Atreia

Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


5 posters

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 21:00

    Místo: Atreia
    Počasí: Teplý letní večer, fouká lehký vánek a vrzy bude zapadat slunce
    Pořadí: Rachel -> Killua (ostatní dle potřeby a nálady xD)


    Naposledy upravil Kael Kuroshi dne 17/8/2018, 15:44, celkově upraveno 3 krát
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 21:15

    Zrovna jsem se vracela od Garreta zpátky do základny a procházela jednou tmavší uličkou, když ucítím mě až moc dobře známý pach krve. Zamračím se a začnu se okamžitě rozhlížet a prohledávat okolí. Brzy najdu mladého klučinu, kterému mohlo být sotva dvacet. Byl pokrytý ranami, netušila jsem, od čeho jsou, ale byl v bezvědomí a potřeboval okamžitě pomoc. Opatrně ho zvednu a hodím si ho na záda, než se vydám zpátky do bytu Garetta. Byl nejblíž a měl tam všechno, co budeme potřebovat. vydám se rychlými kroky zpátky do domu, který odemknu a mladíka položím na gauč v obýváku.
    "Rachel, zapomněla sis něco?" ozve se otcův hlas, ale jakmile uvidí mladíka, okamžitě se otočí a za pár vteřin byl zpátky s lékárničkou. Oba se pustíme do jeho ošetřování, následně přes něj přehodíme deku.
    "Musím do nemocnice, zůstaneš tady s ním?" zeptá se mě Garett a zadívá se na neznámého. Jen s úsměvem přikývnu, než nechám mladíka odpočívat a vydám se udělat večeři do kuchyně.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 21:35

    Obklopovala mě temnota... nepovedlo se nám to, Atreia je ztracena. Pak si ale všimnu toho, že mám pouze zavřené oči a tak je pomalu otevřu. Celé tělo mě bolelo, ale kolem bylo světlo a zdálo se, že boj už je nějakou dobu za mnou.
    Chvíli se rozhlížím kolem, aniž bych si uvědomoval na co koukám, než si po několika minutách uvědomím, že ležím na gauči v bytě, který jsem nepoznával a... jsem ve spodním prádle. Nejdřív se tak trošku zhrozím co se stalo, ale když si všimnu obvazů na svém těle, uklidním se dle situace usoudím, že mě někdo musel najít v bezvědomí a ošetřit. Znovu jsem se rozhlédl kolem, ale své oblečení jsem nikde neviděl a tak se tedy opatrně zvednu a zanadává mi při tom celé tělo, plné podlitin a hlubších i drobných ran. Uslyším nějaké zvuky z jednoho z vedlejších pokojů a tak se jdu podívat, komu to vlastně dlužím své díky.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 21:45

    Vařila jsem, doufejme dobrou, večeři a přitom poslouchala rádio, které jsem však měla opravdu potichu, abych mladíka nerušila. Vůbec jsem neslyšela krok, proto mě zaskočí, když koutkem oka zahlédnu pohyb. Otočím se tím směrem a pohled mi spadne na onoho mladíka, který mě pozoroval.
    "Jsi zraněný! Měl bys ležet!" řeknu mu místo pozdravu a zamračím se, než se k němu rozejdu, opatrně ho chytím za ruku a odtáhnu ke gauči, kde ho usadím, přitáhnu si židličku naproti něj a posadím se.
    "Jsem Rachel Gardner. A ty jsi? Pamatuješ si, co se stalo? Kdo ti ublížil?" začnu se ho starostlivě vyptávat a mile se na něj pousměji. Doufala jsem, že mladík bude v pořádku a neodnese si z toho nějaké trauma. Netušila jsem, kdo ho napadl, ale dost ho zřídili.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 21:59

    Došel jsem do pokoje odkud jsem slyšel hned několik zvuků a uviděl mladou... ženu? spíš děvče, musela být mladší než já a okamžitě jsem si začal uvědomovat, že na sobě krom trenek a obvazů nemám vůbec nic. Ji to ale zřejmě vůbec nevyvádělo z míry, jelikož jen co mě spatřila už mě vedla zpátky na gauč se slovy, že jsem zraněný a měl bych ležet. Posadila se naproti mě a představila se jako Rachel Gardner, než na mě vychrlila snad tisíc otázek.
    "Já jsem Kael... Kael Kuroshi" odpovím alespoň na nejdůležitější z nich... a také na jedninou, na kterou jsem mohl pravdivě odpovědět. Vypadala totiž jako obyčejný člověk a kdybych před ní začal vyprávět jen zlomek toho co se mi vážně stalo, byla by mě odvezla s tím, že jsem se musel opravdu pořádně praštit do hlavy. A popravdě řečeno mě teď vážně neskutečně bolela. "Myslím, že na mě někdo zaútočil... ale nebyl jsem při vědomí dost dlouho na to abych si všiml kdo to byl... a strašně mě bolí hlava" řeknu tedy alespoň, abych zahnal jakékoli podezření.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 22:08

    Představí se mi jako Kael Kuroshi a po chvilce mi řekne, že ho někdo napadl, ale neví kdo a hrozně ho bolí hlava. Přikývnu, než si stoupnu před něj, vytáhnu z kapsy malou baterku, kterou mu posvítím do očí. Zorničky se mu stahovaly normálně, v šoku nebyl. Hned na to mu změřím tlak a zkontroluji hlavu.
    "Mám pocit, že máš slabý otřes mozku. Bolí tě ještě něco? Jak se cítíš?" zeptám se starostlivě a odběhnu do kuchyně. Za chvíli se vrátím se sklenkou vody a prášky od bolesti.
    "Tohle by ti mělo pomoci. Hlavně hodně odpočívej, jestli chceš, přes noc můžeš zůstat tady," řeknu mu s milým úsměvem a znovu se posadím naproti něj.
    "Pokud tě teda nebude někdo hledat," dodám po chvilce. Přeci jen vypadal mladě a rodiče by ho mohli hledat.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 22:24

    Překvapí mě, když vytáhne malou baterku, kterou mi posvítí do obou očí a začne si mě prohlížet jako opravdová doktorka. Dokonce mi stanový diagnózu a na chvilku odejde, než se vrátí s prášky na bolest a sklenkou vody. Buď byla mladý génius, nebo vážně nebyla ani zdaleka tak mladá, na kolik vypadala. Chvíli jsem začal uvažovat nad tím, že není obyčejný člověk, ale jelikož jsem ani při přímém doteku necítil jediný náznak magie, nemohla být jedním z nadpřirozených, alespoň ne z těch o kterých vím. Zatím co jsem si vděčně vzal prášek a zapil ho vodou mi navrhla, že můžu zůstat přes noc, což mi v tuhle chvíli připadalo jako vynikající nápad. Mohl bych si sice materializovat křídla a domů doletět, ale i tak jsem si nebyl jistý, jestli bych po cestě znovu neomdlel.
    Když pak dodá, že jestli mě teda někdo nebude hledat, nejdřív se pousměji nad tím, že osoba, která mi to říká sama vypadá na patnáct a chce si nechat v bytě mladého muže, kterého vůbec nezná a až pak věnuji jedinou myšlenku Naomi, kterou jsem kvůli toho bordelu kolem Asmodianů a podsvětí neviděl už několik týdnů. Určitě musí šílet, co se mi stalo, nebo jestli jsem zmizel a vykašlal se na ní. Už to ale bylo přeci jen několik týdnů a tak už to nebude o nic horší, když ještě nějakou dobu počkám, než se zotavím.
    "Díky... pokud to skutečně nevadí, zůstal bych tady" řeknu a pomalu se zase položím na gauč, na kterém po chvíli usnu.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 22:30

    Kael chvíli seděl se zamyšleným výrazem a přišlo mi, že téměř vidím, jak mu pracuje mozek a rozmýšlí se, co udělat. Pobaveně se nad tím pousměji a když nakonec řekne, že tady zůstane přikývnu. Vrátím se do kuchyně, kde dodělám jídlo, když se však vrátím k mému pacientovi, zjistím, že už spí. Pousměji se nad tím, než se najím, nechám lístek Garettovi a lehnu si do postele ve svém starém pokoji.
    Probudím se brzy ráno a hned zamířím do kuchyně udělat něco dobrého k snídani. Připravím tři talíře jídla, než jeden nechám na kuchyňské lince pro otce, zatímco další odnesu Kaelovi.
    "Brý ráno," řeknu, jakmile dojdu do obýváku a postavím talíř na stůl, zatímco se pustím do svého jídla.
    "Jak ti je?" zeptám se, jakmile se probudí.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 22:58

    Ráno mě probudí kroky a zvuk něčího hlasu. Otevřu oči a čeká mě hned několik příjemných překvapení. Hlava už mě nebolela, tělo sice stále ano a nějakou dobu asi bude, ale bylo alespoň plné energie a mohl jsem se normálně posadit a přímo přede mnou na stole stál talíř s jídlem, který očividně byl nachystán pro mě a já umíral hlady. "Mnohem lépe, díky" řeknu, než se pustím do jídla nevnímám občasné cuknutí těla když se špatně, nebo moc rychle pohnu a zabolí mě to.
    "A kdo vlastně jsi? Vypadáš mladší, než jsem já, ale přesto nemáš problém s vařením či doktořinou" zeptám se, když je můj talíř kompletně prázdný a znovu začnu uvažovat nad tím kde a u koho jsem se to vlastně ocitl.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 23:04

    Byla jsem ráda, že je mu už lépe a podle toho, jak se pustil do jídla musel mít opravdový hlad. Také jsem doufala, že je to alespoň trochu dobré, ale nevypadalo to, že by si stěžoval. Zeptá se mě, kdo jsem a že vypadám mladší než on. Zamračím se, než se rozesměji a nakonec odložím svůj prázdný talíř.
    "Celkem bych se vsadila, že jsem starší než ty," řeknu mu pobaveně a pohodlně se opřu na židličce.
    "Jsem doktorka a je mi šestadvacet. Ano, vím, že vypadám jako puberťačka, ale s tím nic nenadělám," řeknu se smíchem. Na tyhle otázky jsem byla zvyklá, ze začátku mě to štvalo a časem jsem se naučila dělat si z toho legraci. Pořád jsem se ale dokázala rozčílit, když si ze mě někdo dělala legraci až moc.
    "A tobě je kolik? Řekla bych, že ti bude kolem osmnácti," řeknu zamyšleně a prohlédnu si jeho rysy.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 6/8/2018, 23:14

    Nejdřív to dle jejího výrazu vypadalo, že po mě snad hodí talířem, který před ní ležel, ale nakonec se jen zasmála a řekla, že se klidně vsadí, že je starší než jsem já. Napůl jsem očekával, nějaké nepřirozeně vysoké číslo, jako třeba několik set let a tak mě vůbec nepřekvapilo když řekla, že jí je "pouhých" šestadvacet ačkoli vypadá jako puberťačka. A když už jsme byli u tématu, zeptala se kolik je mě s tipem kolem osmnácti. "Lepší trefa než můj odhad, je mi dvacet" řeknu taky s úsměvem a zarazím se, než řeknu také co jsem zač. Už je to nějaká doba co jsem byl ve společnosti obyčejného člověka a tak jsem si musel dost dávat pozor na to co říkám. "Doktorka..." řeknu a na chvilku se zamyslím "...takže tohle je tvůj byt???" zeptám se a rozhlédnu se kolem, zatím co přemýšlím, jestli doktoři mají tak vysoký plat a ušklíbnu se nad představou svého malinkatého bytečku o jednom pokoji, kuchyňce a koupelně.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 6/8/2018, 23:30

    Poznamená, že můj odhad byl lepší a že mu je dvacet. S úsměvem přikývnu a neunikne mi, že se na chvíli zarazil. Lehce nakloním hlavu na stranu, když řekne slovo 'doktorka' a poté se mě zeptá, jestli je tohle můj byt. Zavrtím hlavou a usměji se, zatímco stočím pohled ke dveřím do otcova pokoje.
    "Ne, tohle je dům mého otce... Včera jsem ho byla navštívit, ale po cestě domů jsem narazila na tebe a tak jsem tě sem odnesla, bylo to nejblíž a v rukou dvou doktorů jsme ti mohli dát lepší péči, než v nemocnici," zasměji se, než vezmu talíře a hodím je do dřezu v kuchyni, než se vrátím.
    "No, jestli chceš, hodím tě domů autem," usměji se.
    "Když budeš pořádně odpočívat, za pár dní se už budeš moct hýbat zcela normálně. Pořád se ale šetři a nepřepínej se, když tě něco bude bolet," řeknu mu starostlivě a zadívám se na něj.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 7/8/2018, 00:08

    Takže je to byt jejího otce, který, pokud jsem to správně pochopil je také doktor. To už jsem si dokázal lépe představit. Teď ani včera jsem ho tu ale nezahlédl, doktoři zdá se mají spoustu práce.
    Když pak uklidila talíře a nabídla mi, že mě hodí domů autem, chvíli jsem přemýšlel o odmítnutí, ale sakra... právě jsem s pár dalšími zachránil celou Atreiu a nenechám se za to ani hodit domů autem jednou ze zachráněných? To by byla blbost.
    Řekl jsem tedy, že by to od ní bylo moc hezké a popsal jí místo kde bydlím. Když jsme vyšli ven, dokonce jsem ani nepoznával tuhle část Atrei a tak jsme museli být na opačné straně. Když jsme nastoupili do jejího auta, nemohl jsem si pomoci od obávajících se pohledů jejím směrem, jak si drobounká žena, která vypadá na patnáct sedá za volant a startuje motor. Sám jsem řídit neuměl a nikdy neměl možnost se to naučit, ale předpokládal jsem, že to není nic jednoduchého a její dětský vzhled moc nepovzbuzoval.
    Když jsme dojeli na místo... i přes mé obavy bez jakýchkoli problémů, opatrně jsem vystoupil z auta a rozhlédl se po známé části Atrei kolem domu, ve kterém jsem měl svůj byteček. Poděkoval jsem Rachel a zavřel za sebou dveře od auta. Přímo naproti přes cestu pobíhalo několik malých dětí a pokřikovali na sebe kdo z nich má lepší zmrzlinu a proč. Pousmál jsem se nad tím a otočil se, že půjdu domů, když jsem uslyšel hukot nějaké motorky, která si to mířila k nám a jen tak reflexivně se za tím kraválem otočím. Nějaký mladý frajírek, bez jakékoli výbavy musel otci vzít motorku a potajnu se na ní jít projet, jinak jsem si to neuměl vysvětlit. Už jsem se chtěl znovu otočit zpátky k domu, když jsem si všiml, jak děti vůbec neřeší nějakou motorku a pořád pobíhají na okraji cesty. Chtěl jsem na ně křiknout, aby si dávali pozor, ale už bylo pozdě, jedno z nich zakoplo a pláclo sebou přímo do cesty. Dokonce ani teď si místo motorky víc všímal zmrzliny, která skončila na zemi, ale to už jsem se já odrazil a když mi zaskřípalo celé tělo, dopomohl jsem si magií, abych tam byl včas. Pomocí Evade jsem vystřelil své tělo, které proletělo pouhých pár centimetrů před motorkou a strhl jsem kluka, který tam jen klečel a vyřvával stranou. Odkutáleli jsme se ještě asi o dva metry dál, než jsme se zastavili a já ho se zaskučením pustil. Měl jsem pocit, že se mi spustilo krvácení na hned několika ranách, které se mi pod obvazy znovu otevřely.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 7/8/2018, 01:06

    Odvezu Kaela na místo, poděkuje mi, rozloučíme se a hned na to vystoupí. Chvíli ho sleduji, než se zadívám na děti, které si opodál hrály a poté se rozejdu zpátky ke Garretovi. Najednou však kolem mě prosviští motorka a tak rychle zabrzdím a podívám se do zpětného zrcátka. když uvidím dítě, které zakopne a spadne na cestu, okamžitě vyletím z auta a rozběhnu se k nim. Věděla jsem, že to však nestihnu a tak jsem se mohla jen modlit, abych mu byla schopná pomoci. Jenže najednou se jen vzduchem mihne Kael nadlidskou rychlostí a odstrčí ho z cesty. Na jednu stranu se mi uleví, na druhou... Mi bylo jasné, že není člověk. A Esper taky ne, o tom bych věděla. Doběhnu až k nim, nejdříve zkontroluji malého kluka, než se zadívám na Kaela, kterému prosakovala skrz oblečení krev.
    "Pojď, ošetřím tě u tebe doma," vydechnu, než mu pomůžu na nohy a rozejdu se s ním k domu, před kterým jsem předtím zastavila.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 19:47

    Klučina byl v pořádku, hned se zvedl a po zděšeném "Díky" odběhl i s partou někam pryč. Zaskuhral jsem a chytil se za bok, který vážně začal dost bolet. Potřeboval jsem se dostat domů a mrknout pod obvazy jak jsem na tom, případně se dostat někam, kde by mě ošetřili. Poslední dobou jsem toho ošetřování potřeboval až nebezpečně moc. Jen se podepřu loktem a nadzvednu, když se nade mnou objeví Rachel a se slovy, že mě ošetří u mě se jí podaří bez problémů mě postavit na nohy a namíří si to k domu kde jsem bydlel. Překvapilo mě s jakou lehkostí mě zvedla a podepřela a taky jsem na chvíli přemýšlel, jestli viděla i to co jsem udělal, ale pokud ano, očividně to nijak neřešila. Ještě, že jsem použil pouze magii ke svému zrychlení a nevytáhl uprostřed ulice hned křídla, to by se asi vysvětlovalo mnohem hůř. Dal jsem Rachel klíče, aby mohla odemknout a nechal se dovést až do svého maličkého jednopokojového bytečku. Nebýt ve stavu v jakém jsem byl, asi by mi bylo trapně jí ho ukázat po tom co jsem viděl kde žije, ale teď mi to bylo upřímně jedno a fláknul jsem sebou na gauč hned po tom co jsem vytáhl z lednice dvě láhve s limonádou, které jsem postavil na stůl vedle sebe. "Myslel jsem, že jsi už stihla odjet..." řeknu Rachel a doufám, že se nebude vyptávat, jak se mě, zraněnému člověku podařilo tak rychle dostat přes cestu, abych toho kluka zachránil.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 9/8/2018, 20:16

    Mířili jsme k němu domů a já tiše přemýšlela, co teď. Byl zraněný, potřeboval ošetřit, ale rozhodně nebyl člověk a měla bych ho zabít. Jenže... Zachránil toho kluka.... Normální člověk by to nedokázal, ale on riskoval život a prozrazení, aby zachránil obyčejného, neznámého člověka. Mohla to ale jen být náhoda, nebo ne? Co když je vlkodlak a v běsnění zabíjí nevinné lidi? Ne, jeho teplota je normální. Upír... Ne stejný problém. Lehce se zamračím a ani si neuvědomím, že už jsme u gauče, na kterém ležel a řekl, že si myslel, že už jsem odjela.
    "Viděla jsem toho kluka ve zpětném zrcátku... Chtěla jsem pomoct, kdyby se ranil.. Nebo někdo jiný, ale momentálně mám dilema, Kaeli," vydechnu, než jedním plynulým pohybem vytáhnu obyčejnou pistoli z tašky a namířím ji na mladíkovu hlavu, zatímco ji odjistím.
    "Co jsi za nadpřirozeného a proč bys pomáhal člověku?" zeptám se ho chladně a i z mých očí se vytratí veškeré emoce.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 20:32

    Všimla si toho kluka ve zpětném zrcátku a jako doktorka se samozřejmě vrátila. V tom malém zrcátku ale nemohla vidět moc věcí.
    Bylo první co mě napadlo, než se zmínila o nějakém dilema a... namířila mi pistolí přímo mezi oči. Myslím, že jsem dokonce zašilhal, jen abych její hlaveň nespustil z očí. Byl jsem úplně mimo, dokud se mě nezeptala co za nadpřirozeného jsem a proč jsem zachránil člověka. Tohle se opravdu mohlo stát jenom mě... v jediném momentu si dokážu zhoršit svá zranění, ukázat člověku magii... a ještě zjistit, že to nebyl obyčejný člověk, ale očividně nějaký lovec nebo co. Ale nestřílela, to bylo velice dobré znamení a hned jak jsem si to uvědomil jsem se začal uklidňovat a přemýšlet nad situací. Potřeboval jsem zajistit dvě věci, první byla, že nezaútočí a druhá, že pokud ano, tak se nenechám zabít. "Jsem to, co jsem zdědil po svém otci, temný anděl" řeknu a v průběhu mluvení aktivuji counterforce, nebyl jsem si sice jistý, že bych dokázal zastavit kulku z téhle vzdálenosti, vlastně jsem si byl poměrně jistý, že bych to nedokázal, ale co, zkusit se to musí. "a co se pomoci týče... mám lepší otázku... proč bych mu neměl pomoct, kdyby ho to auto srazilo, umřel by" a jak to dořeknu, ještě mezi sebou a pistolí utvořím tenounkou bariéru z temné magické energie, natolik silnou jak jsem se odvážil, ale dost tenkou na to, aby nebyla vidět a doufal jsem, že jako člověk necítí, že používám magii.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 9/8/2018, 20:56

    Zašilhá na hlaveň pistole a jeho výraz se změní na překvapený. Po chvilce mi řekne, že je po otci temný anděl. Tiše zasyčím, neměla jsem ráda bytosti temnoty, ale... On si to nevybral. Nestal se z něj padlý a nešel pak posedlý mocí hledat způsob, jak si vrátit křídla. Ne, narodil se tak.
    "Nic nezkoušej," zavrčím na něj, i když jsem absolutně netušila, jestli ovládá magii a jakou. Jedno jsem se však naučila. Tuhle větu je opravdu dobré po chvilce říct a dělat, že jste si něčeho všimli, přestože z mého pohledu vypadalo všechno normálně. I tak jsem však byla jako na jehlách. Zeptá se mě, proč by tomu klukovi neměl pomáhat a tak nadzvednu obočí. Netušila jsem, jestli to neříká jen proto, aby si zachránil život, ale...
    "Protože nadpřirozeným nezáleží na životech ostatních. Jen je berou. Jak jsi skončil v té uličce, kde jsem tě našla? Vsadím se, že ses dostal s někým do křížku a nedopadlo to pro tebe nejlépe... Nebo mám věřit, že ses jen bránil, nebo někoho zachraňoval?" zasyčím na něj podrážděně a pozorně sleduji jeho reakce. Jednak jsem v jeho očích hledala náznak lži, ale také jsem byla připravená zmáčknout spoušť, kdyby se o něco pokusil.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 21:08

    Když řekne, abych nic nezkoušel, spustím bariéru z temné magie, ale dovolím si nechat připravenou druhou schopnost. Očividně musela mít nějaký artefakt, který ji na mou magii upozornil. Když však řekne, že nadpřirozeným na lidech nezáleží, jen si odfrknu a spíš pro sebe řeknu "pokud na všechny před mluvením namíříš pistolí, nečekám, že jsi se někdy setkala s vřelým přivítáním" a když se zmíní o tom jak jsem skončil zraněný a jak nevěří, že jsem se jen bránil, nebo dokonce někoho chránil, upřímně se zasměju, až mi znovu vystřelí bolest do boku a tak se za něj chytím. Jen kdyby věděla co všechno jsem chránil při tom souboji, tohle by nikdy nevypustila z úst. "Pokud nechceš uvěřit tomu, že jsem pro někoho nastavil vlastní kůži, řeknu to tedy jinak... nemáme tady rádi nebezpečné cizáky, kteří by mohli dělat problémy a tak jsme ho vyprovodili z Atrei... a řekněme, že se tomu celkem bránil" což bylo asi nejblíž pravdě co jsem si dovolil říct. Říct ji totiž celou by mi mohlo vysloužit kulku za lhaní. Možná, že kdyby lidé samotní tolik nelhali, byli by víc důvěřivý... nebo jsem byl možná já ten divnej když jsem byl ochotný věřit skoro každému?
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 9/8/2018, 21:14

    Stále jsem sledovala jeho oči a když poznamená, že když hned na lidi namířím pistoli, nesetkám se se vřelým přivítáním, zamračím se a přimáčknu mu hlaveň přímo doprostřed čela.
    "Je to bezpečnější poté, co se tě pokusí zabít pár desítek vlkodlaků, upírů, démonů, nebo jiných potvor," zasyčím na něj nepřátelsky a když mi začne vykládat, co dělal, pozorně ho poslouchám. Nelhal, byl upřímný a já netušila, co dělat. Byl to kluk, nějak jsem i věřila, že je mu opravdu dvacet a... Zachránil toho kluka. Stále jsem ho sledovala chladnýma očima, nakonec ale pistoli pomaličku skloním a zajistím ji, než ji dám do brašny, ve které byly zdravotnické potřeby. Bez jediného slova mu vyhrnu tričko a zadívám se na jeho krvácející bok, který začnu ošetřovat. Nic jsem neříkala, stále jsem netušila, co s ním.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 21:31

    Ignoroval jsem pistol, která se ještě přiblížila, jelikož těch pár centimetrů už stejně nehrálo roli a pokračoval v mluvení.
    Když jsem domluvil, čekal jsem, že mi stejně nebude věřit s tak neúplnou odpovědí, ale ona po chvíli schovala zbraň a dokonce se dala do ošetřování ran, které se mi znovu otevřely. Chvíli jsem ji jen sledoval a přemýšlel. Podle toho co říkala ji už napadlo větší množství nadpřirozeným a tak jsem jí nemohl mít za zlé jak reagovala a přeci jen... sice se zbraní u mé hlavy, ale volila slova před kulkou a to bylo dobré znamení. "A co jsi vlastně ty zač... nějaký lovec nadpřirozena?" zeptám se a přemýšlím, jestli by mě nepoznala hned ze začátku, kdyby byla přímo lovec. Co jiného by ale byla? Někdo komu nadpřirození zabili rodinu? Netušil jsem, ale rozhodně mě to zajímalo. Sám jsem vyrůstal jako obyčejný člověk než se mé schopnosti projevily a moje minulost také nebyla z nejšťastnějších.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 9/8/2018, 21:36

    Dál jsem ošetřovala všechny rány, které se mu otevřely a také mu je pro jistotu obvážu. Zeptá se mě, jestli jsem lovec nadpřirozena a tak se na chvíli zarazím.
    "Ano, jsem obyčejný člověk, který loví tvory nadpřirozena," odpovím mu a jakmile skončím, postavím se na nohy a zůstanu stát naproti němu. Byl zraněný, ale stále jsem byla na pozoru. Magie byla opravdu nevyzpytatelná, i když jsem netušila, jestli ji vůbec ovládá.
    "Zabil jsi už někdy někoho?" zeptám se a nakloním hlavu na stranu.
    "Nemyslím v sebeobraně, myslím nevinného člověka, který nic neudělal," specifikuji svou otázku.
    "A nezkoušej lhát, poznám to," zasyčím.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 21:53

    Potvrdila mi, že je lidský lovec nadpřirozena a pokračovala v obvazování mých ran. Vlastně to bylo vcelku komické, říct to a ani nepřestat ošetřovat rány temného anděla, ale já si rozhodně nehodlal stěžovat. Když byla hotová, postavila se a zeptala se mě stále přísným hlasem a s ostražitým pohledem, jestli jsem někoho někdy zabil. Už jsem se připravoval, k rychlému ano, ale upřesnila svou otázku jestli jsem někdy zabil nevinného člověka. Tady jsem se musel zamyslet nad všemi souboji a jestli se k nám někdy přimotal nějaký člověk, ale nakonec jsem odpověděl prosté "ne" a pohlédl jí do očí. "Možná ti to pomůže mi víc věřit, ale má matka je obyčejný člověk" řeknu navíc a natáhnu se pro limonádu na stole... na kterou nedosáhnu teď když jsem ležel a tak zcela automaticky vyšlu malé množství temné magie směrem k ní a přitáhnu si jí do ruky abych se mohl napít.
    Rachel
    Rachel


    Posts : 234
    Join date : 02. 08. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Rachel 9/8/2018, 22:00

    Sotva se zeptám na svou otázku, nadechne se, aby něco řekl, když ji ale specifikuji, zamyslí se a chvíli byl potichu. Až poté řekne jednoduché ne a v jeho očích nebyl ani náznak lži. Pomalu, zamyšleně přikývnu. Nebyla jsem jako Connor, že bych zabila každého nadpřirozeného na potkání, i děti či batolata. Ne, k některým druhům jsem sice chovala nenávist, ale tohle byl kluk, který si svůj osud nevybral, narodil se tak, stejně jako my pomáhal a nikdo nikoho nezabil. Tiše si povzdechnu a když mi řekne, že jeho matka byla člověk, zarazím se. Ihned si představím temného anděla, který znásilnil lidskou ženu a ta se pak musela sama starat o dítě, které bylo také temným andělem. Tiše si povzdechnu a soucitně se na něj zadívám, zatímco mě ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Natáhne se pro skleničku, ale nedosáhl, chtěla jsem mu ji přisunout, ale najednou se objeví jakoby temná mlha, která ji pošoupne k němu. Cuknu sebou a ve vteřině vytáhnu svou ledovou dýku, kterou jsem stále nosila u sebe a obezřetně se na Kaela zadívám.
    "Ty asi chceš, abych tě zabila," zasyčím na něj s tikem v oku a povzdechnu si.
    "Nezabiji tě, nebylo by to fér. Nevybral sis to, čím budeš a věřím ti," prohlásím nakonec, ale stále jsem postávala před ním a připadala jsem si jak na trní.
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi


    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Kael Kuroshi 9/8/2018, 22:16

    Podle jejího pohledu potom co jsem jí řekl o své matce mi bylo jasné, že si představila něco co bylo na míle daleko od pravdy, ale prozatím jsem si nemyslel, že by bylo důležité ji opravovat.
    Když jsem si však vzal limonádu a ona nadskočila a vytáhla dýku se slovy, že asi opravdu chci aby mě zabila, vyprsknu a celého se poliju. Když jsem se necítil v ohrožená života má dětská rozpustilost zase vyšplhala na povrch a mé uvědomění, že jsem před ní právě použil magii, mi přišlo nesmírně zábavné. Na její ujištění, že mě nezabije a dokonce mi i věří odpovím jen kývnutím, jelikož se na nic jiného ani nezmůžu a sundám si už tak napůl vyslečené tričko pomocí kterého ze sebe otřu limonádu a dopiju alespoň zbytek. "Díky za ošetření... a docela rád bych si ještě někdy popovídal, jsi první člověk, který ví o nadpřirozenu, kterého znám..." řeknu, zahodím tričko na židli a znovu vzhlédnu k Rachel "... a pokud se ti to zdá jako lovci zvláštní, můžeš to brát tak, jako že na mě dáváš pozor, abych něco neprovedl" dodám a zazubím se na ni. Byla by to příjemná změna oproti Temnému Bratrstvu, kde se radši s nikým moc nebavím a Naomi.

    Sponsored content


    Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat.... Empty Re: Až příliš postav na to, aby se nám chtěly vypisovat....

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 29/3/2024, 07:08