Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    Ytia, Mirys & Zareth

    Ytia
    Ytia

    Posts : 247
    Join date : 03. 11. 17
    Age : 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Ytia za 7/4/2018, 11:25

    Tiše jsem si odfrkla a dál jen jejich rozhovor poslouchala. Zabodla jsem nepříjemný pohled do servírky, která se přiblížila k našemu stolu. Vlastně jsem ho zabodávala do kohokoliv, kdo byl momentálně v našem okolí. Dál jsme prsty bubnovala o dřevěnou desku stolu a při tom si druhou rukou prohrábla vlasy. Zbystřila jsem, až když dovnitř vešel postarší muž. Mohlo mu být okolo šedesáti. Na hlavě měl světle hnědý klobouk, na sobě sako a kalhoty stejné barvy, jako onen klobouk, a při chůzi se opíral o vycházkovou dřevěnou hůl. Odkud ho já jen znám? Otázala jsem se sama sebe v duchu. Nedovolila jsem si na něj pohlédnout přímo, ale i přesto jsem se celá napnula a prapodivně ztuhla. Jedním jsem si najednou byla jistá: kdyby se teď cokoliv seběhlo, nebyla bych schopná se ochránit. Snažila jsem se nedat najevo, jak jsem nervózní, když se posadil ke stolku kousek od toho našeho. "Sakra, Ytio, uklidni se," zamumlala jsem si sama k sobě a koutkem oka onoho muže dál pozorovala.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 7/4/2018, 17:00

    Už už jsem se chtěla obořit na Zaretha, ale to jsem dřív zachytila Ytiu, jak si něco mumlala. Byla celá napjatá a ztuhlá. Nenápadně jsem obhlédla, co se změnilo, ale všimla jsem si jen podivného staršího chlapa. Radši jsem se zaměřila zase na Zaretha, kterému konečně přinesla servírka jeho vafle. "Vlastně ti přeju, aby tě ty andílci pořádně vycepovali." Mrkla jsem na něj a pousmála se. "Hodně štěstí." Dodala jsem ještě a dopila čaj. A už jsem se sbírala abych odešla a nechala ho jeho starostem.
    Zareth
    Zareth

    Posts : 486
    Join date : 23. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Zareth za 7/4/2018, 23:46

    Nechápal jsem, co to ta ženská dělá. Obsluha mi donesla doslova kopce vaflí, jenže já si nevzpomínám, že bych si něco podobného objednal. Možná bych se měl radovat, mě místo toho ovšem doslova pohltil vztek. Asi dvě vteřiny jsem jen nasupěně civěl do hor šlehačky, pak se celá má pravá paže změnila do mojí démonské podoby a já praštil do stolu.Byla to taková rána, že stůl se prakticky rozsypal na zem a já v jedné chvíli drtil kusy dřeva a ve druhé hrdlo číšnice, která kolem sebe kopala a snažila se lapat po dechu. Já vážně nevím jak ta fáze před tím dlouho trvala, prostě jsem tu teď stál, všude kolem pobíhali vyděšení lidé a oči cizince v klobouku se upíraly přímo a mě. Někdo na druhé straně si se mnou zase musel hrát, ale tohle bylo úplně to nejhorší místo na podobný incident. Začínal jsem propadat panice, protože jsem neměl nejmenší tušení jak z toho ven. Nejprve jsem se podíval na dívku, kterou jsem stále držel pod krkem, zatímco se z jejích úst začínalo pomaloučku drát to známé modré světlo a hned na to jsem úplně ztracený hledal odpověď nebo pomoc v očích těch dvou.
    Ytia
    Ytia

    Posts : 247
    Join date : 03. 11. 17
    Age : 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Ytia za 8/4/2018, 00:00

    Polekaně jsem odskočila od stolu, když do něj Zareth praštil, až se má židle převrhla a já o ní zakopla. Dopadla jsem zády na zem a zůstala téměř civět na Zaretha, jež svíral hrdlo mladé číšnice. Vyhoupla jsem se do stoje a pohledem se zabodla na několik vteřin do cizince. Jeho klidný pohled si skenoval Zaretha a já se nevědomky mírně otřásla, než se na nás otočil Zareth s tichou prosbou o pomoc v očích. Absolutně jsem nevěděla co dělat a jediné co jsem dokázala bylo strnule stát a zírat na celo scénu. No tak, Ytio. Sakra, vzpamatuj se! V duchu jsem si nafackovala. Nemohla jsem použít svou schopnost jinak bych se odhalila tomu chlápkovi. Přikročila jsem k Zarethovi, pevně ho chytila za oblečení u krku a zatřásla s ním. "Ksakru, Zartehe, pusť ji! Všechny nás zabiješ!" Sykla jsem na něj a otočila se s na Mirys. Onen muž v klobouk se najednou ušklíbl, když ale spatřil můj pohled, úšklebek mu z tváře zmizel. Uhnula jsem pohledem a zaslechla jen zavrzání židle, jak vstával od stolu. Vycházková hůl klepla o podlahu, jak udělal krok. A pak znovu a znovu a ještě jednou. K naší smůle, uvědomila jsem si v duchu: Ty kroky míří k nám.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 8/4/2018, 16:33

    Sotva jsem se zvedla od stolu, zaslechla jsem ránu. Nepochybně od Zaretha. Zamračila jsem se jeho směrem, jenže on už svíral hrdlo nebohé číšnice, která nevěděla co se děje. Celá jedna jeho ruka se změnila a to znamenalo pořádný průšvih. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila jsem k Zarethovi. "To by stačilo." Řekla jsem v klidu, zatímco Ytia s ním cloumala. Se mnou zase cloumal ledový klid. Při mém prvním kroku do Zeratha narazil a vlna mého štítu, která ho donutila minimálně odklopýtat od té ženy, která se už potácela na pokraji smrti. Ihned jsem Zaretha zase zavřela do kopule štítu, aby nikomu už neublížil a to asi trochu odstrčilo Ytiu, aby neskončila u něj. Klekla jsem si k ženě, jako bych jí jen kontrolovala ten a dech. Byla na pokraji smrti, ale já se v tomhle případě pokusila vypadat víc jako člověk. Začala jsem s masáží srdce a dýcháním z úst do úst. Při tom jsem ale použila svou schopnost a oživila ji. Zakašlala a pak si sípavě sáhla na hrdlo. "Nesnaž se mluvit, otéká ti cokoli co může, musíš do nemocnice." Zašeptala jsem jí s nezdravě bledou tváří. Bylo to dost rychlé použití tolika magie, že jsem se najednou cítila podivně. Jako bych minimálně polovinu své moci vypotřebovala najednou. Ale teď jsem nehodlala ukázat, jak moc jsem oslabená. Protože zatímco všichni ostatní s křikem utekli, ten cizinec s kloboukem a vycházkovou holí zamířil k nám. Ytia z něj byla nesvá a Zareth se začal takhle chovat až když už tu byl on. Takže to náhoda nebyla. Postavila jsem se mu do cesty a přeměřila si ho. "Kliď se odtud, ať už jsi kdokoli a chceš cokoli." Zamračila jsem se na něj a snažila se všímat jakéhokoli náznaku útoku, ať už magického nebo fyzického.
    Zareth
    Zareth

    Posts : 486
    Join date : 23. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Zareth za 8/5/2018, 09:55

    Když se mnou začala Ytia úplně cloumat, pustil jsem hrdlo dívky, ale na klidu mi rozhodně nepřidala. Bez jediného slova jsem na ni civěl a snažil se nevyšilovat. Jen jsem tam stál jako opařený s panickým výrazem v očích. Byl to zvláštní pocit, celý jsem se třásl a skoro se nemohl hýbat. Nic podobného se mi ještě nepřihodilo. Vlastně ano, poprvé téměř před dvěma stoletími, když mě prvně zajali andělé. Byl to strach. Jen jsem si nebyl tak úplně jistý z čeho. Moje kůže nabírala šedou barvu, jako vždy, když bylo něco v nepořádku, ale tentokrát už to bylo asi jedno, protože jsem stejně tuhle situaci už víc zhoršit nemohl. Zamířila ke mě Mirys a něco klidně řekla. Ke mě však jakoby její slova došla, až po nárazu již známé bariery. Trochu mě to donutilo, zase se probrat. Po chvilce se mi povedlo vrátit se do své úplné lidské podoby. Pozoroval jsem ji při jednání s tou dívkou. Sice se to snažila zakrýt, ale mě se podařilo zachytit její unavený pohled. Nejspíš při oživování nějakým způsobem použila svoji schopnost. Má pozornost se teď upřela na něco důležitějšího. Ten muž...uvědomil jsem si, že ho znám. Už dneska v parku jsem ho několikrát zahlédl, jen jsem tomu nepřikládal dostatečnou váhu. Řekněme, že jsem měl dost svých povinností. "Jsem jen pouhý sběratel." Pokrčil muž rameny a pokusil se o nevinný úsměv. Samozřejmě jsem mu ani za mák nevěřil. "Viděl jsem tě už ráno v parku. Co chceš?" Zeptal jsem se jednoduše naprosto klidným hlasem. "Pak jsi byl méně mimo, než jsem očekával." Konstatoval zamyšleně muž a zamířil ještě o něco blíž, jako by si nás chtěl lépe prohlédnout.
    Ytia
    Ytia

    Posts : 247
    Join date : 03. 11. 17
    Age : 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Ytia za 8/5/2018, 17:49

    Roztržitě jsem zamrkala a pozorovala Mirys, jak ošetřuje tu dívku. Udělala jsem váhavý krok směrem ke dveřím, když mě zarazila slova onoho starého muže. Jeho přítomnost mi nebyla příjemná už od začátku, ale nyní jako by mě Polička nová vlna všemožných pocitů. “Sběratel? C-co sbíráte?” Skoro neslyšně jsem zašeptala. Jako bych se ale během chvilky vzpamatovala ohlédla jsem se na Mirys. “Nemocnice odsud není kousek. Seženu venku nějaké auto,” odvrátila jsem od ní pohled, naposledy očima přelétla po muži s hůlkou a na roztřesených nohou zamířila ke dveřím.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 2/7/2018, 13:47

    Zamračila jsem se na toho muže a posbírala všechny zbytky energie i magie, které jsem v sobě dokázala najít. "Neslyšel jsi nebo jsi tak naivní, abys mě ignoroval?! Kliď se odtud!" Zopakovala jsem ledově klidným hlasem v němž byl příslib ohně. Nechala jsem Ytiu, aby odešla ven. Byla dost schopná a to aby se postarala o sebe a když budeme mít štěstí tak i o tu dívku, které už otékalo hrdlo. I tak jsem však radši zesílila štít kolem Zaretha i sebe. "Potřetí ti to už tak mile neřeknu." Varovala jsem toho muže a probodla ho nenávistným pohledem.
    Zareth
    Zareth

    Posts : 486
    Join date : 23. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Zareth za 11/7/2018, 11:54

    Zamračeně jsem sledoval každý pohyb toho může, ale zatím se do žádné další akce neměl. Dneska už jsem toho pokazil dost a mám zas minimálně na pár měsíců plné ruce práce s tím, aby mě nikdo nenašel. Kdo ví, třeba už se sem moji staří známí blíží. Přinutil jsem se znovu nad celou touhle situací popřemýšlet. "Počkej ...zajímalo by mě, co nabízí." Přerušil jsem ji líným mávnutím ruky. Ytia zmizela někam ven, nejspíš s tou holkou, to už jsem si nepamatoval, ale pokud je to pravda, nechtěl jsem vědět co bude později žena vypovídat. "Proč by mě mělo zajímat, to co říkáš?" Položil jsem muži jednoduchou otázku. "Můžu být nápomocný." Řekl muž. Jen jsem se ušklíbl a posměšně odpověděl. "Pochybuju, že cokoli co vytáhneš z kouzelného klobouku, by mi mohlo pomoct." Muž vytáhl z kapsy čtyři průhledné lesklé kuličky. "Tak v první řadě vás odtud můžu dostat a zahladit veškeré stopy po tomhle malém incidentu." Muž se na chvíli odmlčel, než pokračoval. "Bylo by o dost snazší, kdybyste se mnou šli vsichni." Nemusel jsem se dlouho rozmýšlel. Bylo mi fuk, co se bude dít dál, hlavně, že budu mimo radar. S tím tipkem se vypořádám později. "Dej pryč ten štít Mirys." Řekl jsem klidně a doufal, že mi vyhoví. Neměl jsem náladu na to, se s ní hádat ani bojovat.
    Ytia
    Ytia

    Posts : 247
    Join date : 03. 11. 17
    Age : 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Ytia za 11/7/2018, 19:40

    Téměř jsem vyběhla ze dveří a zastavila se u chodníku. Měla jsem štěstí. Kolem zrovna projížděla sanitka vběhla jsem jí do cesty a zamávala rukama. Řidič prudce zabrzdil a vystrčil hlavu z okýnka: "Zbláznila jsi se snad?! Málem jsem tě srazil!" Nevnímala jsem jeho slova a mávla rukou směrem ke kavárně je tam zraněná dívka, potřebuje pomoc, rychle." Řidič rychle zaparkoval auto na kraji chodníku a já přivedla zraněnou dívku. Naložili ji a nasedli zpět do sanity s tím, že jí vezmou do nemocnici. Jeden z nich se ale ještě vyklonil z okénka: "Poprosím ještě Vaše jméno, abychom později mohli zjistit do zprávy, co se stalo." Přikývla jsem a automaticky nadiktovala falešné údaje. I mně bylo jasné, že na nás nesmí přijít. Vešla jsem tedy zpět do obchodu a zastavila se, co nejblíže východu. Dnes již po několikáté jsem zabodla do muže pohled. Najednou mým tělem projel zvláštní pocit, takové podivné mravenčení, a já byla najednou neviditelná. Jsem si jistá, že nikdo, snad krom onoho muže, si mě v nastalé situaci nevšiml. Co to..?! DO háje, co se děje?! Vždyť...vždyť jsem svojí schopnost nepoužila, tak jak to, že..?! Začínala jsem panikařit, když mi došlo, že jsem přestala ovládat své pohyby. Jediné, co jsem svedla, bylo panicky kmitat očima sem a tam. Mé neslyšné kroky zamířily líže k mým dvěma známým. Po chvilce se zastavily a já stála kousek za Mirys. Nevěděla o mně, tím jsem si byla jistá. Při příchodu mě nikdo nezaregistroval a mé kroky i dech byli nyní tak tiché, jako ještě nikdy. V hlavě se mi ozval hlas onoho chlápka s holí: Jen klid, nic se ti nestane. Jenom mi pomůžeš zajistit, aby tvá kamarádka s námi šla za každou cenu. Má ruka se samovolně zvedla a strčila nenápadně Mirys do kapsy jakousi kuličku a pak ještě jednu, o něco menší, do druhé kapsy. Jestli si snad všimla první kuličky, té druhé už určitě ne. Pak mě mé kroky donesly za roh k zadnímu vchodu, kde mi onen muž dovolil znovu se zviditelnit. V mé hlavě zazněla nějaká jeho podivná slova a já si byla jistá i tím, že to Mirys nebudu moc prozradit. Na to mě vypustil ze své moci a já se vrátila zadním vchodem zpět na ulici. Obešla kavárničku a vešla opět předním vchodem. Aha, takže mě úplně ze své moci nepustil. Přiznala jsem si v duchu a zůstala stát na tom stejném místě, co předtím.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 12/7/2018, 09:41

    Zavrčela jsem na Zaretha, když po mně chtěl, abych zrušila štít kolem něj. "To sotva. Dneska se toho pokazilo až dost. Myslím, že my všichni mile rádi vaší nabídku odmítneme." Oznámila jsem tomu neznámému, ale přísně jsem se pak podívala na Zaretha. Bylo mi jedno, co chce on. Dneska toho už podělal tolik, že by to mělo stačit na celý rok. Ale on to chtěl podělat ještě víc. Tiše jsem zavrčela, ne na Zaretha, ani na toho cizince, i když se to tak mohlo zdát. Já ale vrčela na toho, kdo mi dal cosi do kapes. Samozřejmě mě na to má magie upozornila i když tomu v tuhle chvíli nedokázala zabránit. Alespoň jsem si byla vědoma obou. A čekala na mne tedy volba, zda zjistím, co přijde pak, nebo nebudu riskovat a radši vypadnu. Alespoň že ta skoro uškrcená holka byla pryč. Nepochybovala jsem, že jí nikdo nebude věřit, až jim o tomhle bude vyprávět. Spíš to přičtou halucinacím vyvolaným nedostatkem kyslíku. Zabodla jsem pohled do Ytii, která nyní stála u dveří a nakonec se rozhodla tedy zariskovat. Spustila jsem štít kolem Zaretha a řekla si, že už ho z jeho průšvihů vytahovat nebudu. Také jsem se rozhodla dělat, jako bych vůbec o tom něčem v kapsách nevěděla a šla jsem k Ytii. "Dělejte si co chcete, ale nás z toho vynechte." Oznámila jsem jim a vzala Ytiu za ruku a odváděla jí ven.
    Zareth
    Zareth

    Posts : 486
    Join date : 23. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Zareth za 13/7/2018, 20:50

    Mirysino vrčení jsem jí mile rád oplatil a na její vražedný pohled odpověděl povýšeným úšklebkem. Dobře uznávám, že bychom se do téhle situace nejspíš nedostaly, kdyby nebylo mého malého úletu, ale tohle se jevilo jako nejsnadnější řešení. Pokud ten chlap bude dělat problémy, jednoduše se ho zbavím někde jinde. Konečně jsem zahlédl Ytiu, stála u vstupu. Trochu jsem svraštil obočí. Byl bych přísahal, že jsem ji před chvílí cítil vedle sebe, díky prokleté krvi, která teď proudila jejími žilami. Úplně jsem si tím být jistý nemohl, protože štít, který byl ještě před okamžikem kolem mě, bránil mé magii a mátl jindy přesné reflexy. Vykročil jsem k muži, zatímco Mirys odtáhla podivně zamlklou Ytiu ven. "Já věděl, že s tebou bude rozumná řeč." Zaradoval se muž a podal mi malou skleněnou kuličku. Raději jsem se zdržel komentáře, kuličku si nedůvěřivě prohlédl, zatímco muž žvatlal něco o tom, že je vždycky mrzuté, když se musí s někým hádat. Najednou se kulička rozzářila. Chtěl jsem toho muže upozornit, ale to už mě oslepilo bílé světlo a tělem prostoupila bolest. Křeč mě poslala k zemi, zatímco jsem tlumeně zasténal. Když jsem konečně dokázal vnímat okolí, zjistil jsem, že už rozhodně nejsme v baru. Ocitl jsem ve velké kruhové místnosti s čistě bílými stěnami. Vše bylo skvěle osvětlené a otevřené dveře směřovaly do dlouhé chodby. Jen co jsem se vyhrabal na nohy, skočil jsem muži po krku."Ty jeden blbej, šílenej, starej, senilní dědku! Musela to být zrovna bílá magie, která nás sem dopraví? Víš ty vůbec, jak dlouho potrvá, než dám tohle do pořádku? Tos na mě moch rovnou vychrstnou rybník svěcený vody!" Řval jsem na něj, jen co jsem spatřil na lesklých dlaždicích svůj obraz. Ani jsem netušil, jak je možné, že můžu mluvit, protože mé čelisti spojovaly jen cáry svalů a šlach. Byl jsem kompletně popálený, ale obličej to odnesl nejvíce. "Připrav se na smrt." Zavrčel jsem. Jenže on jen zvadl ruce a řekl. "Počkej, dáš se dohromady. Já ti poskytnu nějaké duše, kolik budeš chtít. Pochop, jinak tě sem dostat nešlo." Zarazil jsem se. "Kolik budu chtít?" Muž jen s úsměvem přikývl. "Každý den." Kousek jsem od něj poodstoupil a založil si ruce na hrudi. "Jak dlouho si myslíš, že se tu asi zdržím?" Muž jen nevzrušeně pokrčil rameny. "Jak dlouho budeš chtít. Nikdo tě tu nedrží, stačí slovo a můžeš se dostat zase napovrch." Nechápavě jsem na něj civěl. "Kde..kde to vlastně jsme? A jak dlouho trvalo, než jsme se sem dostali?" Muž jen mávl rukou a vykročil ze dveří. "Pár desítek metrů pod zemí. Cesta sem nám zabrala tak tři vteřiny. Mimochodem tví přátelé se k nám brzy připojí, jen počkají ve specialní skleněné cele s uspávacím plynem. Musíme je prohlédnout, aby tu nechtěli vyvádět nějaké hlouposti, ale neboj nic se jim nestane." Následoval jsem toho muže chodbou. Moje zvědavost mi bránila otočit se a zmizet. Nejprve jsem chtěl vidět ty dvě a hlavně pochopit celou tuhle šílenost. "Jak se sem dostanou?" Muž se zasmál. "I oni mají ten jednosměrný teleport, jaký jsi měl ty, jen o tom ještě nevědí."
    Ytia
    Ytia

    Posts : 247
    Join date : 03. 11. 17
    Age : 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Ytia za 2/9/2018, 12:54

    Nechala jsem se vyvést Mirys ven z kavárny. Ušly jsme takhle ještě několik metrů, než jsem rukou trhla zpět. "Musím ti něco říct," začala jsem váhavě. Sklopila jsem pohled k zemi abych sesbírala sílu, pak jsem je zvedla a zabodla oči zpět do Mirys. "V-" tělem mi ihned projela vlna bolesti. Zatnula jsem čelisti a přes sevřené zuby procedila další část věty: "Kapsy-" Tentokrát mě příval bolesti donutil padnout na kolena. Zalapala jsem po dechu a položila pravou ruku na místo, kde by se mělo nacházet srdce: "To on-" Zrychleně jsem dýchala a snažila se potlačit příval nové, ještě větší, bolesti: "..holí-" Ztratila jsem veškerou sílu i odhodlání Mirys prozradit, že v kapsách má podivné kuličky a že mě k tmu donutil podivnou mocí onen muž s vycházkovou holí. Zhroutila jsem se na všechny čtyři a přerývavě oddechovala. Hlava mi třeštila a poslední vlna bolesti začala postupně odeznívat. Tak tohle je trest za to, když se vzepřu jeho moci. Konstatovala jsem v duchu suše a pomalu se začala škrábat zpět na nohy. Měla jsem pocit, že z mé kapsy se najednou rozlilo světlo, jenže to už mě ono světlo obklopilo celou a já se s přidušeným výkřikem objevila v podivné skleněné cele. Otočila jsem se rychle dokolečka: "Mirys?!" Od stropu jsem zaslechla tiché zasyčení, než jsem ale zjistila, co to je, zhroutila jsem se na zem. Poslední, co jsem spatřila byl záblesk bílého světla.
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 28/10/2018, 10:36

    Vyvedla jsem Ytiu z té kavárny a od těch bláznů. Bylo mi jasné, že když jsem se toho něčeho v kapse nezbavila, nechala jsem se zatáhnout do něčeho, čeho budu nejspíš později litovat. Ale byla jsem zvědavá. A nejen to. Bála jsem se, že se stane něco horšího, když u toho nebudu. Uzamkla jsem tedy svou schopnost, která mě chránila, hluboko ve svém nitru, tak aby nyní nemohla bránit žádné cizí magii. Možná to bylo pošetilé a naivní, ale musela jsem to udělat. Obzvlášť když jsem viděla, jak se mi Ytia pár metrů od kavárny snaží něco říct. Kdybych nevěděla, že mi někdo dal něco do kapsy, nepochopila bych jí. Takhle jsem ale věděla, že někdo použil ji, aby byla jeho nástrojem. A kdo asi. To opravdu nebylo tak těžké si domyslet. Ale vyčítala jsem si, že jsem se zaměřila na Zaretha a neposkytla štít jí. Proto mi do očí vhrkly slzy, když jsem viděla, jak se mi to snaží říct a očividně při tom trpěla. "Já vím..." Špitla jsem po té, co jsem si k ní klekla a položila jí ruku na rameno. "Je to moje vina." Zašeptala jsem omluvně, ale než jsem stačila pokračovat, rozzářilo se kolem nás bílé světlo vycházející z Ytiiny kapsy a najednou byla pryč. A jen pár vteřin po tom se stalo to samé mě. Zavřela jsem oči a nechala se znovu prostoupit magií. Doslova jsem cítila, jak mě obklopuje můj štít. Tvoří kolem mě vrstvu, jako druhou kůži, která mě chrání před magií. Nadechla jsem se a doufala, že s tím nabude znovu pocit relativního bezpečí. Místo toho se mi začala motat hlava. Instinktivně jsem použila více magie, aby mě ochránila i před fyzickým světem kolem mě. A to jsem ani nevěděla, kde jsem. Nestihla jsem otevřít oči. Jediné, co jsem věděla bylo to, že nemám ani sílu zvednout se, ani otevřít oči. Byla jsem unavená, chtělo se mi spát a v hlavě jsem měla zmatek, jako by všechny mé myšlenky projely mixérem. Ale nezhoršovalo se to. Zůstalo to takhle, možná se to pomaličku zlepšovalo a já si mohla být jistá jen jedním. Tím, že nebýt mé magie, určitě by to na mě mělo větší účinky.
    Po pár vteřinách jsem měla zase pocit, jako by se mi myšlenky spojily do uceleného tvaru. Alespoň něco. Začala jsem si tedy procházet, co vím. *Mohl za to ten chlap. Přenesl nás - mě i Ytiu. Nevím, jestli je tu se mnou, ale určitě je velká pravděpodobnost, že je na tom hůř než já. Mohu používat svou magii, takže se ke mě během těch pár vteřin nedostal. A nevím co udělal se Zarethem.* Pootevřela jsem oči, ale viděla jsem jen bílo. Párkrát jsem zamrkala a otočila hlavu na stranu. Chvíli mi trvalo, než to můj mozek zpracoval. Určitě následky...čeho vlastně? To je jedno. Důležité je, co jsem viděla vedle sebe. Ležela tam Ytia a vypadala, jako by spala. Mrtvá nebyla, hrudník se jí stále zvedal, takže dýchala. Když jsem se blíž zaměřila na její krk, zahlédla jsem i tepat krkavici pod kůží. Nechala jsem tedy víčka zase klesnout. Když jsem věděla, že je živá, byla to dostatečná útěcha. A mezitím jsem utvořila štít i kolem ní. A bohové mě zatraťte, jestli se v následujících chvílích budu starat o někoho víc než o ni. Byla má chyba, že jsme tu. Kdybych ji ochraňovala, nestalo by se to.

    Sponsored content

    Ytia, Mirys & Zareth - Stránka 3 Empty Re: Ytia, Mirys & Zareth

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 17/10/2019, 03:25