Mirys & Darren 18+

Došel jsem domů a byl jsem rád, že už po cestě se začala měnit. Položím ji na postel a rozvážu již tak dost povolené provazy. Hodím je stranou a zadívám se na Mirys, vypadala jako by spala, ale byla stále v hlubokém bezvědomí. Povzdechnu si a lehnu si vedle ní. Byl jsem k ní však zády a nemohl jsem spát. Po pár hodinách zaslechnu, jak se hýbe a tak se otočím a ušklíbnu.
"Dobré ráno," řeknu sarkasticky a probodnu ji pohledem.
"Netušil jsem, že máš tak slabé sebeovládání," začnu okamžitě provokovat a posadím se vedle ní. Viděl jsem, že je stále slabá a pomalu se ani nemůže hýbat. No, to hrálo v můj prospěch.

"Dobré ráno." Zaslechnu mě již velmi známí hlas. Otráveně jsem zafuněla a povzdechla si. "Darrene! Kde to jsem?" Zeptala jsem se místo odpovědi na jeho provokaci ohledně toho, že se neumím ovládat. Otočila jsem se k němu zády, ale i jen tohle pro mě bylo dost náročný. "Dej mi pokoj. Není to tak dávno, co jsem se teprve dozvěděla, že jsem zvěromág." Neodpustila jsem si nakonec odpověď a zavřela zase oči. Víčka mi připadala hrozně těžká, ale spát se mi nechtělo. Byla jsem unavená, ale ne na tolik, abych zase hned usnula. No...v tuhle chvíli jsem myslela, že to je škoda. Alespoň bych nemusela poslouchat toho blbce vedle mě. Ale jedna otázka mi v hlavě hrála pořád. "Co se vlastně stalo? Omráčil jsi mě?" Zeptala jsem se a rovnou k tomu přidala i variantu, která mne napadla jako první.

Z jejího tónu jsem vycítil, že pořád není nijak nadšená a tak si povzdechnu.
"U mě doma, v mojí posteli" odpovím zcela klidně a ušklíbnu se. Můj výraz stejně nemohla vidět, když byla ke mně zády... Hned si odfrkne, že to není zase tak dlouho, co se dozvěděla, co je zač, chápal jsem to, ale to bych nikdy neřekl nahlas.Na ni si nepamatovala a ihned se mě zeptala, co se stalo a jestli jsem ji omráčil.
"Předtím, nebo po tom co ses mě pokusila zabít?" zasměji se a sám se k ní otočím zády. Ještě že jsem měl tak velkou postel.
"Přišel nějaký lovec, střelil ti uspávací šipku do zad a potom tě svázal a chtěl tě odvést. Byl slabý, nestál ani za řeč... No teď spí v parku ve křoví on. Odnesl jsem tě domů a teď zmlkni a spi," odpovím jí nevrle a sám zavřu oči, abych se opět pokusil usnout.

"Blbečku..." Zamručela jsem, když se mě zeptal, jestli mysím před nebo po tom, co jsem se ho pokusila zabít. "Mohl sis za to sám." Dodala jsem, ale pak si zase lehla na záda. Vyslechla jsem si ho a přikývla. Ani se mi to nechtělo moc říkat, ale svědomí mi tentokrát nedovolilo jinak. Mohl mu mě nechat, ale nenechal. Sice jsem nevěděla proč, ale na tom teď tolik nezáleželo. "Díky..." Špitla jsem skoro neslyšně a pak zavřela oči a odsunula ze sebe deku. Bylo mi horko a usnout..no to teď nebude jen tak. Ale jak řekl, tak jsme už mlčela, zavřela oči a schoulila se do klubíčka. Doufala jsem že usnu brzy, ale nemohla jsem usnout vůbec.

Asi dalších deset minut jsem ležel se zavřenýma očima, než si povzdechnu a pomalu se posadím. Pohled mi sklouzne na Mirys, která ležela schoulená do klubíčka vedle mě. Chvíli jsem ji pozoroval, vypadala tak klidně a i trochu roztomile. Nad čím to přemýšlím? Nakonec neodolám a v domnění, že spí k ní natáhnu ruku a opatrně ji pohladím po tváři. Ani jsem netušil, co, nebo proč to dělám a okamžitě ucuknu, když si to uvědomím. Okamžitě se k ní otočím zády a přehodím nohy přes okraj postele. Bosýma nohama se dotknu studené země, než se postavím a rozejdu k oknu. Odhrnu závěsy a zadívám se na město. Byla pořád tma a jen v několika oknech se ještě svítilo. Opřu si čelo o chladné sklo a zadívám se na tu scenérii přede mnou.

Zaslechla jsem, jak se otáčí i jsem to mohla cítit. Najednou se mě dotkl. Pohladil mě po tváři. Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem dělala jako že spím. Ani jsem se nehla a klidně oddechovala. Předstírat spánek bylo celkem lehké a mě to vždycky šlo. Pak ale jeho ruka ucukla a pak jsem slyšela, že se zase otáčí. Ucítila jsem, jak se zvedl a zaslechla jeho tiché kroky, které se od postele vzdalovali. Kam šel, jsem  nevěděla ani kde přesně byl teď, ale tipovat jsem mohla. Ale jeho byt jsem neznala. Nevěděla jsem tedy kde co je a tak..takže jsem jen tušila jak daleko je ode mě. Ale nic moc víc. *Co to udělal? A proč? Proč mě pohladil?* Začala jsem si hned klást otázky, ale nahlas jsem je nevyslovila.

Ještě pár minut jsem stál u okna, než se otočím a znovu se potichu vydám k Mirys, stál jsem nad ní a díval se, jak spí, tiše si povzdechnu a zavřu oči.
"Tak mladá a ani neví, do čeho se upsala... Zajímalo by mě, čím vším sis prošla..." zašeptám, než se otočím a vyjdu z pokoje, hodlal jsem ji nechat spát a tak si jen vytáhnu flašku alkoholu z lednice a svalím se na gauč. Ani jsem se neobtěžoval vzít si skleničku, můžu toho vypít hodně a stejně se mi nic nestane. Povzdechnu si a zavřu oči. V bytě bylo ticho, slyšel jsem jen tikání hodin na stěně, které jsem dlouho poslouchal, než jsem konečně odložil prázdnou flašku na stůl, lehl si a konečně usnul.
Probudím se nejspíš jen o pár hodin později, lehce rozlámaný a vůbec se mi nechtělo vstávat, jen tiše zamručím, převalím se na druhý bok a zůstanu nehnutě ležet, jako bych zase usnul.

Naprázdno jsem polkla, když jsem zaslechla jeho kroky, jak se přibližují. Jeho slovům jsem jen těžko mohla uvěřit. Choval se ke mě tak hrozně a teď to vypadalo, jako by se staral. Ne, na to mu neskočím. Nic méně, když odešel, nemohla jsem na to přestat myslet. Zaslechla jsem nějakou tekutinu. Zkusila jsem se postavit, stále jsme byla trochu ztuhlá, ale po pár minutách jsem se už dokázala postavit tak, aby mě neslyšel při zvuku tekutiny. Neslyšně jsem šla ke dveřím, odkud jsem ho sledovala do té doby, než usnul. Pak jsem se odvážila blíž. Počkala jsme dost dlouho na to, abych si byla jistá, že opravdu spí. Zastavila jsem se u něj a pozorovala ho. Nebyla jsem vůbec unavená. A proto jsem tedy jen stála, kousek od něj a pozorovala ho u přemýšlení o něm. "Co jsi asi prožil ty, že se chováš tak hrozně." Zašeptala jsem, ale to se najednou trochu zavrtěl. Rychle jsem se přikrčila, aby mě neviděl, když se otočil na druhý bok. Obešla jsem ho kolem zad a zastavila se u jeho hlavy. Ani dneska nebyly mé kroky slyšet, na tom jediném jsem si opravdu dala záležet. "Nechceš vědět, čím jsem si prošla..." Zašeptala jsem v domnění, že zase usnul a už jsem odešla do pokoje, abych ho při spánku nerušila.

Zaslechnu za mými zády mě až moc dobře známý hlas a odolám nutkání se otočit. Byla to Mirys a až teď mi dojde, že celou dobu nespala a slyšela, co jsem řekl. Po pár minutách se přetočím a otevřu oči. Nebyla tady, že by se mi to jen zdálo? Ne, moc dobře jsem věděl, že se umí neslyšně pohybovat. Postavím se na nohy a rozejdu do pokoje.
"Taky nemůžeš pořádně usnout?" zeptám se ve dveřích a zadívám se na ni. Byl jsem celkem dost zvědavý na to, co se jí za její krátký život zdálo a... Opravdu mě to zajímalo. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě to zajímalo a já to nedokázal vysvětlit. Tiše si povzdechnu, ale zůstanu stát ve dveřích, jako bych se rozhodoval, jestli zůstat nebo odejít.

Netrvalo to tak dlouho a po tom, co jsem odešla od Darrena se ozvaly jeho kroky a najednou i jeho hlas. Já už ležela na posteli schoulená do klubíčka. Překvapilo mě, že mě slyšel. Myslela jsem že spí. Měla jsem si to líp ověřit... Moje chyba." Povzdechla jsem si, ale pak si sedla a podívala se na něj. "Celou dobu nemůžu spát." Zašeptala jsem a dívala se na něj i když jsem viděla jen jeho obrys. Stáhla jsem si nohy k sobě a objala je. "Myslela jsem že spíš. Stejně jako ty." Zašeptala jsem a pak se ohlédla do oken. "Vypil jsi celou lahev...bůhví čeho, co z tebe teď hrozně táhne a nemůžeš usnout?" Zeptala jsem se a zase se otočila k němu.

Nemohla spát, stejně jako já, jen přikývnu a zasměji se, když řekne, že ze mě táhne alkohol. Litoval jsem, že se nemohu opít a zahnat tak alespoň na chvíli všechny démony. Měl jsem dneska ale nějakou zvláštní náladu a neměl jsem vůbec chuť alespoň na chvíli pokračovat ve válčení s dívkou, se kterou jsem uzavřel kontrakt.
"Tak chvilku vydrž, dám si sprchu a pak něco vymyslíme," řeknu potichu a zmizím za dveřmi. V koupelně ze sebe rychle shodím všechno oblečení, dám si sprchu a vyčistím zuby. Podaří se mi dostat ze sebe všechen smrad alkoholu a tak se rychle vrátím za Mirys a sednu si vedle ní na postel.
"Tak..." řeknu a zadívám se na ni.
"Hádám, že ani jeden z nás neusne, tak co se takhle zabavit?" ušklíbnu se. "Ale výjimečně nemyslím sex," dodám ihned, poté se však zarazím. Chtěl jsem dodat něco ve smyslu: Leda by jsi chtěla, nakonec si to však rozmyslím.
"Nechceš mě naučit nějakou tu vaši lidskou hru? Je mi jedno jakou," zasměji se nakonec a podám první návrh na nějakou hru.

Řekl, že mám počkat, že si skočí do sprchy a pak něco vymyslíme. Hned na to odešel a já si lehla. Arogantní parchant! Jestli si myslí, že se s ním po tom všem "znovu" vyspím, je na pořádně velkém omylu! Myslela jsem, že se mi třeba podaří usnout, než přijde a nemusela bych ho dlouze odmítat se sexem, ale přišel brzy. Netrvalo mu to dlouho a já ani nemohla zvážit možnost, že bych zdrhla, než se vysprchuje. Zvláštní bylo, že mě to napadlo až těsně před tím, než se ke mě vrátil ze sprchy. A vlastně se mi ani moc utíkat nechtělo. Dnešek je vážně divnej, ale třeba to je ještě ten alkohol, který jsem vypila já. Ale teď zase zpět. Darren si sedl vedle mě na postel se slovem "tak...". Pak zmínil, že hádá, že ani jeden z nás neusne a navrhl, nějak se zabavit. Otráveně jsem chtěla zavrčet, ale to už dodával, že vyjímečně nemyslí sex. "Ale...co to?" Zeptala jsem se docela dost překvapeně, ale pak mi navrhl, abych mu vysvětlila nějakou lidskou hru. "Já her moc neznám..." Namítla jsem. Mé dětství bylo krátké a těch pár her, které jsem si pamatovala od otce mi přišli příliš dětinské na to, abychom je hrály my dva. "Co kdybys mi vyprávěl radši? Pověz mi, jak ses dostal sem, na náš svět? A proč? V podsvětí nemáte tak hezké holky nebo co?" Zeptala jsem se a snažila se do svého tónu dát opovržení, ale pravda byla taková, že mě to víc než zajímalo.

Dost jsem jí svým prohlášením překvapil a zaskočil. Jen nad tím mávnu rukou, už jsem získal to, co jsem chtěl a příště... Příště to bude z její strany dobrovolné, i kdybych musel čekat velmi dlouho, věděl jsem, že jednou se tak stane. Moc her prý nezná, ale navrhne, abych jí vykládal o tom, jak jsem se sem dostal. Zasměji se její poznámce o holkách i tomu, jak se snažila mluvit s opovržením, místo toho jsem však slyšel i velký zájem.
"Fajn, ale potom mi řekneš i svůj příběh," zasměji se a potom se zamyslím nad tím, kde začít.
"Podsvětí mi už neměl co nabídnout a tak jsem odešel a akorát informuji své nadřízené o boji tady... Navíc jsem choval respekt jen k jednomu démonovi, mému mistrovi, a ten před lety odešel... Pak mě tam již nic nedrželo a tak jsem se vydal do lidského světa. Jinak démonky jsou krásná stvoření, o tom není pochyb," zasměji se. Nechtěl jsem zacházet moc do detailů, hádám, že pár věcí bych jí však mohl říct...
"zajímá tě něco konkrétního? A mimochodem, potkala jsi i jiné démony? A řekni mi i něco o sobě..." řeknu a zadívám se na ni.

Dívala jsem se na něj a poslouchala ho. Teprve teď mi došlo, jak příjemný je jeho hlas. V rychlosti mi řekl, že ho v podsvětí nic nedrželo a vlastně proto odešel sem. Choval respekt ke svému mistrovi. Ah, kéž bych to také znala. Ale to nebyl můj případ. Pak řekl, že démonky jsou krásná stvoření. "To vím... A ano, znám ještě dva démony, ale démonku jsem nikdy neviděla. Natož v démoní podobě. Jaké mají oči? A mají také rohy? A ty? Máš rohy?" Zeptala jsem se rovnou na několik otázek a nevinně se pousmála. "Já... já mám jen tento svět. Do jiného jít nemůžu, tedy v jiném jsem nebyla. Nemohla jsem utéct dál, musela jsem tu zůstat. Já...svého mistra nenávidím." Zašeptala jsem pak, ale o tom jsem se vážně nechtěla bavit. "Radši zůstaneme u tebe. Já o sobě nechci mluvit." Zašeptala jsem. "Co potřebuješ vědět víš." Dodala jsem smutněji, ale pak se zase pousmála. "Takže povídej." Usmála jsem se. "Kdo byl tvůj mistr?" Zeptala jsem se pak ještě.

Trochu se rozpovídá, ale nechtěla o tom moct mluvit. Vypadalo to jako citlivé téma a já se v tom hrabat nechtěl. Její život nebyl nejspíš procházka růžovým sadem, ale čí taky ano. Jen přikývnu, abych jí naznačil, že to nechám být a když se mě zeptá na mistra, ušklíbnu se.
"Jeden velmi starý démon, byl to hrozný vůl, nedával najevo žádné emoce a jeho tréninky byly vážně tvrdé. Nic nám nedal zadarmo, ale díky tomu jsme se zocelili... Co vím, stal se generálem hned dvakrát, což už něco vypovídá o jeho síle. Moc nemluvil o své minulosti, vlastně kromě instrukcí a rozkazů nemluvil skoro vůbec. Mysleli jsme si, že nemá srdce, ale měl jsem to štěstí a párkrát jsem ho viděl s jeho sestrou, najednou to byla jiná osoba... Ale stejně je to starej vůl..." zasměji se při těchto vzpomínkách na jedno z nejlepších období mého života a usměji se.
"Ještě něco tě zajímá?" zasměji se a sám nevím, proč jsem dneska tak sdílný... Budu to svádět na alkohol...

"Kromě otázek, které jsem ti už položila?" Pousmála jsem se na Darrena, když mi odpověděl na jednu, ale tu, která mě zajímala nejvíc. "Jak ses dostal vůbec do vojska, do armády nebo jen k mistrovi?" Zeptala jsem se zase zaujatě a poslouchala jeho hlas při tom, co mi vyprávěl o své minulosti trochu víc. Trochu mi popis jeho mistra připomněl Fena, ale to byl nesmysl on... Počkat! Vlastně to na něj sedělo docela dost, podle toho, co mi o sobě Fen řekl. "A jak se jmenoval tvůj mistr?" Zeptala jsem se a zvědavě čekala. Jestli řekne Fena... Radši bych Fenovi o Darrenovi říkat neměla. Rozcupoval by ho ani by nemrkl. Určitě po tom, co se se mnou vyspal.

Znovu se mě zeptá, jak jsem se dostal do vojska a do armády. Povzdechnu si a zadívám se z okna.
"Chtěl jsem. Byla to dobrá možnost... Měl jsem výcvik už předtím jako špeh. Dostal jsem se blízko k někomu důležitému, získal si jeho přízeň, sloužil mu a dělal špeha pro... Pro mé království. Potom jsem se ale rozhodl toho nechat a přidal jsem se raději k armádě. Mistr tehdy dostal na výcvik skupinu Aurinl a přesto, že jsem Incubus, jsem se k nim přidal," odpovím trochu vyhýbavě, přesto všechno byla pravda. Jen jsem s ní nehodlal mluvit o tom, co bylo předtím. Zeptá se mě na jméno mého mistra, netušil jsem, jestli jí to něco řekne, ale tak co.
"Generál Fen'lin," řeknu a ušklíbnu se.
"Je celkem v podsvětí známý, ale nevím, jestli ti to něco řekne..." dodám po chvilce a zadívám se na ni.

Poslouchala jsem ho se zájmem a už jsem ho neskrývala. Byl nejdřív špeh až pak se rozhodl vejít do armády. Bylo to zajímavé. Kdybych měla já na výběr, určitě bych ke svému mistrovi dobrovolně nešla. Povzdechla jsem si, ale pak se zase pousmála. Pak mi ale řekl jméno generála, který byl jeho mistr. Překvapeně jsem zamrkala. No a co teď? Zamlčet to oběma, jen Fenovi nebo ani jednomu? "To zní...nezní to tak děsivě." Zamumlala jsem a snažila se vypadat, že ho neznám. Nevěděla jsem, jestli mu to říct, ale třeba...by si pak tolik nedovoloval. Rozhodla jsme se tedy, říct mu to. 
"Já ho znám. Známe se...no prostě se známe a to docela dost dobře." Pousmála jsem se nakonec na Darrena a byla celkem zvědavá, jak na tohle bude reagovat. Teď, když ví, že ho znám. Že je tady, jestli mu teda tohle došlo. "A je pravda, že je tvrdohlavý jak mezek." Zaculila jsem se trochu.

Viděl jsem překvapení a váhavost v jejím výrazu. Tázavě se na ni zadívám a neuvěřím jí, když řekne, že to nezní tak děsivě. Už jsem se chtěl zeptat, proč se chová tak divně, když přizná, že ho zná. Překvapeně zamrkám a jen ji sleduji. Odkud ho zná? A jak moc jsi jdou blízcí? Těžko uvěřit, že by se zrovna on zahazoval s člověkem, ale... No věděl jsem, že hodlá sestru a dlouho jsem ho neviděl a... Jsem v prdeli, jestli mu na ní záleží. Do háje, ten mě zabije! Ksakru! Klid Darrene, to nějak zvládneš. Zaženu lehkou paniku a pousměji se, když poznamená, že je tvrdohlavý jako mezek.
"To ano... Odkud se vůbec znáte? Je tady ve městě? Našel svoji sestru?" zeptám se zvědavě a lehce se k ní nakloním.

"Já se o něm bavit nechci..." Zašeptala jsem radši, abych neřekla něco, co nemám. Nebyla jsem si jistá, jestli třeba jeho neposlal Fenův otec. Bála jsem se, abych ho neprozradila. Přeci jen už jsem kvůli němu měla i dvě jizvy, kvůli Fenovu otci. "Pověz mi radši, co bylo úplně před tím, než ses dostal k práci. ať už je to práce špeha nebo vojáka. Co bylo na začátku? Proč nemluvíš o začátku?" Zeptala jsem se ho obratně. Tohle mi neuniklo i když bylo dost pozdě v noci. Odpovědi na mé otázky mě vážně zajímaly, ale přesto jsem začala zívat. Lehla jsem si, ale pořád se na něj koukala. "Víš...jsi démon a přesto se chováš jako člověk...i já se tak chovám...není to zvláštní? Nejsme lidé a přesto se jim svým chováním podobáme víc než bychom si mysleli." Zašeptala jsem potichu a už trochu ospale, ale ještě jsem nespala.

O Fen'linovi mluvit nechtěla, netušil jsem proč, ale nakonec to nechá být. Nechtěl jsme ji přemlouvat a třeba mi to někdy řekne. Pokud mi teda někdy začne věřit... Začne se vyptávat na začátek, jen si skousnu ret a podívám se stranou.
"To je příběh na jindy, nebo na niky. Nerad o tom mluvím, tak se neptej," odvětím nakonec a sleduji, jak si lehla. Nakonec vypadala přeci jen ospale. Ušklíbnu se, ale zůstanu sedět vedle ní. Mluvila o lidech a o tom, jak se jim podobáme.
"Ty jsi jako člověk vyrostla ne? A prakticky člověk jsi, jen máš nějaké schopnosti a magii navíc... Co se týče démonů... Je to o tom přizpůsobit se. Nemůžu se tady chovat tak jako v podsvětí, způsobilo by to jen problémy. Když jsem sem přišel, sledoval jsem lidi, jejich chování, zvyky, dokonale jsem se mezi ně vmísil, aby nepoznali rozdíl. Můžu být kdokoliv. To jsem se velmi brzy naučil. Odhadnout co jiní chtějí a stát se tím..." odpovím tiše a nakonec si lehnu vedle ní na záda.

Přikývla jsem, stejně jako on. Nechtěla jsem se šťourat v něčem o čem nechce mluvit. Obzvlášť ne, když ani on nešťoural do věcí, o kterých jsem nechtěla mluvit já. "Nebudu se ptát..." Vydechla jsem a pak ho poslouchala zase. "To ano...asi." Zašeptala jsem souhlas. "Ale tvé touhy... Proč jsou tak...lidské? Jsi démon a přesto toužíš po něčem, co nemůžeš mít. Stejně jako lidé. Tohle není záměrné chování. To mi nenamlouvej." Pousmála jsem se. Věděla jsem moc dobře, proč se se mnou chtěl vyspat a proč mě k tomu donutil. Nemohl jinak. Chtěl mě, protože jsem se mu nechtěla vydat tak jak to dělaly ostatní dívky. Tím jsem si byla opravdu jistá. Chvíli vedle mě ještě seděl, ale pak si taky lehl. "Víš...povídá se s tebou docela dobře, když se nechováš jako arogantní namyšlenej kretén." Poškádlila jsem ho mírně a zase zazívala. Dala jsem si ruku před pusu a pak si ji položila pod hlavu. "Myslím...že sis získal větší kousek mé důvěry za tuhle chvilku, než za celu dobu co se známe." Zašeptala jsem a velice opatrně se k němu trochu přisunula. Ne že bych se ho nějak dotýkala, ale byla jsem u něj blíž. "asi brzy usnu....už.." Špitla jsem potichounku, ale ještě čekala na odpověď.

Byl jsem rád, že se mě na to neptá, bylo by to celkem nefér, kdyby ano. Přeci jen i já se přestal ptát, když o tom nech¨těla mluvit... Zeptá se mě na moje touhy, překvapeně zamrkám a poté se krátce zasměji.
"Víš... Zakázané ovoce nejlépe chutná. Tímhle... Si krátím čas, je to výzva, zábava, jsem na to zvyklý..." řeknu a zamyšleně se na Mirys zadívám. Vypadala čí dál ospaleji.
"Ani... Netuším, proč v tom pokračuji, asi síla zvyku? Asi bych se tady jinak začal nudit, moje práce mě nezaměstnává každý den a přesto, že často zkouším nové věci, večer čas je... A sama musíš uznat, že je to zatraceně příjemný a skvěle se odreaguješ," zasměji se. zase mě začne škádlit a tentokrát se rozhodnu jí to oplatit.
"Říká ta, která se probudila nasraná bez jakéhokoliv důvodu..." zasměji se, ale její slova o důvěře mě lehce odzbrojí. Netušil jsem, co říct a tak si jen lehnu zády k ní a mlčím. Poznamená, že brzy nejspíš usne a tak přikývnu.
"Odpočiň si, zítra přijde tvá matka..." řeknu a sám zavřu oči.

Sledovala jsem ho a poslouchala jeho odpovědi. No, v tomhle mu snad asi i věřím. "To já nevím..celou dobu jsem cítila jenom chtíč, kvůli tobě... Moc jsem si to neužila, já jako já." Vyplázla jsem na něj jazyk. "A jak sis všiml, byl jsi první, takže vážně nevím jaký to je - teda bez magie. A ani o tom nepřemýšlej! S tebou už takhle víckrát nic mít nebudu." Varovala jsem ho rovnou. "Prý nasraná bezdůvodně." Uchechtla jsem se. "Tak řekněme, že si vyměníme role jo? Pomocí magie tě donutím aby ses vyspal s chlapem...co uděláš ráno? Upřímně, poděkuješ mi za to? To sotva." Zamumlala jsem a otočila se taky zády k němu a odsunula se zase. Jediná věta a zase to celý pokazil. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem se s někým už vyspala. Když jsem se po celé ty roky tomu tak bránila v sídle plném mužů... Zavřela jsem oči a objala si nohy rukama. Ne o tom teď přemýšlet nebudu. Pak ale řekne, ať si odpočinu, že zítra přijde má matka. Překvapeně jsem zamrkala. "T...ty ses s ní ještě nesetkal?" Zeptala jsem se překvapeně a nechápavě. Sice mi to vlastně řekl, ale to jsem nemohla vnímat, to vnímala jen puma, který to bylo jedno. Nevěděla jsem, co víc na to říct... Snad nebyl takový hajzl, jak se zdál. Na zem mi ukápne slza, která byla smíchaná že smutku a štěstí, ale pak už mám oči zavřené a pomalu usínám.

Poslouchal jsem ji a musel jsem se ušklíbnout, příště to bude bez magie, ale to jsem neřekl. Tvrdila, že se mnou už nikdy nic nebude mít, ale já si myslel opak. Jednou zase bude moje a mně už nevadilo si počkat, třeba i velmi dlouhou dobu. Nebyl jsem netrpělivý, jako předtím a už jsem nechtěl k tomuto využívat magii. Uchechtne se s tím, že bych jí moc nepoděkoval, kdybych se vyspal s chlapem. Rozesměje mě to a podívám se na ni, no spíš na její záda.
"Experimentální období už mám za sebou, ale zase tak hrozné by to nebylo," řeknu se smíchem a hned na to se mi vybaví pár nepříjemných vzpomínek. Byl jsem rád, že nevidí můj výraz, ale raději se sám otočím k ní zády. Překvapeně se mě zeptá, jestli jsem se s ní ještě nesetkal. Tiše se zasměji a pootočím na ni.
"Ne, dohoda je dohoda, vždy plním svou část," odpovím klidně a potom se znovu otočím a zavřu oči. Konečně jsem se cítil unavený a brzy jsem usnul.