pro Aron 12/3/2018, 11:10
Odpoví mi, že se jí to stávalo při prvních proměnách, poté se ovládla a teď zase nemá žádnou kontrolu nad svými schopnostmi. Pomalu přikývnu a nic neříkám, jen pozorně poslouchám, co mi říká. Věděla o všem, co se děje kolem ní, ale bylo to jako by seděla na sedadle spolujezdce. Bylo to dost podobné tomu, co se stávalo mě, ale... Občas jsem o sobě vůbec nevěděl, jindy jsem se bezmocně díval, jak stvůra zabijí a nic ji nemůže zastavit.
"Je to ten nejhorší pocit, dívat se, jak ubližuješ svým blízkým a nemůžeš s tím nic dělat... Nikomu bych ho nepřál," zašeptám zcela nepřítomně, i když tyhle mé myšlenky měly zůstat spíše v mé hlavě. Po chvilce se zase vzpamatuji a usměji se na Mirys.
"Je dobré, když víš, co se děje. Je pak snazší se ovládnout. Když se přestaneš ovládat nejdůležitější je nepropadat panice a zoufalství. Prostě se zkus uklidnit, začni myslet na své blízké, na šťastné chvilky s nimi... Dodá ti to sílu a je pak snazší znovu přebrat kontrolu," řeknu jí a až teď si všimnu, že ode mě zase poodstoupila. Nevěřila mi, ale nebála se, jen byla ostražitá. No... Možná bych měl jít, než jí dám další důvod mi nevěřit.