál. To bude něco stavět, nebo co. O tomhle nevím. No nic nechám to prozatím být. Stejně to zas bude průšvih, kterej budu muset žehlit. ´ Dokonce přiznala i svojí chyba, ale jen jsem chvilku přemýšlela jestli to opravdu myslí vážně nebo se mě snaží ještě víc provokovat. ´Šest procent?... jako fakt. Tak tuhle větu si budu pamatovat. Kulila jsem oči. To snad nemůže myslet vážně. Ach jo. "No tak pojď dovnitř." Řekla jsem, přes dveře a nespustila jsem z nich oči.

Při docela dlouhém tichu, které nastalo po té, co jsem domluvila, se mi do těla začínala vlévat nervozita. Copak mi neodpoví? Řekla jsem snad zase něco špatně? To je hrozný, co si všechno navymýšlí. K mému štěstí se ovšem po chvilce, jež mi připadala jako věčnost, Fárn konečně ozvala. Až teď jsem si uvědomila, že jsem dosud zadržovala napjatě dech. S hlubokým výdechem se mi tedy konečně ulevilo. No tak snad dobrý. Velmi pomalu a opatrně, jsem zatlačila do dveří, jako bych měla strach, že je rozbiju, přidám-li jen trochu síly. Pohledem jsem okamžitě vyhledala ten Fárnin, abych odhadla v jakém je rozpoložení, což se mi nedařilo dost dobře. Následně jsem potichu proklouzla do místnosti a dveře za sebou opět tiše zaklapla. Třeba je měla zavřené z nějakého důvodu, co já vím. Nějak jsem nevěděla, co se teď ode mne čeká, já už přeci svoje řekla, proto jsem si jen zkoumavě prohlížela Fárn a jednoduše se jí zeptala. "Co si o tom myslíš?" Každopádně jsem měla radost z toho, že mi dala očividně za pravdu, možná to už dokonce hodila za hlavu kdo ví?

Fárn: Cassie se skoro ihned objevila u mě s otázkou mého názoru. Vypadala, jak kdyby nechápala moje chování. Přejela jsem ji pohledem od hlavy až ke špičkám prstů u nohou. Loktem jsem se opřela o stůl a podepřela si prsty brady. Nastalé ticho po malé chvilce prolomily moje docela neutrální slova. "Co bych si měla myslet?... Jsem stejného názoru jako před tím a taktéž mám stejné podmínky. Copak jsi už zapomněla?.." Zeptala jsem se dost nepříjemně a zkřížila nohy. Následovala dlouhé vzdychnutí. "To tam budeš jen tak stát, klidně si pojď sednout." Rukou se zvednutou dlaní jsem pokynula směrem k mé ustlané posteli. "No vzhledem k tomu, že jsi se tu objevila, mi chceš asi něco říct, minimálně řešení téhle situace." Ještě jednou se moje oči do ní zabořili a propálily ji pohledem, následovala moje dost tvrdá slova, u kterých jsem si pomohla mírným zakýváním rameny a jemnou gestikulací pravé ruky. "Poslouchám." Opravdu hodně jsem byla zvědavá co mi řekne. Mě už dneska nepřekvapí asi nic, což je dobře, možná bych ji skočila po krku hned, jak by pronesla nějakou její chytrou hlášku třeba 6 procent. Znovu jsem musela nad tím zakroutit hlavu. A taky se jí potom zeptám, na tu stavbu, ke které chce ten materiál. Doufám, že zas něco neukradla, jak má ve zvyku. To také nepochopím. Můžu jí říkat stokrát, aby nikde nic nekradla, ale ona... jako by mě ignorovala.

Sledovala jsem, jak mě sleduje, jen netušila, co tím sledováním hodlá vysledovat. "To já netuším, myslela jsem, že možná na něco myslíš." Vysvětlovala jsem rozpačitě a úplně nechápala, co se teď ode mně čeká. "Jasně že nezapomněla, jen bych potřebovala vyřešit co nejdříve ten materiál, tak jsem doufala, v rychlý průběh mno...tohohle." Nejprve jsem trochu zaváhala, než si šla přisednout k Fárn, jelikož jsem teď na tohle zdržování moc neměla čas ani náladu. Očima jsem zatěkala po celé místnosti, abych jak už to chodí, zkritizovala zdejší prostory, načež nabídla řešení. Opět jsem došla do fáze, kdy jsem neměla tušení, co po mě chce, ačkoli bylo fakt hrozně pěkný, že mě poslouchá, neměla jsem pro ni nic nového, proto se na Fárn jen zářivě zazubila a zeptala se jí. "Chceš vidět toho koníka? Myslím, že už to mám! Zjistila jsem, jak funguje poslední díleček, takže se do toho můžeme klidně pustit." Snažila jsem se přenést své nadšení na ni. "Potom jen kdybys mi pomohla sehnat nějaký to dřevo, to bude nejspíš ten správný materiál...matroš...tomu teda říkají no. Zdejší slang mi ještě moc nesedí." Připustila jsem. " Zítra bychom mohly třeba něco podniknout ve městě. Já už jsem třeba šíleně dlouho nebyla v divadle, to tě neláká?" Ptala jsem se jí trochu zamyšleně, protože si stále nebyla jistá, její náladou nebo tím, co ji způsobuje.

Fárn: Vyslechla jsem si všechno, co mi chtěla říct, jak se zdálo, byla trochu zmatená a já ji teda neměla v plánu pomáhat. Co mě však zaujalo nejvíc, tak ten její "matroš" Jako jestli to je to co si myslím...- "hele Cassie, kdo po tobě chce ten matroš, Mám takové tušení, že nevíš co je tím myšleno. Jestli jo. Zakazuji ti to. Žádné drogy neužívej, je to hnusný svinstvo, který tě zbaví smyslů a zdravý. A měla by si se s nimi přestat bavit. To není dobrá společnost. Věř mi. Nemám nic proti tomu, abys měla kamarády ale tyhle ne." Tak nějak jsem se to snažila vysvětlit snad to pochopí... no myslím, že ne. Na tohle se ještě podívám. "Jinak, ano ráda se podívám na toho koně, hned jak budeš chtít, dojdeme ven." No tak.. to bude na půl roku vystaráno... Stoupla jsem si a zamířila ke dveřím. "Nevím, jak ty, ale já mám hlad." Trochu jsem zapřemýšlela nad tím jejím divadlem, ale tyhle akce nemám moc ráda, hrozně lidí hrozného ruchu, spíš ne. Došla jsem do kuchyně a vyndala pánvičku. Naházela jsem na ni slaninu a čekala až se osmahne. Dostala jsem totiž chuť na volská oka. Zavolala jsem do chodby. "Cassie, chceš vajíčka?" Potom, jsem hlas uklidnila a vyndala z lednice plato s vajíčky. "Jinak do divadla jít nechci, jestli tam chceš, půjdeš sama." Oznámila jsem ji a ani se nepodívala, jestli tu vůbec je nebo mě alespoň trochu vnímá.

Vyslechla jsem si její názor na materiál, který mám přinést, moc se mi ovšem nelíbil. Měli nejspíš pravdu, Fárn je opravdu zaujatá a snaží se mi bránit v rozletu. Zamračila jsem se na ni, abych upozornila, že se mi nelíbí, jak mluví o mých kamarádech. Co na tom ,že je znám jen krátce, tohle se prostě nedělá. Jistě to má nějaké jiné vysvětlení. Jen jsem tedy rádoby lhostejně pokrčila rameny. "No tak fajn..." Pronesla jsem, jakoby mi na tom vůbec nesešlo, ve skutečnosti jsem ovšem ještě dnes plánovala běžet k nim a žádat nějaké vysvětlení. Určitě by se mě nesnažily přeci dostat do nějakých problému, nebo životuohrožující situace. Pokud to ovšem je, jak Fárn říká, musím je toho zbavit, rozhodně nedopustím, aby se jim něco stalo, prostě řeknu, že to není správné a oni s tím jistě přestanou, ještě mi poděkují, tudíž budu cool, ačkoli nic nepřinesu. Při zmíňce o koni, jsem jen s nevinným úsměvem přikývla, vyřeší to totiž všechny dosavadní spory, už teď vím, že bude vypadat prostě skvěle. Vyhlídka nějakého pořádného jídla mě však nadchla o dost víc, proto jsem šla nenápadně nahlížet Fárn přes rameno. Jakmile však došlo na slaninu, vzpomněla jsem si na Andreiu z naší party a vyrušila Fárn od práce. "No víš, já už maso nejím, řekla jsem si, že budu vegetarián. Přijde mi hrozně sobecký, zabíjet zvířata jen proto, že můžeme, když máme tolik alternativ, jak maso nahradit." Pronesla jsem důležitě. Popravdě řečeno, v mém proslovu bylo několik slov, která jsem si musela trochu natrénovat, protože jsem je do teď pořádně neznala. Dmula jsem se však za svůj výkon před Fárn pýchou a čekala na nějaký pochvalný komentář typu. "Je znát, že už jsi rozumná a máš přehled o životě. Sama jsem se nad tím nikdy nepozastavila, což bylo opravdu sobecké, nebude ti vadit, když budu taky vegetarián?" No tak schválně.

Fárn: Cassie se po chvilce objevila za mnou v kuchyni. Už jsem rozklepávala vajíčka do hrníčku, když ze sebe vyvalila další hrozně chytrou větu. ´Jak jako vegetarián, kde to zas pochytila, hádám, že ta její parta. Prohlédla jsem si ji nechápavým pohledem a svraštila obočí. "Hmm, jez si co chceš. Zajímavé, že ti to dřív nevadilo. No myslím, že připomínat, jak jsou bílkoviny v těle důležité, nemusím, ale pro mě za mě, buď živá klidně na vodě." Jestli si myslí, že ji budu vařit bezmasá jídla, tak to se plete. No uvidíme. Myslím, že jako kůň si rostlinné stravy užije dostatečně. Další vajíčka už jsem nerozklepávala, jelikož mě tři stačí a ona si asi bude muset vzít něco jiného. "Tak když to nechceš, alespoň mi tu nepřekážej. Hned, jak si to dodělám. Budeš mít kuchyň volnou, ale jsem zvědavá co si tedy dáš dneska k večeři." Hodila jsem vajíčka na pánev a čekala až se osmahnou. Vonělo to úžasně. S vařečkou v ruce jsme se opírala o linku. Ještě by to chtělo sůl. Otevřela jsem skříňku a začala pátrat po slánce. "Cassie, nevíš, kde je sůl?" Zeptala jsem, neboť nebyla na svém místě a když už něco někde zmizí, obvykle za to může Cass.

To, že mi nepadla kolem krku a nezačala děkovat za to, že jsem jí otevřela oči, je jedna věc, ale takhle můj projev shodit a ještě mi naznačit, jak je to nedomyšlené, mě úplně zaskočilo. S pootevřenou pusou, jsem na ni zůstala zírat. "Kam jdeš? Já chci taky vajíčka, jen bez masa." Nějak nerozumím tomu, co je na tom tak nepochopitelného. "Jak jako udělat?" Nechápala jsem dál, to mám vařit nebo co? Jako já? To snad nemůže myslet vážně. Raději jsem ovšem sklapla, prostě přežít dnešní večer a bude to dobrý. "No ne...nevím." Zamumlala jsem v tiché odpovědi a šla si sednout ke stolu, aniž bych se nad její otázkou pokusila zamyslet. Možná jsem ji vzala, možná taky ne, co na tom záleží? Abych přebila tu úžasnou vůni, vytvořila jsem prakticky ze vzduchu obrovský zmrzlinový pohár. To bude konec konců, kvalitní náhrada, navíc z něj dostanu víc energie, než bylo třeba na jeho vytvoření. Na nic jsem nečekala a pustila se do své porce, přes kterou nebylo vidět na druhou stranu.

Fárn: Cassie na mě koukala dost nedůvěřivě, ale já ji prostě jídlo zvlášť dělat nebudu. Obzvlášť, když se jedná o kravinu podobného rázu. Trochu vyzývavě jsem se na ni podívala a jako bych nechápala situaci pronesla. "Ale samozřejmě vajíčka tu ještě jsou, můžeš si je potom udělat." Moc dobře vím, že nerada vaří a upřímně, když se o to snaží, obvykle to dopadne katastrofou. Vajíčka byla brzy hotová, hodila jsme na stůl utěrku a pánev s mým oblíbeným jídlem položila na ni na proti Cassie. Se lžičkou jsem se nijak nezdržovala obvykle to jím vařečkou, no prostě nerada myji nádobí. Oči mi zůstaly vyset na tom poháru, který vypadal velice dobře. "Aha,.. to mu řikám zdravá výživa." Pokývala jsem hlavou a svým slovům ponechala značný sarkastický přízvuk. Posadila jsem se naproti ni a pustila se do jídla. Přišlo mi docela v hod. Stále nechápu co má proti slanině, vždyť je tak dobrá. Však ono ji o moc dlouho nevydrží. Myslím, že v koňské podobě bude ještě o klasické jídlo prosit. Říkat ji, že marně nebudu. Jako ano trochu jsem se celou situací bavila a možná zním trošku škodolibě, ale ze mě si teda nikdo srandu dělat nebude. "Jinak. Kde jsi přišla k té tvojí SKVĚLÉ partě." Propálila jsem ji přísným pohledem, jak kdybych ji za špatnou odpověď měla uškrtit. Ono já možná někoho uškrtím, hned, jak zjistím, co jsou zač.

Neuvěřitelné...Fárn si snad opravdu myslela, že si uvařím nebo mě schválně provokovala, vlastně si nejsem jistá, co z toho to mělo být. Hned, jak si ke mě přisedla, však bylo její závist zcela očividná. Snažila se to sice opět svést na to, že nejím zdravě, nic podobného jé však nezbaštím. Jen jsem olízla lžičku od zmrzliny, zatočila s ní v ruce, tak jako to dělají ty legrační holky s tyčkama, které následně vyhazují do vzduchu,taky chytají je za zvuku hudby a opět ji ponořila do rychle mizející porce zmrzliny. "Pfff...Co je mi po tom? Jsem přeci nesmrtelná." Usmála jsem se na ni tajemně a foukla na zmrzlinu obláček ledového vzduchu, který roztékajícíse kousky opět zmrazil, takže má večeře vypadala stále báječně. Ani jsem o Fárn nezavadila pohledem, jen jsem nevině pokrčila rameny mezi sousty se slovy. "První pravidlo party...žádná parta není" Dál jsem to nerozebírala, to poslední co potřebuju, je to, aby je šla Fárn hledat. Děkuju nechci, zvládnu to sama, vždyť mi je dvacet! To bych za normálních okolností už téměř docházela naši první školu.

Fárn: Opravdu už ve mě čiřil vztek. Ta malá drzá mrška mě nepřestávala překvapovat. Nejen, že se tady chvástá nesmrtelností, což ani nefunguje, jak si myslí, ale ještě si dovoluje mi takhle drze odsekávat. Snažila jsem se udržet v klidu, ale můj zlověstný naštvaný pohled prostě nešel skrýt. Tiše jsem seděla a rýpala se v nedojedeném jídle. Můj zrak ji propaloval skrz na skrz. Jsem velice zvědavá co ji ti mladí parchanti nakecávají. Asi si to dojdu brzy zjistit a vysvětlím jim, jak se mají chovat. No ono ji to domácí vězení ve stylu stáje trochu srovná. Opravdu už jsem neměla náladu se sní dohadovat, s chutí a bez dalších slov mi jídlo zmizelo s talíře. Zvedla jsem se od stolu a dala pánvičku do dřezu. "No když už mi nechceš říct o té partě, aspoň umyj nádobí." Prohlásila jsem do místnosti, aniž bych se na ní podívala a zamířila na gauč. Hodila jsem nohy na horu a dlouze vzdychla. Snažila jsme se nějak urychlit celou situaci. "Až to uděláš, doufám, že už konečně uvidím toho tvého koně, pak jdi klidně za těmi kamarády. Na čase návratu se domluvíme podle toho, jak se ti ten kůň povede." Řekla jsme dost bezstarostně a snažila se tvářit, že mi to vůbec nevadí, jen ještě chvíli vydržet.

Fárn mě jen utvrdila v mém přesvědčení, když se začala tvářit, jako by snad bylo možné zničit něco pohledem. Tu zmrzlinu jistě chtěla taky, jenže nic podobnýho ode mně teda čekat rozhodně nemůže. Uvědomuje si vůbec, čím vším jsem dneska jenom kvůli ní prošla? Ani se nedivím, že jí nejedou ta vajíčka, očividně je svede pozřít jen proto, že nechce přiznat svoji chybu a připadá si trapně, když zjistila, jak je špatné jíst maso. Z čeho vlastně asi slanina je? Tohle si budu muset ještě někde vyzjistit. Jako by toho nebylo málo, Fárn začala žárlit na mé kamarády, což je sice pochopitelné, nicméně trochu dětinské. Svoje absolutně nevhodné poznámky završila umýváním nádobí. Nevěřícně jsem se na ni podívala. "A proč bych to jako měla dělat já?" Nechápala jsem, nádobí nikdy nemyju, nesnáším to bytostně, tolik špíny...fuj. Můj výraz se však brzy změnil v zářivý úsměv, chce nádobí, koně, dál už budu mít jen klid, stačí chviličku vydržet. Proto jsem se dotkla svého poháru, se slovy "Jak si přeješ." a nechala nečistoty doslova zmizet. To samé jsem rovněž provedla i s jejím talířem. "Tak už pojď, budeš valit oči!" Snažila jsem se povzbudit Fárn a sama zamířila ke dveřím domu.

Fárn: Přesto, že si neodpustila otravnou připomínku, nádobí umyla, tedy nechala zmizet nečistoty, ale to vyjde skoro na stejno. Když mě popohnala jen jsem se na ni usmála. "Jo jasně hned půjdeme, dojdu se převléknout a vyrazíme." Prohlásila jsem s nadšením. V klouzla jsme do pokoje a zavřela za sebou dveře, aby mě Cassie neprohlédla vzala jsem si místo černého tílka, šedé triko z dlouhými rukávy a rychle si připravila dávku šetrného, ale velmi rychlého a docela dlouho působícího anestetika. No snad ji nebude moc špatně, uznávám, že dvě injekce za den asi není uplně nejlepší. Ještě jednou jsem překontrolovala množství, no na 600 kilo, by to mělo být akorát. Ale když tak o tom přemýšlím, je přece NESMRTELNÁ ne. Posměšně mi hrálo hlavou. Zbytek anestetik jsme opět schovala do skříňky. Stříkačku s jehlou a bílou tekutinou jsem zajištěnou dala opatrně do velké kapsy od kabátu a následně jsi ho přehodila přes ramena. Ještě jednu věc nesmím zapomenout. Prolétlo mi hlavou a ještě jsem rychle prohrabala šuplík od stolu. Druhé kapsy jsem si schovala papír s náčrtem onoho znaku, který znemožní Cassie použít magii a taky si sebou vzala teď již už nabitý telefon, který jsme tu nabíjela už od mého návratu z prohlídky stáje. "Už běžím.."Zavolala jsme přes dveře, trvalo mi to jen chvilinku, ale Cassie bývá dost nedočkavá. Oblečená jsem vynořila v obýváku. "Tak co připravená. Navrhuji jít na kopec za městem k památníku. Za jedno to bude hezká procházka a za druhé je to tam docela vyhovující." Prohlásila jsem a už si šla pomalu nazouvat mé oblíbené vysoké boty.

Byla jsem opravdu ráda, že na Fárn nemusím čekat dalších dvacet let, jako to má běžně ve zvyku a můžeme téměř hned vyrazit. Já sama si upravila oblečení, které bylo původně zamýšlené na disco. Stačilo ho jen opravit, no taky vyčistit, on mu totiž sklep nijak zvlášť neprospěl. Večerní líčení bylo hotové hned na to. Co tam zase ta Fárn děla? Mi mohla říct o oblečení, bych jí přeci něco vymyslela, ačkoli by to muselo být trochu horší než to, co mám na sobě já, protože mě dneska opravdu naštvala. Už už jsem na ni chtěla houknout, aby trochu zvýšila úsilí, jenže mě dřív předběhla ona sama. "Fááájn." Odpověděla jsem jí. Skutečně už jsme byly brzy obě před domem. Nijak zvlášť jsem se k místu konání nevyjadřovala, protože mi to bylo jedno, navíc náhoda tomu chtěla, možná spíš osud...určitě osud...poněvač louka je kousek od místa setkání s moji partou. Budu tam dřív, než bych řekl nejnaolejovanější ze všech nejnaolejovanějších nejnaolejnin...nebo tak nějak, vlastně si nepamatuju, jak se to říká. Louka samotná se před námi vynořila, ještě dříve, než jsem vyřešila olejniny, což nebylo tak složité. Trochu nervozně jsem se rozhlédla, jestli tu někdo není. Nevím proč, ale měla jsem z toho všeho pěkně nepříjemný pocit. Po chvilce váhání, jsem se naklonila k Fárn. "Takže koně...hmmm...nějak se nemůžu zbavit špatnýho pocitu...Tak jen na chvilku." Upozornila jsem ji a čekala jestli třeba ještě nezmění názor. Už jsem jí přeci říkala, že jsem polepšená a fakt nemám ráda koně, nechci se v jednoho měnit i když je to na chviličku. Nemůže mě prostě nechat, jít se bavit?