Mirys & Abby

Nebylo nijak hezké počasí, to vůbec ne, ale já si nemohla pomoct. Bylo to teprve včera, co jsem přišla na svou další proměnu. Už jsem o zvěromázích  četla hodně a přesto jsem se v sobě nevyznala. Stále jsem nevěděla, která z mých proměn je můj patron. Ale teď jsem byla nadšená z nové proměny, a tak jsem si nemohla odpustit jít dneska na okraj lesa, kde jsem se proměnila v bílého zajíčka s křídly a ocasem. Tedy bílého až na konec oušek, ocásku a křídel, která byla zbarvena do černa stejně jako ostré drápky. Líbilo se mi, že mám podobu s křídly a hodlala jsem se naučit létat. A právě to jsem také hned dělala, když jsem si byla jistá, že poblíž nikdo není. Roztáhla jsem křídla a začala s nimi mávat, ale vůbec mi to nešlo.

Byla jsem tu pár týdnu a už na mě zaůtočil pes a pohmoždil mi křídlo. No nevadí stejně lítat nebudu. Šla jsem pomalu k lesu protože jsem se musela uklidnit. Vím, že do lesa moc lidí nechodí a hlavně ne v tomhle počasí. Brr zima. Měla jsem na sobě jen béžový svetr, legíny a tenisky. Nemám ráda ty kozačky co jsem měla před tím. Pff, takže co teď? Přeskočila jsem díru co dělila město od lesa a pomalu jsem se procházela po lesní cestě, která popravdě byla jen kousíček vedle mě. Najednou mi něco přistálo na hlavě a já vyjekla protože jsem se lekla, že to bude nějaký pavouk. Ble. Ale nebyl. Bylo to moc velké. Zvedla jsem ruce a pomalu jsem vzala chlupatou kuličku do ruky a dala si ji před sebe. Opatrně jsem ji držela v dlaních a dala jsem hlavu na stranu. ,,Králíček..s křídly?" Řeknu překvapivě a palcem to pohladím po drobné hlavičce. ,,A ještě k tomu roztomilé." Pousměju se a očima si tu chlupatou kouli prohlédnu.

Po nějaké chvíli jsem se už dokázala dostat alespoň na úroveň dospělého člověka, ale stále se mi moc nedařilo určit směr kam poletím, nebo se udržet ve vzduchu nějak dlouho. Bude to chtít týdny trénování, než se to naučím. Ale při dalším pokusu, jsem už vystoupala o trochu výš a mohla tak zůstat na větvi jednoho stromu. Jenže když jsem se pak pokusila znovu vzlétnout, prohnal se mezi stromy silný vítr a mě to odneslo až úplně jinam. Ztratila jsem úplně kontrolu nad tím kam letím a najednou jsem dopadla někomu na hlavu. Chtěla jsem se rychle posbírat a odletět, ale ta dívka mě už držela a koukala na mě s hlavou nakloněnou na stranu. napodobila jsem ji a použila zvířecí smysli, abych si ověřila, že tu nikdo jiný kromě ní není. Když o mě ale prohlásila, že jsem roztomilá, měla jsem sto chutí se proměnit a ukázat jí jak dokážu být 'roztomilá'. Pak mi ale došlo, že vůbec nevím jestli to náhodou není člověk. A ti moje proměny většinou snáší dost bídně. Takže jsem si ji zatím jen prohlížela stejně, jako ona mě.

Jen se usměju tomu jak naklonila hlavu na stranu stejně jako já. ,,Hádám, že jsi asi naštvaná, takže tu roztomilost beru zpátky..promiň jestli jsem tě urazila." *Moment. Vážně tu teď mluvím na létajícího Králíčka?* Tiše si povzdychnu a pak ji kousek od sebe položím na větev. ,,Tak ti přeji hodně štěstí v létání. Kdyby něco budu se tady někde potulovat." Mávnu na Králíčka a rozejdu se dál svou cestou. ,,Možná to že mluvím se zvířeti dokazuje to jaký jsem idiot." Zastavím se a té nahlas řečené myšlence se zasměju a zavrtím hlavou. ,,Blbost." Mávnu nad tím rukou a posadím se kousek od toho místa na lavičku a kolena si přitáhnu k bradě. Byla mi zima a cítila jsem jak mi mrzne nos. ,,Vypadá to že dneska budu spát tady." Zafuním a do vzduchu vydechnu, takže se můj dech změní na hustou páru, která stoupá do vzduchu a já za ni zvednu hlavu a sleduju ji dokud se nerozplyne.

Poslouchala jsem jí a pak se na ni zkoumavě dívala. Když mě odložila, tak jsem se hned drápkama pevně zachytila větve a dívala se, jak kousek popošla. Pořád jsem ji poslouchala a v duchu se trochu pobaveně smála. Kdyby jen tak tušila... No nevadí. V tom ale zmínila, že asi bude spát dnes tady. *Co je tohle za blbost?* Zamračila jsem se. Stačilo by pár chvil a umrzne tu. Přemýšlela jsem, jak jí pomoct, ale u mě už byl jeden pokoj pro hosty zabraný démonem takže to by asi nedopadlo dobře. Hlavně ne když je tam takovej otravnej démon jako Darren. Nic méně přeci jen ji nemůžu nechat spát tady. Neobratně jsem slétla dolů na pevnou zem a složila křídla. Pak jsem přihopkala blíž k ní a z metru jsem si ji prohlížela a rozmýšlela co a jak.

Začala jsem být unavená. Promnula jsem si zmrzlé ruce a nad tou myšlenkou jestli bych mohla umrznout a umřít, když jsem nesmrtelná jsem se zasmála. Ucítila jsem že mě někdo sleduje. Stočila jsem hlavu na Králíčka, který ke mě doťupital. Na chvíli jsem se jakoby zastavila a pomalu jsem se zvedla. Došla jsem k tomu malému chlupatému stvoření a natáhla jsem k ni ruku, ale pohladila jsem ji jen ukazováčkem pod bradičkou a za ouškem. ,,Aspoň, že ty máš teplý kožíšek co tě zahřeje." Usměju se a dám si rychle ruku před pusu než kýchnu při tom zavřu oči.

Nechala jsem se od té slečny pohladit a i když jsem nechtěla, musela jsme si přiznat, že to bylo příjemné. No v tu chvíli jsme se rozhodla, že ji poskytnu pomoc. Snad se vyhne Darrenovi když jí půjčím druhý pokoj pro hosty. Ale problém byl, že jsem musela zatím zůstat v téhle podobě. Takže jsem byla odkázaná na to, jak jsem se naučila létat. A mé létání opravdu nebylo nijak dobré, ale bude muset postačit. Když dívka zavřela oči, využila jsem toho a pomocí drápků vyšplhala po kmenu stromu na úroveň jejích ramen a pak jsem na jedno z jejích ramen přeskočila. Sevřela jsem v drápkách její oblečení a možná ji i omylem škrábla, ale snad se z toho nezhroutí. Pak jsem roztáhla křídla a začala trochu nemotorně s nimi mávat, abych ji takto dovedla k sobě domů. V tuhle chvíli by Darren ještě neměl být uvnitř. Takže by se mohli minout a nevědět o sobě. Ona se vyspí v teple a pak už vymyslím něco jiného. Dalo mi to hodně zabrat, ale dovedla jsem ji až k okraji lesa, odkud bylo vidět na můj dům a táhla jsem ji za sebou blíž k němu. Jen jsem doufala, aby se nebála jít dovnitř. No a pak...to nějak vymyslím, co dál.

Když jsem otevřela oči nemohla jsem ji najít. Ale najednou se mi usadila na rameni a zaryla mi drápky do ramene. Nijak mi to nevadilo protože se mi rány hned zahojili. Přeci jen jsem byla nesmrtelná, ale to ona nevěděla. Začala "mlátit" křídly a někam mě táhla, tak jsem se tedy rozešla tím směrem kam se snažila zatočit. Došli jsme ke kraji lesa a já tak přeskočila díru. Chvíli jsme šli než jsem si všimla nějakého domu. ,,Tady bydlíš?" Dám hlavu na stranu a usměju se. Natáhla jsem ruku ke klíče a otevřela jsem. Bylo odemčeno. ,,Tak já jdu..dovnitř.." zaseptám a zavřu dveře. ,,Haló?" Zavolám do domu.

Když už šla k mému domu sama, tak jsem se jí zase usadila na rameni. Natočila jsem hlavu na stranu, jako bych se jí ptala. *Vážně si myslíš, že zvíře bydlí v domě?* Ale ona mi nemohla rozumět. Navíc jsem tu vážně bydlela jak si ona myslela, ale prozrazovat jí, kdo jsem, jsem zatím v plánu neměla. Když otevřela, vešla dovnitř a zavřela za sebou, tak jsem už seskočila na podlahu a hopkala k volnému pokoji pro hosty, kde se bude moct vyspat. Samozřejmě i ty dveře byli otevřené. Pak jsem se za ní ohlédla a snažila se jí tím naznačit, že má zapadnout do toho pokoje. Samozřejmě jsem potřebovala, aby mě pochopila, a v domě moc nešmejdila, ale to vyřeším pak. Konec konců se jí můžu ukázat v lidské podobě, jen se před ní nesmím proměnit.

Chvíli jsem ji nechápavě sledovala než jsem pokrčila rameny a rozešla se za ni do pokoje. ,,Em..tady mám být? Děkuju." Usměju se. *Bože mám z toho králíka špatný pocit.* ,,Em..ty nejsi jen tak obyčejný králík, že?" Otočím se na ni a založím si ruce na hrudi. ,,Tak šup. Takový králík jako jsi ty přeci neexistuje." Prohrabnu si vlasy a založím si pramen vlasů za ucho.

Dívala jsem se na ni a pak jako nechápavé zvíře natočila hlavu na stranu a pomalu mávla křídly a mávla i ocasem sem a tam. Pak jsem párkrát zamrkala a hupkala do toho pokoje. Naštěstí jsem tam nechala větrat, takže stačilo abych párkrát máchla silně křídly a vylétla z okna zase k lesu. Ale moc mi to opravdu ještě nešlo a tak jsem za chvíli spadla na zem a zbytek jsem dohupkala do lesa po nohou. A tam jsem se té slečně ztratila.

Chvíli ji sleduji než se rozeběhla k okna a vyskočila ven. Doběhla jsem k oknu a sledovala ji než mi zmizela z dohledu v lese. Nechápavě jsem si povzdychla a pokrčila rameny. Zavřela jsem okno protože tu dost byla zima. Sedla jsem si na měkkou postel a lehla jsem si na ni na záda. ,,Zvláštní to zvíře." Povzdychnu si a zavřu na chvíli oči abych si odpočinula.

Ujistila jsem se, že mě nikdo nevidí a pak jsme se proměnila do své lidské podoby. Protáhla jsem se a šla pomalu domů zatímco jsem přemýšlela, co udělám s tou holčinou. Když jsem vešla dovnitř, už bylo do pokoje zavřeno. Našlapovala jsem tak tiše, že mě nemohl nikdo v domě slyšet. Měla jsem to dost dobře nacvičené. Rychle jsem prohlédla ostatní pokoje, abych se ujistila, že je v tom pokoji, kam jsem ji poslala a pak jsem potichu nakrájela nějaké ovoce, zeleninu, sýr a trochu salámu na talíř, pak jsem tam přidala pečivo a to jsme jí odnesla do pokoje. Radši jsem ještě zaklepala, aby se mě nelekla.

Když někdo zaklepal, tak jsem se rychle postavila až se mi zamotala hlava. Na chvíli jsem se posadila a chytla se za hlavu. ,,Em..Dále." Hlesnu a vzhluboka se nadechnu. Už mi bylo lépe. Do pokoje vešla hnědovlasá až skoro černovlasá dívka. Byl vysoká. Polknu a podívám se kolem sebe. Někdo tu jiný nebyl. ,,Em..já..já šla za králíčkem s křídly a huňatým ocasem. Možná mi neuvěříš-chci říct neuvěříte, ale je to tak." Sakra. Spanikařila jsem. ,,Omlouvám se. Klidně odejdu. Neměla jsem lézt do cizího bytu." Zašeptám a rozejdu se ke dveřím.

Otevřela jsem a nakoukla dovnitř. "Ahoj." Usmála jsem se na ni a položila jídlo na noční stolek. Pak jsem se trochu pousmála pobaveně, když blekotala páté přes deváté. "Ale no tak. Neříkej takový hlouposti. Je to můj...mazlíček." Usmála jsem se na dívku. "A mě vůbec nevadí, že tu budeš. Najez se a pořádně se vyspi. Zítra ti zařídíme pokoj ve městě, ale teď se pořádně posilni. Jen prosím tě, nechoď do jiného pokoje. Tady vedle je koupelna, tam samozřejmě můžeš. Ale do jiných ložnic ani do patra nechoď ano?" Usmála jsem se mile a přešla zase ven před pokoj.

Chvíli jsem ji nechápavě sledovala. *Proč ne?* Řeknu si spíše pro sebe a podívám se na jídlo. *Nejdříve se umyju.* Usměju se a jdu z pokoje ven, kde do ni narazím. ,,Promiň. Já se jdu jen umýt. Jen..nemáš nějaké oblečení? Které by mi mohlo být?" Chvíli jsem ji sledovala než jsem se rozešla vedle do pokoje, kde byla koupelna jak řekla. Vešla jsem tam a dveře přivřela aby mohla přijít a dát mi věci. A aby tudy šel vzduch. Svlékla jsem si oblečení a byla tam jen ve spodním prádle. Nechala jsem křídla se objevit a pomalu jsem je začala roztahovat, ale pravé křídlo prostě nešlo. Jako kdybych měla skřiplou kost nebo já nevím. Povzdychnu si a stočím si křídlo a pohladim ho po bílém peří.

Usmála jsem se na ni a uhla, aby do mě nevrazila. "Určitě něco najdu. Jen se umyj." Usmála jsem se a šla nahoru. Vyběhla jsem potichounku schody a našla něco trochu menšího, aby jí to lépe sedlo. Jako návrhářka jsem měla samozřejmě oblečení až až, ale v dílně. No ale tohle jí určitě bude. Šedé tričko, tmavší šedá mikina a džíny. Pak jsem seběhla dolů. "Tady máš, ale mé spodní prádlo by ti opravdu asi nebylo." Špitla jsme trochu opatrně. Nechtěla jsme ji urazit, ale přeci jen měla menší prsa a drobnější celkově postavu než já. Já ji měla vypracovanou, takže trochu svalnatější. Sice jen o trochu, ale ten rozdíl tam byl. Natáhla jsem do koupelny ruku a odložila oblečení do suchého umyvadla a pak jsem ji stáhla zase k sobě a zavřela dveře, aby měla soukromí. Ani jsem jí tam nekoukala. To že jsem bisexuálka opravdu neznamená že budu okukovat své hosty. Takže jsem počkala venku.

Když jsem uslyšela dveře tak jsem sebou nadskočila, a pohla zraněním křídlem až jsem bolestí zakňourala. Asi mě ale i tak neviděla. ,,Ah um. Díky" chtěla jsem říct její jméno ale nějak jsem se ji na to ne zeptala. Svlékla jsem si oblečení a vlezla jsem si do sprchy, kde jsem na sebe pustila teplou vodu, která mi stékala po vlasech a obličeji na tělo. Z křídel odkapávala voda do odpadu. Umyla jsem si vlasy i tělo šapmónem a mýdlem než jsem vodu vypla a podívala se na dva řečníky. ,,Asi tu někoho má." Řeknu si pro sebe a vezmu si nový ručník, který tam byl ve skříňce, do které jsem se podívala. Usušila jsem si vlasy a tělo. Křídla jsem si smotala znova jako tetování a oblékla jsem si na sebe tričko a tepláky, které mi dala. Bylo mi to. I když tričko o trošku delší, ale nevadí. Vyšla jsem ven ještě s mokrou hlavou a podívala se kolem. ,,Em..mohu otázku? Ty tu asi ne žiješ sama, že?" Zeptám se opatrně.

Čekala jsem než se holčina umyje a zatím se zapřemýšlela, proč je vlastně bezdomovec. Nebo proč chtěla spát v lese. Zabrala jsem se do myšlenek až tak, že jsem ani nepostřehla, že už vypla vodu. Cukla jsem sebou tedy, když otevřela dveře, ale pak se na ni mile usmála. "Jsem Mirys. A ty?" Pousmála jsem se ještě než jsem se zamyslela nad odpovědí na jeho otázku. "Ne, nežiju tu sama. Ale není to tak jak si myslíš. Mám tu...hosta. Něco jako nájemníka." Vysvětlila jsem a pousmála se. "Ale není to ten typ slušňáka, takže ti ho moc nechci představovat." Vysvětlila jsem omluvně a zavedla ji do pokoje. "Teď se tím ale netrap. On má jiný pokoj a myslím, že ho ani neuvidíš, takže se nemusíš bát. Takže se v klidu najez a vyspi." usmála jsem se na ni a nenápadně si ji prohlédla.

Podívala jsem na ni a Pokývla hlavou. ,,Pěkné jméno. Já jsem Abby." Usměju se a kouknu se po ni. Pomalu se rozejdu do pokoje a sednu si ke stolu, kde se pustím do jídla. Dlouho jsem nejedla. *Mňam.* pomyslím si a podívám se na ni. Všimla jsem si že mě sleduje. ,,Em..děje se něco? Já jen že jak mě sleduješ. Jsem trošku nervózní." Dám si pramen vlasů za ucho a zčervenám. ,,Není to tak, že by mi to vadilo, ale je to jen..dropek nepříjemný." Zaseptam.

"Díky, i tvé je hezké." Připustila jsem s úsměvem a ještě chvilku se na ní dívala. "Ah, promiň. To víš. Člověk si jen tak někoho v domě nechat nechce." Omluvila jsem se. "Tak dobrou chuť. Bude ti to stačit, nebo chceš ještě něco?" Usmála jsem se trochu pobaveně, když jsem viděla, jak hladová byla. "Co ovocný koktejl? Dáš si?" Navrhnu a zatím jdu do kuchyně. Stejně jsme si chtěla udělat pro sebe. Takže když udělám dva místo jednoho, nebude mi to vůbec vadit. Ale než mi odpověděla, tak jsem zatím udělala večeři i sobě a také se do ní pustila. Ale nemohla jsem přestat přemýšlet o tom, co je asi zač. Obyčejný člověk by před králíkem s křídly utekl. Možná i s křikem. Ona se jen lekla, protože mě neviděla. Ale neutekla. Ani se mě nebála.

,,Bude mi stačit koktejl. Tohle jídlo mi stačí." Usměji se na ni a nechám ji odejít z pokoje. Dojedla jsem poslední kus zeleniny což byla okurka a zvedla jsem se od stolu. Vyšla jsem z pokoje a po chvilce jsem našla kuchyni. Došla jsem za ni a položila jsem talíř vedle ni. ,,Děkuju za jídlo." Zašeptám a podívala jsem se na ni jak dělala jídlo. ,,Vždy jsem se chtěla naučit vařit." Pousměju se.

"Dobře." Přikývla jsem souhlasně a udělala tedy koktejly rovnou dva. No vlastně tři. Jeden jsem odnesla do prozatím Darrenova pokoje a druhé dva jsem nechala nám. Počkala jsem, než si Abby přišla a zatím se najedla. "Nemáš zač." Usmála jsem se na ni, když mi poděkovala za jídlo a přisunula k ní jeden z koktejlů. "Tady máš." Špitla jsem a napila se ze své sklenky. V tom ale Abby zmínila, že se vždycky chtěla naučit vařit." Odložila jsem svou sklenku zpola prázdnou a olízla si rty. "To není nic těžkého. Tedy základy pochytíš rychle." Mrkla jsem na ni. "Třeba těstoviny uděláš snadno, stačí se řídit návodem na obalu." Zaculila jsem se trochu.

,,Em..Je v tom alkohol?" Optám se opatrně a napiju se. Trošku se zašklebím. Alkohol tam nebyl. Dobře tohle jsem trošku moc blbě zahrála. Podívala jsem se na ni a uhnula jsem pohledem. Bože jsem tak blbá. Povzdychnu si a opřu se zády o linku. ,,Takže..jak dlouho tady jsi?" Optám se ji se zájmem v hlase. ,,Já kdybych měla být upřímná..jsem tu jen pár týdnů a moc se tady nevyznám. Dobrou zprávou je že jsem našla svého bratra, který mě před dvěmi lety opustil." Usmeju se a dam si pramen vlasů za ucho.