Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    Zkouška Temného Bratrstva

    Admin
    Admin
    Admin

    Posts : 201
    Join date : 26. 04. 17

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Admin za 3/4/2018, 15:37

    Tato stránka slouží k podávání přihlášek, ne k samotné hře, pokud bude vaše přihláška schválena, adminem bude založená nová přímo s jménem vaší postavy, kde se bude odehrávat druhá část. Vaše přihláška může být zamítnuta, proto si na ní dejte opravdu záležet a vymyslete si jakousi zápletku. Může to být opravdu cokoliv v rámci tématu, které bylo zadáno. Můžete využít také NPCčka, která najdete na hlavní stránce Společenství, dodržujte však jejich danou povahu.
    Podmínky:
    Rasa: Aurin, Xaphan, Succubus/Incubus, Temný anděl, Nephalem
    Celkový počet dovedností: 300+

    Přihláška: Temné bratrstvo bere mezi sebe jen ty nejsilnější, proto všichni kandidáti musí proti sobě bojovat v podzemní aréně. Souboje jsou zcela bez pravidel a každý musí vyhrát alespoň dva, aby byl přijat do Bratrstva.


    Naposledy upravil Admin dne 21/7/2018, 13:34, celkově upraveno 2 krát
    Kael Kuroshi
    Kael Kuroshi

    Posts : 313
    Join date : 02. 02. 18

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Re: Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Kael Kuroshi za 22/4/2018, 12:43

    Byla krásná jarní noc, celá obloha byla posetá jasně zářícími hvězdami a já si řekl, že to je noc jako dělaná na procházku po Atrei. Zavolal jsem si Blackeyho a vyrazili jsme kolem Atrei, podél lesa a kochali se příjemnou atmosférou. Po všech těch bojích to bylo nádherně uvolňující a nedivil jsem se když Blackey začal pobíhat a dovádět kolem mě. Po nějaké době jsem se k němu přidal a začli jsme pobíhat kolem, dovádět jako malé děti a užívat si toho, že nejsme ve smrtelném nebezpečí. Když jsem však z lesa ucítil náznak magie, zastavil jsem se na místě a zpozorněl. Blackey se taky zastavil, stoupl si přede mě a posvítil mi slabým světlem, aby mé oči zvyklé na tmu kolem příliš neoslnil. Po chvíli čekání a sledování, když už jsem se rozhodl, že to asi nic nebylo, se z lesa vyřítil muž a podle jeho výrazu a pohybu jsem usoudil, že spíš než na útok to vypadá jako by před něčím utíkal, a když už byl kus dál, vyřítí se z lesa za ním obrovský démon. Muž se na něj ohlédnul, a když otáčel hlavu zpět dopředu, se naše oči na moment setkaly. Když si všiml, s jakým klidem tam stojím, asi ho napadlo, že jsem dost silný na to, aby mě celá tahle situace nevyvedla z míry a zamířil směrem ke mě, zatímco řval o pomoc jako šílený.
    Nechtělo se mi zaplétat do něčeho, co se mnou nemělo nic společného, ale když jsem si představil sebe v jeho situaci, nemohl jsem ho nechat jenom tak a tak jsem se otočil směrem k démonovi a jen tak na zkoušku aktivoval Auru strachu směrem k němu. Když jsem si všiml jak pod jejím nátlakem škobrtnul, ale statečně to maskoval a běžel dál naším směrem, došlo mi, že není ani zdaleka tak silný jak by se dle jeho obrovského vzhledu zdálo a tak nechám muže aby se za mě schoval a jen zkřížím ruce na prsou a upřeně sleduji démona, který začínal pomalu zpomalovat až zastavil přímo přede mnou.
    „Nevim co si zač, ale neměl by ses míchat do věcí, kerý se tě netýkaj“ plivne po mě slova, která se v jeho démoní formě očividně hodně těžko dávají dohromady. „Já si celkem dobře umím představit, co jsi TY zač a nemám náladu na to se tady s tebou bavit, takže se buď otoč a odejdi, nebo nes následky opačného rozhodnutí“ odpovím mu a vypustím z těla trochu temné magie. Alespoň pro mě to tedy byla trocha, pro démona přede mnou to bylo dost na to, aby přehodnotil svůj postoj a s vrčením začal couvat a když byl dost daleko, otočil se a odešel. Dokonce i muž co stál za mnou, jen zděšeně vypísknul a přepadl dozadu na zem, kde teď seděl na prdeli a jen na mě zíral. Při bližším zkoumání jsem z něj cítil trochu temné magie a tak jsem usoudil, že ani on není obyčejný člověk. Podívám se tedy přímo do jeho očí a zeptám se co je ON zač.
    Vzduch kolem něj se zavlní a vidím, jak se proměnil do své démoní podoby, ale jediná pořádná změna byla jen v drápech a rozích, které mu narostli, změně barvy kůže a v lehkém zvýšení jeho magické energie. Žádná obrovská forma jako démon, který ho naháněl. „Alespoň nejsi tak blbej, aby ses snažil svou totožnost skrývat“ podotknu jen a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohl na nohy. Démon znovu vstoupí do své lidské podoby a s překvapeným výrazem se chopí mé natažené ruky. Když ho vytáhnu na nohy, otočím se a odcházím rád, že se nestalo nic horšího, a když na mě po chvilce přemýšlení démon zavolá, ať počkám, zastavím se tedy a počkám, než mě doběhne, než znovu vyrazím. Chvíli jsme se bavili a démon, který se představil jako Akro, stále mluvil o tom, jak mi musí nějak poděkovat za záchranu a když už jsem to dál nemohl vydržet, jsem kývnul na jeho žádost, ať jdu s ním, že mi ukáže něco, co mě jistě bude zajímat.
    Vydali jsme se do opuštěnější části Atrei, kde mě zavedl několika uličkami k vstupu do podzemí. Cítil jsem z toho otvoru v zemi několik různých magických sil, ale nevypadalo to, že by čekali a chtěli nás přepadnout, ale spíš jako by spolu bojovali a tak jsem se nechal vést tunelem až k něčemu co vypadalo jako obrovská podzemní aréna a uprostřed spolu bojovalo asi 7 démonů. Teda, bojovali už jen dva a ostatní byli buď mrtví, v bezvědomí a nebo se jen krčili bokem a snažili se zastavit krvácení, nebo se léčili různými schopnostmi.
    „Tohle je to místo, které by mě mělo zajímat?“ otočím se na démona, který má na tváři úšklebek, ale jen co se na mě otočí je ten tam a znovu ho nahradí úsměv.
    „Tohle, Pane Kuroshi, je aréna, ve které spolu bojují temné bytosti, ale to co by vás mohlo zajímat, není aréna jako taková, ale spíš výhra, která čeká na toho, komu se podaří v ní porazit dva soupeře.“ řekne jen a dál na mě kouká a čeká na moji reakci. „A ta výhra je?“ zeptám se a jsem opravdu zvědavý, když o to bojuje tolik démonů a někteří z nich vypadali dost silně. Když se Akro nadechl a chystal se mi odpovědět, ozval se magicky zesílený hlas „Osmé kolo právě skončilo, všichni kdo se chtějí zúčastnit dalšího, posledního kola ať vstoupí do arény.“ Na který Akro zareaguje jen tím, že mě začne strkat směrem k aréně se slovy, že není čas na vysvětlování. Představa dalšího boje se mi sice moc nelíbila, ale vážně jsem chtěl vědět co je tady za výhru a tak se tedy vydám směrem do arény. Těsně před vchodem do arény mě však zastaví bělovlasý muž se slovy „v aréně bojuje každý sám, magičtí tvorové musí zůstat venku“ a jeho oči se upírali přímo na Blackeyho, který by měl být pro všechny kromě mě neviditelný. Akro se podíval stejným směrem a nechápavě se otočil zpět k bělovlasému muži, ale to už jsem řekl Blackeymu ať tady počká a vstoupil do arény. Otočil jsem se na Akra a chtěl se ho zeptat, jestli jde taky bojovat, i když mi bylo jasné, že s jeho silou by neměl šanci nikoho porazit, ale ten byl už beze stopy pryč. Otočil jsem se tedy do arény na dva muže, kteří tam byli se mnou.
    Jen dva, pomyslím si, takže budu muset porazit oba, abych se dostal k té výhře. Z jednoho jsem téměř nic necítil, ale ten druhý vypadal dost silně. Ani jeden z nás se nepohnul a tak jsem čekal na znamení, že souboj začal. Žádné znamení nepřicházelo a tak jsem se rozhlédl kolem a přesně jako by na ten moment čekal, se jeden z mužů vyřítil směrem ke mě a po cestě se proměnil ve vlkodlaka, proto jsem z něj nic necítil, skoro žádnou magii v sobě neměl. Vyvolám tedy pár Flesh Eaterů a přesvědčen, že vlkodlak právě skončil svou pozornost přesunu na druhého muže, který se stále ani nehnul. Když však ucítím jak všichni Flesh Eaterové zmizeli, znovu se podívám vlkodlakovým směrem a všimnu si záblesku, který vyšel z amuletu, který se mu pohupoval kolem krku. Než stihnu jakkoli zareagovat, vlkodlak je už u mě a v plné rychlosti jak byl rozběhnutý, do mě vrazí a odhodí mě několik metrů arénou. Aniž by zastavil, pokračoval mým směrem a já neměl žádný způsob jak se mu vyhnout když jsem se ještě ani nezvedl ze země a tak mezi sebe a vlkodlaka materializuji Shadow Puppet, která se zapře nohama o zem a chytne vlkodlaka za ramena, čímž se jí podaří ho zarazit na místě. Vlastně jsem celkem překvapen jak snadno ho zastavila a tak jí dám na zkoušku rozkaz zajistit, aby se vlkodlak nemohl hýbat. Shadow Puppet chytne vlkodlaka za krk, přehodí ho přes sebe a praští s ním zády o zem, kde si mu klekne na ruce a stále ho drží pod krkem. Očividně nepatřil ke zrovna nejsilnějším vlkodlakům, protože se skutečně nedokázal z pod mojí loutky dostat. Řekl jsem tedy své loutce, aby vlkodlaka zneškodnila, ale bohužel jsem zapomněl, že nemá žádné city ani nic jiného co by ji drželo zpátky a tak jen sleduju, jak se o kousek posunula a zabořila mu ruku s drápy až po zápěstí do hrudníku.
    No co, řeknu si, musel sem přijít připravený na to, že může zemřít. Zvednu se tedy ze země a otočím se na druhého muže, který však už je v démoní formě a s úšklebkem drží v ruce kopí z magie, do kterého musel magii pumpovat celou dobu, co jsem se soustředil na vlkodlaka. Vyvolám tedy velké množství Essence Eaterů a pošlu je přímo na něj, jelikož to vypadá, že je zaměřený hlavně na magii. Ještě k němu ani nedoletěli, když po mě mrštil kopí a tak se zasoustředím na teleportační schopnost své loutky, která se ihned rozběhne směrem k démonovi a proběhne těsně kolem letícího kopí. Démon si očividně myslí, že už vyhrál a tak se ani nesnaží nijak bránit proti mým havránkům, u kterých čeká, že se hned rozplynou.
    Já se však teleportuji ke své loutce a kopí se tím vyhnu, pak jen pozoruji jak všichni havránci proletěli skrze démona a každý sebou vzal nemalé množství jeho magické energie. Kopí za mnou narazí na okraj arény a exploduje. Démon s výkřikem sáhne k pasu, kde má smotaný bič, kterým švihne kolem sebe a nějakým způsobem se mu podaří zničit všechny havránky, které jsem vyvolal. To už se k němu však dostane Shadow Puppet a udeří ho plnou silou pěstí do břicha, až to démona nadzvedne ze země a odhodí metr dozadu, čehož démon využije k roztažení křídel a vzlétne do vzduchu. Chvilku se na nás kouká, a když usoudí, že ani já ani má loutka neumíme létat, znovu jeho nervózní výraz vystřídá úšklebek a začne formovat další magické kopí.
    Vyvolám tedy další Essence Eatery, ale tentokrát je všechny zničí bičem dřív, než se k němu stačí přiblížit. Dodám tedy své loutce trochu magie a pozoruji, jak démonův úšklebek upadá, když pozoruje, jak loutce narostli křídla a vzlétla za ním do vzduchu. Shadow Puppet však nebyla dost rychlá, aby mrštného démona ve vzduchu chytila a tak se démonovi ne jen podařilo znovu načerpat do kopí velkou zásobu magie, ale ještě ho rozdělit na čtyři menší, které teď vyseli ve vzduchu u jeho ramen. Pak v jediném momentu vyletěli dvě kopí směrem na křídla Shadow Puppet a jedno směrem na mě. Poslední kopí svíral démon v ruce a sledoval místo kolem Shadow Puppet, kam sem se musel teleportovat, jestli jsem se chtěl vyhnout kopí, které na mě mířilo. První dvě kopí úspěšně zničila křídla mé loutky a já se přesně podle démonova očekávání teleportoval mé loutce za záda. „Vyhrál jsem!“ vykřikne a hodí kopí tak aby proletělo loutkou a zasáhlo i mě. Já jen položím dlaně loutce na záda a s použitím schopnosti CounterForce jí vystřelím přímo na démona a zároveň jí dám dost temné magie k regeneraci křídel i díry v břiše, která se v loutce objevila po průletu kopí. Sám si materializuji své křídlo a použiju ho k poupravení své pozice ve vzduchu tak aby mě kopí nezasáhlo. Ještě před tím, než se kopí vyhnu, narazí loutka do démona a chytne ho za křídla, kterými mu zakroutí tak aby se už neudržel ve vzduchu, a poté s ním hodí směrem k zemi, pak se otočí a letí mě chytit a snést k zemi.
    Když se mé nohy dotknou země, uslyším bolestný výkřik směrem od démona, a když se na něj podívám, vidím, jak leží v kaluži krve a další mu stříká z hrudi. Netuším, jak se to stalo, ale určitě to nebylo z nárazu do země a tak kolem sebe vytvořím štít z temné magie, když najednou ucítím, jak skrze něj něco projíždí jako by byl z másla, aktivuji i CounterForce, který je stejně účinný jako temná magie a tak na poslední chvíli uskočím, ale nestihnu to včas a na hrudníku se mi objeví dlouhá řezná rána. Dříve než stihnu své loutce cokoli nařídit, vystřelí svou rukou do místa, odkud útok přišel a zabodne ji do něčeho neviditelného. Po chvilince se tam objeví Akro, s rukou loutky zabořenou v břiše a magickým nožem v ruce. Vyplivne krev a poslední silou po mě hodí nůž, kterému se vyhnu, než jeho tělo ochabne, jak ho opustily poslední trošky života.
    Tak tohle byla vděčnost, které jsem se od něj dočkal, když zjistil, jak jsem silný mě sem dotáhnul, abych mu pomohl porazit nějakého nepřítele a pak na konci souboje by zabil i mě. Podíval jsem se na ránu na svém hrudníku a ucpal ji temnou magií, aby přestala krvácet. Bohužel nic lepšího jsem s ní udělat nedokázal a budu muset počkat, než se sama zahojí, nebo najít někoho kdo umí léčit. Pak se ozve arénou znovu ten magicky zesílený hlas „Deváté a poslední kolo skončilo, každý kdo dnes porazil dva, nebo více protivníků ať přijde za mnou.“
    Vyrazil jsem za bělovlasým démonem, kterému hlas patřil a v duchu si představoval magické artefakty, zbraně nebo kouzelné svitky, které bych mohl za výhru dostat. Když jsem společně s dalšími pěti osobami dorazil k bělovlasému démonovi, který se představil jako Balaur, Specter Temného Bratrstva, řekl jen „Pocta vstoupit do Temného Bratrstva je vaše, ale moc si o sobě nemyslete, stále jste pouze na startovní čáře“. Nechápavě jsem na něj hleděl zatím, co ostatní kolem se uvolnili a vypadali spokojeně.

    // Krásná ukázka toho, jak by měla přihláška vypadat. Moc pěkně napsané, hezky využitá jak vlastní, tak již vytvořená NPC. Tuto přihlášku můžu s klidným srdcem a bez problému schválit. Fen'lin //
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Re: Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Khora za 5/8/2018, 07:26

    Tohle se odehrává asi o půlroku později co Khora poznala Nagashe v podsvětí.

    Stála jsem na kraji lesa a prohlížela si kůru stromu, která byla opravdu nehezky poničená. Nevím proč mě to tolik zaujalo, měla jsem zase jednu ze svých nálad a tak jsem se plahočila za městěm v lidském světě a jak jinak, než o tom můj bráška nevěděl. Spokojeně se ušklíbnu, milovala jsem hry na schovávanou a když jsem si chtěla hrát, hrála jsem si. V tomhle jsem si opravdu neuměla pomoci. Už zase jsem měla na tváři ten svůj hravý psychopatický výraz, se kterým jsem uštípla kousek kůry a běžela hlouběji do lesa s pmyslem ho celý prozkoumat. Asi si říkáte, co mě na tom lese toli zaujalo že ano? Stromy byly všude kolem poničené a některé z nich byly převrácené úplně. Pouze mě zajímalo jaká stvůra byla schopna udělat takový nepořádek a také se za něj nestyděla. Bylo to docela blízko města a tak jsem byla překvapena, že o tom nikdo ještě nevěděl. Každopádně jsem byla nadšená z toho, že dneska budu mít dostatek zábavy a nebudu se nudit někde v podsvětí. Svou démoní podobu jsem využívala jenom pro Nagashe, nehodlala jsem se mu v téhle podobě ukázat ještě hodně dlouhou dobu, už jenom protože vím jak to tehdy dopadlo. Zhluboka se nadechnu a lehce zaskřípu zubama, byla jsem trochu naštvaná, vlastně... byla jsem přímo nasraná. Ta moje hodná stránka byla otravná, nudná, tak milá... nádherný úsměv a ty oči... Chtělo se mi z toho zvracet! Takhle to bylo...mnohem lepší, přišla jsem si volnější a spokojenější. Stejně jsem v sobě pořád zastávala názor že je tak trochu pitomec. Mít na své straně někoho já, tak je neporazitelný... vždyť co bych pro něj neudělala? Možná jsem v tomhle směru byla naivní já, zamilovala jsem se do něj a byl pro mě vším, přestože mě pokládal za svého mazlíčka. Jak hloupé Khoro, jak hloupé ty jedna pošetilá šestnáctko! Jak se bude tvářit na Nephalema a co vůbec udělá až se to jendou provalí? Vzteke se napřáhnu a praštím do jednoho stromu, který se okamžitě vyvrátí. Ofrknu si a teprve až s hlasitou nadávkou si odfrknu, dneska mám jo...opravdu špatný den. Ne, kdybych nezačala přemýšlet nad tím pitomcem a nad mou stupidní hrou na mazlíčka, asi by... asi bych měla ten den dobrý. Znovu zaskřípu zubama a zamračím se, když najendou někde opodál zaslechnu hlasitý řev, mísící se s pobaveným smíchem, který přímo lichotil mým uším. Společnost! Zábava!
    Sotva doběhnu na kraj lesa, vyvalím oči. Nebyl to kraj lesa, ale kus z něj, který byl doslova vykácený. Chvíli jsem hleděla na tu spoušť a přemýšlela jsem, kam se asi podělo všechno to dřevo a listí, ale přede mnou nebylo nic jiného než menší pole z kmenů stromů. Nechápavě jsem se dívala před sebe a když zaslechnu znovu ten hlasitý a pobavený smích, vzhlédnu k nebi. Sledovala jsem bělovlasého mládence, jak se s lehkostí pohybuje ve vzduchu a bojuje proti nějakému týpkovi, který měl na zádech dvě vělká bílá křídla. Ucítím prudký nárůst magie ve vzduchu a díky tomu jsem hned poznala že ten druhý je démon, což by také vysvětlovalo proč spolu bojují. Fascinovaně jsem je pozorovala a chtěla jsem blíž, že jsem prostě šla. V tu chvílí mě nezajímalo nějaké... nechoď moc blízko nebo tě trefí nebo staneš se terčem obou... Ne, ne. Prostě jsem je chtěla vidět bojovat z blízka a tak jsem prostě vykročila z lesa a sledovala jejich precizní souboj. Zlaté oči mi doslova sršely nadšením, alespoň do doby, než se proti mě vyřítila velká ohnivá koule, kterou odklonil ten bělovlasý muž. Sledovala jsem obří kouli magie jak letíé mým směrem a z nějakého důvodu jsem si získala pozornost obou mužů. Démon se jen bez zájmu ušklíbne, než se vrhne po okřídlenci, který vypadal opravdu nejistě. Přemýšlela jsem co budu dělat, ale obří koule mi stála v cestě a já... já se strašně chtěla dívat na ten souboj! Byla jsme přímo nadšená a třepala jsem se vrzušením, chtěla jsem to vidět! Jenom líně pozvednu ruce a překřížím prsty, než se zadívám na oheň, který narazil do bariéry a rozlehl se do všech stran. Hned na to jsem ji zrušila a zadívala se na černou trávu před svýma nohama, než jsem prostě pokrčila rameny a znovu vzhlédla k těm dvěma. Pořád spolu bojovali o to jsem byla spokojenější. Najednou se oba dva z nich zaseknou. zatímco bělovlaý démon si mě prohlížel s jakýmsi úšklebkem a zájmem, anděl se mračil a sledoval mě s jakousi odměřeností. To se ale v mžiku změnilo, když muž naproti využil situace a jednim precizním sekem, ze kterého jsem cítila vlnu opravdu silné temné magie, ho rozřízl napůl. Sledovala jsem jak z jeho těla vytryskly kapky krve, které dopadly na zem a některé z nich zacákaly i mé oblečení. Bylo vtipné sledovat jak chytil jeho půlky a snesl se s nimi k zemi, než ho pohodil někam mezi kmeny a vydal se mým směrem. V ruce držel meč od krve a prudce vyrazil mým směrem. Sledovala jsem jeho rychlé kroky a meč, který se najedou zastavil těsně u mého krku, zatímco mladík nadzvedl obočí.
    "Neutíkáš?" ozve se pobaveně a v jeho hlase bylo znát jisté překvapení, se kterým si mě změří přísným a nechápavým pohledem. Bylo z jeho hlasu znát že si je velmi jistý sám sebou a také mi bylo jasné, že jsem oproti němu jenom malá žába, nebo ještě možná hůř, spíše slabý vývar z žáby....
    "Měla bych?" zeptám se ho bez pochybností v hlase a znovu si ho prohlédnu zvědavým pohledem. Byl silný, vypadal silně, on musel být silný. Jít s nim do křížku na život a na smrt bych si ale netroufala a mohla jsem se teď zdát... lehce naivní.
    "Chtěl jsem tě právě zabít," zavrčí chadně a pobaveně, nevím něco mi na něm přišlo hrozně šarmantního, co mě neustále nutilo hledět mu do tváře a ani jendou neodklonit zrak. Nebyl to strach, byl to zájem, nadšení... elegance. Co říct? Byl krásný.
    "Nechtěl..." odpovím jednoduše a v mých zlatých očích se na malou chvíli zaleskne. Bylo zvláštní s nim vést takovou konverzaci a sledovat jeho reakce, které se prozatím vůbec nezměnily.
    "Podle čeho soudíš?" položí mi další otázku a jeho výraz byl stále stejný. Líbilo se mi to, bylo to tajemné, ale jedna jediná věc ho prostě dokázala prozradit, protože ta dokázala prozradit každého.
    "Podle tvých očí...." vydechnu a obličej se mi zkroutí v jakémsi krutém pobavení. Oči mi hravě zajiskří a já sledovala s jakým úšklebkem stáhl meč od mého krku do pochvy a hlasitě se zasmál. Chvíli si mě jenom prohlížel a na tváři měl ten úšklebek, který se mi tolik líbil. Vypadalo to že nad něčím přemýšlí a já začala být jak jinak než zvědavá.
    "Líbíš se mi... Jaké jsi rasy?" položí mi otázku, na kterou mu odpovím že jsem jenom potulnou Nephalemkou, která nemá co dělat a doufala jsem že nepatří mezi ty, kteří by mě odsoudili jako zrůdu a křičeli že mě musí vynmítit. Nemyslela jsem si to o něm. Vypadal inteligentě... tedy alepsoň inteligentněji než já, když jsem si tady s nim na rovinu povídala o svém původu a nakonec mu sdělila i svůj věk. Chtěla jsme znát jeho jméno.
    "Jak se jmenuješ?" zeptám se s jistým nadšením v hlase a rozhodně se ho nepokouším skrýt. Něco měl na mysli a byl tu důvod, proč se mě nerozhodů zabít, proč na mě útočil... Chtěl mě snad vyděsit nebo něco jiného? Zeptala jsem se ho i na tyhle věci, ale on se jenom pobaveně zasmál a když se jeho úsměv změnil ve vážný, pohrdavý výraz, na chvíli jsem se zasekla než jsem se hlasitě rozesmála, což ho na malou vteřinku vyvedlo z míry. Zdálo se, že se ve mě snaží číst, ale moc mu to nešlo.
    "Mám pro tebe jeden návrh," usměje se a tak nakloním hlavu na stranu a pozorně ho sleduji, dokud mi ho nezačne vysvětlovat. To co mi řekl... mě donutilo zeširoka rozevřít oči a roztáhnout koutky v šílený úsměv. Nezasloužím si znát jeho jméno, ale pokud vyhraju v jejich souboji, řekne mi všechno co budu chtít. Tahle sázka... On se mi líbil. Dal mi cíl, kterého jsem se hodlala chopit a tak jsem k němu s úšklebkem natáhla ruku a ťukla si s ním. Svět mi ukázal že zajímavý tvorové ještě existují...
    *Odpad jako ty, si nezaslouží znát mé jméno. Vyhraj... a staň se někým, kdo si to zaslouží,* tahle slova mi zazní v hlavě a tak se s krutým a hravým úšklebkem vydám za mužem, který brzy na to vzlétne do vzduchu a tak zhmotním svá křídla a udělám to samé.

    Rozdělila jsem si to na dvě části, první je jak se vůbec dozvěděla o nějakém souboji a protože nechci aby to bylo moc dlouhé, tu další část si napíšu do nového příspěvku. Je mi to nepohodlné jak je to dlouhé na celé dvě obrazovky. 



    Zkouška Temného Bratrstva Coolterlr
    Zkouška Temného Bratrstva Cooltepsp
    Zkouška Temného Bratrstva Cooltemqm
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Re: Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Khora za 5/8/2018, 09:40

    A pokračování s koncem tedy... Už toho víc nebude xD

    Byla jsem opravdu šokována když jsme dorazili na místo. Můj neznámý mi stále neřekl své jméno, ale o to víc jsem byla nadšenější že dřží své slovo a já... Měla jsem motivaci, kterou jsme hodlala plně využít k tomu, abych vyhrála ten jeho souboj. Možná bylo bláhové přijat něco takového, aniž bych věděla kde a s kým budu bojovat ale... nepřemýšlela jsem nad tím. Opravdu v těhle chvílích postrádám pud sebezáchovy. S tím jsem také nastoupila do výtahu a překvapí mě, když sjedeme tak o několik pater níž. Byl to... mířili jsme snad do podzemí? Jakmile se otevřou dveře, vyvalím oči ještě víc. Byl to obrovský komplex schovaný přímo pod zemí. Woah! Líbilo se mi to tu, bylo to tu moderní a tak... nebezpečné. Většina okrasných věcí byly nějaké zbraňě, pochodně, ale vše se to mísilo i s moderní technologií, což by mě nemělo zaskočit vzhledem k tomu, že jsem byla v lidském světě. I když to tady vypadalo tak jako napůl podsvětí... haha! Vtipkovala jsem.
    Brzy se dostanu do nějaké místnosti, kde bylo spoustu jiných démonů a lidí, vlkodlaků... jen si je prohlédnu se zájmem a věděla jsem pouze jednu jeidnou věc, že všichni tady jsou nadpřirození. Bylo mi to už od pohledu jasné a většina z nich měla na tváři arogantní a pobavené úšklebky. Takže oni budou bojovat taky? Zajímalo by mě jaký styl a pravidla tady budou mít... opravdu jsem začínala být natěšená a nějaký strach, ale... byla jsem tvrdohlavá. Chtěla jsem znát jeho jméno a pokud to bude znamenat že musím sundat všechny ty nadpřirozené, udělám to. S lehce psychopatickým smíchem a úšklebkem vepsaným na tváři mě muž postrčí dovnitř a rozloučí se semnou jako kdybychom se už nikdy neměli vidět. No, přišlo mi že s tím tak trochu počítá, což mě nemohlo překvapit, protože kandidátů na výhru tu bylo opravdu hodně. Nakonec nad tím pokrčím rameny a rozejdu se hlouběji do místnosti, než si začnu prohlížet všechny okolo. Někteří z nich se rozvičovali a já mezi nimi kráčela jako ztracená, což se očividně ukázalo že si nemylsím jenom já, když mě kdosi žduchl tak silně, že jsem klopýtla o vlastní nohu a narazila přímo do stěny. 
    "Maličká, myslím že jsi se ztratila," zasměje se nějaká démonka a sjede mě pohrdavým pohledm od paty až dolů. Chvíli jsem mlčela, z mách očí se vytratí veškerá jiskra a zůstanu na ni hledět bez toho aniž bychcokoli říkala, díky čemuž se mi začne smát. 
    "Ubohé..." zavrčím na ni a tak nadzvedne obočí v pobaveném a nechápavém úšklebku, se kterým do mě strčí znovu, ale tentokrát mě natiskne na stěnu a křečovitě sevře můj límec. "Cože?! Co jsi to říkala?!"  zavrčí na mě vytočeně.
    "Že tvůj pohled v očích... je ubohý..." odpovím ji a znovu roztáhnu svůj úsměv zeširoka a v tu chvíli mě pustí a odstoupí ode mě, zatímco jsem ji psyhopaticky pozorovala. 
    "Ta holka je... Creepy, magor... radši ji nechme. Doufám že tu svini někdo sejme," zavrčí ženská a raději odkráčí pryč. Zklamaně se zadívám jejím směrem, jaká škoda... Mohlo být o člověka míň. Brzy na to se ale rozezní místností hlasitý zvuk který jsem dokázala přiřadit možná tak k sirénám a tak se protlačím mezi účastníky, kteří pozorovali bělovlasého muže, který vysvětloval situaci. 
    No... nakonec to nebylo tak složité jak jsem si myslela. Hromadný souboj, žádná pravidla, povolená magie, líbilo se mi to čím dál víc. Já prostě budu znát jeho jméno a nikdo mě nezastaví v tomhle mém cíli. Co mě ale překvapí bylo jak moc dobře mě dokázal vtu chvíli odhadnout, věděl přesně co všechno jsem schopná udělat pro to, co jsem chtěla a on mi to musel vyčíst z očí. Okamžitě se zatvářím ještě spokojeněji, musel být v lidech zkušený.
    Sotva domluví ve své kratší řeči, pokyne nám abychom si vybrali nějakou zbraň, ovšem jenom pokud chceme, což znělo více než skvěle. Nic nám nenutili, žádná pravidla, omezení a já... oh dokážete si představit jak to na bojišti bude vypadat v tak hojném počtu? Ušklíbnu se... bude to šílenství minimálně prvních deset minut. A já... já se na to šílenství těšila. Sledovala jsem všemožné zbraně které tady byly a zalíbí se mi obzvláště jedna z nich, byl to dlouhý meč, který vypadal pekelně ostře a sotva jsem se ho dotkla, došlo mi že jsou všechny tvořené z démonického kovu. No jistě, obyčejné lidské zbraně by takový nápor síly nevydržely a byly by k ničemu. Spokojeně se šuklíbnu, tohle... bylo naprosto geniální. 
    Brzy jsme všichni stoupili do obrovské podzemní arény a tak se postavím na kraj, zatímco sjedu pohledem všechny přítomné. Každý vypadal nervózní, jiní byli natěšení, ostatní se tvářili jako kdyby to pro ně neznamenalo vůbec nic a já? Šklebila jsem se a v hlavě vymýšlela svou strategii. Chvíli na to se místností rozezněla hlasitá siréna, která hlásila počátek prvního kola. První kolo? Nikdo nemluvil o prnvím kole... Trochu mě to překvapí ale nakonec odskočím stranou a vytvořím kolem sebe bariéru. Jenom jsem...se prostě postavila stranou, kde jsem zkřížila psry a sledovala jsem jak se osttaní pustili do boje. nebylo to zbabělé, ale bylo hloupé zůstat nekrytá, když všude kolem začaly létat plošné kouzla a abych vám pravdu řekla, přišlo mi to jako třetí světová... Ha! Stála jsem tam a sledovala jak má bariéra začíná být pokrytá značným množstvím krve. May, may... Byla VŠUDE! držela jsem meč mezi malíčky a opírala se o něj, zatímco jsem enchávala ruce zkřížené a čekala až se situace trochu uklidní. Všude kolem létaly části těla a mnoho z nich už padlo k zemi. Bylo to už přes patnáct minut a z necelé padesátky nás tu zbylo tak dvacet. Najednou se ozvou sirény a tak všichni přestanou bojovat, s čímž zruším bariéru a byla jsem překvapena, když nám bylo sděleno že postupujeme do druhého kola, které se bude dělit na dvě skupiny. Zprvu spolu bude bojovat deset lidí a v další skupině jich bude rovný počet. Třetí kolo bude spočívat v tom, že z deseti lidí zůstanou čtyři a ti postoupí do třetího kola, které mohou vyhrát jenom dvě osoby. Najednou se na kraji arény objeví nějaký černovlasý muž, kterého si prohlédnu se zájmem. Sálala z něj jakási zvláštní aura a utorita, která mě donutila natěžko polknout. 
    "Vyhrát může pouze ten, kdo zabije alespoň dvě osoby. To se počítá od druhého kola," zavrčí chladně a nakonec se začne smát. Jeho smích... byl... Přišlo mi to... byla jsem v nebi? Ne... na to to tu bylo až moc úžasé a chladné, až mi z toho zamrzlo srdce. Okamžitě jsem si to propočítala. Ať jsem na to koukala jak jsem chtěla, zjistila jsem že projít nás může stejně jenom šest. Pokud těch šest lidí zabije další dva... zůstanou dva, znamenalo to twdy že kdo v tomhle kole.. v téhle skupině mohou projít jenom tři lidé... co se stane s těmi kteří zůstanou navíc nebo budou mít jenom jedno zabití? Brzy na to se mi ale dostane odpovědi a tak se váhavě pousměji. Takže... tak tomu je. Zamyšleně sklopím pohled a zamyslím se. Poté si ale uvědomím, že je tu možnost že někdo zabije víc jak dva... potom by se počty úplně změnily a já zjistila že nemá smysl nad tím přemýšlet, stačí když.... *JE ZABIJU VŠECHNY*, no ne?
    S tím se ozve siréna, která nažene první skupinu do arény a já bohužel nebyla mezi nimi a tak se opřu o zábradlí a pomocí meditace si začnu doplňovat zásoby vlastní magie. Zároveň jsem očkem pokukovala po souboji ostaních a všimla jsem si, že se té mrše, která mě přimáčkla před začátkem toho všeho, opravdu daří. Byla silná a schopná, lehce ujetá ale její pohrdavý úsměv se nedal s tam tím JEHO ani srovnávat. Hnusil se mi, přišel mi tak hranný, nucený, falešný... Vytáčelo mě se na ten její ksicht už jenom dívat. Brzy jsem se na své vnitřní midráky a nespokojenost vykašlala a vyčkávala jsem v tichosti až kolo skončí, což bylo za necelých patnáct minut, k mému... překvapení. Z tohoto kola zůstali stát tři lidé, což mě trochu zklamalo, mohli si spolu pohrát víc... ale budiž. Teď jsem byla na řadě já a můj tým... No tým... možná tak na zabití. Byla jsem sebevědomá a to se mi odráželo v očích a tak se zaujatě rozhlédnu po aréně. Až teď jsem si všimla několika lidí, kteří stojí za tím mužem a sledovali každý tenhle souboj, tak či onak brzy zazněl zvuk sirény a nebyl čas nad tím přemýšlet. Místo toho uskočím před první ranou, kterou se mi snažil zasadit nějaký démon. Se zavrčením se proti mě vrhne a vypadalo to že nehodlá zpomalit, zůstanu tedy stát na místě a sotva se odstane dostatečně blízko ke mě, zkřížím prsty, s čímž narazí do mé bariéry a přepadne na záda. Rozhodně na nic nečekám a s psychopatickým úšklebkem mu skočím na břicho, které mu začnu párat. Sotva tak udělám ,démon zařve bolestí a já kousek ode mě zaslechnu další řinčení kovu. Sotva ale vytáhnu zbraň z jeho břicha, už jsem cítila něčí pohled a když jsem si uvědomila že mi na záda skáče jakási žena, byla jsem nucena se otočit na ní. Rozhodně jsem ji nehodlala dát zásluhu za jeho doražení a tak jsem vytvořila svou kopii jen na krátkou chvíli aby mi kryla záda a já mezitím mohla podříznout toho zmrda, což jsem také udělala a hned na to se vrhla po té démonce. Kopii jsem ale nechala zmizet, chtěla jsem šetřit magií na poslední kolo a tak jsem se ji snažila využívat co nejméně a už mi stačilo sejmout jenom ji a pak nějak přežít. Chvíli jsem si s ni vyměňovala rány, ale brzy na to začala používat magii elementárního typu a tak jsem byla nucena využít větší plochy arény, abych se jejím plošňákům mohla vyhnout, což se podepsalo na mé chvilkové únavě. Brzy mě to ale omrzelo a tak se postavím proti její ráně a vyšlu proti ní bílou magii, kterou se mi ji podaří zranit. Okamžitě vyvalí oči a všem kolem bylo jasné co jsem zač. Celé bojiště se zastavilo a zbylí přeživší... kterých bylo pět... se otočilo na mě. 
    "Nephalem... co říkáte abychom zabili první ji a potom pokračovali? Myslím že nám ještě poděkují že se k ni nedostane taková havět," zavrčí jeden z nich a vypadalo to, že ostatní se toho chopili. No výborně! No výborně! Moje blbost... Ihned zkřížím prsty a vztyčím bariéru. Přemýšlela jsem jak nejrychleji porazit všech pět, protože mě brzy začali bombardovat útoky na plné čáře. 
    "Pět na jednu, nemáš šanci holka... vylez," zavrčí a znovu prudce udeří do bariéry, s čímž se ušklíbnu a začnu se hlasitě smát, než proti těm hlupákům vystřelím svou bariéru. Ani jeden z nich to nečekal a tak když se mi podaří většinu z nich odhodit, už jsem měla za sebou kopii, která mě nadhodí směrem k nim, než vůči nim pošlu vlnu bílé magie, která je zraní. Brzy na to mezi ně vběhne i mé druhé já a dva z nich se mi podaří sejmout ještě na zemi. Nenáviděla jsem když mě někdo podceňuje. To by byli tři, tak ještě zbylé dva. Sotva se po nich ohlédnu, odhodí mě temná magie, díky které se odkutálím stranou. Na nic ale nečekám a zatímco se druhý začne soustředit na mou kopii, já si vzala toho, který se zadíval mým směrem.
    "Chcípni zrůdičko," zasměje se ale takové potěšení jsem mu nehodlala udělat. Tentokrát... Má kopie brzy skončí s týpkem a tak sem i vydá na pomoc, Teď už... ten přede mnou nevypadal zrovna nadšeně. A já? Nakonec jsme zrušila kopii také, chtěla jsem si to užít a tohle by blo příliš jendoduché. Brzy jsem se pustila do boje a ani jsem si neuvědomila, že bojujeme úplně zbytečně, protože oba dva z nás mohli do dalšího kola... I tak v posední vtečině prudkého úskoku zaváhal a já po něm hodila svůj meč, který ho přišpendlil k zemi. Nepotřebovala jsem ho k zabití, k tomu jsem si uměla vyvolat i svou zbraň, což jsem také udělala k tomu abych mu prorazila lebku skrz na skrz. Hned na to mě ohlásili jako vítěze druhého kola. Sotva jsem očima přehlédla okolí, uvědomila jsem si jak začínám být unavená a jak se mi třesou ruce, nebyla jsem zvyklá na takové protahování soubojů... A tak když se přede mě postaví tři další z nichž jeden byl Elinm druhá byla ta příšerná zasraná ženská kterou jsem už od pohledu neměla ráda a jakýsi muž.. Pravda byla taková že jsme měli zůstat jenom dva, takže i kdyby se odmluvili na mém hromadném zabití, pořád se budou muset pozabíjet mezi sebou. Sotva se ozve začátek sirény a já chytím zbraň pevně do ruky, zaslechnu hlasitou ránu a ucítím obrovský výboj magie, který mezi námi udělá hlubokou čáru v zemi. Vyděšeně uskočím a zadívám se na černovlasého démona, který se usmíval.
    "To stačí, vy čtyři... prošli jste," zavrčí než se rozejde pryč. Párkrát nechápavě zamrkám a oddechnu si, vážně? Nakonec dostaneme pokyny k tom abychom se pohnuli z místa a tak jen líně roztáhnu křídla a vyletím nahoru za tím mužem, který mě do tohoto všeho naverboval. 
    "Balaur... jmenuji se Balaur... vedla sis dobře, ale aby ti nenarostl hřebínek škvrně... o to se postarám," odpoví aniž bych se musela ptát a tak se spokojeně ušklíbnu, než nás doženou ostatní výherci a rozejdeme se kdo ví kam. Pořád... jsem chtěla po Balaurovi hlubší vysvětlení toho, co je to místo zač a k čemu všechna tahle maškaráda... vlastně  byla. 
    // Ten pocit, když najedete na zkoušku a udělá se vám špatně z délky přihlášky... A následně zjistíte, že to byla jen první část a ta druhá je ještě delší... Úžasně napsané, čtivé, jsem s ní naprosto spokojená... Jen si z ní prosím nikdo neberte příklad... Stačí půlka.... Inori//



    Zkouška Temného Bratrstva Coolterlr
    Zkouška Temného Bratrstva Cooltepsp
    Zkouška Temného Bratrstva Cooltemqm
    Nagash
    Nagash

    Posts : 113
    Join date : 07. 07. 18

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Re: Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Nagash za 19/8/2018, 17:42

    Všechno se to událo celkem rychle, v jednu chvíli jsem se dozvěděl o Temném Bratrstvu a lokaci jeho sídla, v druhou jsem se u sídla bavil s nějakou červenovlasou holkou a teď... stojím uprostřed arény a řítí se na mě nasraný vlkodlak. Jak se to vlastně stalo?

    Když mě ona červenovláska vyhodila v podzemních prostorách Temného Bratrstva s tím, že už se mě ujme nějaký starší člen, zařadil jsem se ke skupince dalších nováčků a čekal, jelikož jsem nevěděl co jiného dělat. Nakonec se k nám přeci jen dostavila nějaká žena a mlsně si nás prohlédla, než se představila jako Kara, člen společenství hodnosti Specter, a řekla nám, že budeme bojovat jeden na jednoho v aréně, dokud každý z nás nebude mít alespoň dvě výhry. Každý kdo bude mít dvě výhry, může buď pokračovat v bojích, nebo skončit, volba je na něm. Jakmile nebude nikdo kdo by s vámi bojoval, nebo nebudete schopni bojovat a nebudete mít dvě výhry, skončili jste. Jakmile se zeptala, kdo by chtěl jít první, okamžitě jsem se ozval, jelikož jsem tu šaškárnu chtěl mít co nejdřív za sebou a navíc mi už zase cukali koutky s vidinou boje tak blízko před sebou. Jelikož jsem byl jediný, kdo se přihlásil ihned, Kara mě přelétla dalším zkoumavým pohledem a zeptala se kdo půjde proti mě a ať si pohnou, jelikož na to nemá celý den. Když se na mě všichni podívali, očividně si řekli, že takový prcek bude snadná první výhra a tak se začali přeřvávat a hádat o to kdo půjde. Kara nakonec vybrala staršího muže s šedými vlasy, ale vypracovaným tělem a tak jsme oba vstoupili do arény. Vypadal jako někdo kdo bude mít spoustu hrubé síly a tak jsem si s ním moc nelámal hlavu, jelikož takových protivníků už jsem porazil spoustu. Stále to byl ale můj protivník a tak jsem mu věnoval svou plnou pozornost, dokud... koutkem oka jsem zahlédl mihnout se něco sytě červeného a když jsem za tím pootočil hlavu, všiml jsem si té holky, která mě sem přivedla jak mě upřeně sleduje a jakmile jsem se na ni podíval se ušklíbla. Vážně jsem nechápal o co jí jde, se všemi těmi kecy, které před chvílí říkala, ale na to teď nebyl čas... měl jsem bojovat a tak se znovu otočím ke svému protivníkovi, který... byl už jen pár metrů přede mnou rozběhnutý plnou rychlostí a přeměněný do své vlkodlačí podoby.

    Tím se dostáváme zpět do přítomnosti, trhnul jsem sebou, ale když vlkodlak vyskočil, pouze jsem se stočil a udělal dva rychlé kroky do strany, čímž jsem se mu vyhnul. Vážně nebyl nijak rychlý, i když jeho drápy a celkově tělo vypadali, že jek mě jednou chytí, jen tak se od něj nedostanu. Díky úhybu do strany jsem teď však viděl za svým soupeřem stále onu holku, která se nepřestávala dívat mým směrem s těmi nejzvláštnějšími výrazy a já si nemohl pomoct a má pozornost přelétávala od mého soupeře k ní. Nějakou dobu jsem se vyhýbal jeho útokům, než na mě všichni kolem začali pořvávat, že když jsem takový srab a pouze utíkám, neměl jsem sem vůbec chodit. Nějakou dobu jsem si celkem užíval vyhýbání se a dělání posměšných obličejů na vlkodlaka pokaždé když mě už málem dostal, ale já se najednou zase o krok vzdálil, aniž bych si poznámek všech okolo všímal, ale... i má trpělivost měla své meze a měli pravdu, pouze uhýbání nebyla žádná sranda a tak když už jsem to nevydržel, zařval jsem na všechny kolem "držte už huby!", než jsem se pomocí Quick Stepu dostal dál od vlkodlaka a proměnil se do své pravé podoby. Teď, když jsem se díval vlkodlakovy přímo do očí, vlastně jelikož on stál lehce shrbený, byl jsem ještě o něco výš se lehce zarazil a tohle zaváhání bylo vše co jsem potřeboval. Udělal jsem krok směrem k němu a zarazil mu všech deset drápů pod žebra jako dvě kopí. Chvíli to vypadalo, jako by se vlkodlak napřahoval k protiútoku, ale když jsem mu z těla krom svých prstů vytáhl i jeho vnitřnosti, zapotácel se a padl k zemi. Obdivoval jsem, že nevydal ani hlásku, ale přesto jsem jen překročil jeho tělo a zahleděl se ke skupince nováčků s vyzývavým pohledem, který jasně říkal, Kdo je další? Také jsem si znovu všiml té červenovlasé holky, která teď už seděla na zídce kolem arény a vypadala, že se náramně baví.
    Po chvilkovém zaváhání, a odnesení těla vlkodlaka, se do arény dostavil další muž, tentokrát poměrně mladě vypadající. Už při vstupu do arény se začal proměňovat a když došel blíž, stál přede mnou démon s odkrytou lebkou a dvěma biči, které vypadali, že jsou vyrobené z páteře. U tohohle protivníka se mi můj šestý smysl rozezněl jako zvon a křičel, že není tak slabý jako ten předchozí. Jakmile byl souboj zahájen se ohnal svými biči a zahájil salvu nepřestávajících, rychlých a hlavně přesných útoků, kterým se dost špatně vyhýbalo. Přesto jsem se však neměl v plánu nechat trefit třeba jen jedinkrát a "tančil" mezi jeho útoky aniž by mě jediný třeba jen škrábnul. Zatím co jsem se vyhýbal jeho útokům, jsem se pomalu, ale jistě přibližoval a když jsem byl necelé dva metry od něho, vyměřil jsem si správnou chvíli, pomocí Quick Stepu se dostal až k němu a místo abych zastavil jsem se setrvačností nechal hnát dál tak, abych proletěl kolem něj a dopadl na nohy až za ním. Nastavil jsem svůj meč tak, abych ho seknul dost hluboko do boku a vše bylo hotovo během jediné vteřiny. Nezdálo se mi však, jako bych cítil svůj meč projít masem a tak jsem se chtěl okamžitě otočit, ale než jsem to stihl, ucítil jsem kostěný bič na svých zádech. Očividně se mu nějak podařilo zablokovat můj útok, nejspíš právě tím bičem. Nedošlo mi, že ten bič může být dost pevný, aby zablokoval meč, ale když byl vyrobený z démoní kosti, nebylo to zase tak zvláštní. Padl jsem na jedno koleno pod vahou úderu a okamžitě se zvedl abych mohl nabrat mezi nás nějakou vzdálenost, ale to už dopadla další rána a za ní další a další. Už jsem klečel na zemi a opíral se o lokty, když moje záda byla jako v jednom ohni a já se odkulil na bok, ale i když mě pár ran minulo, než jsem se postavil na nohy, znovu mě našli a přišpendlili k zemi. Další rány jsem blokoval mečem a vlastníma rukama, aby mě vážněji nezranil, ale moje situace vypadala beznadějně. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že si někde hluboko tenhle souboj stále užívám a nějaká moje část chtěla, abych ji vypustil a nechal svého soupeře roztrhat na kudy. Ponořil jsem se do toho pocitu a mé tělo zalilo známé horko, ale tentokrát to bylo mnohem intenzivnější, jako by se mé tělo nejen proměňovalo, ale skutečně hořelo. Také jsem z nějakého důvodu cítil větší krvežíznivost a neměl jsem pocit, že bych měl svou bestiální podobu skutečně pod kontrolou. Odrazil jsem se, jak to jen v pozici kdy jsem ležel na zádech šlo, a vyletěl asi metr do vzduchu, kde jsem se proměnil a otočil, abych mohl dopadnout na všechny čtyři. Něco bylo skutečně jinak a já si připadal mnohem silnější než kdy dřív. Znovu se blížícím bičům jsem se vyhnul a přišlápnul je na zemi, než jsem se odrazil a znovu proletěl pomocí Quick Stepu kolem svého protivníka a uhryznul mu nejen hlavu, ale spíše celou vrchní půlku těla. Poté jsem zavrčel a párkrát napůl zaštěkal a napůl zařval, při čemž mi z tlamy vyletěly plameny. Ohlédl jsem se na zbytek svého těla a všiml si, že vypadá úplně jinak než dřív. Byl jsem o něco menší než dřív, stále minimálně dva metry vysoký, hnědý a mé tělo mělo ne na sobě, ale uvnitř sebe oheň. Také když jsem se podíval na vlastní čumák jsem si všiml, že vypadám více jako vlk a uvědomil jsem si, že tohle musela způsobit Asmodianova síla. Ve své nynější podobě jsem došel až na kraj arény, kde jsem znovu nabyl svou lidskou podobu a padl raněný k zemi. Rychle jsem aktivovat svou regeneraci ve Vitaaru abych vyléčil to nejhorší, ale nesnažil jsem se vyléčit všechno, jinak bych nejspíš odpadnul. Za chvíli jsem se s něčí pomocí postavil na nohy a vydal se za Karou, která prohlásila mou první zkoušku za úspěšně splněnou. Po cestě za ní jsem si znovu všiml mihnutí červených vlasů a vypadalo to, že odcházela.
    //Opět skvělá přihláška, uznávám ^^ //





    Zkouška Temného Bratrstva Nagash12
    Zkouška Temného Bratrstva Nagash11
    Zkouška Temného Bratrstva Nagash10

    Sponsored content

    Zkouška Temného Bratrstva Empty Re: Zkouška Temného Bratrstva

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 17/10/2019, 03:24