Rawen & Daemon

*Ležela napůl v křesle, napůl na stole, když se ozvali hlasy u vchodu a bouchani. Neochotne se zvedla. Dneska tu chtěla přespat, v jejím byte byl instalatér a ona nepotřebovala jeho společnost. Pomalu došla ke vchodu a otevrela dvere. Zahledela se na Daemona. Pak sklopila pohled na Rawen.* Pojď dál....oba. *sledovala je liščíma očima.* Chcete tetovani? Strojek? Ručně?

*Na její pokyn se zaposlouchal.* Ano je *Odpověděl ji a to už někdo otevřel dveře. Když byli pozvání dovnitř slušně počkal až projde Rawen a zadní vešel teprve on s tím, že zavře dveře zasebou. *

*Trochu sa zamračí, keď nu spočiatku žena prehiadne. Nu, holt je moc malička. Stale z nej trochu ťahá alkohol ale Rawen má za to, že sa chodia tetovat aj opití ľudia. A potom sa budia s novinkami na tele* Hej, chceli by sme vytetovať dve skrizene búchačky, ja som za vyobrazenie starých revolverov, vyzeraju luxusne. A neviem, tetujem sa prvýkrát takže... Asi strojkom? *Ak ich žena pustí, tak vojde dnu a posadí sa do kresla pre zákazníkov. Chce ísť prvá a premýšľa nad miestom. Napadne jej vrch dlane - medzi zápästim a prstami na ľavej ruke* Tuto ak by to bolo možné. *Ukáže na miesto a pohodlnejšie sa usadí*

*Tise je oba sledovala. Posadila se naproti Rawen na stolicku a vzala do ruky inkousty.* Takze buchacky jo? *Usmala se a odhalila spicaty zoubek. Zadivala.se Rawen do oci. Pokud ji bude pohled opetovat, zjisti si jeji povahove ry/isy (sem uz do pice unavena, dont hate me).* Strojek vic boli, ale je to rychlejsi a jelikoz jste dva, tak radsi strojek. Jinak, tady te to bude bolet. Budes brecet i pres snahu byt tvrda holka. *Naplnila si prostor pro inkoust ve strojku a vzala blok, zacala kreslit presne to, co mela Rawen na mysli.* Ty... *Promluvila na Daemona a podivala se na nej.* Jestli si tady slecna preje na hrbet dlane, mel bys ji chytir za druhou rucku, at se neciti tak moc sama. Boli to jako cert. *Ukazala pritom.svuj nakres.* Takhle ok?

*Zasklebi se. Prostě si sedne vedle do křesla a nic nedělá. Když bude chtít jeho ruku tak si ji prostě vezme jak už udělala několikrát kolem večera. Přemýšlel mezitím kam by si to měl nechat vytetovat on. Vůbec netušil navíc byl zvědavý jak se tatterka popere s jeho regeneraci a jak to bude celkové probíhat. *

*Zamračí sa ešte viac, začína byť trochu nahnevaná* Pfff, to nič nebude. Ja nikdy neplačem a nebudem ani tentoraz. *Následne si prezrie načrtok a prikývne* Možno by ste ešte na tú vľavo mohli dať trochu tieňovania. Inak ok, vyzerá to dobre. *Pochváli obrázok a zhlboka sa nadychne* Môžeme začať. *Povie a hlavu drží vysoko. Nemieni ukázať slabosť a nemá v plane čo I len v najmenšom sebou trhnúť*

Eh... dobrá. *Zamumlala a dokoncila nacrt. Nasledne zapla svou aparaturu a dala se do prace.* Rozdil ve strojku a rucni praci je ten, ze strojek kuzi trha a zanechava inkoust v ráně, ale jehla se pomalu zapichuje do kuze a zamechava inkoust primo v ni, neublizuje. Ale je to náročné. *Vzdelavala je, pricemz uz pomalicku dokoncovala obrys prvni zbrane.* Na rukou to boli, jelikoz tu mas mnoho slach a zil hned pod kůží, stejne tak tenke kustky a zakonceni nervů. Stejne tak jako tu, to boli na nartech a zebrech, ale zebra jsou pro nektere lidi spise polehtanicko. *Pokracovala v obrysech.* Stale je tu moznost udelat pouze zaklad a dokoncit je az na dalsim sezeni...

*Pousmeje se nad reakci Rawen a Pozoruje jak postupně vzniká tetování "opravdu to bude zajímavé" Prošlo mu hlavou, načež se pousmál.* Polechtani *Zopakoval jen tak spíše pro sebe. * Tady je někdo velká holka *Zároveň jako kdyby zapeovokoval Rawen*

*Naštvane našpúli pery a odfrkne si* Som Rawen, dcéra najmocnejšieho padleho anjela, akého som kedy videla. Zvládnem to. A nič sa nebude dokončovať nabudúce, chcem celé tetovanie dnes. *Povie rozhodne a vystrie ruku smerom k Laureen. Avšak, necháva ju stále položenú na operadle kresla* A chcem asi aby to bolo čím skôr. Moc som toho nenaspala a mám pocit, že aj vy by ste si chceli oddýchnuť. PreTo volím strojček. *Potom sa otočí na Daemona a prižmúri oči* Mám už devätnásť, nie som malá. A nezľaknem sa nejakého štípnutia na koži. *Opäť svoj zrak uprie na Laureen a hľadí jej priamo do očí* A teraz začnime.

Já mám času dost, ale jak si přejete, dcero nejmocnějšího padlého anděla. *Zamručela a protočila si mezi prsty strojek jako nějakoou zbraň a začala s tetováním. Samozřejmě si nejprve prostor očistila ubrousky.* Na co zrovna zbraně? *Promluvila během toho. Pomalu se rýsoval základ a dtínování první zbraně, během pár minut i druhé. Krev tekla, to ano, Laureen ji ale hnedka utírala.* Kdyby to bylo ručně, není to tolik krve, nespěchala bych.

*Pousmeje se na jejich debatě. * Protože jsou nebezpečné a smrtelné. A tady držet tempo je celkem těžké *Myslel to spíše pro smrtelníka, jelikož on byl tak trošku neúnavný díky tomu, že byl po jídle a nebyl hladovy. No pozorně sledoval jak tetuje, jelikož to vlastně nikdy neviděl ve vyrobe

*Laureen začne tetovat a ihla strojku (má to ihlu či? xD) sa dotkne jej pokožky. Spočiatku ju to samozrejme vyvedie z rovnováhy ale každým ďalším bodnutim si myslí, že si na to zvyká. Vyvedie sa však z omylu v momente, kedy ihla prejde jednou šľachou. Stisne pery tesne k sebe, vyvali oči a dostane v jednom z nich dokonca tik. Pravou rukou začne máchať povedla Daemona hľadajúc jeho ruku* Daj mi ruku, kristepane! *Skríkne a naprázdno preglgne. Ak jej ju poda, tak mu ju samozrejme v rámci svojich možností začne drtiť (nie doslova, keďže je to upír, že jo xD)* T-to ale vôbec neboli! Ved je to len ako štípnutie hmyzom! Hlavne neprestávajte! *Vyvalene oči jej naďalej zostávajú a pohľad má stoceny priamo pred seba. Predstavuje si rôzne príjemné scenáre, čokoľvek, len aby na chvíľu vypustila bolesť z hlavy. Dokonca jej ani nevadí fakt, že sa fyzicky má niekoho dotýkať*

*Tiše vyprskla, když Rawen začala vyvádět.* Já tě varovala. *Pronesla posléze a pokračovala v práci.* Brzy to bude, všechnu tu bolest předej jemu, ať se taky připraví, Daten-shi Hime. (Princezna padlých andělů). *Na chvilku přestala a odtáhla jehlu. Očistila ruku a podívala se, zda je všechno ok, pak pokračovala.*

*Nechal si chytit ruku a zasmál se. * O mě skrz bolest mít opravdu strach nemusíš. *Dodal s jistým utichajicim smíchem. Do jistých mír znal jaké to je býti prostrelen, probodnut a podobně takže jehly se nějak moc nebál. Navíc mu hrála i jeho regenerace velkou roli. *

No jo. *Zamrmle smerom k Laureen a naďalej mačká Daemonovi ruku. Ihla sa začala dostávať do celkom v pohode miest, tak sa bolesť zniesť dala. Nepoberie síce to zvláštne pomenovanie od Laureen ale nechce byť za nevzdelanu, tak len prikyvuje. V tom si čosi uvedomí a pozrie na svojho mužského spoločníka* Hej... Ak nerátam otca, si prvý chlap, ktorého držím za ruku... Ak teda odhliadnem od faktu, že ti ju drt...Aaaau! *Preruší ju ihla, ktorá zľahka narazí na kosť. Nie úplne ale tesne. Keď bolesť trochu ustúpi, preglgne a zhlboka sa nadychne. Tetovanie sa formuje a to sa jej páči. Nemá v plane s tým seknut v polovici a je pripravená to dotiahnuť az do konca. Rozhodne sa však zmeniť tému a upriamiť pozornosť na svoju taterku* Čakala by som, že taterka bude mať plné telo rôznych obrázkov. Neholdujete tomu? *Rawen začína mať pocit, že jej ruka možno od bolesti odumrela, keďže opäť ihlu už skoro necíti*

*Pokračovala ve své práci, vcelku tiše, nechtěla se jim srát do konverzace. Už měla celý obrys, následovala detailnější práce. A s ní i více titerností.* Hmm? *Zamručela a zvedla jehlu, podívala se na Rawen.* Ale já mám mnoho tetování. *Ukázala na čelo, pak na rameno.* Chcete něco k pití? Dáme malou pauzu, teď to bude hlavně o detailech a stínování. Můžu vám ukázat svá tetování, na které je tu až moc normálního světla. Pokud ale nechcete, můžu pokračovat. *Očistila jehlu a doplnila si inkoust, připravená kdykoliv pokračovat. Kdyby se rozhodli pro sklenku pití, ať už je to co je to, tak s zvedne, dojde pro to a po cestě vypne světla a zapne UV žárovky, které by odhalily její potetované ruce, od končků prstů až po záda.*