Atreia

Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


+11
Mikoto
Naomi Rosali
Nyssa
Elias
Ariana Rose
Aelin
Balaur
Khora
Darren.
Kael Kuroshi
Admin
15 posters

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Zekero
    Zekero


    Posts : 191
    Join date : 09. 12. 17

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Zekero 15/7/2018, 15:10

    Zítra mě čekal jeden z těch dní, kdy budu umírat nad bolestí svých křídel a to protože jsem byl donucen zúčastnit se nějakého potrhlého závodu, na který se mi vůbec nechtělo. Nejenom že na něj nebyla má kondice stavěná, ale nebyl jsem až tak dobrý letec a vyhýbat se překážkám bylo ve vzduchu mnohem obtižnější. Doufal jsem že se z toho nějak vykroutím, ale když jsem se o to pokusil, dostal jsem akorát zdupáno a seřváno od svého otce. Prý co jsem to za anděla, když nezvládnu ani neco tak jendoduchého. Jemu se to jednoduše říkalo, za poslední roky jsem ho neviděl v akci, ale abych pravdu řekl... byl jsem za to rád. Jeho magie mě děsila.
    Natěžko polknu když si uvědomím že mě zase zmlátí, pokud nebudu zítra úspěšný a s tím do sebe urychleně nasoukám nějaké jídlo a vyběhnu ven před zámek, kde zůstanu chvíli stát. Kolem bylo pár andělů, kteří na mě hodí pohrdavé pohledy a tak se nasupeně prosoukám kolem nich, než se dostanu až k lesu, na jehož okraji se zastavím. Nechtěl jsem dostat od svého otce a to znamenalo, že bych se mohl pokusit o jakýsi trénink v lese, což se nezdálo až tak jako špatný nápad. S tím se také vznesu do vzduchu a zhluboka se nadechnu. Pohled na bílá křídla mi připomenul tu nešťastnou událost, co se odehrála před pár týdny a já musel zase na těžko polknout. Byl jsem rád že černý inkoust zcela zmizel a nebyla po něm ani stopa, to byla jedna z nevýhod královské rodiny. Měli jsme zakázáno jakkoliv skrývat svá křídla a proto jsem nezmohl nic, dokud mě nezachránil Mikoto. Byl jsem mu za to opravdu vděčný a s tím jsem se také vrhl mezi stromy. Bylo to... bolestivé, některé zatáčky jsem opravdu nezvládal a několikrát jsem si narazil nos o strom a skončil jsem na zemi. Nevím ani kolik hodin jsem takhle strávil, ale brzy se už zase stmívalo. Byl jsme unavený a rozlámaný a usoudil jsem že to asi nebyl nejlepší nápad, protože mé svaly protestovaly a svá křídla jsem sotva udržel vzhůru. No, tak nějak mi došlo že to zítra stejně pokazím, ale dnešek... nebyl až tak špatný. Hádám že se budu muset zítra hold snažit.
    Schváleno, Inori
    Aelin
    Aelin


    Posts : 239
    Join date : 09. 12. 17

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Aelin 18/7/2018, 08:46

    Poprvé jsem byla doma sama. Nebylo mi dobře, takže jsem nikam nešla, ale na druhou stranu jsem se hrozně nudila. Procházela jsem se po domě, trochu jsem uklízela a pak mě napadlo, že bych mohla udělat tátovi a Mirys radost. Tajně jsem šla k nim do ložnice a sundala prostěradlo i povlečení a šla ho dát vyprat. Když jsem se tam vrátila, abych povlékla postel, peřiny i polštáře, došlo mi, že vlastně nevím, kam Mirys schovala čisté povlečení. Nebylo mi to příjemné, ale zkusila jsem tedy prohledat skříně. Netrvalo dlouho a povlečení jsem našla, stejně jako tři velice zajímavé klíče. Museli to být artefakty, protože z nich jen sálala magie. Rychle jsem tedy povlékla jejich postel a ustlala, abych se mohla vrátit ke zkoumání těch klíčů. Byla jsem zvědavá a nenapadlo mě nic jiného, než jeden z nich prostě zkusit zasunout do zámku dveří a otočit jím. Rozhodně jsem ale nečekala, že odemknu naprosto cizí místo, jako by to snad byla i cizí dimenze. Zvědavě jsem vkročila i s klíči a rozhlédla se. Celá krajina byla prodchnutá magií až mě brněla v konečcích prstech. Byla to podobná magie, kterou na mě útočili andělé, to jsem dokázala rozeznat. Ale jinak to tu vypadalo docela obyčejně. Rozhodně mi nedošlo, že to je nebe. Představovala jsme si ho úplně jinak, takže mě to ani nenapadlo. Rozhlédla jsem se trochu víc, ale usoudila, že bych tu asi neměla být, ne sama. Chtěla jsme se vrátit, jenže dveře se za mnou zabouchly a zmizely jako pára nad hrncem. "Kruci!" Zaklela jsem tiše. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než najít jiné dveře a zkusit se nějak vrátit. Takže jsem se pomalu, v klidu rozešla lesíkem. Ale má poklidná chůze moc dlouho netrvala. Najednou se za mými zády vyřítilo nějaké zvíře. Ani jsem se nestačila ohlédnout a radši jsem prchala - dál a dál hustým lesem. Musela jsme kličkovat mezi stromy a shýbat se před větvemi, kterým jsem se občas nevyhla a to pak znamenalo, že jsem ji zlomila a sama jsem přitom utržila ne příliš hezké šrámy. Zvíře za mnou bylo mohutné a mělo trochu problém v lese, ale stejně bylo dost rychlé na to, aby mi bylo v patách. Rozhodně jsem se tedy snažila běžet lesem tam, kde byli stromy blízko u sebe, aby to měl ještě těžší, ale i pro mne to nakonec bylo náročné. Srdce mi bilo jako o závod, jako by mi chtělo vyletět z hrudi a samo prchnout. Instinkty mi říkali, že to zvíře za mnou není žádný lev, ale je to mnohonásobně nebezpečnější a tak jsem brala nohy na ramena co to v hustém lese šlo. Jenže pak les končil. Zděsila jsem se, ale běžela jsem dál a snažila se tedy ještě zrychlit. O pár desítek možná stovek metrů dál jsem zahlédla dvě postavy a něco před nimi. Vypadaly celý nadšení, jako by vyhrály pohár světa. A já pak pochopila, nad čím se dva andělé - což jsem nyní už rozpoznala - radují. Před nimi byl otevřený portál. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám, protože za mnou se s řevem vyřítila ta bestie. Roztáhla jsem svá šedá křídla, párkrát jsem jimi máchla a už jsem letěla bezhlavě vstříc portálu, který ti dva otevřeli. Jakmile oni zaslechli mohutný řev také se zděsili a prchali, aniž by portál uzavřeli - což byla má jediná naděje. Proletěla jsem portálem s křídly těsně přitaženými k tělu a jen o vlásek unikla té bestii, protože hned za mnou se portál zavřel. Tedy domnívala jsem se že o vlásek. Rozhodně jsem neměla čas se ohlížet. na druhé straně portálu jsem vlétla do knihovny. Naštěstí nikdo poblíž nebyl, takže nikdo neviděl, jak jsem se tak zjevila a vrazila do polic s knihami. Rychle jsem nechala křídla zmizet a promnula si nos, z kterého mi tekla okamžitě krev. Sice mě nikdo neviděl, ale náraz mě ohlásil až dost nahlas. Takže mě za pár vteřin našli a pomohli mi zastavit krvácení, zatímco jsem se vymlouvala na to, že jsem zakopla a nešikovně spadla.

    Trénink schválen, Zeke
    Aoki
    Aoki


    Posts : 146
    Join date : 29. 04. 18

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Aoki 22/7/2018, 23:48

    Byl jsem tak nějak ztracený v myšlenkách že jsem si nestačil višmnou stromu, do kterého jsem narazil pnou rychlostí a že to tedy pekelně bolelo. Stále jsem si an tuhle podobu nemohl zvyknout, bylo to pro mě zvbláštní mít místo dvou nohou čtyři a dívat se na svět z mnohem menšího úhlu. Párkrát se oklepu a povzdechnu si. Ještě před chvílí jsem měl toho démona za prdelí, ale teď tu nikde nebyl a tak vyběhnu vší rychlostí dál. Zhluboka se nadechnu a tak tak se vyhnu stromu, který se mi postavil do cesty. Jistě Aoki, stromy se ti staví do cesty samy od sebe, to je přece normální že? Teď na tohle ale nebyl čas, musel jsem se dostat z lesa pryč a jediný způsob jak jsem to musel dokázat bylo v téhle bestiální podobě, ve které mi přemýšlení příšlo mnohem těžší, navíc mě všechno příšerně rozptylovalo. I tak jsem se ze sebe snažil dostat to nejlepší a probíhal všemožným houštím a snažil se najít tu nejrychlejší cestu ven z lesa. Přeci jenom bych už ho měl trochu znát, nebylo to poprvé co jsem v něm trénoval, jenže to jsem byl na dvou nohách a teď mi ten les přišel jiný. Znovu se ztratím v myšlenkách a málem to znovu vezmu o strom, jenže tentokrát jsem stačil uhnout a brzy zahlédnu démona, se kterým jsem soupeřil. Rozhodně jsem nehodlal prohrát a tak jsem se plnou rychlostí rozběhl lesem a tak nějak se mi podařilo vyhecovat sám sebe. Přece jenom kdybych prohrál závod a ještě na čtyřech nohách to by byl trapas aj eště by si ze mě utahoval další tři týdny a to jsem nechtěl dopustit! Brzy jsem spatřil cíl a k mému štěstí se mi do něj podařilo doběhnout jako první a tak jsem se spokojeně změnil zpátky a vítězně se zazubil na teprve přibíhajícího přítele.
    Trénink schválen, Inori
    Nyssa
    Nyssa


    Posts : 210
    Join date : 31. 03. 18

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Nyssa 22/7/2018, 23:53

    Utíkala jsem lesem s úsměvem na rtech, jindy bych v takových chvílích nejspíš prchala před nebezpečím a selhání by znamenalo smrt, ale teď... Jsme jenom tak blbli s Mikotem. Ohlédnu se po něm, ani jsem netušila, kdy jsme začali "hrát na honěnou" ale nezáleželo na tom, jen jsem si dnešní odpoledne užívala. Otočím se zpátky na cestu a sotva se vyhnu velkému stromu, který byl přímo přede mnou. Zaslechnu za sebou smích a tak se zamračeně otočím. Mikoto se mi smál a pomalu mě dobíhal.
    "Opravdu jsem si myslel, že si narazíš čumák!" zasměje se a tak na něj vypláznu jazyk. Najednou se mě však pokusí chytit, ale rychle uhnu a párkrát zamrkám.
    "To není fér!" řeknu mu, ale jen se mě pokusí chytit znovu. Dostanu nápad a tak začnu před ním jen rychle uskakovat, pokaždé, co se ke mně natáhne. Vždycky mu uhnu jen taktak a když si všimnu, že má frustrovaný výraz na tváři a začíná se mračit, nenápadně zamířím ke stromu. Když proti mě prudce vyrazí, vyskočím do vzduchu a chytím se větve, na kterou se vyhoupnu. Mikoto proběhne pode mnou a narazím přímo do stromu.
    "To máš za to!" řeknu a začnu se smát, zatímco si Mikoto zamračeně mnul nos.
    Trénink schválen, Inori
    Khora
    Khora
    Admin


    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Khora 29/7/2018, 20:53

    Stála jsem na paloučku a hleděla na velké zvíáře přede mnou. Už nějakou chvíli jsem přemýšlela co budu dělat a nakonec jsem usoudila že nějaký ten trénink by mohl být fajn. Podsvětí bylo nebezpečné místo pro slabochy jako já a tak jsem se rozhodla to změnit. Nechtěla jsem být slabá a chtěla jsem předčít ty, kteří mě podceňovali a jendou jim nakopat prdel. S tím jsem se také zadívala na dovunožce vedle a pousmála se. Byl to Xeras, kterého jsem na svých cestách potkala a díky své schopnosti jsem mu mohla domluvit, aby si se mnou dal závod. Jistě měl čtyři nohy a já jenom dvě, ale za to jsem měla křídla kterých jsem hodlala využít. Nejlepší pro mě byl hustý les, kde jsem musela neustále kličkovat a tak se spokojeně zadívám před sebe, než mu dám povel k tomu, aby na mě zaútočil. Zvíře se na mě okamžitě rozběhne a moc dobře jsem věděla že to bere jako hru a že mi doopravdyn neublíží, navíc já to brala tak stejně a tak jsme rychle vzhlétla do vzduchu a rozletěla se lesem pryč. Xeras mě následoval a hlasitě u toho vrčel a vrtěl ocasem, což byla velmi zvláštní konverzace a já byl a překvapená, že byl ochotný se na chvíli oddělit od smečky a věnoval mi svou pozornost. Prudce jsem zatáčela mezi stromy a hlídala si záda, když se po mě několirktá pokusil skočit. Schválně jsem letěla nízko a soustředila se na obtížnou trasu přede mnou a brzy jsem slyšela dupot někde za mnou. Následoval mě a také se mu podařilo mě předběhnout, což už e mi tolik nelíbilo. Hrála jsem si tak s nim nějakou tu hodinu a brzy jsem ucíítila jak mě bolí křídla a tak jsem přistala. Sotva jsem to však udělala, Xeras se po mě vrhl a povalil mě na zem. Místo toho aby se mě však pokusil kousnout mi jenom oblízne celý obličej a zaštěká, což bylo roztomilé a já... se mu poddala, nechtělo si mi pomalu ani vstávat a tak schovám svá křídla pod rouškou magie a zasměji se, než ho pohlaídm po hlavě a vděčně se na něj usměji. Byl to dobrý společník, ale já věděla že semnou nemůže být věčně a tak jsem ho koneckonců nechala jít, i když to nevypadalo že se mu zrovna chce.
    Trénink schválen, Inori
    Zareth
    Zareth


    Posts : 873
    Join date : 23. 05. 17

    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Zareth 4/8/2018, 22:50

    Seděl jsem na vrcholku skály ve své lidské podobě a shlížel na jezero pod sebou. Nebylo to sice místo, pro někoho mého charakteru ani jsem se tu necítil dobře, ale potřeboval jsem na chvilku vypadnout z toho blázince v táboře. Sotva jsem za sebou uslyšel šum křídel, vyskočil jsem na nohy a obrátil se k dotyčné čelem. S nenávistí ve tváři jsem sledoval, jak složila velká, černá andělská křídla a věnovala mi sladký úsměv. Mohla se sem prostě přemístit, jenže ona si chtěla můj trest užít. "Stále mě překvapuješ ještěrko... co tu děláš? Víš vůbec, jak dlouho mi trvalo než jsem tě našla?" Představoval jsem si jak ji jednou vrazím ostří přímo do srdce a nanejvýš klidně jí odpověděl. "To byl záměr, uvítal bych chvilku klidu. Takhle mile ti to řeknu jen jednou. Vypadni." Kiirah si mě prohlédla s hraným ustaraným výrazem ve tváři. "Tváříš se, jako by ti někdo utrhl křídla." Sotva to dořekla, vrhl jsem se na ni, jako smyslů zbavený. "Ty jedna mrcho! Seškrábu ti maso z těla." Řval jsem, zatímco jsem se snažil prorazit její obranu. Kov skřípal o kov a oba jsme balancovali na kraji útesu. "Pěkně popros a třeba ti je dám zase někdy do pořádku." Nadhodila posměšně. V návalu vzteku jsem chytil její meč do své ruky.Sice mě řezal, ale nepolevil jsem. "Já se nikoho neprosím vůbec o nic." Zavrčel jsem jí do tváře a prudkým švihem druhé ruky, přerazil její meč na dvě poloviny. Můj vítězný pohled brzy vystřídalo překvapení, když se u mého krku objevila další zbrusu nová zbraň. "Jsme na nejsvětějším místě téhle země. Pokud už jsi skončil se svým divadlem, navrhuji abychom začali další lekci." Stál jsem na kraji kamenitého srázu a čekal jestli se ostří u mého krku pohne. "Když jsem se tě před patnácti lety ujala, doufala jsem,že budeš trochu vděčnější. Dovol mi tedy připomenout ti, že kdybych to nebyla já nejspíš bys skončil někde na samotném dně pekla, probodnutý kůlem, odvržený a nechtěný. Setkáme se tady, až se naučíš vážit si toho co máš." Po těch slovech mě její magie shodila ze skály. Nevěřícně jsem vyjekl a řítil se tváří v tvář vodě. Kiirah mi o tomhle místě stačila říct dost, už když jsme dorazili. Pouhý pobyt poblíž svatých pramenů, kde jsem dýchal vzduch plný drobných kapek svěcené vody,byl pro mě velice nepříjemný a nebezpečný, nejspíš proto se mě do ní ta mrcha rozhodla přímo hodit. Zoufale jsem drápy šmátral po kameni, zatímco se hladina rychle přibližovala. Na poslední chvíli se mi podařilo přiblížit se ke sněně dost na to, abych svůj pád dostatečně zpomalil. Měl jsem pocit, že mi ruce upadnou, když jsem se drápy zarýval do kamene. Mé tělo se zastavilo sotva půl metrů nad vodou. Stačilo natáhnout nohu a mohl bych ji namočit. Mlha, která se plazila nad jezerem, mě pálila v plicích a na zádech jsem cítil, kapky svěcené vody, která v malých pramenech vytékala snad všude ze skály. Chvilku jsem tam jen tak vysel a snažil se popadnout dech. Rozhodně se mi to nedařilo, ba naopak. Vzduch nepřicházel a svaly mě boleli čím dál tím víc. Zatnul jsem zuby a přeměnil se do své pravé podoby, abych si mohl při lezení pomáhat i drápy na nohou, zlámaná křídla byla jen přítěží a prudká bolest, která jimi prostoupila při každém pohybu mi rozhodně nepomáhala. Naposledy jsem se pokusil neúspěšně nadechnout a začal šplhat nahoru. Při pohledu na výšku skály, se mi nedělalo dobře, ale byla to jediná cesta, kterou jsem se mohl dát. Nejdříve jsem postupoval opatrně a hledal každou skulinu, abych si ušetřil pád dolů. Minul jsem několik pramenů, které mi do teď kapaly na hlavu a zrychlil svůj postup. Byl jsem téměř v půlce a další část, kterou jsem měl před sebou, byla pokryta nejrůznějšími rostlinami. Sotva jsem se k nejbližší z nich natáhl, kámen pode mnou se ulomil a já byl opět ve vzduchu. Ani nevím, jak jsem to stihl, ale nějakým zázrakem, se mi podařilo rostliny zachytit a udržet se tak na svém místě. Shlédnul jsem dolů a sledoval, jak se kámen s hlasitým šplouchnutím zanořil do vody. S rozhodnutím, že ho nechci následovat, jsem pokračoval opět k vrcholku. S vypětím posledních sil jsem překonal úsek, kde se mi vše drolilo pod nohama a chytl se okraje. Přitáhl jsem se rukama a převalil se přes hranu. S tichým zaúpěním jsem se obrátil na záda do měkké trávy. Konečně jsem byl na rovině. Na krátký, slastný okamžik zůstaly mé oči zavřené. Sotva se otevřely, svraštil jsem obočí. "Ale to snad ne." Zašeptal jsem, protože mé plíce byly stále poleptané od svěcené vody.  Vedle mě seděla na zemi Kiirah a obdivovala svůj zbrusu nový meč. Ani se ke mě neobtěžovala zvednout zrak, když pronesla. "Vypadáš sice, jak po pobytu ve vaně s kyselinou, nicméně lézt očividně docela dobře umíš. V další lekci se budeme soustředit na tvé sebeovládání. Jestli totiž přijdu ještě o jeden meč, vážně se naštvu. A ještě si pamatuj ty pískle. Pokud tě někdy zase napadne, že nezabiješ, koho ti řeknu, nevezmou za své jen tvá křídla ale vaz." Po těch slovech se zvedla a zamířila spět do tábora. Rozhodl jsem se, ještě na chvilku zůstat ležet v chladivé trávě a opět jsem si slíbil, že ji jednoho dne osobně zabiju.
    // Uznáno, Rachel //

    Sponsored content


    Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST - Stránka 2 Empty Re: Fórum na zlepšení dovednosti v kategorii: HBITOST

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 29/3/2024, 09:59