Ireth & Kael

Přemýšlela nad významem věty, kterou jí sdělil. Jistě, věděla že nadpřirozeno jenom tak na potkání nevykládá co je zač a jestli chtěl mluvit v hádankách, pak mohla začít také. Ačkoli se jí nechtělo zrovna dvakrát přemýšlet, tak to nakonec vzdala a dál myšlenkově relaxovala. V momentě kdy pocítila letmý dotek magie, se okamžitě zamračila. Věděla, že se jí právě něco dotklo, ale netušila co to mělo být. Zamračila se na mladíka před sebou, ale hned na to se pousmála a torchu uvolnila.
"Neřekla bych, že jsem obávaná. Ale jsem nájemná herečka, musím umět sama sebe vsadit do role, kterou si umanu buď já nebo můj zákazník," dodá a potom se ohlédne po baru, jenom tak pro jistotu, aby zjistila, kdo se o co pokouší. Dneska chtěla relaxovat a ne řešit kdejaké problémy, jenže začala být ostražitější než předtím, než se otočila zpět na mladíka sedícího u společného stolu. Nadechla se že ho osloví, ale ihned se zasekla. Co to? Ještě před chvílí ho věděla...
"Eh, myslím že to bude skoro milénium," odpoví a trochu nejistě se zasměje. Rozhodně se ho nechtěla ptát znovu na jméno, cítila se tak trochu trapně, že ho zapomněla a tak dělala jakoby nic.

Vnímala jeho zěmny v obličeji, pořád se jí na nich zdálo něco falešného, tedy ne že by jí to trápilo, byla zvyklá od svého démona, se kterým byla zasnoubená. Ze začátku neměl emoce a byl chladný jako mrazák. Pokaždé co se na něj teď povídala, nemohla uvěřit tomu jak se změnil, rozhodně si troufala říci k lepšímu. Emoce mu daly sílu, sílu o které ani nevěděl že jí měl a že ji dokáže využít, zároveň mu ale daly slabost a to především, když se to týkalo Ireth. Často se kvůli tomu stávala terčem, jenom aby se skrze upírku mohli dostat k němu, ať už démoni nebo dokonce jeho otec. Při vpzomínce na podsvětí, tiše zavrčí ale když si to uvědomí, vrátí se k mladíkovi před sebou a tyhle myšlenky pošle někam do prdele. Ne doslovně, samozřejmě.
"Je pravda, že náhoda je blbec. Nikdy nevíš co se může pokazit," pousměje se a znovu upije ze skleničky, s níž v ruce párkrát zakroutí, aby led uvnitř sjel po skleněném okraji, než ji zase odloží na stůl. Vrátí se k jeímu věku a proto se jenom nevině uculí. Byla pravda že tak starých upírů jako je ona, už mnoho není.
"Možná jsem, možná nejsem. Možná ti lžu i v tom kolik mi je, těžko říct," ušklíbne se ale když znovu zůdrazní její jméno, s povzdechem si prohrábne vlasy a opře se pohodlněji o opěradlo židličky.
"Umh, když už jsme u toho, tak trochu mi vypadlo tvoje jméno, jak že to bylo?" vypadne z ní a olízne si rty, které byly nahořklé od alhokolu.

Nadzvedne obočí, když začne o něčem, co tak trochu nechápala. Vtípek? Jaký vtípek? Bylo to krapet mimo jejcih konverzaci ale i tak na něj zmateně zamrkala a čekala co z něj vypadne. Z nějakého důvodu si myslel, že mu nelhala a měl pravdu, neměla důvod mu lhát, navíc si byla jistá, že kdyby na to došlo, bylo by to z dobrého důvodu. Když ji ale řekne, že by ji měl něco vrátit, náhle se vzpomínka na jeho jméno objeví jako nic. Chvíli se na něj dívala s nadzvednutým obočím, než si ho změřila přísným pohledem:'Nicnezkoušejmámtěpořádnaočích' a s jeho další větou se pousmála.
"Tak dobrá, máš to tedy mít. Je to přeci jenom fér Kaeli," hlesne s úšklebkem a poté se zhluboka nadechne, než vypije zbytek obsahu skleničky, kterou vzala do rukou.
"Tohle byla magie že ano? Součást tvé existence... hádám," nakousne a nakonec mávne na barmanku a objedná si něco co neobsahovalo alkohol, už ji nějak přecházela chuť a vypila toho dost. Ne že by to na ní šlo poznat, upíří metabolismus byl zázračná věc a musela by tu strávit celou noc aby se střískala jako to prase.

Ujistil dívku o tom, že se opravdu týkalo o magii, aleneprozradil ji nic kolem ní. Musela se pousmát, byl chytřejší než předpokládala a tak se zhluboka nadechla a znovu ohlédla na celý bar. I Kael si objednaal nějaký drink, aby tam neseděl na suchu a znovu to vypadalo, že začaly vést vcelku normální konverzaci.
"Nepřekvapuje mě to, poznat mou rasu není zrovna nejtěžší, v podstatě je to kromě démonů, andělů a Elinů a dalších jiných bytostí to první, co tě napadne když někomu zrudnou oči a objeví se u něj ostré tesáky," zasměje se. Přeci jenom upíři se táhly v historii nadpřirozena už odjakživa a často byly středem bestsellerů dnešní lidské populace a středem mladistvých zájmů. Rozhodně jí to nemělo nijak urazit, bylo jí to jedno, skrývala své tajemství jenom když musela a kdyby s tím měla problém, proč by Kaela zvala na drink do upířího baru? Zbytek otázky ale zcela vypustí, když navrhne, že by rád pokračoval někde jinde. Nevadilo jí to, zima jí nebyla a tak nebyl probém jít znovu ven do toho nepříznivého počasí, alespoň tedy pro ni. Okamžitě hrábne do kapsy a vytáhne peníze, které hodí na bar a mile se na barmanku pousměje.
"Nemám s tím problém, klidně pojďme. Procházka zní jako dobrý nápad pro začátek další konverzace," odpoví a potom počká na Kaela, než se posbírá, aby mohla zamířit ke dveřím, což ihned poté také udělá.

Byla chladná a přesto jakýmsi způsobem příjemná noc. Ireth to rozhodně dokázala ocenit, ale stejně ji přitom neskutečně fascinoval pohled na zářící slunce, které občas dokázalo rozehřát i její ledovou kůži. S úsměvem kráčela vedle Kaela a s pohledem upřeným na měsíc úplňku se usmívala. Jeden by ani neřekl, že ještě před hodinou pršelo, nebýt mokré zemi a vůbec, že oblohu prozařovalo obrovské množstí blesků, které předtím mohly způsobit nějakou katastrofu. Město v tuhle hodinu bylo naprosto tiché a Ireth z myšlenek vytrhl až Kaelův hlas. Měl pravdu, stále mu dlužila odpověď.
"Nemám problém s žádnou rasou. Sama žiji s démonem, nejsem zrovna ta, co by na základě ras soudila dotyčného. Raději se řídím povahou a tím, jaký je a jak se mi kdo jeví. Umím v lidech číst, poznám když jsou jejich emoce hrané," odpoví a jistě mu nemohla uniknout narážka, která v této větě byla vcelku jasná. Ještě když ho podložila milým úsměvem a uculila se na společníka kráčejcího vedle ní. Ve městě odbila durhá hodina ranní a tak se znovu na chvíli zadívala na oblohu.
"Tyhle klidné noci, v tomto divokém městě mě nepřestanou nikdy fascinovat," vydechne bezcílně a rozhodne se zabočit do zdejšího parku.

Sledovala ho a usmívala se při tom, zcela nenuceně a tak nějak uvolněně. Byla i ráda, že vypadli z baru a ona si mohla pročistit hlavu. Navíc se zdálo že si vybrala docela fajn společnost, ačkoli ani v tomhle ohledu nebyla bláhová a věděla, že se z kluka vedle ní, může kdykoli stát terč a střed jejich zájmů, kdyby se ji rozhodl jít po krku. Přece jenom, pořád netušila co byl zač a ačkoli se ho mohla prostě a jednoduše zeptat, nechtěla to dělat. Ráda hádala a chtěla na to přijít sama. Kael uznal že má pravdu, jeho emoce v obličeji povolily a tvářil se...vlastně netvářil.
"Hádám, že to rozhodně není něco, o čem by jsi chtěl mluvit," hlesne a když se Kael otočí, instinktivně se ohlédne taky. Nikoho v okolí necítila a dokonce ani neslyšela. V této chladné noci a tom tichu by jistě slyšela něčí kroky na mokré trávě a kachlicích pod jejich nohama. Pokud by nepřítel nepříšel z vrchu, ale to by přinejmenším zaregistrovala máchání křídel nebo něco neobvyklého. Tak či onak přimhouří oči a povzdechne si, než se opět otočí na Kaela.
"Souvisí tvá schopnost se vzpomínkama? Jen odhaduji, protože jsi mi dokázal jednu vzít a zase vrátit," odpoví a prohrábne si rukou vlasy, než se kolem nich až nepřirozeně vznese vítr. V tom naprostém tichu a bezvětří to bylo hodně zvláštní a její smysly teď běžely na plné obrátky. Přesto se pousmála, jako kdyby se nic nemělo stát.

Fascinovaně se a něj dívala a poslouchala každé jeho slovo, přeci jenom ji schopnosti ostatních tvorů zajímaly a tentokrát tomu nebylo jinak. Když ji dovysvětlil jak se to vlastně má, zamyslí se nad tím.
"Takže dokážeš vymazat vzpomínky, to zní opravdu užitečně," vydechne trochu nejistě. Takže by byl v podstatě schopný vymazat vzpomínky na něj a celý tenhle večer, který s nim strávila. Při téhle myšlence ji přeběhne mráz po zádech a zamračí se. Představa že by to udělal se jí ani trochu nelíbila. Neměla ráda když se ji někdo hrabal v hlavě a kor když to souviselo se vzpomínkami, které pro ni byly cenné.
"Dokázal by jsi někomu zcela vymazat osobnost? V podstatě celý jeho život, osoby v něm, zážitk-" pokračovala by dál, kdyby Kael najendou neztratil rovnováhu a nezačal padat dozadu. Už se pro něj chtěla natáhnout a pomoci mu na nohy, ale v tom se mu na zádech zhmotnilo černé křídlo a rovnováhu znovu získal s tím, žeby neuhodla co je zač. Křídlo... pouze jedno, ihned začala přemýšlet, ale musela se zasmát a aby nevyprskla smíchy a zabránila dalšímu nepříjemnému návalu smíchu, dala si ruku před pusu a proto se jenom uchechtla.
"Doteď bych si myslela že ano, ale máš pravdu, neuhádla bych to," dodá a pousměje se na Kaela.
"Řekla bych že díky křídlu máš něco blízko k temným andělům," vydechne nakonec a znovu se ohlédne na okolí parku. Bylo tu opravdu až nepřiměřené ticho a to se jí vůbec nelíbilo.

Promluvil o svém otci, o tom, že byl silným temným andělem a už jenom z minulého rodu pozná, že ji žnepatří mezi živé. Poté pokračoval s tím že jeho matka je zcela obyčejná a on nedokonalý, což z něj v podstatě dělalo křížence.
"Takže jsi poloviční," vydechne a když začne mluvit o jejím věku, zasměje se tomu. "Věř mi, být tak starou upírkou není nic úžasného, život už není to co dříve a hledat stále nové důvody k životu je občas... složitější než se zdá," dodá a znovu se zaposlouchá do jeho hlasu. Měl její pozornost, což se u Ireth moc často nestávalo, ale poslední dobou se zase více vrátila do společenského života, což jí jenom prospělo. Pokračovali dál parkem a Kael rozvedl svou schopnost, trochu se v tom mýlila ale nakonec přikývla. Najednou se měsíc v úplňku schoval pod rouškou černých mraků a kdyby nebyla upírka, nejspíše by neviděla na krok. Jenže měla odbrý zrak a tma rozhdoně nebyla jejím nepřítelem. Co ji ale překvapilo a odnutilo trhnout hlavou na stranu, bylo vlkodlačí zavytí. Bylo hlasité a bylo opravdu blízko.
"Vlkodlaci vždy loví ve smečkách, takže jich tu bude více než jeden," vydechne a když se do nich znovu opře prudký vítr, dostanou se k ní hned tři odlišné pachy. Tiše zasyčí a zamračí se, když se před nimi z poza křoví, vynoří jeden černý vlk na čtyřech nohách. Vzadu opodál se skrýval další, na dvou... ale o tom třetím neměla nejmenší ponětí, kde se skrývá.
"Je tu ještě jeden, ale nevím kde se skrývá..." vydechne pro jistotu aby podala tuhle informaci Kaelovi a po chvilce soustředění se jí v ruce objeví dlouhý meč.

Pevně tiskla meč v ruce a rozhodně nepodceňovala své protivníky. Na druhou stranu si byla jistá tím, že to zvládnou. Vlkodlaci byly z části nemylsící stvoření, zejména pří úplňku a vypadalo to, že tihle běsní pouze po krvi a masu. Když si Kael zhmotnik křídlo a dostal se mezi oba dva vlkodlaky, rozhodně neváhala. Prudce vyběhla proti jednomu zrovna v momentě, kdy se po ní ohnal a jeho ostré drápy se zasekly o meč v její ruce. Tiše zasyčela a vší silou odrazila vlkodlakovi tlapy. Ten zavrávoral a udělal pár kroků dozadu, jenže to už stála u něj a sekla ho mečem do břicha, což vlkodlaka vytočilo a tak se po ní na všech čtyřech vrchl. Jenže nebyl dostatečně rychlý a díky Kaelovi bylo o to snažší, prolomit jejich obranu, jelikžo ze zmatenosti často polevovali v ostražitosti. Proto než se vlkodlak nadál, měl meč přímo ve svém srdci a pro jistotu mu drobná upírka urazila ještě hlavu. Neměla nic proti vlkodlakům, kteří měli rozum, jenže to se u těchto nedalo říci.
Její pozornost však spadne na Kaela, který se snažil zaměstnat durhého vlkodlaka, jenže to už se k nim rozešla a pevně sevřela rukojeť meče v ruce. Zaskřípala u toho zubama a panenky ji doslova zrudly, když se napřáhla a sekla vlkodlaka do zad, když svým pohledem hledal Kaela. Dříve než se ale stačil rozkoukat, hbitě mu vyskočila na záda a podřízla mu hrdlo, než se po ní stačil ohnat. Byla to rychlá záležitost a když tělo vlkodlaka dopadne na zem, seskočí dolů a okamžitě zkontroluje svého spolčníka, když k ní příběhne a promluví. Chtěla ho upozornit na to, že ještě není po všem, že se tu skrývá ještě jeden, jenže to už se vyřítil přímo na Kaela, který k němu stál zády. Okamžitě čapla mladíka za ruku a prudce s nim švihla do strany, jenže místo něj vlkodlak nabral Ireth, ale díky jejímu zapření se společně skutáleli někam stranou. Jenže byla v nevýhodně, vlkodlak se poměrně rychle zorinetoval a vyskočil na nohy. Okamžitě se vrhl po Ireth, která se teprve zvedala ze země ale dříve než se stačí postavit, přišpendlí ji k zemi a zakousne se jí do ramene. V tu chvíli ho upírka nakopne do žeber až vlkodlak zakňučí. Naštvaně na něj sykne a když ho praští loktem do tlamy, pustí ji a odskočí dozadu. Tenhle byl jiný, narozdíl od těch dvou se zdálo že přemýšlí, možná to byl alfa ale netipovala ho na vlkodlaka s lidskou podobou. Otočila se na Kaela, ale jen krátce, než se její oči zaleskly touhou po smrti vlkodlaka. Meč který držela v ruce křečovitě sevře a její oči se zabodly do těch vlkodlačích. Ihned se kolem ní vznesla vlna magie, která se ale soustředila přímo na vlkodlaka. Sledoval ji, donutila ho dívat se do jeho očí a ovlivňovala ho strachem, strachem z ní samotné. Doslova ho donutila před ní couvat, zatímco mířila k němu s ostrou hranou meče namířenou k jeho tělu. Donutila vlkodlaka cítit se tak stísněně, že se ji ani nedotkl, přestože stála přímo před ním. Byla naštvaná ba dokonce nasraná, ale v tuhle chvíli se otočila na Kaela.
"Už si někdy zabíjel?" vypadne z ní, ale stále si hlídá vlkodlaka před sebou.

Sledovala Kaela a očekávala od něj nějakou reakci, zatímco neustávala v působení vlivu na vlkodlaka. Bylo to jako kdyby mu sebrala veškerou vůli v útěku, v boji a jelikož se jednalo jenom o jednoho protivníka, bylo to pro ni velice snadné, takže se mohla v klidu věnovat svému společníkovi. Zvedla zbraň o něco výše k vlkodlačímu krku ale stále se dívala na mladíka s kapucí. Jistě mu došlo co po něm bude žádat a když prohlásil, že nikoho ještě nikdy nezabil a zeptal se, jestli by chtěla aby to udělala, jenom se pousmála a přikývla. Když se k ní rozešel, stáhla zbraň dolů a nakonec ji otočila ostřím k sobě a rukojeť podala Kaelovi.
"Ano, protože bez zabíjení v tomhle městě nepřežiješ," vydechne jistě a měla pravdu. Tohle město nebylo pro slabé, každý se tu musel naučit bránit už jenom sám pro sebe a pro své nejbližší. Chvíli čekala, než si od ní Kael meč vzal a ustoupila stranou od vlkodlaka, který jenom stál a ztěžka oddechoval. Z tlamy mu stékaly dlouhé sliny a jeho očí byly bez jakékoli vůle. Ani se nebránil, ani neutíkal, jenom tam stál, jako kdyby byl spoutaný k zemi.
"Atreia je jako hřiště nadpřirozených bytostí, bez toho aniž by jsi se dokázal bránit nebo kohokoli sejmout, je prakticky nemožné tu žít, to je jedna z nejcennějších rad co ti mohu dát," vydechne a na malý moment se zadívá na vlkodlaka, než obrátí pohled zpátky ke Kaelovi, který svíral její zbraň v ruce. S hlubokým nádechem čekala co udělá a byla připravená i na možnost, že by mohl obrátit meč proti ní.

Sledovala Kaela a upříměn ji zajímalo jak si s touhle situací poradí, přeci jenom pokud byl polovičním, tak jeho síla musela být také poloviční nebo se také mohla mýlit a byla by překvapená. Tak či onak si raději počkala na to, co ji Kael předvede a když pozvedl meč s měrem k vlkodlakovi, musela se pousmát nad jeho špatným držením a ne příliš pevnou rukou. Nic jiného ale nečekala, ale tak či onak ustoupila a kochala se tím co předvedl za pomocí křídla. Chvíli sledovala jak se hlava odděluje od zbytku těla vlkodlaka, než dopadla na zem a poté následoval zbytek.
"Jako rytíř, už jen dolatit tu eleganci a způsob držení meče," zasměje se a když švihne mečem do strany až z něj odleté krev na trávu, pousměje se. Tohle gesto se ji líbilo a rozhodně tím pohledem nepohrdla. Když ji podal meč, vzala si jej a opět jej nechala za pomocí magie odhmotnit. Ani si neuvědomila že jí krvácí rameno, než ji přepadla ostrá pichlavá bolest a tiše zamručela. Až teď si uvědomila, že se jedná o vlkodlačí kousnutí.
"Sakra," zasyčela a pulzující rána na rameni se ji vůbec nehojila a to kvůli jedu, který se pomalu šířil jejím tělem. Pomalu se vydala k vlkodlakovi a vytáhla z kapsy lahvičku, do které nabrala vlkodlačí krev, než se postavila a obrátila na Kaela. Zasmála se tak trochu ironicky a zajela si rukou do vlasů.
"Musím najít čarodějku a přesvědčit ji aby mi udělala protijed, jinak do dvanácti hodin umřu, ne-li dřív," sdělí mu jakoby to nemělo vůbec nic znamenat a potom udělá jeden krok dopředu, jenže v sobě okamžitě pocítí následky jedu a tak se zamračí. Rána byla dost blízko a na pitomém místě, což se jí vůbec nelíbilo. Za hodinu se jí bude špatně chodit, za dvě dýchat, za tři hodiny ji ochabnou svaly... nechtěla si to ani představovat,
už jendou tohle zažila a málem ji to zabilo, protože narazila na tvrdohlavou čarodějnici a neměla ji co nabídnout.

Upírka cítila jak se ji jed rozšířuje do těla, na tohle za těch několik let úplně zapomněla a zabědovala sama pro sebe, že nechala vlkodlaka aby ji kousl. Byla ale už hodně dlouho na světě a proto nepanikařila, byla až děsivě klidná na to, že mohla během několika hodin zemřít. Kdyby byla mladší, nechala by se ovládnout strachem a zoufalstvím, nevěděla by jak se s touhle situací vypořádat, ale teď když měla krev vlkodlaka, věděla že stačé najít čarodějnici a přesvědčit ji, aby pomohla. Ačkoli neměli čarodějky přílišný důvod k tomu, pomáhat temným bytostem jako byla ona, za informace ba užitky pro ně, byly schopné domluvit výměny a pomoc, někdy i rady, které mohly být užitečné. V další chvilce se otočí na Kaela a pousměje se, věděla kde jendu čarodějku najít, nebylo by to porpvé co ji navštívila a byla dokonce vstřícná, takže věřila tomu že bude v pořádku. Začínala se dostavovat lehká únava, ale potlačila ji někam do ústraní a když se chtěla rozejít, zarazila se. Ani neodpověděla Kaelovi, který... tam stál s naprosto nepřítomným výrazem, jako kdyby právě putoval v minulosti. Ten pohled ji něco připomněl, když najednou promluvil, že v lese kdysi bývala nějaká upírka. Chvilku neskrývá překvapení a potom se s rukou u pusy zasměje.
"Máš pravdu, jednu která tam žije znám, je poměrně hodná ale není radno sis ní zahrávat. Když se ji někdo pokusí oklamat, těžce na to doplatí," dá vědět svůj souhlas a zakroutí hlavou, když ji chtěl Kael podepřít. Zvládne to, ještě není natolik slabá aby nemohla chodit, jenom ji zmátl ten rychlý postup jedu, ale nebylo čemu se divit. Byl blízko srdce a na místě, kde jakýkoli postup jedu, vystřeloval bolest snad do celého těla. Nebylo to ale nic oproti bolesti, když přícházela o svou pravou ruku nebo když schytala několik ošklivých ran v podsvětí a u jezera.
"Tak... pojďme, tedy pokud nemáš jinou cestu a plány, k čarodějce trefím i sama," usměje se, ačkoli by byla tak nějak ráda, kdyby tam nešla sama. Přece jenom ani ona nebyla všemocná a mohlo se po cestě cokoli zvrtnout.

"Neměla to být urážka," zasměje se na Kaela a potom se zhluboka nadechne. Rána na rameni ji neskutečně pálela a cítila jak se jed v jejím těle rozšiřuje, což nebyla ani trochu dobrá zpráva. Pevně sevřela lahvičku s krví v ruce a pomalu se rozešla z města pryč. Kael s ní okamžitě srovnal krok, potěšilo jí to, nebyla si jistá jestli by k čarodějce došla sama, ale byla příliš pyšná na to aby to přiznala. Něco bylo jinak, jed v jejím těle sílil rychleji než by měl, trochu se začala obávat a proto přidala po deseti minutách chůze na rychlosti.
"Alespoň někdo ty zásady má, takových už je dneska málo, ačkoli nevím co by jsi z mé smrti měl," pronese po cestě a zadívá se na úplněk nad městem, netrvalo to moc dlouho, než se dostali z ulic a zahlédla před sebou mohutný tmavý les. Trochu zabědovala, protože neměla ponětí jak hluboko ta čarodějnice žila, pouze měla pocit, že si pamatuje část lesa, ale bylo to až daleko za jezerem. Možná tak hodina, dvě hodiny cesty pokud budou mít štěstí a neztratí se. Znovu se otočila na svého společníka a pousmála se pro trochu sebevědomí pro sebe, chtěla nadávat, má mít několik hodin než začne pociťovat nějaké slabosti, ale slabost cítila už teď, v celém těle. Mohlo to být způsobené tím, že nemá ruku? Že je její tělo oslabené? Přemýšlela a u toho se dokonce několikrát zamračila, lahvičku stále svírala v ruce a když vykročili do tmavého lesa, ohlédla se kolem. Doufala, že po cestě nenarazí na nějaké problémy, protože to by bylo to poslední co by poloviční anděl a umírající upírka potřebovala...