pro Kael Kuroshi 7/8/2018, 00:08
Takže je to byt jejího otce, který, pokud jsem to správně pochopil je také doktor. To už jsem si dokázal lépe představit. Teď ani včera jsem ho tu ale nezahlédl, doktoři zdá se mají spoustu práce.
Když pak uklidila talíře a nabídla mi, že mě hodí domů autem, chvíli jsem přemýšlel o odmítnutí, ale sakra... právě jsem s pár dalšími zachránil celou Atreiu a nenechám se za to ani hodit domů autem jednou ze zachráněných? To by byla blbost.
Řekl jsem tedy, že by to od ní bylo moc hezké a popsal jí místo kde bydlím. Když jsme vyšli ven, dokonce jsem ani nepoznával tuhle část Atrei a tak jsme museli být na opačné straně. Když jsme nastoupili do jejího auta, nemohl jsem si pomoci od obávajících se pohledů jejím směrem, jak si drobounká žena, která vypadá na patnáct sedá za volant a startuje motor. Sám jsem řídit neuměl a nikdy neměl možnost se to naučit, ale předpokládal jsem, že to není nic jednoduchého a její dětský vzhled moc nepovzbuzoval.
Když jsme dojeli na místo... i přes mé obavy bez jakýchkoli problémů, opatrně jsem vystoupil z auta a rozhlédl se po známé části Atrei kolem domu, ve kterém jsem měl svůj byteček. Poděkoval jsem Rachel a zavřel za sebou dveře od auta. Přímo naproti přes cestu pobíhalo několik malých dětí a pokřikovali na sebe kdo z nich má lepší zmrzlinu a proč. Pousmál jsem se nad tím a otočil se, že půjdu domů, když jsem uslyšel hukot nějaké motorky, která si to mířila k nám a jen tak reflexivně se za tím kraválem otočím. Nějaký mladý frajírek, bez jakékoli výbavy musel otci vzít motorku a potajnu se na ní jít projet, jinak jsem si to neuměl vysvětlit. Už jsem se chtěl znovu otočit zpátky k domu, když jsem si všiml, jak děti vůbec neřeší nějakou motorku a pořád pobíhají na okraji cesty. Chtěl jsem na ně křiknout, aby si dávali pozor, ale už bylo pozdě, jedno z nich zakoplo a pláclo sebou přímo do cesty. Dokonce ani teď si místo motorky víc všímal zmrzliny, která skončila na zemi, ale to už jsem se já odrazil a když mi zaskřípalo celé tělo, dopomohl jsem si magií, abych tam byl včas. Pomocí Evade jsem vystřelil své tělo, které proletělo pouhých pár centimetrů před motorkou a strhl jsem kluka, který tam jen klečel a vyřvával stranou. Odkutáleli jsme se ještě asi o dva metry dál, než jsme se zastavili a já ho se zaskučením pustil. Měl jsem pocit, že se mi spustilo krvácení na hned několika ranách, které se mi pod obvazy znovu otevřely.