Herní Místnost

Když jsme se postarali o posledního z trojice démonů, uslyšel jsem jak Fen'lin vykřikl "Ze mě děláš prdel?!" a hned na to jsem ucítil obrovský výboj magické energie a zanikající život Akky. Když se pomalu vydám směrem k Fen'linovi a myslím si, že je to za námi, ucítím novou magickou energii a mnohem silnější než jakou jsem kdy cítil. Magická energie však nebyla to jediné co jsem cítil, bylo tu ještě něco, nepříjemného... byl to strach a stále sílil. Jelikož jsem nebyl zvyklý na cítění jakékoli emoce, účinek strachu byl o to silnější a proto jsem jen s vyvalenýma očima a roztřeseným tělem dopadl na kolena a objal si hrudník. Můj dech byl zrychlený, ale srdce skoro jako by se zastavilo a celé tělo mi pokryl studený pot. Poslední pohyb, kterého bylo moje strachem téměř paralyzované tělo schopno bylo posunutí jedné ruky směrem ke krku, ze kterého jsem si strhnul amulet a vší silou své uvolněné magické energie bojoval proti vlivu démona na mou mysl. Poté jsem se znovu postavil a pomalými kroky se vydal směrem k démonovi, aniž bych věděl co vlastně udělám pokud se k němu vůbec dostanu.

Fen'linového pohledu, kterým ho chtěl jisto jistě zjebat, si rozhodně všiml a už se chtěl ohradit něčím ve smyslu, že si nemohl pomoct... ale nakonec se rozhodne nic neříkat, když to samé udělá jeho společník. Možná by k tomu něco dodal, kdyby se z chrámu nevznesla obrovská magická vlna, která místo toho aby odezněla, spíše zesílila. Na malý moment se v Eliasových očích odrazil strach, při kterém si vybavil situaci v podvsětí, kde ho skrz na skrz prostříleli magickým vybavením aby ho mogli ulovit. V tu chvíli se cítil stejně bezmocně jako tehdy a dokonce na chvíli přestal dýchat. Byla to jediná vzpomínka, ke které ten pocit dokázal přirovat a nebyla zrovna příjemná. Jeho tělo bylo paralyzováno strachem a ještě nějakou chvíli se nepohnul, zatímco jeho společníci už to tak nějak přešli. Když chrám explodoval a sutiny z něj se rozletěly do okolí, pár z nich trefilo i Eliase a jeden silnější ho dokonce trefil přímo do lebky, kde mu udělal větší povrchovou rýhu snad přes celou vrchní část tlamy, ostatní se jej sotva dotkly, ale prach ze sutin ho na chvíli oslepil a tak netušil co se děje. Pocit strachu za chvíli odezněl a jak se prach kolem ustálil, zahlédl Kaela, který si strhl přívěsek z krku a rozešel se k tomu démonovi. Chvíli na to jenom hleděl, než ho další várka magické moci doslova uzemnila. Nečekal to a tak se mu doslova podlomily nohy a chvíli trvalo než tuhle druhou mentální facku přešel. Problém byl, že působení magie nepřestávalo, až najednou.... Sotva zvedl hlavu, zahlédl Kaela, který se pod Fen'liho pohlavkem zapotácel, div u toho nespadl na zem a tak nějak zapřel všechny svaly v těle, až se konečně rozpohyboval a trochu si na tu tíhu magické moci navykl. To je něco co přesně hledá! Takové obrovsé množství magické moci! Chtěl ji! Tak moc ji chtěl, že mu to bylo vidět na očích! Lehce rozkročil nohy a hlasitě zavrčel, než je oba dva probodl rudýma žhnoucíma očima a vztekle pohodil ocasem, kterým praštil do země, až se roztříštila. Byl příliš zaujatý Kaelovou mocí, na to, aby se krotil nebo snad dokonce hlídal.

Udělal jsem sotva pár kroků směrem k démonovi když se ozve hlas volající mé jméno, zněl však jakoby z obrovské dálky a když se mě někdo dotkne na rameni, vůbec to nevnímám, myslím jen na to jak porazit démona přede mnou a zachránit ostatní i za cenu vlastního života. Když mi však dá Fen'lin pohlavek, který mě málem srazí na zem zavrávorám a rozhlédnu se kolem sebe. Všude kolem jsou sutiny a na místě kde jsem ještě před chvílí klečel je malý kruh, na kterém není ani kamínek. Podívám se na Fen'lina, který byl nejblíž a usoudím, že to on mě před nimi ochránil "Díky a... díky, potřeboval jsem to, jen se příště drž ještě o něco víc zpátky. Myslel sem, že mi snad uletí hlava" pak se podívám směrem k Eliasovi, který zavrčí a upře svůj pohled na... na mě?
Nestihnu ani pořádně popřemýšlet o tom co to vlastně znamená když mezi mě a Eliase vstoupí Mirys a  začne po něm cosi řvát. V dalším momentu si uvědomím, že jí vlastně pořádně nerozumím a tak ještě trochu zatřepu hlavou abych se vzpamatoval po té ráně od Fen'lina. Když už to vypadá, že se po ní Elias vrhne, nebo spíš přímo na mě ať už před ním Mirys stojí nebo ne, objeví se vedle něj démon skoro jako by se teleportoval, ale podle mihnutí, které jsem stihl taktak zaregistrovat usoudím, že to byl jen obyčejný rychlý pohyb a jedinou ranou prorazí štít kolem něj a pošle ho k zemi, načež se ještě otočí k Mirys a druhou ranou narazí na její štít, který tentokrát vydrží. Nemyslel jsem si, ale že vydrží těch ran o něco víc a tak zhmotním své křídlo a s jeho pomocí jedním skokem přiletím až k Mirys, kterou chytím přesně v momentu kdy magie démona prorazila její štít a pronikla do jejího těla a hnáni silou mého odrazu oba letíme ještě kousek dál, kde Mirys znovu postavím na zem a zavrávorám jak najednou stojím na ledu a místo bot mám něco jako brusle. Zasoustředím se na svou magickou energii a vezmu z ní tak velkou část jaké jsem schopen a vyvolám s ní pouhé dva Flesh Eatery, kteří nabití množstvím energie lehounce září. S tím kolik magické energie obsahují by je neměla zničit žádná magie až na tu úplně nejsilnější a dám jim jen jediný povel. Přineste mi ještě bijící srdce toho zmrda. Spolu se strachem, který mě donutil cítit se vrátily vzpomínky i na ostatní emoce a pozůstatek hněvu ve mě stále hořel. Havrani se nejvyšší možnou rychlostí rozletí přímo k démonovi a začnou kolem něj kroužit. Jejich schopnost procházet fyzickou obranou jim dovolí proletět skrze jeho tlustou démoní kůži i maso pod ní a zaútočit na orgány přímo.
I přes obrovské množství magické energie, které jsem právě použil jsem začínal cítit jak se další a další hromadí v mém těle a vůbec mi to nebylo příjemné.

Elias byl chvíli naprosto mimo a jediné co ho zajímalo byla Kaelova duše. Nesla právě teď tolik energie kterou potřeboval a popravdě by mu hodně pomohla. Byl by skoro u konce k jeho snažení oživit Chise, zesnulou démonku kterou nejspíše miloval, ačkoli pocitům zrovna dvakrát nerozuměl. Byla to jediné na co se za celá staletí dokázal upnout a jeden by řekl, že spolu opravdu dobře vycházeli. Chise to s Eliasem uměla, ale potom ji Fen'lin zabil a to ho navždy změnilo. Tahle skutečnost dala průchod zrůdě uvnitř, kterou přes všechno snažení a skrývání se, vždycky bbyl a bude. Okolí ho mohlo akorát postrčit jiným směrem a přesně o tohle se jeho společník snažil. Dostal šanci i když ho zabil a připravil o život, vyvolal u něj noční můry, to jak se mu rudé oči pošklebují do tváře a ostré drápy se boří do jeho těla, ne jendou, ne dvakrát... Moc dobře si ten okamžik pamatoval a potom? I přes tohle ho Fen'lin nezabil a rozhodl se mu pomoci, přijal ho jako zrůdu, jako osobu a nazval ho členem rodiny, kdo by něco takového udělal? Na chvíli pohlédl k zemi, ale ihned upřel oči na Kaela. Zavzpomínal a vypadalo to, že se uklidní, jenže v tom mu dívka zastoupila cestu. Začala po něm řvát, že na to má zapomenout. Nepomáhá a štve ji, ochránil sice Fena, ale ostatním nijak nepomohl a když zavrčela že nemá otravovat, zalesklo se mu v očích. Rozzuřilo ho to, snad byl ještě agresivnější než před chvílí a tak na ni hrozivě zavrčel a udělal krok k ní. Ani nevnímal Fena, který na ni pokřikoval, jenom ji chtěl převálcovat a vrhnout se na Kaela. Magie v okolí se najednou zvedla a byla o něco silnější, štíty které dívka vytvářela byly mocné, ale pro něj to neplatilo.
V dalším momentě si nestačil všimnout démona, který ho jednou pruidkou ranou poslal k zemi. Elias skončil na zemi a zem pod nim okamžitě praskla a kdyby neměl alespoň tu malou vrstvu šítu, nejspíše by skončil v bezvědomí. I tak mu lebka napraskla ještě více a démon zůstal ochromeně ležet. Od oka se mu táhla velká prasklina až ke kraji předních zubů. Nějakou chvíli se nehýbal, jenom nehnutě ležel a zhluboka dýchal, čekal až ten otřes z nečekaného útoku trochu ustane, než se vůbec pokusí postavit na nohy. Jenže to už skončil přimrzlí k zemi docela tlustou vrstvou ledu. Chvíli jenom ležel a sekundu po sekundě ho popadal neuvěřitelný vztek, který v sobě ještě chvíli dusil, než zapřel svaly v celém těle a zcela nekroceně využil stíny k tomu aby se dostal pryč ze zamrzlé země. Když se na ni postavil, okamžitě do ledu zabořil drápy a díky tomu mu to ani trochu neklouzalo. S dalším hrozivým zavrčením na velkého démona, prudce švihl ocasem až se led na místě rozbil a až poté si uvědomil, že na něj Fen'lin vůbec mluvil.
"Proč jim mám pomáhat? Stejně mě tu nechtějí! Kromě toho nepomáhám, já prostě neumím spolupracovat, co na tom ta ženská nechápe?!" zavrčí na něj zlostně, ale v tu samou chvíli se změní do lidštější podoby. (obrázek)Na nic ale nečeká, okamžitě si v ruce zhmotní hůlku a zvedne ji do vzduchu. Ze své vlastní životní energie, ihned vyléči zranění všem okolo, i když žádná z nich nebyla nijak moc vážná a mohlo jít jen o odřeniny nebo pohmožděniny, i tak to bylo jediné co mohl udělat, než se zadíval na Fen'lina, Ezekiela i Kaela, kteří se snažili démona poslat k zemi salvou útoků. Chvíli je pozoruje a snaží se najít slabinu démona, kterou ale stále neviděl. Okamžitě se dostane blíže k démonovi a jakmile ho Fen'lin sváže velkým počtem drátů, neváhá a použije trny, které posilní temnou magií k tomu, aby mu pomohl ho udržet, než se pomocí stínů dostane za démonova záda a zaútočí mu vší silou drápy na křídla a silou rozhodně nešetřil, šel do toho na plno a na vážno, už se trochu vzpamatoval, ale pořád si připadal lehce otřesený, možná kvůli naruplé lebce, ale to teď neřešil a zahrnoval démona salvou útoků a útočil i na jeho nohy a záda a snažil se neublížit ostatním a neplést se jim pod nohy tak, jako oni jemu. Jak moc to pomůže, netušil.

Ležím na zemi a do hrudi se mi zarývají drápy... jak se to vlastně stalo? Ještě před chvílí jsme byli v útoku a vypadalo to nadějně, když najednou všichni letíme k zemi a... proč mám takový pocit, že mám nejmenší zranění a přesto největší smůlu? Ten hajzl se na mě navíc postavil jako bych nebyl víc než mravenec. A au ty drápy v hrudníku vážně nejsou ani zdaleka tak příjemný jak by si někdo mohl myslet.
Sípavě se nadechnu (jak to jen jde s několikametrovým démonem na hrudníku) a vykašlu trochu krve. No nekecejte, tak on mi ještě probodl drápem jednu plíci, no to je vážně super. Rozhlédnu se kolem sebe a ani se nesnažím s démonem bojovat ve strachu, že by mohl ještě přitlačit. Všimnu si Mirys, která klečela a držela se za hlavu s výrazem, který prozrazoval bolesti v jakých byla. Neviděl jsem, že by ji démon něco provedl a tak usoudím, že to musel být magický útok a tak k ní natáhnu ruku, taktak se dotknu špičkou prstů jejího kolene a proženu svou magickou energii jejím tělem jako bych vodou proplachoval trubky a zbavil jí jakéhokoli magického vlivu. Poté jí doplním energii a začnu ztrácet vědomí z nedostatku kyslíku.

"Nepřátelé našich nepřátel jsou naši přátelé?" zopakuje Elias a krátce se zadívá na svého společníka, než přikývne. Všichni až na Mirys, která se krčila někde v bolestech, se snažili démona nějak zasáhnout a nemilosrdně na něj útočili, zahrnovali ho mnoha útoky a zdálo se, že na kátkou chvíli se jim daří démona zahánět do kouta... Moc dlouho to ale nevydrželo, jelikož se démon s každou další ranou akorát rozzuřil a když kolem sebe uvolnil obrovské množství magie, i s Eliasem to trochu otřáslo a jen se ztěžka nadechl. Sotva se však stačil otočit na Fen'lina, který dostal přímý zásah do břicha a odletěl stranou. Elias však neměl příliš času se ohlížet, věděl že ho něco takového nezabije, ale tak tak stihl využít vitaaru aby pokryl své tělo, když ho démon prudce udeřil do hrudníku. I tak to byla ničivá síla, kterou neustál a tak odletěl stranou a zastavil se až o stěnu za ním. Sledoval co se odehrávalo dál... Ezekiel byl odmrštěn stranou ale vypadalo to, že si se svou situací poradí a tak ho nechal být a nestaral se o něj. Jenže když se démon otočil na Kaela, věděl že je zle. Prudce ho uchopil za krk a začal ho škrtit. Elias se okamžitě odrazil od stěny a rychle zkontroloval všechny okolo. Vypadalo to, že každý ihned pohotově zareagoval. Fen'lin se řítil k démonovi, který přišlápl Kaela k zemi a vypadalo to, že ho chce rozmačkat. Vlastně on ho chtěl rozmačkat... a Ezekiel... okamžitě roztáhl křídla a blížil se k démonovi velkou rychlostí. Elias chvíli přemýšlel co má v plánu, nechtěl mu zavázet v útoku a tak mu po chviličce z pohybů těla a trasy kterou mířil došlo že míří na jeho oči. Což musel uznat za velice chytrý tah, jenom měl jeden jediný háček. Nedostane se k jeho očím, dřív... než ho odmrští stranou nebo mu způsobí další oškliá zranění. Ne s takovou mocí, která démonovým tělem procházela. Elias se prudce řítil k démonovi a sevřel ruce v pěsti, vytvořil kolem nich poměrně tlustou vrstvu temné hmoty, kůži si zpevnil vitaarem a zesílil svůj úder pomocí temné magie. Rozhodně se nedržel zpátky a všechnu fyzickou sílu teď směřoval do jednoho jediného úderu. Věděl že bude rychlejší než Ezekiel, který se řítil k démonovi a když už byl téměř u Fen'lina, chtěl toho využít a načasovat svůj útok s tím jeho. Byl rád, že se na něj společník otočil a pochopil co má v plánu. Společně s Fen'linem udeřili démona tak silně, až to s nim zacloumalo a byl doslova donucen slézt z Kaela a popravdě měl co dělat aby jejich útok vůbec ustál. Jenže jeho magie byla opravdu mocná a tak mu to nijak více neublížilo. To však Eliasovi nevadilo, účel byl splněn a tak se okamžitě otočil na Kaela, kterého zvedl ze země. Z boku však ucítil prudký poryv větru a byl rád, když si všiml fen'lina, který právě chytil démonův ocas, kterým by schytal jendu nehezkou ránu. Vděčně přikývl a prudce odskočil stranou, když se mu pod nohama něco zalesklo. Byl to Kaelův amulet a tak se pro něj rychle natáhl. Cítil z něj jakýsi neznámý druh magie, ale nějak více se o to teď nezajímal. Několika rychlími kroky se dostal dostatečně daleko od démona a položil Kaela na pevou zem.
"Drž se," řekne mu krátce, než zvede hůlku k úrovni kaelových plic a pomocí životní energie v hůlce, začne mladíka léčit. Stále se však nehýbal a tak se k němu zohne a zatřese s nim. Vypadalo to že je v bezvědomí a tak se ho snažil chvíli probrat, až se zdálo, že to začíná účinkovat a tak si Elias oddechne. Za krátkou chvíli byl hotov a tak se otočil na démona, kterého se Fen snažil zaměstnat. Když však ucítí náhrdelník v ruce, hodí ho Kaelovi přímo do klína, málem by na něj totiž zapomněl. Opatrně se však otočí na obrovského démona, který neustále odrážel útoky od Fen'lina a Ezekiela, který to s útokem na oči pořád nevzdával. Nemohl se však dostat blíž.
Elias vykryje další magickou vlnu a čekal, až se společník za nim trochu otřepe z bezvědomí, nehodlal ho nechat jenom tak na ráně. Sledoval své dva společníky, kteří zahrnovali démona mocnými útoky a přemýšlel. Jenom tam stál a sledoval je, přemýšlel, hledal jakékoli slabiny... a až za malou chvíli si uvědomil, jaký obrovský nápor má jeho vlastní moc na jeho samotné tělo. Magické i fyzické útoky neměly příliš velké účinky a tak se nsažil najít jiné východisko, rozhodne tady nehodlal chcípnout. Chvíli mu trvalo než se mu v hlavě zrodil takový malý plán, se kterým se otočil na Kaela.
"Propůjčil by jsi mi trochu magické energie? Mám plán, ale s mou dosavadní magií by mě to asi zabilo," vysvětlí mu v rychlosti a když k němu Kael natáhne ruku, pevně ho za ni uchopí a pomůže mu na nohy. Věděl že mladík nemá jediný důvod k tomu mu věřit a tak by se ani nedivil, kdyby ho poslal někam. Když však jeho tělem začne proudit obrovské množství magické energie, zprvu se zasekne na místě a chvíli jenom ochromeně přemýšlí nad tím přísunem magické energie, než kývne hlavou, pustí mladíkovu ruku a vrhne se proti démonovi. Magií teď rozhodně nešetřil a tak sváže démona hned několika trny, které byly posilněné magií a využije k tomu i stíny. Fen'lin se okamžitě přidal a svázal démona velkým počtem drátů a podařilo se jim udržet démona na místě, který se ze svého vězení snažil neustále dostat.
"Ezekieli! Teď máš příležitost!" řekne Elias a když se proti němu temný anděl prudce vyřítí, ještě více utáhne trny a dává si s Fen'limem velký pozor na to, aby byl jeho pohyb zcela omezen a temný měl tak volný přístup k jeho očím. Když už byl téměř u něj, démon i přesto prudce škubl hlavou do strany, což nečekal ani jeden z nich, ale i tak se Ezekielovi podařilo zasáhnout alespoň jedno oko.
Okolím se rozezněl bolestný křik démona, kterého jeho rána opravdu rozčílila. Jenže toho Elias hodlal využít. V momentě kdy zpřetrhal všechny dráty i trny, k němu Elias přiskočil, pevně uchopil hůlku do ruky a nechal energii z duší proudil volně svým tělem, než se k němu pomocí trnů připoutal a nedobrovolně ho začal cpát magickou mocí. Zem pod jejich nohama několikrát zapraskala a ani pro Eliase nebylo příliš příjemné, nechat tělem proudit takové množtví magické moci, protože ať chtěl nebo nechtěl, část moci se v jeho těle nedobrovolně hromadila. Cítil ten neúprosný tlak a snažil se ho co nejrychleji zbavit, ale jeho tělo začínalo pomalu protestovat a tak byl rád, když démon naproti němu už nebyl schopen nějakého odporu a o pár vteřin na to... explodoval. Elias to nijak nekomentoval, někomu by to přišlo nechutné, taková sprška orgánů, krve a kdo ví čeho všeho... Elias se však podepřel hůlkou a když udělal jeden krok dozadu, na lebce se mu objevila další prasklina, která tentokrát byla i na hůlce, než začal přepadávat dozadu. Hůlka dopadla na zem a duše démona zůstala na místě, kde ještě před chvíli stál. Elias věděl že neudrží vědomí a tak se zahalil do iluze dítěte, aby jim nepůsobil další problémy, než zcela ztratil vědomí.

Černo... Tma... Ticho...
Najednou se mnou někdo zatřese a já se proberu a začnu zhluboka nabírat vzduch do plic. Poté se rozkašlu a vyplivnu posledních pár zbytků krve, které tam ještě zůstali a rozhlédnu se kolem. Zdá se, že všichni bojují s démonem a nade mnou stál Elias, který mě nejspíš vyléčil. Také chvilku sleduje ostatní jak bojují, ale pak se na mě otočí a požádá mě o magickou energii, bez váhání k němu natáhnu svou ruku a když mě vytáhne na nohy mu jí začnu posílat ať si vezme kolik jen potřebuje. Vypadalo to jako by Elias nečekal, že mu ji dám, ale neměl jsem jediný důvod proč to neudělat. Poté na mě kývne a přidá se k ostatním, spolu se jim podaří ho zastavit na místě a dokonce mu poranit obě oči. Pak už jen vidím jak ho Elias chytil a ucítím obrovské proudění magie z Eliasovi hůlky přes jeho tělo do démona, který je po chvíli obrovským množstvím magické energie ve svém těle roztrhán na kusy. Kusy démona doletěly málem až ke mě a tak pro jistotu udělám krok dozadu. Elias, ale zdá se také nevyvázl z přesměrovávání energie skrze své tělo bez následků a padá k zemi, asi v bezvědomí. Pomalým krokem se vydám za ostatními, když se nás Mirys zeptá jestli je to konec rozhlédnu se kolem a když neuvidím ani neucítím nic dalšího řeknu "nejsem si jistý, ale řekl bych, že ano... doufám, že ano".
Když se kolem začne rozléhat tleskání, rozhlédnu se znovu a na místě, kde ještě před chvílí určitě nikdo nestál stojí muž zahalený v černém plášti. Na jeho první větu si jen pomyslím, že troška té pomoci by byla vítána, ale raději nic neříkám, ale když nám poděkuje jménem celého města, trošku se uvolním a když si uvědomím jak moc mě bolí celé tělo, trošku zavrávorám a opřu se o Fen'lina, který stál vedle mě. Omluvně se na něj podívám, ale teď jsem vážně neměl sílu ani zůstat stát a asi zanedlouho usnu, i kdyby třeba ve stoje.