Sangmin & Takumi

Místo: park, ale dle situace se bude místo měnit
Kdy: Je noc, měsíc svítí nad těmi, kteří se v tuto hodinu prochází po ulicích a dalších místech
Počasí: Fouká jemný vánek, je teplá noc
Pořadí: Sangmin, Takumi

Podíval jsem se do tváře svého andílka. Usnul, konečně. Políbil jsem ho a opatrně vstal, kdy jsem si oblékl plášť, kdy kapuci jsem hodil přes svoji hlavu. Říkal jsem Minniemu, že půjdu v noci na bylinky, potřebuji udělat nové lektvary a mastičky. Vzal jsem pod plášť menší vak a vyrazil z domku ven, který jsem zamkl a klíče dal do kapes. Hřebce nechám tady, aby mi dal pozor na mého anděla. Pousmál jsem se a vyrazil pod měsíčním světlem k parku.

Dneska budou dobré kšefty, snad... Podíval jsem se na čas a zašklebil se. Skoro půlnoc, tak to je čas, že? Vzal jsem si černou mikinu, koženou bundu a na hlavu si přehodil kapuci od mikiny. Takumiho najdou lidé, kteří ho chtějí najít... Usmál jsem se na sebe v zrcadle, vzal pár balíčků marihuany, heroinu, koksu a cracku a vydal jsem se na své stanoviště v parku. Procházel jsem se pod hvězdami a díval se pozorně kolem sebe.

Spokojeně jsem kráčel pod temným nebem, kde jasně zářily hvězdy a měsíc. Usmál jsem se, ale rozhlédl se a všiml si nádherných kvítků, které rozkvétají a dozrávají jen v noci! Nadšeně jsem se usmál a vzal si z kapes malou tubičku a sedl si k bylinkám. Pomocí mastičky jsem opatřil to, že bylinka na tomto místě nevyhyne. Vzal jsem si ji opatrně s listy, ale kořen nechal v zemi. Dal js si to do vaku a pak vyrazil dál parkem, kdy jsem si všiml postavy. Zamračil jsem se, dal si kapuci více do tváře a přivřel oči, v kterých se prohnal menší nádech magie.

Očima jsem sledoval celý park a zašklebil jsem se, když někdo seděl na zemi s trhal kytičky... Došel jsem k oné postavě, která se už vydala parkem dal. Srovnal jsem s ní krok a sklopil pohled. "Na kytičkách?" Zašeptal jsem s úšklebkem

Nechápavě jsem se na něj okem podíval. ,,Měsíční larys apencis se musí sbírat pouze v noci..." Řekl jsem mu poklidně. Netušil jsem, co má v plánu, ale nehodlal jsem se jím zabývat. Dokud to není upír... Byl jsem připravený na jakýkoliv manévr a mé smysly se trochu zostřily.

Jakej larys? Nějakej biolog? "Mám tu lepší kytičky..." Zasmál jsem se a vytáhl z kapsy pytlík s marihuanou.

Zamračil jsem se a odkašlal si. ,,Co když jsem fízl?" Zašklebil jsem se a protáhl se. ,,O takovou kytičku nemám absolutně zájem..." Zrychlil jsem lehce krok a sehl se k zemi, kdy jsem si sebral ze země borovicové tři šišky a dal to do vaku a zase vstal.

Fízl? Ha, to těžko. "Fízlové nechodí do parku na kytky..." Zasmál jsem se a sledoval ho. "Mám i jiné dobroty, než kytičky..." Zamrkal jsem a strčil mu do kapsy heroin.

,,Kdo ví.." Pokrčil jsem rameny. Nelíbil se mi ani trochu! Nejraději bych ho někam poslal! A ve chvíli, kdy mi dal do kapsy sáček, tak jsem od něj ucukl a sáhl si do kapes, kdy jsem sáček hodil po něm. ,,Nejsem žádná zfetovaná krysa... ani s tím ke mně nechoď..." Zabrblal jsem a stáhl si kapuci více do tváře.

Zasmál jsem se a sebral sáček. "Ale, ty si nějakej moralista..." Zamrkal jsem. Mohl bych ho zhypnotizovat... Ale nečumí mi do očí! "A co přítelkyně, s tou bys to nechtěl zkusit?" Zašklebil jsem se.

Ten člověk se mi nelíbí! Vůbec se mi nelíbí! Trochu se mi zachvělo srdce a samotná hruď, ale udržel jsem se v klidu a nezvedal hlavu. ,,Jen mám rád svoji práci a své nejbližší," ušklíbl jsem se. ,,Nerad bych o někoho přišel kvůli tomu svinstvu," dodal jsem a nad zmínkou o přítelkyni jsem se zamračil. ,,Ne... nemám přítelkyni..." Odsekl jsem mu a vydal se cestou pryč od toho podivnýho kluka! Ještě že Minnie nešel se mnou.

Nemá holku? To je divné... Aha! "Takže si buzna?!" Zavolal jsem za ním s úšklebkem. Mohl bych si s ním hrát. Rychlé jsem ho doběhl a chytil za paži

,,No a co!" Zavrčel jsem a rozběhl se, ale v tu chvíli mě doběhl a chytil mě za paži! A v tu chvíli jsem zasyčel a předklonil se, když mě zapálely spánky a oči. Ty začaly lehce duhově jiskřit, kdy jsem si je skryl volnou rukou a dýchal zhluboka. Vize... ne!
Blonďatý kluk šel lesem a jeho záda zdobila černá křídla. V další chvíli se ten kluk objevil u dveří...
dveří domu... Domu Chinmina! Zazvonil, ale už neměl křídla, ta mu dávno zmizela. Viděl jsem plyšáka, který byl černý a byl na zemi. Ukázal mu cestu? Kluk ho schoval do kapsy a v další chvíli se objevil ve dveřích můj Minnie! Můj blonďáček, kterému přes obličej přeletěl trochu strach, ale pak, když kluk promluvil, se Minniemu zalily oči slzami a oba kluci si padli do objetí. Jenže.. v další minutě padl Min k zemi! Omdlel!
,,Ne!" Zaječel jsem, trhl sebou a zasyčel. On... on... on ublíží mému Minnieskovi! On je... Podíval jsem se na něj, kdy mi spadla kapuce z hlavy díky větru. Svými ještě stále jiskřícíma očima jsem se zahleděl do jeho očí, ale pak rychle si nasadil kapuci na hlavu a odvrátil pohled. Nelíbil se mi! On ublíží mému miláčkovi! To nesmím dopustit! Co když... on... on je určitě ten jeho.... brácha? To snad ne! Ten byl přeci čistý anděl! Nedopustím, aby se stala vize skutečností! Ne!

Překvapeně jsem zamrkal a pustil ho, když se choval divně a navíc mě zapálila ruka. "Hej... Co je?" Zasmál jsem se a sledoval ho

Promnul jsem si oči a dýchal neklidně. On... Ten kluk... nesmí se dostat k mému štěstí.. on je svatý... tenhle je... ten je temný! Má temné srdce! Určitě ano! Chvěl jsem se. ,,Nic... to tě nemusí zajímat... není to tvoje věc, ale nedělej něco, čeho bys mohl litovat..." Odvětil jsem mu, ale napřímil jsem se a sáhl si ke krku, kde jsem měl řetízek s křížkem, který mi dala matka.

Co nemám dělat? Zamračil jsem se. "Co jako nemám dělat?" Zamrkal jsem a couvl, když jsem viděl kříž na jeho krku, který se odleskl od svitu měsíce

Udělal jsem k němu krok. ,,Nepřibližuj se ke svému bráškovi... je ti to jasný? Ublížil bys mu... hodně moc... Moc dobře vím, co jsi zač..." Pronesl jsem zcela vážně. Bylo mi jedno, jestli tohle stvoření je temný anděl a bráška Mina k tomu, já si ho ochráním, i kdybych měl přijít o svůj život!

Můj bráška? NAdšeně se mi zaleskly oči. "Kde je? Minnie je tady? JAk se má?!" Zamrkal jsem a šel blíž k němu. Musí mi to říct! Chci brášku najít!

Neměl jsem mu o Minniem říkat! Co když mu ublíží tak, že umře? To asi nemůže umřít... ale i tak! ,,Uhm... je... ale neměl by ses k němu přibližovat... objímat ho... má se dobře..." Odvětil jsem mu a podezřele ho sledoval, ale stál klidně.

Můj bráška! "Kde je?!" zamračil jsem se na něj. Mám ho zhypnotizovat a dovede mě k Minovi? Ne, zatím ne... Dovede mě tam dobrovolně!

Zavrtěl jsem hlavou. ,,S tím nepočítej..." Vydechl jsem a začal ho ovlivňovat. //Zůstaň na místě a ani se nehni... nic nechceš vědět, nikam nechceš jít..// Začal jsem couvat a sklopil pohled.

Jako proč s tím sakra nemám počítat! JE to můj bráška... je... je... Jé, to je dneska krásná noc a ti hvězdy... Zahleděl jsem se na oblohu a sledoval tu krásu.

Podíval jsem se na něj a lehce se ušklíbl. Takhle se mi moje schopnost líbí. Lidi vás přestanou chtít zabít! ,,Tak... já tě už asi opustím..." Usmál jsem se, otočil se na patě a vydal se na cestu ke svému bývalému domku, potřebuju se ujistit, že mě nebude pronásledovat.

,,Tak... já tě už asi opustím..." Ozvalo se. "Ahoooj!" ZAvolal jsem a sledoval ty krásné hvězdy. Ale... Hvězda... bráška... počkat! Rozběhl jsem se za tím blonďákem. "Hej!" ZAvolal jsem na ně ja chytl jej za ramena.