Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

Polije se limonádou a v jeho očích se objeví radost, nebo pobavení? Jen nadzvednu obočí a dýku zase schovám. Sledovala jsem, jak si sundal tričko, utře se a dopije limonádu, než mi poděkuje za ošetření a mě plně dojde, co jsem právě udělala. Pomohla jsem temnému anděli. Sdělí mi, že by si rád zase někdy promluvil a že to můžu brát tak, že na něj dávám pozor. Přikývnu a propálím ho pohledem.
"To jsem měla v plánu. Budu tě kontrolovat a jestli zjistím, že jsi někomu ublížil, zabiju tě," zavrčím na něj s chladným výrazem a poté se na chviličku zamyslím.
"Pokud opravdu stojíš na straně lidí a chceš jim pomoci... Můžeš mi to dokázat tím, že se podělíš o informace. Nebudu z tebe tahat nic o tvých známých, ani jiných tvorech, které neuznáš za vhodné. Chci info pouze o těch, kteří zabíjejí nevinné. Nech si to projít hlavou," řeknu mu, než se bez dalších slov otočím a rozejdu se zpátky k autu.

Prý mě měla v plánu kontrolovat tak jako tak, u toho sem si nebyl jistý, jestli jsem rád nebo ne, ale co už. Pak mi řekne, že pokud opravdu stojím na straně lidí, mohl bych se s ní podělit o informace o dalších temných tvorech... alespoň těch zlých a pak se sebere a odejde.
Páni řeknu si... to byl dneska den. Ještě nějakou dobu přemýšlím o tom co mi řekla, než nakonec usnu.

Dalších několik dní jsem strávil převážně doma až na občasné nákupy a snažil se rychle uzdravit. Dalších pár dní jsem využil k návratu do Temného Bratrstva a za Naomi... ani na jednom místě nebyli z mého dlouhého zmizení nadšení, tím spíš ne, když jsem jim nemohl říct co jsem vlastně v té době dělal. Když už to byly asi dva týdny co mi bylo pistolí mířeno mezi oči, byl jsem úplně uzdravený, ačkoli mě to samotného překvapilo, jak rychle se mé rány zahojily. Byl zrovna večer a já se vracel z Temného Bratrstva domů, po cestě jsem si ještě nakoupil nějaké jídlo a pití a pak už šel rovnou domů. Když jsem přišel, naházel jsem něco do ledničky a pak se zbytkem vyrazil do obýváku. Jakmile jsem si všiml siluety nějaké osoby, jak mi sedí na gauči, okamžitě jsem z temné magie vytvořil několik bodců a poslal je proti ní... jen co se rozletěly, jsem je hned zastavil, když jsem tu drobnou postavu poznal a rozsvítil světlo. "Ty asi chceš abych tě zabil" neovládnu se a vrátím jí její vlastní slova nazpět, než nechám všechnu magii zmizet. Normálně bych asi nereagoval takhle, ale vždy když jsem v Bratrstvu tak si musím dávat pozor jestli na mě někdo nevyskočí, aby si vyzkoušel jak je silný a já z toho mám pak tiky ještě doma.

Uběhla už nějaká doba od toho, co jsem mluvila s Kaelem. Párkrát jsem ho chvíli špehovala, aniž by se mi všiml, ale brzy jsem pochopila, že opravdu nelhal a tak jsem ho nechala být. Teď jsem ho však šla navštívit a chtěla jsem s ním i mluvit. Dorazím k jeho skromnému bytečku a zazvoním, když však nikdo nešel, odemknu si dveře šperhákem a zase je za sebou zamknu. Usadím se v obýváku na gauč a rozhodnu se počkat. Naštěstí to netrvalo dlouho a přišel. První zamířil do kuchyně a slyšela jsem otevírání ledničky a poté zamíří mým směrem. Ušklíbnu se a když si mě všimne a vytvoří bodce z temné magie, zapřu se nohama o zem připravené okamžitě uskočit z cesty. Jenže je zase nechá zmizet a řekne moji minulou poznámku. Začnu se tomu tiše smát a zakroutím hlavou.
"Umím se o sebe postarat, i když jsem jen člověk, pane temný," zasměji se a znovu se uvolním a pohodlně usadím.
"Věřím, že jsi nedělal problémy... Přišla jsem, protože mě zajímá, jak ses rozhodl ohledně těch informací," vydechnu s úsměvem.

Prý se o sebe umí postarat, což asi byla pravda pokud byla lovcem nadpřirozena a stále byla naživu, ale moje magie přeci jen nebyla zrovna nejslabší a člověk nikdy neví, nechal sem to ale být. Každopádně se přišla zeptat na mé rozhodnutí ohledně sdílení informací. už jsem byl dávno rozhodnutý, přesto jsem ale chvíli mlčel, jako bych si to ještě rozmýšlel, než jsem řekl "Myslím, že nemám problém s vydáváním informací, pokud půjde pouze o jedince, kteří zabíjejí bezdůvodně".
"Nejsem si jist, jestli jsi si toho vědoma, ale v Atrei existuje větší skupina temných bytostí, která má svého vůdce... z vlastních důvodů jsem se k nim také přidal i když nesouhlasím se všemi jejich cíli a názory... no a řekněme, že pokud by se někdo z ostatních dozvěděl, že dodávám informace o nich lidským lovcům, nebyl bych zrovna v bezpečí a tak bych chtěl něco na oplátku" na chvíli se zarazím, abych si promyslel jak přesně to podat a nakonec dořeknu "chtěl bych vědět pokaždé co objevíte, jelikož předpokládám, že nepracuješ sama, nějakého nového nadpřirozeného... jelikož je tady hned několik jedinců, kteří stejně jako já nemají v povaze zabíjet dokud nejsou sami v ohrožení a byl bych rád, kdyby jste je nechali na pokoji". Nebyla to špatná výměna a doufal jsem, že ji přijme. Samozřejmě jsem byl připraven i na odmítnutí a byl bych ochotný dát jí informace i tak, ale přeci jen, bych byl radši, kdybych mohl zároveň ochránit těch pár lidí jedinců na kterých mi záleží.

Mlčel, chvíli stál se zamyšleným výrazem na tváři, než mi řekne, že nemá problém s vydáváním informací o těch, kteří zabíjejí bezdůvodně. Pousměji se a poté mi začne vykládat o nějaké organizaci, se zájmem jsem ho poslouchala a lehce nakloním hlavu na stranu.
"Temné bratrstvo?" vydechnu. Skoro nic jsem o nich nevěděla, ale název jsem alespoň znala. Přeci jen proti nim Esperové už několikrát bojovali. Ale skoro nic jsme nevěděli, takže informace od někoho zevnitř by byla opravdu užitečná. Jenže chtěl něco na oplátku. Vyslechnu si jeho žádost a nakonec si povzdechnu.
"Nemám dostatečně vysokou pozici na to, abych věděla o každém... Nesmím ani o tobě nikomu říct, jinak by šéf trval na tom, abych tě zabila... Hádám, že chceš ochránit své přátele? Já... Nemůžu slíbit, že to půjde vždycky, ale pokusím se... Ale jestli zjistím, že nám kazíš mise, zabiju tě," odpovím a přešlápnu na místě.

Když řekne název Temné Bratrstvo, kývnu hlavou na souhlas a jsem upřímně překvapený, že o něm vědí. Nejspíš odchytli nějaké slabší členy, kteří jim mohli dát nějaké informace, i když jich asi nebylo moc.
Nemohla mi slíbit víc, než informace ke kterým se dostane, jelikož si nedovolila o mě říct ostatním, ale i to pro mě bylo víc než dost a tak jsem okamžitě souhlasil "to bohatě stačí a... co se misí týče, nemusíš se bát mého zásahu, dokud nepůjde o někoho z mých přátel a v takovém případě bude mou prioritou přežití nadpřirozených před smrtí jeho lovců".
Další asi půl hodiny jsem Rachel podával informace o několika pochybných členech Bratrstva, kteří se vždy vraceli z misí s historkami koho zabili a co všechno provedli. Dodal jsem i pár základních informací o Bratrstvu, jako je počet členů, jaké rasy tam nejčastěji jsou a také hrubý odhad síly celého Bratrstva, ale odmítl jsem udávat přesné místo sídla, jelikož pokud by ho zjistili a pokusili se zaútočit, byla by to pro Espery sebevražda a stejně tak jsem neřekl citlivější informace, jelikož jsem je sám neznal. Pak jsem se zeptal o kterých nadpřirozených teď oni vědí a doufal, že mezi nimi nebude nikdo koho znám.

Stačilo mu to a tak si oddechnu, následně strávíme dost dlouhou dobu mluvením o Bratrstvu, dal mi dost cenný informací a já přemýšlela, co říct... Přeci jen, chtěla jsem je dát Connorovi, ale potřebovala jsem dobrou historku o tom, jak jsem je získala... No asi řeknu, že jsem chytila démona, který mi to všechno vykecal při mučení a pak jsem ho zabila. Nakonec se mě zeptá, o jakých nadpřirozených teď víme a tak se na chvíli zarazím. Slib byl ale slib a tak si povzdechnu a přikývnu.
"Jedna čarodějka na západě v lese, asi tři démoni ve městě, kteří vraždí po nocích na ulicích, zdivočelý vlkodlak na jihu... Je toho víc, ale na víc si teď nevzpomenu," odpovím a prohrábnu si vlasy.
"Myslím, že však momentálně nevíme o žádném nadpřirozeném, o kterém bychom neměli potvrzené, že vraždí lidi," řeknu mu a doufala jsem, že ho to uklidní.

Oddychl jsem si, když to podle popisů od Rachel vypadalo, že zatím nejdou po nikom koho bych znal. Když jsem se tak zamyslel nad tím vším, vlastně jsem měl k Esperům mnohem blíž, než k Temnému Bratrstvu, ale už vidím výrazy lidí, když mezi ně vejde Temný anděl s tím, že by se k nim chtěl přidat. Každopádně informace jsme si předali a já si byl jistý, že už se nemůže dočkat, až je předá svým nadřízeným a tak jsem se s ní rozloučil a šel si ještě před spaním procvičit magii, jelikož jsem chtěl být co nejsilnější kdyby náhodou někdo přišel na to, že prodávám informace abych ho dokázal umlčet dřív, než to vykecá v Bratrstvu.

Už je to nějaká doba co mě otec začal trénovat abych se mohl přidat k Esperům a Markův trénink byl o proti tomu procházka růžovou zahradou. Moje tělo si už ale celkem zvyklo a po trénincích už nejsem jak chodící, nebo spíš plazící se mrtvola. Dnes byl otec zrovna na misi a tak jsem si zašel alespoň sám zacvičit, ale raději jsem to nepřeháněl, jelikož jsem si chtěl šetřit síly na dobu až se otec vrátí. Dokonce jsem se s narůstající fyzičkou začal opravdu těšit i na svůj první střet s nadpřirozeným. Teď jsem si však skočil dát sprchu po cvičení a hned potom vyrazil schrastit něco k večeři. Měl jsem neskutečný hlad a... taky si nedával pozor na cestu, proto jsem vběhl za roh a málem vrazil do Rachel, která se mi ovšem obratně vyhnula. Vyvalil jsem na ni oči a rychle se omluvil.

Zamyšleně jsem se dívala na jojo v mé ruce, které mi před pár minutami předal Archibald. Ho tak o něco požádat! Často jsem našeho nejnovějšího člena viděla dělat triky s jojem a tak jsem mu chtěla dát jedno speciální, které by umělo pár elementárních triků. Nikdy by mě nenapadlo, že ho ten pitomce změní na zbraň. Povzdechnu si a trochu vyhodím těžkou 'zbraň' do vzduchu a zašklebím se, když ho chytím. Mělo alespoň patnáct kilo! Blížila jsem se ke Killuovému pokoji, když se najednou vyřítí zpoza rohu. Ihned uskočím na stranu a když si všimnu jeho výrazu, rozesměji se.
"Kam ten spěch? Večeře ti neuteče," zasměji se. Bylo mi jasné, kam jde tímto směrem, když tělocvična nebo případně společenská místnost byla přesně opačným směrem. Sama se otočím a vydám se k jídelně, přeci jen jsem hledala zrovna jeho a tak mi bylo jedno, kde budeme mluvit.
"Něco...Pro tebe mám, nevím, jestli to na něco využiješ, ale... No však uvidíš," usměji se, než se zastavím a natáhnu k němu ruku s jojem, zatímco jsem se mile usmívala.

Rachel se zasměje s tím, že nemusím spěchat, večeře mi nikam neuteče a přidá se ke mě směrem do jídelny. Natáhla ke mě ruku s tím, že pro mě něco má a když jsem se podíval co drží a všiml si krásného, železného joja, rozzářili se mi oči. Měl jsem svoje jojo a celkem často si s ním hrál, ale to bylo staré plastové, které jsem našel jak se povalovalo u nářadí v tělocvičně. Tohle bylo něco úplně jiného a tak se pro něj natáhnu se slovy "páni, díky Rachel vypadá úža..." dál jsem se nedostal, když jsem jojo vzal do ruky a ono mi i s rukou spadlo o dobrý půlmetr k zemi, než jsem ho chytil pevněji a použil víc síly. To jojo bylo... bylo těžký... a ne jako, že bylo o něco težší jakožto kovové oproti plastovému, ono byla fakt zatraceně těžký. Muselo mít alespoň něco přes dvacet kilo, dokázal jsem to posoudit, jelikož to byla zhruba váha činek, které jsem nedávno začal používat. "kde jsi k tomu přišla? s tím bych mohl někoho zabít, když si nedám pozor" a zkusmo vytáhnu šňůrku abych zjistil, jestli vůbec jojo udrží, ale místo šňůrky vyjelo ven ocelové lanko a já znovu vyvalil oči na věc kterou jsem držel v ruce. "To je nějaká nová metoda tréninku?" zeptám se už znovu docela potěšeně, protože trénovat s něčím takovým by mohla být docela sranda.

Poděkuje mi s tím, že vypadá úžasně, ale sotva si ho vezme, začne mu padat. Rozesměji se a jsem ráda, že ho nepustil na zem. Věřila jsem, že by to odnesla spíš podlaha, než očarované jojo, ale nechtěla jsem, aby se Killuovi prsty dostaly mezi ní a jojo. Jakmile ho pevně držel, zeptá se mě, kde jsem k němu přišla a že by tím mohl někoho zabít.
"To... Je tak trochu účel toho joja," zasměji se a když se zeptá, jestli je to nová metoda tréninku, pokrčím rameny.
"Můžeš to tak brát, každopádně to jojo je očarované magií, nevím přesně, co umí, ale jen tak se nezničí a... Dej si pozor, nejspíš v něm bude i dost silná elementární magie," varuji ho. Tehdy jsem řekla, trochu magie, aby dokázalo malé triky, ale když už to Archibald přehnal s váhou a pevností, věděla jsem, že to přehnal i s tím.
"Jestli chceš, můžeme ho po jídle vyzkoušet, ale... Dokud nebudeš přesně vědět, co všechno dokáže, nikdy to nezkoušej sám," vydechnu a znovu se rozejdu k jídelně.

Účel toho joja je někoho zabít? Takže to bylo vyrobeno jako zbraň... byla to velice vtipná představa, ale když jsem si vzpomněl na všechny ty rány co jsem si dal tím plastovým než jsem se s ním naučil nějaké triky a jak to bolelo, pomalu mě smích přešel. Vlastně, když se na to podívám logicky byla to bezva zbraň vhodná na všechny vzdálenosti dle délky lanka a pokud se s ním naučíte bude i velice rychlá. To jojo se mi začínalo vážně líbit a jakmile řekla, že si mam dávat pozor, jelikož v něm bude nejspíš nějaká elementární magie, znovu se mi rozzářili oči, ale raději jsem ho chytil opatrněji, při čemž jsem ucítil pod prsty drobné "cvak" jak jsem stiskl nějaké tlačítko a ze středu joja vyjely čtyři krátké čepele. Tak tak jsem jojo pustil, abych se neříznul a chytil ho pouze za lanko. "Páni... tooohle jsem vážně nečekal" řeknu spíš pobaveně než jakkoli jinak a najdu drobné tlačítko uprostřed vrchní části, kterým čepele zase zasunu.
Došli jsme až do jídelny, kde jsem si jojo položil na čestné místo hned vedle talíře s jídlem a hlídal ho pohledem, jako by mi ho měl někdo každou chvíli sebrat. Po jídle jsme se s Rachel vydali do prázdné tréninkové místnosti, kde hrozilo nejmenší nebezpečí, že něco zničíme a já se pro jistotu zeptal "co bych od něj měl teda asi tak očekávat?" než s ním začnu něco dělat, protože už teď jsem měl ke "zbrani", pokud se tomu tak dalo říkat, respekt... ale přesto jsem se nehorázně těšil, až ji vyzkouším a zjistím co všechno umí.

Sledovala jsem, jak zkoumal jojo a dostanu lehký tik do oka, když se z něj vysunou čepel. Co... Jsem čekala? Jen si povzdechnu a následně zamíříme do jídelny, kde se spolu navečeříme, neustále si hlídal své jojo, což bylo vtipné, ale i tak jsem se s ním chvíli bavila o všem možném. Byl to fajn kluk, zase tolik jsem se s ním nevídala, ale stačila jsem si ho oblíbit a chtěla jsem ho trochu víc poznat. Navíc jsem chtěla vědět, jak na tom je. Zatím vypadal víc psychicky v pořádku než jeho otec... Nakonec vyrazíme do tělocvičny a když se mě Killua zeptá, co by měl čekat, pokrčím rameny.
"Cokoliv. Řekla jsem obyčejné jojo, které bude umět triky s elementy... Třeba malý plamen, nebo jiskřičky elektřiny... Jak vidíš, obyčejné fakt není, takže počítej s tím, že můžeš něco podpálit," povzdechnu si a postavím se kousek od Killuy, aby měl dost prostoru, ale abych také byla dost blízko, kdyby se něco stalo.

Zasměju se tomu co mi Rachel řekla, i když trošku nervózně a postavím se do středu místnosti. Nejdřív si začnu klasicky s jojem hrát a pak ho kolem sebe párkrát protočím, než sebou cuknu když se moc přiblíží a nechám ho spadnout na zem. "Tohle bude docela zajímavý..." řeknu a poškrábu se na hlavě "...díky jeho váze létá mnohem rychleji, než obyčejné jojo". Znovu si ho párkrát zhoupnu a pak si s ním začnu točit kolem ruky, chvíli pokračuju, než si zvyknu a pak přidám střídání stran a tak se jednou protočí kolem mé levé strany a pak kolem pravé. Když si dostatečně začnu věřit, sám se začnu také pohybovat, zatím jen chození v malém kruhu a jojo sem kolem sebe nechal létat všemi směry. Když jsem si byl jist, že s jeho pohybem nemám problém, začal jsem uvažovat, jestli by se s ním nedalo dělat něco víc a při tom jsem si všiml, že na prstenci, na kterém bylo připevněné lanko je pár tlačítek a tak jsem je jedno po druhém stiskl. Jedno posílalo jojo po lanku dál ode mě, druhé naopak zpátky ke mě a třetí ho zastavovalo, aby zůstalo stejné vzdálenosti. Jakmile jsem tohle zjistil, začala ta správná zábava, začal jsem přemýšlet o joju více jako o zbrani, než hračce a tak jsem ho začal posílat před sebe vysokou rychlostí, což jsem jednou nevyměřil a udělal ďolík do vyztužené zdi, ale jojo bylo naprosto v pořádku a ani se nezastavilo, pouze plynule pokračovalo v pohybu zpět ke mě. Když jsem střelil pohledem na hodiny, dostalo mě, že už jsme tu byli tři čtvrtě hodiny. Byl jsem sice unavený, ale co víc, bezvadně jsem se bavil.
Co to Rachel říkala dál? Něco o magii, ale netušil jsem jak bych ji mohl aktivovat a na prstenci žádné další tlačítka nebyly. Byla to škoda, bylo by celkem husté kdyby to jojo třeba hoře... jen jsem na to pomyslel, jojo okamžitě vzplálo a já se tak lekl, že jsem s ním švihnul ke stropu, od kterého začalo, poměrně rychle díky své váze, padat a i když se mi podařilo se mu tak tak vyhnout, plamen z něj přeskočil na mé oblečení a začala mi hořet nohavice od kraťasů.

Sledovala jsem Killuovo počínání a když jsem viděla, jak ta věc rychle lítá, doufala jsem, že se tím sám netrefí. Byla jsem si celkem jistá, že v plné rychlosti bu my přelámalo kosti. Mohla jsem se jen modlit, aby si něco nezlomil, nebo se netrefil do hlavy, což by dost bolelo a možná by to ani nepřežil. Nervózně přešlápnu na místě s narůstajícím strachem. Isaac by mi rozhodně nepoděkoval... Dál jsem Killuu sledovala a nechala ho dělat si, co chce. Ani mi nevadilo, že jsme tady už přes tři čtvrtě hodiny. Vypadalo to, že už bude končit, když jojo najednou vzplane a Killua ho pošle nahoru. Rozběhnu se k němu a tak, když mu začne hořet nohavice, pohotově zareaguji, sundám si v rychlosti plášť, kterým oheň okamžitě udusím a začnu zkoumat jeho nohu. Měl maličkou popáleninu prvního stupně, takže to nebylo nic strašného...
"To bylo o fous... Magické artefakty se ovládají vůli, dělají to, na co pomyslíš... Hádám, že je to tak i u toho joja... Promiň, měla jsem tě varovat, pojď si zchladit tu nohu," vydechnu a rozejdu se k mé ošetřovně, která byla opravdu blízko tělocvičně. Z očividných důvodů... Ti pitomci se často zranili i při obyčejném tréninku, protože se přecenili, nebo prostě byli v souboji neopatrní.

Jen co mi chytne oblečení, už je u mě Rachel a rychle ho uhasí. Omluví se mi, že mě měla varovat, jelikož magické artefakty se ovládají vůlí, což mě opravdu nenapadlo. Měl jsem lehce popálené stehno, ale nic hrozného, takže jsem jen na ošetřovně dostal studený obklad s mastičkou na popáleniny a bylo vyřešeno. Ještě chvíli jsme se bavili o joju a vůbec všem možném, než jsem si uvědomil jak je pozdě a tak jsem se s Rachel domluvil, že mi zítra pomůže s trénováním boje pomocí toho joja. "Dobrou noc a díky" zazubil jsem se na ní ve dveřích a běžel zpátky do svého pokoje, kde jsem ještě chvíli zkoumal jojo a nakonec usnul s ním v posteli.

Druhý den ráno jsem si trošku přispal, jelikož zkouška joja si vzala víc energie, než jsem čekal a vydal se na snídani, kterou jsem do sebe rychle naházel a vydal se za Rachel.

Killua byl nakonec opravdu v pořádku a tak jsem mu nohu akorát zchladila. Ještě chvíli jsme se bavili o všem možném, než s příslibem, že mu zítra pomůžu s jojem trénovat, odejde do postele. Ještě nějakou dobu zůstanu na ošetřovně, než se sama vydám do postele.

Vstala jsem jako vždy časně ráno, dala si snídani a poté zamířila na ošetřovnu, kde jsem dělala menší inventuru. Zrovna jsem končila, když zaslechnu otevírání dveří. Chvíli se leknu, že se zase někdo zranil, když však uvidím Killuu, usměji se, odložím věci na jednu z postelí a vydám se ke svému stolu.
"Dneska sis přispal," zasměji se, než se natáhnu pro svou zbraň, Tsume.
"Připravený na trénink? Uvidíme, co s tím dokážeš," zasměji se, ale moc dobře jsem si nedokázala představit, zda bude jojo v boji vůbec použitelné.

Když jsem Rachel nezastihl v jejím pokoji, vydal jsem se na ošetřovnu a dle očekávání ji tam našel. Když řekne, že jsem si dneska přispal pouze pokrčím rameny a kývnu a když se zeptá, jestli jsem připraven jen zvednu jojo a řeknu "jako nikdy". Vyrazili jsme spolu do stejné tréninkové místnosti jako včera a já stejně jako po cestě za Rachel přemýšlel, jak by se dalo využít jojo k obraně či útoku. "Radši dnes vynechám ty magické prvky, než přijdu na to co přesně dělají" řeknu když dojdeme na místo a připravíme se k boji. Postavil jsem se kousek dál od Rachel, jelikož jsem předpokládal, že i když půjde jojo využít na jakoukoli vzdálenost, střední bude ta nejlepší. Když bude nepřítel příliš blízko, hrozí nebezpečí, že trefím sám sebe a když bude příliš daleko, buď na něj nedosáhnu, nebo bude mít dost času na vyhnutí, jelikož joju bude trvat než tam doletí.
Nachystal jsem si jojo a pomalu s ním začal točit kolem ruky. Bylo mi jasné, že při souboji budu muset mistrně ovládat délku lanka, což bude nejdůležitější a tak jsem si připravil tlačítka na prstenci, který jsem mel na prstu a začal první útok vysláním joja co nejrychleji kolem sebe směrem k Rachel s tím, že jakmile se vyhne upravím délku lanka a vyšlu ho po stejné ose znovu na ní.

Poznamená, že dneska raději vynechá magické prvky, s čímž jsem víc než souhlasila. Dojdeme do tělocvičny a Killua se postaví kousek ode mě. Nadzvednu obočí a zadívám se na něj. Ihned vzal jojo, které roztočil a vypadalo to, že chce začít bojovat. Bez rozcvičky. Ušklíbnu se, tohle mu nedaruji! Nevytáhnu ani své zbraně, jen stojím kousek od něj a v momentě, kdy na mě zaútočí, vyhnu se a plnou rychlostí se rozběhnu proti němu, saltem se mu dostanu za záda a položím mu ruku na rameno.
"Tak tohle by nešlo. Natáhneš si sval, nebo šlachu. Rozcvička ti nic neříká?" zasměji se, než mu dám lehoučký pohlavek a poté ho trošičku potrápím s delší rozcvičkou, než konečně svolím k souboji a sleduji, jak se opět postavil do střední vzdálenosti ode mě. Pousměji se a připravím se k boji.

Jen jsem jojo vypustil, proběhla pod ním a když letělo kolem mě,  jediným skokem se saltem se mi dostala za záda, kde mi dala pohlavek s tím, že první bude rozcvička. Rychle natáhnu jojo zpátky do ruky a trošku ublíženě řeknu "když na mě venku zaútočí upír, taky určitě nepočká než si udělám rozcvičku než se na mě vrhne" a připadám si jako při prvním tréninku s otcem. Silnou stránkou mého joja byla rychlost, ale ona se mu vyhla jako by nic... sice ještě nenabralo plnou rychlost a dokud se o něco nepřiblíží, ani nemůže, ale i tak.
Poté mě Rachel protáhla zdlouhavou rozcvičkou, ale byl fakt, že mé tělo bylo zahřáté a protáhlé, což znamenalo lepší výkon, takže jsem si nestěžoval. Znovu jsme se postavili proti sobě a já zkusil tentokrát jinou strategii. Nechal jsem lanko mnohem kratší a jojo roztočil kolem svého těla a po každém průletu měnil jeho trajektorii a tak se rozběhl k Rachel s úmyslem jí trefit.

Sledovala jsem Killuu, který kolem sebe roztočí jojo velkou rychlostí a neustále obratně měnil směr. Dříve jsem pochybovala, že by to mohla být dobrá zbraň, ale teď když jsem viděla tu rychlost a věděla, jak je jojo těžké... Dokázala jsem si představit, co by udělal přímý zásah do mých žeber. Což ale znamenalo, že se opravdu nesmím nechat zasáhnout. Což možná půjde dost špatně, jelikož se proti mě rozběhne. Na krátkou vzdálenost bude těžké se vyhýbat a tak rychle vytáhnu své zbraně, abych jojo mohla i odklonit, nebo zablokovat. A ještě se budu muset dávat pozor na lanko... No super. Povzdechnu si, než se začnu vyhýbat a občas odkloním dráhu joja. Neustále jsem si musela připomínat, abych dávala pozor i na lanko a Killuu. Nechtěla jsem, aby mě zaskočil v momentě, kdy má plná pozornost bude na joju. Zatím jsem však neútočila, měla jsem dost problémů s vyhýbáním se této neobvyklé zbrani.

Rachel vytáhla své zbraně, rovnou jsem si je pořádně prohlédl, jelikož to bylo poprvé co jsem je viděl, a hned začala mistrně uhýbat joju. Někdy se vyhnula úplně, někdy jen využila své zbraně k popostrčení joja jiným směrem a já ji nemohl trefit ať jsem se snažil sebevíc. Sem tam se naskytla příležitost, kdy bych mohl zaútočit, ale s tím jak moc mě jojo zaměstnávalo jsem ji nikdy nemohl využít. Zkusil jsem tedy jestli jí nedokážu vyhodit z rytmu. Při dalším průletu joja jsem mu o něco prodloužil lanko, aby se doba jeho příletu k Rachel o něco opozdila a hodil si ho přes hlavu, aby na ní letělo z hora, ale v době, kdy měla očekávat jojo, které zatím bylo ještě na cestě jsem jí zespodu zaútočil kopem proti kotníku.

Zatím se mi naštěstí dařilo vyhýbat vcelku snadno. Pomalu jsem si začínala zvykat na rychlost joja a to, jak nepředvídatelně létá vzduchem. Navíc jsem si v hlavě začala spojovat Killuovy pohyby rukou s tím, kam asi jojo poletí a vyhýbalo se mi mnohem lépe. Stále jsem však neútočila. Najednou jojo vyletí do vzduchu a tak se na něj zadívám. Něco bylo jinak. Letělo... Pomaleji? Koutkem oka zahlédnu, jak se Killuovo těžiště posunulo do strany a tak rychle překřížím zbraně nad hlavou a podívám se dolů zrovna ve chvíli, kdy se mě bělovlasý mladík pokusí kopnout do kotníku. Vyskočím do vzduchu a železné jojo z vrchu narazí do překřížených zbraní. Vykopnu kolenem proti Killuovému hrudníku, ale nebyla v něm skoro žádná síla. Jakmile dopadnu zase zpátky na nohy, prudce se odrazím a uskočím dozadu, abych mezi námi vytvořila jakousi vzdálenost.
"To... Bylo opravdu dobré," vydechnu a zamyšleně se na Killuu zadívám. Už sem tušila, jaké cvičení by mohl dělat i sám, hlavně tedy na přesnost. Potřeboval se s jojem sžít, dokonale ho ovládat a mě se v hlavě začínal rýsovat plán, jak na to.

Rachel si nad hlavou překříží zbraně připravená vykrýt můj útok a tak si myslím, že se mi má strategie vyplatila, ale pak se podívá dolů a moji nohu přeskočí s tím, že navíc ještě vykopne mým směrem. Jojo nad sebou vykryje zbraněmi a mě odstrčí nohou, jelikož v kopu nebylo moc síly. Jakmile dopadne, ještě odskočí dál ode mě a pochválí mě. "Díky..." zazubím se "...ale né dost dobre, vyhla si se" dodám a znovu zvážním. Věděl jsem, že nemám šanci vyhrát a být tohle opravdový souboj, asi bych už byl několikrát mrtvý, ale prozatím jsem si dal o něco jednodušší úkol... alespoň jednou ji zasáhnout.
Znovu si tedy roztočím jojo kolem sebe, tentokrát o něco delší, asi na metr a půl dlouhém lanku a znovu se rozběhnu k Rachel, tentokrát se však nesnažím nutně ji zasáhnout, spíše se víc soustředím na variace trajektorií a já sám se téměř nehýbu, až na občasný krok směrem k Rachel, když ona udělá krok směrem ode mě. Čekal jsem na moment, kdy bude znovu chtít jojo odklonit a když se o to pokusila, těsně před kontaktem jsem povolil lanko, aby se jojo dostalo za zbraň, kolem které se okamžitě začalo obmotávat a škubnul jsem směrem ke mě s úmyslem jí ji vytrhnout z ruky.