Mirys & Abby

Zasmála jsem se pobaveně a zavrtěla hlavou. "Ne není. Nechci tě opít neboj." Zasmála jsem se. Pak se mě ale Abby zeptala, jak dlouho tu jsem. Na chvilku jsem se zamyslela. "Asi půl roku? Nevím přesně." Odpověděla jsem jí popravdě, ani nevím proč. "To je dobře. No a proč nejsi teď s bratrem? Potulovat se po Atrei sama není zrovna bezpečné." Špitla jsem a trochu se zamračila. Vážně vypadala dost křehce a jako snadná kořist. A že se to tu démony, upíry, vlkodlaky ale  i jinými bestiemi jen hemžilo.

Trošku jsem se pousmála. ,,No..já jsem se s bratrem trošku chytla, takže jsem radši utekla než abych se s ním hádala." Dopiju poslední zbytek koktejlu a položím ho na kredenc. ,,Děkuji. Bylo to dobré." Mluvila jsem takovým tím klidným, ale přes to smutným hlasem. Až teď jsem si uvědomila jak moc mě mrzí, že jsem se s ním začala hádat. Nebo spíše že jsem ho obvinila za něco co on ani neudělal. Takže bych se mu v bližší době mohla omluvit.

"Aha, to mě mrzí." Povzdechla jsem si smutněji a pak dopila svůj koktejl. Rovnou jsem umyla nádobí a u toho stále přemýšlela. "Ty nejsi člověk, že?" Zeptala jsem se najednou, při mytí nádobí. "Obyčejný člověk by nenásledoval králíka s křídly. Lidé by utekli." Řekla jsem trochu nepřítomným hlasem ale nepřestávala jsem mýt nádobí, které jsem pak i utřela a uklidila.

Poslouchala jsem ji. ,,No..nejsem no." Zašeptám tiše a šáhnu na náhrdelník a povzdychnu si. ,,Jak víš o tom Králíčku?" Zeptám se tiše a podívám se na ni. Při tom ji podám poslední sklenku, kterou jsem utrela a vyleštila aby tam nebyly šmouhy. ,,A hádám, že ty taky ne co?" Pousměju se a prohrábnu si vlasy.

Pousmála jsem se, když přiznala, že není člověk. Byl to vážně skvělí pocit, mít pravdu. Jenže pak se začala vyptávat Abby. "Doběhl za mnou. Byla jsem v lese když tě sem zavedl a on se pak vrátil a našel mě." Snažila jsem se trochu z toho vymluvit. Nebyla jsem na sebe hrdá, že jí lžu, ale musela jsem. Vyžvanit pravdu kde komu se opravdu jen tak nevyplatí. "Já? Co jiného bych byla? Jen toho už hodně vím. Tak co za bytost jsi ty? Démon? Vlkodlak? Upír? Ne démon nejsi, nevypadáš na něj." Prohlédla jsem si Abby pořádně a pak uklidila skleničku, kterou utřela.

Promnula jsem si rameno. ,,Jsem něco co má za úkol zabíjet temné bytosti tady." Polknu, když jsem ji dala menší radu. ,,Ale ty budeš buď člověk-což je dost blbost. Takže buď zveromág, světlá čarodějka nebo anděl." Podívám na ni a prohlédnu si ji více detailně.

Zbystřila jsem své smysli, které se možná podobaly zvířecím, kvůli tomu, že jsem přeci jen z části zvíře a ne jen jedno jak se zdá, avšak nedala jsem to na sobě znát. Když mi dala Abby malou radu, ihned jsem věděla, co přede mnou stojí za bytost. "Anděla jsem viděla jen jednoho. Ty jsi druhá." Zamumlala jsem zamyšleně a mluvila jsem spíše tak pro sebe, než na Abby. Když ale začne o mně, upřu oči do těch jejích, ale nechám ji, ať si mě prohlédne. Docela mě zajímalo, k jakému závěru dojde. A abych ji trochu zmátla, prohodila jsem: "čarodějky  mágové nejsou světlý ani tmavý. Jsou to lidé obdařeni mocí, nemůžeš je tedy řadit  k bytostem zla, ani dobra."

Když mi dala svou radu jen jsem se v duchu usmála. ,,Takže jsi zvěromág. Na anděla se ani moc nehodíš a oni mají většinou světlé skoro až blond vlasy. Aspoň tak to bylo u nás nahoře." Dám hlavu na stranu než uhnu pohledem protože se mi chtěla podívat do očí. ,,Takže ten králíček jsi byla opravdu ty." Kouknu se na ni a Usměju se. Ale ne do očí. Nechtěla jsem omdlít.

Zasmála jsem se když prohlásila, že jsem zvěromág. A hned k tomu přidala nějaké důvody. "Určitě jsou i andělé s černými vlasy. Je to jen barva vlasů. Nic to neznamená." Usmála jsem se pobaveně a prohlédla si ji. "Co když jsem mág a ty se pleteš? Co když mám jednoho z rodičů anděla a druhého mága, nebo jinak." Pokrčila jsem rameny a nedala na sobě znát nic. Ani potvrzení její domněnky ani její vyvrácení. "Uhýbáš pohledem - proč?" Zeptala jsem se přímo. Přeci jen, neudělala jsem nic, aby se musela vyhýbat mému pohledu. A napadaly mne jen dvě možnosti, proč by to dělala. Buďto přede mnou něco skrývá, nebo se bojí, že se něco stane, kdyby se mi podívala do očí.