Herní Místnost

Ezekiel zrovna seděl na střeše jednoho vysokého domu, nohy mu vyseli přes práh, jakoby ta střecha byla nějaká jeho lavička. Na krku má svůj náhrdelník nekonečna, má u sebe kromě toho i Michaelova a Azaelova pouta. Má taktéž svůj meč, který má nyní ve formě biče, který má omotaný kolem pasu, takže nyní působí jako pásek. Hleděl zrovna na ulice, které byli poměrně prázdné, minimálně dle názoru Ezekiela. Ovšem v tom se mu ozve přímo v hlavě nějaký hlas, okamžitě se rozhlížel okolo sebe, ale nikde nikdo nebyl, tak tušil, že to bude projekce něčího hlasu. Ze začátku nevěděl, o čem to mluví, dokud si nevzpomněl na text toho podivného dopisu u kostela. Najednou se zjeví úplně někde jinde, nějaká podivná dlouhá chodba. *Tak řekl bych, že ten dopis asi nebyl jen vtip, tak sice to bude nebezpečné ale aspoň nějaké vzrůšo a nějaká zábava. * Ani si neuvědomuje, že tu není sám, udělá tedy asi takových dvacet kroků vpřed a zastaví se.

Oblečení: https://www.imgup.cz/images/2018/03/17/bb00b975e3cfaf9b22fd253900a2cb37.jpg

Užíval jsem si klidného večera a jen relaxoval na gauči v obýváku spolu s Ireth. Elias byl někde v domě a upřímně jsem ani netušil, co dělá. Najednou však zaslechnu něčí hlas a tak ostražitě vyskočím na nohy a rozhlédnu se. Z nechápavého výrazu Ireth jsem však ihned usoudil, že ho slyším jenom já. Zamračeně se zadívám přímo před sebe a pozorně poslouchám. Ihned si vzpomenu na onen dopis, který jsem před pár dny našel a hned jakmile domluví, zadívám se na mou upírku.
"Máme problém. Myslím že budu muset-" nestihnu ani doříct větu, než se se mnou zatočí svět, cítil jsem, jak se přemisťuji někam jinam a po chvilce také přítomnost Eliase, který byl skrz naše pouto násilně opět vtažen do mého stínu. Brzy se objevím v potemnělé chodbě, kterou osvětlovalo jen pár loučí. Nebyl jsem tady sám, spolu se mnou se zde nacházeli další tři lidé,z nichž jeden již šel chodbou dál. Dalším byl nějaký mladý klučina a třetí byla Mirys.
"Eliasi, jsi v pořádku?" zamumlám tak, aby mě slyšel jen on.

https://i.pinimg.com/originals/a3/5e/c5/a35ec55c188c9ace9de01e3a18c662ee.jpg

Byl tu další podvečer, zatím klidný, kdy jsem vařila, Aelin mi sem tam s něčím pomohla, ale nyní byla s Alexem v obýváku a povídali si u filmu. Přemýšlela jsem nad tím, jak dlouho nám tohle štěstí vydrží. Jak dlouho budu mít ještě pro sebe Alexe a jak dlouho budu moct ochraňovat Aelin před tím, co se stalo mě a co by se vlastně mohlo stát i jí. Byl tu totiž ten dopis.
Od té doby, co jsem ho podepsala, jsem snad nepřemýšlela nad ničím jiným pořádně. Bála jsem se, že je to pravda a doufala, že to je vtip. Jenže jestli je to pravda, mi nikdo neřekl. A já o něm neřekla ani Alexovi, ani nikomu jinému. Jenže on to musel vědět, on by třeba mohl něco udělat, nebo ne? Upustila jsem vařečku do dřezu a rozhodnutá, říct mu o tom, jsem rychle přešla do obýváku. "Alexi já... Musím ti něco říct." Stačila jsem říct jen tohle, když se mi v hlavě ozval ten hlas. Nebo to nebylo jen v mé hlavě? Rozhlédla jsem se zmateně kolem sebe, abych se ujistila, že tu nikdo kromě nás není. Jenže nebyl. Ale ten hlas mluvil o tom dopise a o možné spáse či zkáze. Ne, říkal že my budeme spásou nebo zkázou. Bylo nás tedy víc? Než jsem si uvědomila, že se něco stane a než jsem stačila něco říct Alexovi, pohltila mě magie a vtáhla mě někam... Kdo ví kam? Ale byl to nepříjemný pocit. Jako by mě něco přetáhlo silou z místa na místo a já se při tom nemohla ani pohnout. Ale teď...
Teď jsem byla na nějakém temném místě, které připomínalo scénky z hororů. Zapálené louče tu sotva udržovaly nějaké světlo, ale stačilo to na to, abych rozeznala postavy, které byli poblíž. Ezekiela jsem poznala dost snadno. I tu jeho sebejistou aroganci se kterou si to hned namířil někam dál. Jeho chůze ho zkrátka prozradila stejně jako jeho oblečení. Další, koho jsem poznala, tu se mnou byl Fen. Trochu se mi ulevilo, že tu je i on i když na druhou stranu tu nejspíš půjde o život. A jestli ano, tak bych radši, kdyby tu nebyl. Byl pro mě a Alexe až moc důležitý a to jsem ani nemluvila o jeho rodině. A nakonec ten mladík. Jediný, kterého jsem nepoznala. Měl černé vlasy, ale víc jsem toho z něj moc neviděla. Jen světlé oči. Zbytek byl pohlcený stíny. A když jsem se konečně rozhlédla kolem, ukázalo se, že mi na rameni sedí Theia a pevně se drží mého trička. Byla v podobě malého červeného obyčejného ptáčka a proto vypadala dost nevinně a křehce. Ale já věděla že není. A že tu je kvůli mně.

Stojí na místě a dívá se skrze chodbu, jakoby chtěl dohlédnout až někam daleko dozadu na její konec ale bohužel nemá tak výtečný zrak. Pomalu se otočí čelem k trojici postav, které tam stojí za jeho zády. Sice kvůli špatné viditelnosti nevidí zrovna nejlépe ale Mirys poznává, jak by mohl nepoznat někoho, kvůli komu musí vstávat tak brzo ráno aby ho mohla trénovat. Mimovolně se na okamžik usměje, ovšem ten úsměv mu moc dlouho nevydrží. „Mirys rád tě tady vidím a vás ostatní sice neznám ale předpokládám, že tu máme společnou jednu věc, hádám, že dopis i kostela našlo víc osob.“ Podotkne, je mu jasné že určitě bude mnoho z nich silnějších než samotný Ezekiel, však i samotná Mirys by mu nakopala prdel. Sice Ezekiel se toho už docela dost naučil ale ani zdaleka se nepřibližuje k tomu, co dovede Mirys. „Představím se asi jako první, jsem Ezekiel takže napadá někoho co dál?“

Pouze 3 další, to není moc pomyslím si když spočítám osoby v mém okolí. Chodba se táhla poměrně daleko, tak pošlu Blackeyho aby ji zaběhl prozkoumat a znovu si prohlédnu své "společníky". Nikoho z nich jsem neznal, což ale nebylo tak divné vzhledem k tomu, že v Atrei znám jen hrstku lidí. Ostatní na tom zdá se ale jsou jinak, jelikož jeden z mužů právě promluvil k ženě, která jak jsem pochytil se jmenuje Mirys a pak promluví i k nám ostatním a zmíní se o dopise. Takže to skutečně byli další lidé co zanechali svůj podpis na onom dopise.
Poté se představil jako Ezekiel a zeptal se jestli někoho napadá co dál. "Já jsem Kael" představím se a dodám "a jelikož se zdá, že budeme bojovat spolu dodám také, že mé fyzické schopnosti nejsou nijak úžasné a spíše bojuji z dálky pomocí vyvolávací magie. A co se našeho dalšího kroku týče, poslal jsem drobného průzkumníčka napřed chodbou takže bych vyčkal jeho návratu a poté šel vstříc... nechci říct nebezpečí, ale ano... nebezpečí.".

Stále jsem sledoval dva neznámé mladíky, netušil jsem, co si o nich myslet a zda budou nebezpeční, ale zatím to vypadalo, že nechtějí zaútočit a pokud jsme tu všichni díky dopisu, nejspíš i oni chtějí zachránit toto město. Elias odpoví, že je v pořádku a zeptá se, co se stalo a proč jsem ho nevaroval.
"Jak jsem měl vědět, že mě někdo teleportuje na jiné místo? Kdybych to věděl, určitě ti to řeknu. Omlouvám se, vím, že to je pro tebe nepříjemné," odpovím mu a až po chvilce mi dojde, že jsem jeho hlas slyšel jen já a... Pro ostatní to vypadá, že mluvím sám se sebou. Odkašlu si a raději se zaměřím na dva mladíky, kteří se nám představili.
"Mé jméno je Fen'lin," odpovím s povzdechem a zadívám se na svůj stín, ze kterého se na mě dívaly dvě rudé oči. Přemýšlel jsem, jestli jim Eliase představit, nebo to nechat na něj, pokud... Se mu bude chtít.

http://vignette99.wikia.nocookie.net/no6/images/4/49/Sion_colored1.jpg/revision/latest?cb=20110630125433

Dívala jsem se všude kolem, ale byla tu zatím jen jedna tmavá chodba sotva osvětlená pochodněmi a mi čtyři - vlastně pět. Po té, co se všichni tak nějak představili a Ezekiel vlastně představil i mě, se zhmotnil z Fenova stínu malý kluk. Teda vypadal jako malý kluk, ale kdo ví? Fen taky nevypadal na to, kolik mu je. A vzhledem k tomu, co jsem věděla o Fenovi a Ezekielovi jsem pochybovala, že by Kael nebo Elias, jak se malý kluk představil, byli obyčejní lidé. Takže tu byla otázka, co jsou ti dva zač? Nic méně teď byla nejspíš řada na mě s představováním, i když Kael i Elis určitě pochytili moje jméno od Ezekiela a Ezekiel i Fen mě znají. Takže už nebyl ani malý důvod skrývat jméno. "Em, jo ahoj, jsem Mirys, jak už asi víte." Zmínila jsem a přišla trochu blíž k Fenovi. "Kdo to je? Kdo... Promiň, ale co je zač?" Zeptala jsem se Fena a nepatrně naznačila, že se ptám na Eliase. Ano, co je zač mě zajímalo i u Kaela, ale zdálo se, že toho tu nezní ani Ezekiel a ani Fen a mě přišlo lepší zeptat se první někoho koho znám. Ezekiel chtěl samozřejmě rovnou vědět, co uděláme. Nic jiného bych od něj nečekala, po té, co jsem ho trochu poznala z našich tréninků. Ale znervózňovalo mě to, že tu byli dva, o kterých jsem vůbec nic netušila. Naštěstí alespoň Theia byla v klidu a zbytečně na sebe zatím neupozorňovala.

*Kael, Mirys a sám pro sebe mluvící Fen'lin. * Jeho myšlenky vyruší ovšem fakt že se tam zjeví někdo další a tím je Elias, na kterého se Ezekiel pozorně zadívá, ovšem nehodlá na něj nějak nepříjemně zírat. Tak nějak si prohlédne všechny přítomné. Ovšem co bude dál se Ezekiel prozatím nedozvěděl, tedy tak se to zdálo na první pohled, tak nějak mu při zamyšlení došlo, že musí prostě počkat, dokud nebudou vědět, kam přesně vlastně mají jít. Přiblíží se tedy o pár kroků blíž k oné čtveřici přítomných. Nyní ale nic neříká, dále jen mlčí a pozoruje situaci, zda někdo přijde s něčím důležitým to se teprve uvidí ale hlavně nechce na sebe zbytečně upozorňovat a přijít i s prvním špatným dojmem fakt nechce. Opře se tedy zády o stěnu a jen tam tak tiše stojí stranou.

Elias se vedle mě zhmotní ve své dětské podobě a i Mirys se ostatním představí. Všechny je přelétnu pohledem, než se mě zeptá, co je Elias zač. Na chvíli se zaseknu, než si vzpomenu, na čem jsme se domluvili a že vysvětlování jeho pravého původu by bylo na dlouho.
"Elias... Je můj syn," odpovím nakonec a poté svou pozornost přesunu na Kaela, který nám sdělí, že jsme v bludišti, přikývnu, než chytím Eliase za ruku a vydám se dál dlouhými chodbami.
"No... Stáním na místě nic nevyřešíme, nějak se tady budeme muset zorientovat... Z tohoto směru slabě cítím temnou magii, zkusme najít její zdroj," řeknu, aniž bych se zastavil. Bylo mi celkem jedno, jestli budou následovat, ale možná bude lepší se nerozdělovat. Brzy se však dostaneme na rozcestí a tak se na chvíli zastavím. Magie byla příliš slabá, než abych určil, z které strany jde. Připevním proto tenkou strunu na stěnu a vydám se doprava. Kdybychom se ztratili, budeme se díky ní moct vrátit tam, odkud jsme přišli.

Fen po chvíli váhání odpověděl, že to je jeho syn. Syn! Koukla jsem se na něj a povytáhla jedno obočí, abych mu dala jasně najevo, že vím, že to jsou kecy. Že lže. Neměl děti - neměl! To bych určitě věděla , tedy doufám. Navíc kdyby to bylo dítě, bylo by mu tak osm až deset asi. Nemohl to být jeho syn. A tak jsem se nad tím jen v duchu zasmála, ale pak, stejně jako všichni ostatní, jsem obrátila svou pozornost na Kaela. Ano, i u něj jsem chtěla vědět, kdo je ve skutečnosti, ale snad tedy nebude nutné. Byli jsme tu přeci kvůli jiné... osobě? Ne abych se pustili do sebe. To mě alespoň trochu uklidňovalo. I když jen trochu. Kael nám však teď řekl, co zjistil ten jeho průzkumník a Fen se hned na to rozešel. To se mi moc nelíbilo. Nelíbilo se mi tu nic. I to, že tu jsme a ten někdo kdo nám, nebo alespoň mě, mluvil v hlavě tu není a neřekl nám vůbec nic. Neřekl, co vlastně máme udělat, nebo jak alespoň odvrátit tu zkázu města. Radši jsem si tedy kolem sebe vytvořila pevný štít, tak aby kopíroval mou kůži a nikdo nic nepoznal. Taky jsem vyšla za Fenem a doběhla ho. "Chceš jít podle magie? To se mi nezdá moc...bezpečný, jen tak. Ale když před vámi utvořím štít tak zase asi nepoznáte odkud ta magie jde, co?" Zeptala jsem se ho radši, ale potichu, aby nás nanejvýš slyšel ten prcek, který byl prostě moc blízko na to, abych to před ním utajila, to o čem si povídáme. Rozhodně jsem ale nechtěla riskovat, že něco podělám. Navíc Fen...si většinou umí poradit. *Určitě si poradí a já mu v tom pomůžu - stejně jako ostatní, tedy...sedět a čumět je rozhodně nenechám.*

K ničemu se zatím nevyjadřuje, Mirys jak se zdá Fen'lina zná, ovšem přijde mu, že třeba Kaela tu nezná nikdo. Tak nějak doufal, že někdo se rozhodne zaujmout své místo úplně vepředu a vyrazí na cestu napříč labyrintem jako první a ten někdo je právě Fen'lin. Ezekiel se ho tedy rozhodne následovat a jít za ním, nedrží se sice přímo za jeho zadkem, ale jde tak aby měl jeho záda na dohled. Cestou přesune zrak na Kaela. „Kdo jsi vlastně ty? Očividně tu neznáš nikoho, tak se můžeme trochu poznat. Ptal ses na schopnosti že? Jsem Temný Anděl a ovládám Magii Ledu, dokážu led tvořit i z jen z maličké vzdušné vlhkosti ale nejlépe to jde s vodou a kromě toho dokážu používat stíny, abych se regeneroval. Ještě mám meč, ovšem v šermu nejsem expert, sice to umím, ale lépe to jde, když mám dva než jeden, stejně bych se raději zdržel souboje tělo na tělo.“ Ezekiel se snaží mluvit tak aby to zaslechl pouze Kael. Když se ocitnou v té temné místnosti tak Ezekielova regenerace kdyby použil svou schopnost Sanus bude ve své největší síle, předci jen tu je velká tma. Ovšem v tom zaslechne jakoby někdo blízko něj (Kael) na něco šlápl, nějaký mechanismus či podobně a tak okamžitě využije své ledové magie a vytvoří si ze vzdušné vlhkosti asi 2 centimetry tlustou vrstvu ledu na své pokožce. Sice slyší, že sem teče voda, ale to je ta poslední starost, kterou má tou první je nyní útok šipek, před kterými se pokusil ubránit svou magií ledu ale, zda to stihne, se teprve uvidí.

Nějakou dobu jsme šli dlouhými chodbami, vláčel jsem za sebou Eliase, který dával pozor spíše na naše společníky, očividně jim nevěřili. Za svými zády zaslechnu tlumený hovor, kterému jsem však nerozuměl. Mirys kráčela kousek ode mě a začne se mě ptát na magii.
"Jestli máme najít tu ženskou, jít podle magie je nejlepší způsob... Dokud není potřeba, neplýtvej magií na štít pro nás pro všechny, není to třeba," vydechnu potichu a raději se rozhlížím okolo, magie sílila, takže jsme nejspíše šli správným směrem. Najednou se před námi objeví větší, potemnělá místnost, do které bez zaváhání vejdu, ale už po pár krocích zaslechnu Kaela, který nás varoval před pastí. Ze všech stran na nás vystřelí drobné šipky a tak z mého těla okamžitě vypustím silnou vlnu temné magie, doufal jsem, že šipky srazí k zemi, nebo je alespoň od mého těla odkloní.

Ostatní se k nám připojili také, což se dalo čekat. Kdo by tu chtěl zůstat sám. Takže jsme šli my tři, Fen, Elias a já, ve předu a ti dva, Ezekiel a Kael, vzadu. Nevím, jestli i ostatním přišlo tohle místo zvláštní a jakoby protkané magií, ale mě to tak přišlo. No, možná to už byla paranoia. Nevypadalo to tu zrovna útulně, ale spíš děsivě, jako v hororech. Jako by tu měli být nastražené pasti. a pak, když mi Fen řekl, abych neplýtvala zatím magií, se ozvalo cvaknutí a vážně se jedna z pastí spustila. Zrovna když jsme vešli do větší temné místnosti, která byla ještě méně osvětlená než ty chodby do teď. Ještě než Kael vykřikl, že spustil past, se místnost uzavřela před námi i za námi. Takže jsme byli doslova v pasti. Jenže to nebyl náš jediný problém. Už když se ozvalo to cvaknutí, bylo to jako bych se vrátila do výcviku u mého mistra. Jenže tentokrát s magií. Bylo to, jako by moje instinkty převzaly kontrolu a tak jsem kolem nás všech vytvořila kopuli ze štítu, který by nás měl ochránit snad před tím, co nás čeká - což v tuhle chvíli byly šipky - stovky šipek, a voda, která tekla nebezpečně rychle a zaplavovala uzavřený prostor, ve kterém jsme nyní byli.