Acci x Reina 18 plus

Mlčení považuje za velmi příjemnou reakci. Určitě po sobě nezvědá věci, které díky ní padají k zemi. Akorát se po nich ohlíží, ale jinak ji moc nezajímají. Pouze lesklé. Takové by byla jen čapla do rukou a prozkoumávala prsty i pohledem. "Oblečení... ?" Stále jí plně nedošlo pár věcí, jako ta asi nejdůležitější, že už není osamělá v divočině, ale ve společnosti, kde navíc pobývá i opačné pohlaví. *Naposledy jsem byla oblečena..* Vzpomene si jen na okamžik na pár chvil, kdy měla bíle či modře zbarvený pláštík na sobě. Něco co šlo snadno zase dolu dle potřeb personálu. Couvne o krok zpět v reakci na tu vzpomínku. "Proč? Příliš lidskosti jsem nepobrala.. Ne? Obejdu se i bez něj." Nechápe ho, zatímco mu hledí do tváře.

Podíval se na ní a chápal jí a tak jen nad tím mávnul rukou " Vidíš mne co mám na sobě ?" usmál se na ní " Jde o to že by jsi akorát ostatní přiváděla do choulostivých situací ,proto nosíme oblečení nejsou tu jen ženy ale taky muži " mrkl na ní a jen se podíval na ní a usmíval se nad tou její postavou byla opravdu krásná

Zaraženě na něj hledí, jako kdyby zamrzla. Trochu k němu stejně musí vzhlížet, protože je od ní o takových třicet centimetrů vyšší. *Muži.. ženy... Choulostivé situace..* Až do dneška nad tím takhle nepřemýšlela. Sice velkou část toho co zmínil nechápe, ale neminou ji rozpaky. Navíc i skrz své vzezření má prsaa, i když ne nic příliš ženského. Pro některé by k ní možná patřilo označení žehlící prkno. A určitě nezapře ani další lidsky ženský prostor. Pouhý okamžik hledí ke stropu, jak nad tím ještě uvažuje. "Fajn, sežeň mi něco.." Pronese po otočení se mu zády, kdy i konec ocasu stočila zboku kolem sebe. *Zíral.. Zíral na mě.. Celou dobu.. * Teplota jí o trochu stoupla. Ne vztekem. Ruce si založí přes hruď, jak čeká. Trochu víc si uvědomuje nyní jisté rozdíly, které kdysi pro její dětské, ani samotářské já, neexistovali. Upozornil ji na to, až Acci. Stydí se za svou hloupost, opravdu moc. Prsty se chytne za tvář.

Sledoval její rozpaky a jen se trošku usmál " Neboj seženu ti to co ti každý bude jen závidět" mrkl na ní a zatím došel dolu a z černého povlečení jí udělal hábit alá řecko a podal jí ho " To by tady pro doma stačilo aby ses cítila lépe " usmál se a běžel do kuchyně.

Nekoukala po něm zatím, příliš ztracená v té své situaci. Sotva se ocitne o samotě, povzdechne si. Ruku z obličeje sundá a zkusí se zahlédnout v něčem, aby mohla lépe odhadnout sebe samu. Tak narychlo se jí nic včas nalézt nepovede. Acci už se vrací. Otočí se mu zády a natáhne se pro oblečení koncem svého ocasu, aby si ho jí podala, když jí ho na něj zavěsí. Pokud tak učiní, začne si to v rukou prohlížet. "Hmm.." Hádá, jak si to má na sebe vlastně vzít. *Ztrácím se v tom..* Cítí se bezradně. Nemá se k tomu říct si o pomoc. I tak tam vidí jisté nedostatky. Jak to vzít, když by mohli překážet křídla v místě, kde jdou ven z těla, nebo začátek ocasu. Ale tak, kouká na to zatím jen takto, nemá to na sobě.

Šel to vše zkontolovat a pak se pmalu a jistě vrátil . Když viděl že se jí nedaří to na sebe nějak dát " cheš pomoci ?" koukal na ní a věděl ,že na nic nezapoměl. A tak pomalu k ní přistoupil a vzaů oblečení a pomalu a jistě jí začal do toho dostávat aby se mohla v klidu ukázat a otočit.

Strne. Opravdu s tím potřebuje pomoct. Neobejde se bez pomoci. Nicméně to znamená pustit ho k sobě. Pustit ho k sobě, opravdu blízko. Buď k němu být čelem, nebo k zádům. Obojí je pro ni špatný nápad. *Těžké rozhodnutí... * S těžkým srdcem vezme látku a hodí ji za sebe, jemu naproti. Čelem se mu určitě neotáčí. Má se však velmi na pozoru. Uši sklopené. Radši by, kdyby tohle proběhlo, než upozornil na rozdíly. Pořád mu může kdykoliv podrazit nohy. Spolupracuje s ním, když by byla potřeba pomoc z její čelní strany, kdy mu případně konce podá dozadu. Sotva má pocit, že je hotovo, zvýší mezi sebou a jím vzdálenost. Potom teprv kouká po něčem v čem by se mohla shlédnout.

Cítil jak se klepe a tak vše dělal rychle a precizně jeho prsty kmitali sem a tam jak byl zvyklí jen aby pak jí mohl dát pokoj " Tak co na to říkáš " ukázal na zrcadlo co tam vyselo . Ty šaty splívali s jejím tělem a zvýrazňovali co měli a on byl tak spokojený , že teďka by se mohla cítit o něco lépe.

Pohlédne, kam jí ukázal. Prohlíží se. Jen zpředu. Vzad by příliš dobře neviděla. Určitě ne, i když je tam to zrcadlo, protože má svá křídla. Ta překáží k pohledu z boku, kde by mohla být vidět lehce záda. "Je to.. Lehké." Hodnotí, načež se otočí za nosem, který následuje pach jídla. Pro ni něco nezvyklého. Cítí v tom jídlo, ale něco víc. Sama si v divočině určitě žádný guláš nedělala. A koření také nepoužívala. "Voní to." Stojí stále poblíž zrcadla. Zvažuje, zda se vydat na průzkum toho jídla. Pokud by se prodrala dveřmi. Pokud ji tam vpustí, dost tam toho zboří. Může se stát, že shodí i ten hrnec s gulášem.

Věděl , že to není pro ní uděláno a tak jen přemýšlel kam by jí poslal " Běž dolu a doprava je tam pokoj a tam si sedni já přinesu jídlo " oznámil jí a šel dolu připravit další věci . Věděl , že ještě něco sem tam spadne ale zatím to nechal být přci jenom tu byla nová a tak jí nechal . Mezitím vzal misky a nandal jídlo a vzal i chléb a odnesl to do pokoje a dal to před ní " Je to horké tak opatrně . Pak se posadil naproti a čekal jestli si bude vědět rady.

Následuje jeho pokyny. Cestou na ni doléhá jen velmi lehce tíseň, než se ocitne v pokoji, kde je plno věcí, které probouzejí její zájem a na tíseň se zapomíná. Prochází pokojem z místa na místo. Pokaždé je v jejím zájmu něco jiného. Patří k tomu zřejmě i gauč. Zvažuje, jak se na něj vůbec posadit. Těžké dilema pro ni. *To by asi nešlo..* Usuzuje jen z pouhé představy. Nakonec zvolí zalehnutí, kdy by byla prsy u jedné opěrky a u opačného konce budou její nohy i ocas. Leží samozřejmě na břiše. Jedno křídlo přes nejdelší část gauče co se týká opěradla pro záda. Křídlo tak vykukuje na opačné straně, kde se lehce dotýká země a druhé má opřené o zem u gauče. Zabraňuje tak možnému pádu. Ruce položené na opěrce co je pro ruce a na nich hlavu. Tak je, dokud jí není doneseno jídlo. Posune se tak, že se opírá prsy o opěrku. Rukama rázem může převzít misku i chleba. Položit to může na podlahu, ale nemá důvod. Příbor jí tam určitě přijde zbytečný. Nevzpomenula si na těch pár období před svobodou, navíc zvyk. Pouští se do misky bez použití příboru. Spěchá a určitě si to nenechá vzít. I kdyby měla dát najevo svou nelibost hlubokým zavrčením, zlým pohledem a možná i ukázkou zubů. Už od prvního vjemu na jazyku, ne jen čichu, ji to uchvátilo. Tím víc, pokud jde o ostré, tedy pálivé jídlo, které je horké, že se z něj ještě kouří. Dosud je ta její porce horká, což jí nijak nevadí. V mžiku je miska prázdná. Hladově do ní hledí. Chleba v její ruce jaksi zapomenut. Není od jídla ani trochu zamazaná. "Víc toho nebude?" koukne po Accim. *Přála bych si další porci.. * Zklamalo jí, jak málo toho dostala.

Díval se na ní a mel co dšlat aby se nezačal smát a pak jen mlčkx šel a zbytek guláše dal do větší misky a donesl jí to a sám se pustil do své porcičky , která jemu bude určo stačit. Přišla mu jako malé dítě i když věděl čím je to asi způsobeno , ale nevadil mu to . nevěděl co si o ní myslet a tak jen seděl a přemýšlelco jí běhá hlavou."Jak se ti tu líbí ?"optal se jí a čekal co mu řekne

S nadějí i špetkou zklamání, sleduje jeho odchod. Prázdnou misku ve svých rukách. Se zatajeným dechem, hýbe ušima po stranách své hlavy, aby jí nic z dění nahoře, neuniklo. Upřeně sleduje schody po nichž se vrací Acci. Div neslintá, jak cítí čerstvou vůni guláše. Prázdnou misku položí na zem vedle gauče, jak to má víceméně skoro pod sebou a už předem, nedočkavě si přeje natáhnout ruce. Stojí ji dost přemáhání zdržet se do okamžiku, kdy to bude nejvíc vhodné. Dokud se necítí dost spokojeně, nepromluví a dál si vychutnává jídlo. Nicméně nyní stačí jen pár soust, než tomu tak je. Samozřejmě s pohodovým klidem spořádá i tuhle mísu. Po té už se bude určitě cítit víc než dost dobře plná. "Výborné.. Bylo to, výborné." Vychvaluje chvilku odhodlaně, než odloží už prázdnou mísu. "Klidně si s tebou domluvím termíny, kdy bych si došla pro jídlo. Louka v noci by byla ideální." Její pozornost si neudržela otázka Acciho na moc dlouho, aby se mu dostalo lepší odpovědi. Kdyby na ní nyní šáhnul, mohl by mít i dojem, že má až horečku.

"A proč bys odcházela zpět ven když tu můžeš zůstat " podivil se na ní a jen jí pozoroval jak tam tak spokojeně ležela " Můžeš tu být jak dlouho chceš i spát a vše ti seženeme aby ses tu cítila co nejlépe" usmál se a šel odnést nádobí

Zbystří. Pouze však stočí své uši trošku jiným směrem. Na pohyb značné části těla je po tomhle vydatném i teplém jídle, líná. "Vážně mohu zůstat? Zde? U tebe?" Podiví se nad tím, načež se rozhlédne. Spokojenost z jídla jí bere motivaci chtít nyní roztáhnout křídla. Škubne zprudka ocasem. "Není to tu na mě stavěné, já na to zde nejsem stavěná.. Malé.. Chyběla by mi možnost volné oblohy.. Víc místa bych uvítala.. Méně překážek.." Jmenuje postupně nedostatky s výčtem žádaného. Nezmíní mu blíže svůj problém s nedostatkem místa. Tak nějak počítá, že jde-li o Elina, když je sama Elinem, mohl by to vědět, znát.

"Ano to chápu " usmál jsem se a jen se na tebe koukal " ale je to na tobě pokud chceš můžeš jít držet tě nebudu ale uvítal bych nejakou společnost ale nechám tě jít " pomalu jsem vstal a šel jsem do pokoje se převlíknout " Jestli chceš tak můžeš se prospat"

Zamyslí se samozřejmě nad jeho nabídkou, ač nepřemýšlí nad ní příliš dlouho. "Nejsem si jista, zda je to dobrý nápad.." Už tak se cítí lehce nejistě. Představa spaní zde a následného probuzení ji vrací příliš do časů v laboratorních komplexech. "Ale pobudu ještě.. Jestli máš něco dobrého.." Pousměje se na půl úst. Celkem dost si uvědomuje, jak jsou pro ni tyhle budovy problematické pro její křídla.