Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: SÍLA

Lidskýma očima jsem pozoroval démona před sebou, který měl pobavený úšklebek na tváři a v ruce svíral obrovský meč, se kterým se proti mě vyřítil. Byl jsem ve své lidské podobě kde byla má síla omezenejší a tak jsem se mohl démonům rovnat a užít si tak vzájemného tréninku, do kterého jsem se dostával. Čím dál častěji jsem chodil trénovat s ostatními démony a užíval jsem si to. Díky tomu jsem za poslední dobu docela dost zesílil a tak jsem v tom pokračoval. Už jen protože jsem chtěl ochránit svou rodinu, za kterou jsem považoval Fen'lina, Ireth, Aokiho a spoustu dalších, kteří jim byli blízcí. S těmito myšlenkami jsem pevně uchopil zbraň v rukou a vyběhl vstříc démonovi, se kterým jsem si začal vyměňovat rány. Z bojiště se ozývalo řinčení kovu a ten zvuk přímo lichotil mým uším. Užíval jsem si to a ne že ne, zase jsem v sobě jendou cítil tu rozhořčenou touhu po boji a krvi, kterou jsem ale potlačoval už jenom kvůli mým blízkým. Nechtěl jsem aby na mě shlíželi jako na mostrum, ale skutečnost byla i taková, že jsem nemohl zcela popřít, že jim nejsem. Zhluboka se nadechnu a prudce udeřím do zbraně démona který klopýtne, ale ustojí to a několikrát mi můj silný úder vrátí. Ze slušnosti jsem se držel zpátky, ale brzy na to jsem se do boje plně ponořil stejně tak jako můj protivník. Bojovali jsme dlouho, jeden s druhým a já ztratil přehled o čase. Bylo nezvyklé se pro mě učit bojovat s n nějakou zbraní, když jsem si většinou vystačil s drápy, zuby a ostny ale teď... jsem si připadal zase o něco víc jako člověk.

Co jsem se proměnil v Temného anděla, všiml jsem si, že se posunuli mé hranice fyzických možností a mnohem rychleji se mi zvyšuje síla a tak jsem se rozhodl, že je na čase pro jednou upustit od trénování magie a radši si zocelit tělo. Nejdřív jsem se doma pořádně protáhnul a zahřál lehkým cvičením, než jsem se rozběhl městem a namířil si to na okraj lesa. Těsně před lesem jsem nasadil nejvyšší rychlost jakou mé nohy dokázaly vyvinout a když jsem dorazil do cíle, dal jsem si chvilku k vydýchání. Poté jsem si vyvolal Shadow Puppet o které jsem věděl, že i když nemá žádnou svou magii a je pomalejší, je mnohem silnější než jsem já. Trošičku jsem jí povolil limity, které jí bránily na mě zaútočit, ale ne natolik aby mě mohla vážněji zranit a pustil se s ní do boje pouze pomocí těla bez jakékoli magie. Převážně jsem se vyhýbal jejím útokům, jelikož jsem se bál její síly, ale to mi moc nepomůže si zvýšit sílu a tak jsem později přešel na blokování a odvádění útoků stranou se správným načasováním. Když jsem si byl jistý, že i když se nevyhnu dokážu se vyhnout zranění, začal jsem po každém útoku loutky přidávat své útoky proti ní. Její velkou výhodou bylo to, že necítila žádnou bolest, takže ať jsem útočil sebesilněji, loutka se prostě jen otočila za mnou a pokračovala ve svých útocích. Po nějaké době se mi však začínalo dařit každým útokem loutku odstrčit, či vyvést z rovnováhy a tak jsem měl více příležitostí k opakovaným útokům, které jsem využíval jak se jen dalo, až jsem si po nějaké době všiml, že mi krvácí pěsti, jelikož tělo loutky bylo mnohem pevnější a tvrdší než obyčejného člověka a tak jsem ji znovu zabránil v útocích na mě a nechal ji zmizet. V řece, která tekla poblíž jsem si ochladil a očistil ruce a vydal se vcelku spokojeně domů.

Každý den jsem se musel udržovat v kondici, ať už jsem byl sebeunavenější z předchozího dne, trénink byl součástí mého režimu. Tedy až na dny, kdy jsem celý den byl pryč a plnil nějaký úkol. Byl jsem rád za soukromou posilovnu, kterou měl můj pán přímo ve svém sídle. Mezi lidi jsem kvůli svému vzhledu nemohl. Vyjdu ze svého maličkého pokoje a rozběhnu se do tělocvičny, aniž by mé kroky vydaly jakýkoliv zvuk. Jakmile dorazím, začnu s rozcvičkou a protáhnu se, aby mě zítra nebolely svaly. Jakmile jsem byl dostatečně zahřátý, vydám se k nejbližšímu stroji a pustím se do samotného posilování.  Nejvyšší váhy na lidských strojích už pro mě dávno přestaly být problémem a tak jsem musel být kreativnější a také jsem věděl, že posilování s vlastní váhou je také celkem dost efektivní. Zvláště když si na sebe zavěsíte ještě další závaží. Pustím se do své obvyklé rutiny, která mi byla dobře známá a dodávala mi klid. Než jsem skončil s celým posilováním uběhla nejspíš hodina a půl a já cítil v těle každý sval. Ještě jednou se protáhnu, než opatrně vykouknu z místnosti a zaposlouchám se, zda někdo nejde. Neslyšel jsem žádné kroky a tak se co nejrychleji rozběhnu zpátky do pokoje. Nechtěl jsem nikoho potkat. Chtěl jsem zpátky do bezpečí mé malé místnůstky.