Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    Šestý úkol

    Admin
    Admin
    Admin

    Posts : 201
    Join date : 26. 04. 17

    Šestý úkol Empty Šestý úkol

    Příspěvek pro Admin za 9/8/2018, 23:02

    Všichni Asmodiané a jimi vybrané bytosti dorazily do jiné dimenze, kde je čeká sám požírač světů. Jeho jediným cílem je zničit všechny tři světy a před ničím se nezastaví. Vytvoří obrovské množství různě vypadajících temných potvor, které mají zabít vše, na co narazí. Každá z nich má někde na těle krystal určité barvy. Asmodiané vám řeknou, aby jste zabíjeli jen ty potvory, které mají barvu Asmodianova elementu a sbírali jejich esenci do artefaktu, který jste získali. Váš Asmodian se prozatím vzdálí, aby pomohl ostatním vztyčit bariéru, která nepropustí temnotu do Atreii. V boji proti silným temným tvorům vám začnou pomalu docházet síly a v ten stejný moment vám váš Asmodian přispěchá na pomoc, absorbuje esence, které jste nasbírali a bude bojovat po vašem boku. Obrovský požírač světů se mezitím rozdělí na tolik častí, kolik je Asmodianů a pohltí zpátky i zbytek temných bytostí. Jakmile budou všechny části poraženy, požírač světů bude mrtvý.
    Příběh ukončete hned po poražení vaší části.
    Ostatní hráči jsou také přítomni, budete však rozmístěni na různých stranách této dimenze. Pokud však někdo napsal před vámi, můžete se něčem z toho, co udělal, zmínit.

    Šestý úkol 2979383743
    Mikoto
    Mikoto

    Posts : 424
    Join date : 31. 03. 18

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Mikoto za 14/8/2018, 18:09

    Zadívám se na oblohu, která byla zcela temná a po chvilce rozeznám obrovské rudé oči, které se na mě dívaly. Měl jsem pocit, že mi vidí až do duše a tak ztěžka polknu, než se zadívám na Arashiho, který se na mě začne křenit.
    "Co je?" vyštěknu na něj podrážděně a zpražím ho pohledem.
    "Nic! Jen jsem tě chtěl povzbudit!" odpoví mi se smíchem. Ta slípka vážně nemůže brát nic vážně. Povzdechnu si, než nechám svá křídla, aby se mi objevila na zádech a protáhnu si je. Z temnoty nad námi se najednou začne vynořovat obrovské množství temných potvor, které byly jakoby tvořené temnotou, nebo snad stíny. Neunikne mi však, že někteří z nich mají na hrudi nebo jiných místech jakési krystaly různých barev. Vyvolám svůj temný grál a připravím se k boji, Arashi se však rozhlížel a po chvilce se ke mě otočí zády.
    "S ostatními Asmodiany vztyčíme bariéru, aby se ty potvory nedostaly do lidského světa! Mezitím si pohraj s těmi temnými bytostmi! Zabíjej ty elektrické a posbírej z nich energii, budu ji pak potřebovat," houkne na mě, než se vznese do vzduchu. Jen tiše zavrčím, než vzlétnu do vzduchu a vyrazím naproti těm potvorám. Oháněl jsem se kosou a prvních pár jsem zabil celkem rychle, ale brzy jsem měl čím dál větší problémy. Používal jsem oheň, abych si je držel od těla, jelikož jich bylo vážně hodně, ale nevypadalo to, že by jim moc ubližoval. Museli mít nějakou odolnost proti elementální magii. Podrážděně zavrčím a chvíli mě napadne použít temnou magii, jenže jí byli tvoření a... Moc bych toho asi neudělal. Frustrovaně zavrčím, stále jsem se oháněl kosou, ale popálenin od elektřiny a sečných ran mi neustále přibývalo. Rychle jsem přicházel o magii a stejně tak o energii.
    "Kde je ten pitomec?" zavrčím podrážděně a ve chvíli nepozornosti se mi jedna potvora zakousne do ramene. Zavrčím, než jí dám pěstí do obličeje, aby mě pustila a poté do ní zaseknu svou kosu. Jenže temných bytostí nebývalo a já byl v obklíčení. Jedna potvora mi potvora mi skočí po křídlech a já začnu padat k zemi, najednou mě však něco chytí a všude kolem se objeví silná elektřina.
    "Mám tě, Mikoto," vydechne Arashi a zazubí se na mě, než mě pustí. Máchnu křídly a jen se ušklíbnu, než po něm hodím artefakt. Chytí jej a uvidím, jak kolem něj zapraskala elektřina a energie z artefaktu se přesunula do Arashiho. Všude kolem něj byla elektřina, takže jsem se musel vzdálit, ale po chvilce vychrlí mocný proud blesků, který sejme mnoho temných tvorů. Hned na to se začne smát a tak jsem ho jen chvíli pozoroval a už mu ani nenadával... Nebyla energie. Najednou se však zarazí a párkrát zamrká.
    "Hups," vydechne a já se otočím směrem, kterým se díval. Blížila se k nám velká potvora s rudýma očima a v dálce si všimnu ještě několika dalších, které vypadaly stejně. Dojde mi, že je to zmenšenina toho tvora, který se na nás na začátku díval a poté také vytvořil všechny ty temné tvory. Nejspíš se rozdělil, ale i tak jsem ho nehodlal podceňovat. Pevněji uchopím kosu do rukou a ušklíbnu se.
    "Připraven, parťáku?" zeptám se Arashiho, než se společně vrhneme proti tomu tvorovi. Útočil na nás mocnou temnou magií, ale nebyl zase tak rychlý a navíc bylo jeho tělo dlouhé a neobratné. Létali jsme s Arashim kolem něj a zasazovali mu rány, jak pomocí elektřiny, tak ohně. Čím dál více jsem se blížil na dno své magické energie a nakonec napustím svou kosu zbytkem mé temné magie a prudce seknu do části požírače světů, který se rozplyne. Začnu padat k zemi, ale Arashi mě chytí a poté pomalu postaví na zem.



    Can you remember who you were,
    before the world told you who you should be?
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi

    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Kael Kuroshi za 14/8/2018, 19:25

    Sledoval jsem temnotu před námi jak se formuje, ale náhle mě vyrušil Caladrius s tím, že se blíží horda nepřátel a on nebude moci bojovat, jelikož půjde s ostatními Asmodiany vztyčit bariéru, která na nějakou dobu zabrání temnotě a jejím přisluhovačům vstoupit do tří světů, které jsme se právě snažili zachránit. Žádnou hordu nepřátel jsem sice neviděl, ale věřil jsem Caladriovi a tak jsem vyvolal Tempest, Shadow Puppet a středně velké hejno havránků, dost velké, aby mi pomohlo, ale ne tak velké, aby mě to stálo zbytečně moc magické energie. Loutce jsem navíc přidal drápy a křídla a nechal ji s rozkazem zabít vše co na mě zaútočí. Caladrius se otočil a vzlétl, ale než zmizel stihl mi ještě říct, abych se soustředil pouze na nepřátele, kteří mají v těle krystal s barvou jeho elementu a abych vytáhl jeho artefakt, který bude z padlých nepřátel sbírat energii.
    Artefakt jsem tedy temnou magií přidělal loutce na záda a zadíval se opačným směrem, než kam Caladrius odletěl. V dáli jsem zahlédl velké množství letících i běžících nepřátel a okamžitě jim jako pozdrav poslal několik šípů. Jediné štěstí v tak velké armádě bylo to, že neměli moc místa kam by mohli uhýbat a tak každý vystřelený šíp znamenal zásah, čehož jsem okamžitě využil. Částečně jsem se zhrozil, když jsem si všiml, že ať střílím jak střílím, nemám pocit, že by se armáda zmenšovala, ale po chvíli se z nějakého důvodu začala rozdělovat. Nejdřív jsem nechápal o co jde, ale nakonec mi to došlo, ostatní Asmodiané se svými vybranými bojovníky také dorazili. Jakmile se armáda rozdělila, začal jsem cítit úlevu a když se dostatečně přiblížili, poslal jsem na ně havránky, kteří překvapivě odváděli velice dobrou práci. Ti kteří se dostali až k nám byli zastavení loutkou a já vystřelil posledních pár šípů, než jsem nechal zmizet svůj luk a s temnou magií připravenou jsem se vrhnul do chumlu nepřátel. Veškeří havránci už byli zničeni, ale podařilo se jim poškodit křídla všech, kteří by na nás doráželi ze vzduchu a tak jsem toho využil, vyvolal si křídla a vzlétl do vzduchu. Odtud jsem nepřátele bombardoval bodci z temné magie vystřelené pomocí CounterForce vysokou rychlostí.
    Po delší době strávené bojem jsem začal pociťovat úbytky magické energie, ale také už tu nebylo moc nepřátel a tak jsem zatnul zuby a použil zbytky svých sil ke zničení i těch posledních. Loutka, která přišla o svůj přísun magické energie se rozplynula a má křídla než udělala to samé vydržela jen tak dlouho abych mohl přistát. Dopadl jsem na kolena a dlaně a rychle oddechoval. Byl jsem úplně vyšťavený, ale už jsem kolem neviděl jediného nepřítele. Když jsem se však podíval směrem, kde jsem myslel, že je Požírač Světů, jediné co jsem cítil byla beznaděj, jelikož co stálo mezi mnou a teď už viditelným Požíračem Světů, který vypadal jako obrovská hlava připravená pozřít vše před sebou s chapadly sahajícími kam až oko dohlédlo, byla další armáda, stejně velká jako ta předchozí.
    Příšery se znovu blížily a mě bylo jasné, že s magií na dně nemám jedinou šanci je znovu pozabíjet, nebo alespoň přežít. Sledoval jsem armádu, která se čím dál víc blížila a všiml si artefaktu mého Asmodiana, který bíle zářil. Natáhl jsem se pro něj a s ním v náručí sledoval armádu, která už byla pouhé desítky metrů ode mě. Pouhé metry... a byla tady. Zavřel jsem oči a přijal svůj osud, když se mi ale najednou v hlavě ozval Caladriův hlas "Ještě se nevzdávej naděje" a když jsem otevřel oči, uviděl jsem Caladria jak se prohnal armádou a během pár vteřin ji rozprášil. Pak se vrátil ke mě a zobákem se dotkl artefaktu, který postupně začal ztrácet svou záři, zatím co má i Caladriova magická energie byla kompletně doplněna. Jen jsem zíral na majestátního Asmodiana před sebou a když se mi artefakt rozsypal v náručí, já byl jako bych nikdy nebojoval, plný energie. Spolu s Caladriem a nově nabitým sebevědomím jsem se otočil proti Požírači Světů, který se náhle zavlnil jako vzduch nad ohněm a když znovu nabral tvar, bylo z něj deset různě vypadajících obrovských příšer. Očividně se rozhodl vypořádat se s námi sám, když jeho armády selhaly a jen co si to pomyslím, jedna jeho část se rozletí přímo na nás. Byla neskutečně rychlá, Caladrius se jí dokázal vyhnout, ale já jen tak tak aktivoval veškeré své obranné schopnosti, abych ránu vykryl. Všechny kosti v těle mi zachrastily a všechny svaly zanaříkaly, ale byl jsem pouze odhozen do vzduchu a tak jsem si materializoval křídla a zůstal ve vzduchu. Caladrius mezitím část Požírače obletěl a zaútočil mu na nekryté záda. Jakmile se nepřítel otočil, aby se mohl bránit a zahájit protiútok jsem využil jeho odvedené pozornosti, abych si znovu vyvolal Tempest a vystřelil mu do, teď ke mě otočených zad, několik šípů. Takhle jsme se s Caladriem nějakou dobu střídali v útočení a odvádění pozornosti a jakmile to vypadalo, že už mu dochází energie, rozletěl jsem se k němu s úmyslem ho dorazit. Nečekal jsem, ale že ještě využije poslední příležitosti, okamžitě co se přiblížím se prudce otočí a švihne mě ocasem do boku, který jsem si stihl jen lehce vyztužit temnou magií. Ucítil jsem jak mi prasklo hned několik svalů po těle, křuplo několik žeber a z boku se mi začala valit krev. Byl to však poslední útok, kterého byl schopný a jen co ho dokončil ho Caladrius roztrhal několika divokými tornády.





    Šestý úkol Kael_p10
    Šestý úkol Kael_p11
    Balaur
    Balaur
    Admin

    Posts : 2049
    Join date : 28. 04. 17

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Balaur za 15/8/2018, 00:34

    Zadívám se na potvoru před námi, která se stále nehýbala, jen nás sledovala. Brzy se však kolem ní začne hromadit temnota, kterou jsem se zájmem pozoroval. Vypadalo to, že něco vytváří. Brzy z temného "kouře" začnou vylétávat podivné, temné bytosti. Každá vypadala jinak a bylo jich opravdu hodně. Každá měla na sobě jakýsi krystal různých barev.
    "Zvedneme bariéru, aby se ty potvory nedostaly do lidského světa, snaž se ode mě držet ty bytosti co nejdál. Zabíjej ty s temnými krystaly, jejich síla přejde do artefaktu a poté jí budeme moct využít," sdělí mi Ash a já se bez zájmu na ty bytosti zadívám.
    "Skvělé, musím hledat bytosti s nejhorším elementem, jelikož celé jejich tělo je černé a krystal taky," zavrčím podrážděně a Ash se začne tiše smát, než mi doslova zmizí před očima. Párkrát zamrkám, než se otočím na ty potvory.
    "Tak pojďte," povzdechnu si, než se vznesu do vzduchu pomocí levitace a zatímco v levé ruce jsem svíral artefakt, do právě si vezmu svůj meč. Obalím svou zbraň elektřinou a pustím se do boje s těmi potvorami. Pochyboval jsem, že temný element bude jakkoliv účinný a tak jsem používal spíše mocné výboje elektřiny, které s tvory udělaly rychlý proces. Jenže jich stále přibývalo a mě bylo jasné, že pokud to takhle půjde dál, nebudu mít dostatek magie na hlavní atrakci dnešního dne. S povzdechem přistanu na zemi a rozhodnu se bojovat bez magie. Nesnášel jsem, když jsem se musel spoléhat jen čistě na fyzickou sílu, ale uměl jsem to. Kdyby ne, byla by to slabost, kterou bych si nikdy neodpustil. I tak to nebyl můj oblíbený styl boje. Magie byla mnohem elegantnější, i když někteří se mnou často nesouhlasili, i když se dívali zrovna na mě. Ladně jsem tančil mezi nepřáteli a zasazoval jim rány. Nešlo to už vůbec tak rychle, neměl jsem dost síly, abych jim zasadil pořádnou ránu a neustále jsem se musel rychle pohybovat, protože těch potvor bylo prostě moc. Už jsem pomalu ztrácel trpělivost a chtěl všechno v dosahu usmažit elektřinou, když se najednou ozve zavytí, se který Ash naběhne přímo do skupinky protivníků a začne je po mém boku trhat na kusy.
    "Nejsi nejhorší spolubojovník!" houknu na něj po pár minutách boje, kdy už nepřátel konečně ubývalo. Přibylo mi sice za tu dobu pár ran, ale s těmi jsem v boji vždy počítal.
    "Ty také ne," odpoví mi vlk s úšklebkem a zakousne se dalšímu temnému tvorovi do krku. Zabijeme i posledního temného tvora a tak zvednu hlavu k nebi, abych se podíval na požírače, který tam.. Však nebyl. Jen jeho zmenšená verze se k nám blížila a všimnu si, že dalších devět stejných tvorů míří k jiným osobám, které tady s námi byly. Zatvářím se trochu zklamaně, že nebudeme bojovat proti té velké potvoře, ale její menší náhražce, ale věděl jsem, že to bude již brzo za námi a nemusel jsem se krotit s magií. Znovu svůj meči obalím elektřinou a společně s Ashem se proti té bytosti vrhneme. Neustále jsem využíval elektřinu, která vypadala, že je celkem účinná, vzhledem k tomu, že tvor při silnějším zásahu zařval bolestí. byl však čím dál zuřivější a více než po mě se vrhal po Ashovi. Najednou si všimnu, že vlka omotala temnota a nemohl se hýbat. Požírač rozevřel tlamu a chtěl se do něj zakousnout. Vletím mu do cesty a temná potvora mi zabodne vrchní zuby do ramene, zatímco její spodní čelist jsem si od sebe držel dál. Se zavrčením vypustím obrovské množství elektřiny potvoře přímo do tlamy. Hlasitě zařve a pustí mě, než sebou párkrát škubne ze strany na stranu a začne se rozplývat.
    "V pohodě?" zeptám se Ashe a dotknu se svých ran, které byly celkem hluboké. Podrážděně zasyčím a rozhlédnu se po bojišti. Vypadalo to, že i ostatní porazili části toho tvora a temnota se začne stahovat.
    "Hádám, že jsme vyhráli," vydechnu.



    Šestý úkol 3946849218
    Šestý úkol 3958390022
    Šestý úkol 3951523327
    Nagash
    Nagash

    Posts : 113
    Join date : 07. 07. 18

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Nagash za 15/8/2018, 14:05

    Všude kolem temnota, přede mnou právě se zjevující armáda příšer, za mnou Atreia a po mém boku Ragnarok. Nedokázal jsem se představit úžasnější situaci. “Tohle bude sranda“ řeknu nahlas a okamžitě se pomocí tetování proměním do své démoní podoby a sáhnu si na záda pro Saigu. Ragnarok mi dal pár instrukcí ohledně jeho artefaktu a sám se vydal postavit bariéru, která udrží temnotu mimo naše světy. Prvně se mi nelíbilo, že mě tu nechal samotného tváří v tvář té armádě, ale pak se mě znovu zmocnil ten tak známí pocit rauše a jediné na co jsem myslel bylo, že jich alespoň zbyde víc pro mě.
    Zastřel jsem svou přítomnost a počkal, než se příšery dostanou až ke mně. Jakmile se tak stalo, rychle jsem proletěl kolem těch v první řadě, kteří mě viděli a dostal se k těm, kteří netušili kde jsem, které jsem začal rychle a efektivně jednu ranou zabíjet, stejně jako při lovu. Jakmile už si mě všichni všimli, přestal jsem zastírat svou přítomnost, jelikož to bylo naprosto zbytečné a začal se víc soustředit na boj. S každým útokem se můj úšklebek na tváři rozšiřoval a moje síly ubývaly, ale nehleděl jsem na to a užíval si boj dál. Jelikož jsem byl mnohem rychlejší než většina z nich a o zbytek se postarala rychlost Quict Stepu, neutržil jsem jediné zranění, ale když už se armáda začala ztenčovat, pocítil jsem záchvěvy v nohách od častého používání Quick Stepu a i můj meč Saiga mi připadal těžší než kdy dřív. Když už to vypadalo, že mi dojdou síly a udělám nějakou chybu, která mě bude stát život, přiřítil se Ragnarok, který všechny kolem mě spálil na popel. Vzal si ode mě svůj artefakt a já ucítil, jak se žár sálající z něj ještě zesílil. To už se však ozval řev z místa, kde jsem věděl, že je Požírač světů a když jsem se tam ohlédl, uviděl jsem místo jeho ohromného těla deset různých příšer, které vyrazili každá jiným směrem a jedna z nich přímo k nám. Neměl jsem už skoro žádnou sílu a věděl jsem, že kdybych si teď sednul na zem, už se nezvednu, ale teď nebyl čas odpočívat. Uhnul jsem příšeře z cesty dalším Quick Stepem a podlomili se mi kolena. Taktak jsem to ustál a držel svůj meč připravený k obraně. Ragnarok okamžitě zaplavil příšeru plameny a bez zastavení běhal kolem něj a vyhýbal se jeho útokům, i když ne vždycky úspěšně. Nějakou dobu jsem sledoval souboj před sebou, než jsem si uvědomil, že tohle je perfektní příležitost, jelikož mi vůbec nevěnovali pozornost. Vyškrábnul jsem poslední zbytky síly a znovu se mi tělem rozlilo horko, které mě spalovalo a proměňovalo. Přikrčil jsem se ve své bestiální formě připravený ke skoku, napjal všechny svaly v těle a… skočil. Bylo to poprvé, co se mi podařilo použít Quick Step ve své bestiální podobě a tak jsem během okamžiku proletěl kolem příšery a ukousnul jí půlku hlavy. Než si vůbec uvědomila co se stalo, padala k zemi mrtvá a já také padnul k zemi, teď ve své lidské formě úplně bez energie.





    Šestý úkol Nagash12
    Šestý úkol Nagash11
    Šestý úkol Nagash10
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Khora za 17/8/2018, 12:33

    Zašedlá krajina všude kolem, temnota která nám oběma visela nad hlavou a byla všude kam mé oko dohlíželo. Jen párkrát zamrkám a zadívám se na požírače světů, jehž dvě rudé oči nás pozorovaly. Necítila jsem z něj vůbec nic dobrého. Jenom tiše zavrčím a prohrábnu Asmodianovu srst.
    "Takže to je náš nepřítel?" zeptám se Drakona, který se zamračí a nohy se mu zaboří více do temnoty pod námi, než si hlasitě povzdechne a zvedne hlavu aby se na mě zadíval. 
    "Ano, tohle je náš nepřítel," odpoví a já se zadívám na velkou temnotu. Fajn? A jak ho máme porazit? Já jen že byl opravdu velký a já měla sotva metr padesát, ale btw proč ne. Už jsem se nadechovala a odrazila se z Asmodianových zad že na tu tmenotu naběhnu, ale on po mě hmátl a chytil mě do zubů za lem košile. 
    "Jsi blbá? V téhle podobě ho neporazíš," zavrčí na mě a tak si složím rucce na prsou a zabručím. Obří temnota kolem se najendou lehce smrskne a kolem se začnou objevovat temní tvorové, kterých nebylo málo a měli mnoho podob a velikosti. Jenom zamrkám a Drakon začne couvat zpátky před obřím množství temných, který mířili naším směrem. 
    "Vidíš ty v zadu? Zabíjej ty které mají krystal mé barvy a esence, ucítíš to, sama jsi artefaktem takže by je tvé tělo mělo okamžitě pohltit. Musím jít na pomoc ostatním..." vydechne a pustí mě na zem. Krátce se na něj otočím a myslím že moc dobře věděl na co se chci zeptat.
    "Je tu dalších šest vyvolených, které si Asmodiané vybrali... pokud se temnnota dostane dál, je s Atreiou konec, mám úkol tak... splň ten svůj," vydechne a mě neunikne jeho frustrovaný výraz a tón hlasu. Lehce přikývnu a nakonec se otočím na temné tvory, než prvnímu z nich zarazím hlavu do země. Rozhodně jsem se nehodlala držet zpátky a vzala jsem to doslova, obzvláště když jsem aktivovala svou schopnost Void panic a začala se pohybovat s nepřítelem, vypnula jsem veškeré přemýšlení a útočila na všechno co se kolem mě mihlo. Bylo mi to jedno, ať už to byl asmodian s jiným krystalem nebo ne, jedno bylo prosté. Zabíjela jsem úplně všechno a reagovala jsme zcela instinktivně. Už jsem takhle bojovala nějakých těch pár minut a cítila jsem jak do mě vstupuje síla z krystalů zabitách amsodianů, což byla asi jediná věc. Brzy jsem ale cítila lehkou únavu a tak svou schopnost deaktivuji a zadívám se na mnoho krystalů na zemi, které nesly jinou barvu. Se zavrčením se však zadívám na oblohu, kde se tyčila rudá bariéra, která bránila temnotě se rozšířit dál. Párkrát zalapám po dechu, když se do mě jedna malá potvora málem zakousne, byla jsem unavenější než bych čekala, možná jsem to.. přehnala? Jenževe chvíli, kdy jsem si myslela že to nezvládnu, se přede mnou objeví Drakon a okamžitě ze mě vytáhne sílu z krystalových esencí kterou pohltí a začne bojovat po mém boku.
    V jednu chvíli se požírač začne dělit na několik částí a tak se zadívám na svého společníka, který pořikývne. Měl jsme stejný nápad a tak se rozběhne k naší části, zatímco mu hravě vyskočím na záda, než nashromáždím všechnu energii do svého těla a s úšklebkem se vrhneme proti němu. Netrvalo to dlouho a  jeho část byla poražena, v tu chvíli se svalím unaveně na zem a překvapí mě když Asmodian udělá to samé. Párkrát zamrkám ale neměla jsem na nic energii a jenom jsem sledovala temnotu nad námi. 



    Šestý úkol Coolterlr
    Šestý úkol Cooltepsp
    Šestý úkol Cooltemqm
    Ariana Rose
    Ariana Rose

    Posts : 92
    Join date : 14. 03. 18

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Ariana Rose za 28/10/2018, 11:36

    Zavřela jsem oči a chvíli čekala. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit. Bála jsem se, že zklamu. A bála jsem se nyní nevýslovně víc, než kdykoli před tím. Vždyť tam dole byla má sestra a bratr. Byla tam má rodina, stejně jako jiné rodiny, které si nezasloužili zemřít. Po tváři mi stekla slza a v tu chvíli jsem pod rukou ucítila něco měkkého. Otevřela jsem oči a podívala se tam. Můj asmodian tam byl a jeho konejšivý pohled mi upíral do oči. "Bude to těžké a možná nás to zabije. Ale slibuju, že udělám všechno pro to, abychom se odtud dostali živí a jako vítězové." Slíbil mi povzbudivě. Zlehka jsme zvedla koutky úst do náznaku úsměvu. "Jistěže. Zvládneme to. Zkrátka musíme." Vydechla jsem trochu roztřeseným hlasem. "Nemusíš mít strach, nenechám tě v tom. Nikdo z nás. Nejsi sama, víš, co jsem ti řekl. Je nás víc." Zatnula jsem odhodlaně zuby a přikývla. "Jo, tak tě v tom nenechám." Tentokrát jsme se už usmála pořádně, než jsem se odhodlala vzhlédnout od uklidňujících zelených očí asmodiana k těm krvavým očím netvora, který nás všechny chtěl zabít. Naprázdno jsem polkla. "To je on?" Vytřeštila jsem oči. Teď už jsme si tak jistá, že to zvládneme, nebyla. A kolem něj se z té temnoty, kterou šířil, tvořily další a další obludy.
    "Jdeme na to. Tvojí prací bude zaměstnat ty potvory. Vidíš je? Každá má někde na těle krystal. Ty půjdeš jen po těch, kterých krystal je zelený. Kdykoli nějakého zabiješ, získáš z toho krystalu esenci a tu budeš ukládat do artefaktu, který jsi získala, jasný?" Znovu upřel své oči do těch mých. Přikývla jsem neschopná slova. Budu je muset zabíjet. Jen mi neřekl, jak to udělat. Ale ani jeden z nás už nic dalšího neřekl. Jen jsme na sebe kývly a pak mě asmodian pustil na zem a v mžiku se už hnal na pomoc ostatním. Tedy mohla jsem jen hádat, že to jsou ostatní, ale z toho mála, co jsem v dáli viděla, bych na to vsadila život.
    Proměnila jsem se do vlčí podoby a rozeběhla se proti jedné z potvor. Nechala jsem si své lidské oči, takže jsme jasně rozeznala barvu drahokamů, když jsem je teda zahlédla. A pak už to šlo z kopce - co se mé lidské podstaty týče. Nechala jsem vlka, aby mě pohltil a aby se s tím vypořádal. Zaplavila mě chuť po smrti a v přívalu adrenalinu jsme se s několika prvními vypořádala docela snadno. Ať už pomocí drápů a zubů nebo magie. Ale čím víc jsem jich zabila, tím těžší bylo zabít další a další. V záblesku další kapky naděje jsem se proměnila do své vlkodlačí podoby, ve které jsme byla větší a silnější a pokračovala s zabíjení. Nebylo to snadné. Ale zatím jsem žila.
    Měla jsem na těle postupem času víc a víc ran, které mě víc a víc oslabovaly. Byla jsem unavená a začínala být i vyčerpaná. Neměla jsem pojem o čase. Pojem čas, mi nic neříkal. Dokonce jsem i přestala počítat, kolik jsem těch oblud zabila. Každá část mého těla mi přišla těžší a těžší. Hlava mi třeštila kvůli používání magie. Muselaj sem použít víc magie než za celý svůj život. Alespoň jsme si tak připadala. Ale bojovala jsme dál. Poháněly mě vzpomínky na své sourozence i na rodiče. Na lidi v Atrei, kteří mi mnohokrát pomohly. A dál jsem bojovala kvůli nim všem. Nevšimla jsem si, že mě obklíčilo víc těch potvor, ale brala jsem jako štěstí to, že všechny měly někde na těle zelený krystal. Všechny se na mě vrhly současně. Sebrala jsem poslední střípky své sily a magie a nechala zem kolem mě vybuchnout i s těmi potvorami. Jenže pak jsem byla vyčerpaná už natolik, že jsem se ani nezvedla. Ležela jsem tam ve své vlkodlačí podobě a zmohla se jen na ohlédnutí. Viděla jsem ostatní vyvolené. Bojovali dál. Byli stejně vyčerpaní jako já a dál se snažili. A pak jsem si všimla, že jsou u nich jejich asmodiané. Tedy..možná že se mi to už zdálo a možná jsem už byla mrtvá...
    "Ariano! Neboj se, jsem tu. Zvládla jsi to báječně, ale musíš vydržet, musíš ještě bojovat." Slyšela jsem známý hlas vedle sebe. Zatla jsme zuby a posadila se. "Jdeme tomu grázlovi nakopat zadek." Zasýpala jsem sotva slyšitelně, ale naplnila mě nová vlna odhodlání. Co nejpevněji jsem se chytila asmodiana a postavila se. On mezitím nasál esence, které jsem pro něj nasbírala. Viděla jsem, jak se mu zalesklo v očích. "Přesně tak!" Souhlasil se mnou konečně a tak jsme se společně rozeběhli proti jedné z částí, na které se požírač světů rozdělil. Vrhli jsme se na něj a já věděla, že naší největší nadějí je zabít ho rychle. Popravdě řečeno, ani nevím jak se nám to povedlo. Sotva jsem popadala dech, ale hnala jsem se dál. Bojovala jsem dál po boku asmodiana, který si mě zvolil za vyvolenou. Věřila jsem tomu, že tu zemřu. Ale...nestalo se tak. V jednu chvíli jsme se na něj vrhly společně, ale v další jsem veškerou jeho pozornost upoutala na sebe. Stálo mě to hodně. Zakousl se mi do masa na boku a odhodil mě. Víc si už nepamatuju. Jen vím, že tak měl asmodian možnost zabít ho, když se na něj nesoustředil.
    A to se zřejmě i stalo. Protože jsem se probrala až když už kolem nás nezuřil boj. Asmodian mě ošetřil tak, jak to dělal s rostlinami, ale já se ho neptala, jak je to možné. Neměla jsem na to sílu. I on vypadal dost strhaně. "Zvítězili jsme?" Zasýpala jsem a znovu zavřela oči. "Jo...Zvládli jsme to." Přitakal asmodian, jehož tělo jsem pak ucítila vedle sebe. "My i ostatní... S požíračem už je konec." Hlas asmodiana zněl radostně. Což jsem chápala. Ale oba dva jsme byli až moc vysílení na to, abychom pokračovali v jakékoli konverzaci. A tak jsme mlčeli a odpočívali.

    Sponsored content

    Šestý úkol Empty Re: Šestý úkol

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 16/9/2019, 12:10