Cora + Lauree

"Tak to máš teda šťastie." Pousmejem sa a prikývnem jej. "Ako môžeš zabudnúť na víno? Že sa nehanbíš zabudnúť na najlepší nápoj. Jasné chápem za to ja si dám." Pousmejem sa a objednám si víno. Aj keď by som miešať nemala ale dostala som na víno chuť. "Ano to mám a nechcem kričať ale asi je to ten pravý." Pousmejem sa a zaklopala som si o stôl aby som to nezakrýkla.

*Zasmála se, když si Cora s chutí objednala další sklenku a k tomu ještě víno (myšleno, to další pití).* Pozor ať se ti to nevymstí, nejen to s tím vínem, ale i s muži. Nikdy nevíš, Ezekiel...zvláštní jméno. *Zamslela se.* Ale pokud jsi šťastná, doufám, že vám to vyjde. Není nic lepšího než štěstí přítelkyně. *Nastavila sklenku, aby si s ní na toto připila. V hloubi duše ale trochu žárlila, znala ji jen chvíli, ale i přes to...byla sobecká. Její lstivá polovička se začínala činit a Laureen napadaly věci typu "svedu ji a zapomene" nebo "kdybyhc ji vzala k sobě, určitě by svůj závěr přehodnotila, užívat si života, to musí." Nic z toho ale nevyslovila nahlas.*

Pousmejem sa a prikývnem. "Neboj sa jeden pohárik vína neublíži. A ja viem už som sa raz sklamala v mužoch tak dúfam že toto vyjde a nič sa nestane. Lebo ak sa aj toto pokazí tak potom už ostanem navždy sama. To ano má zvláštne meno." Pousmejem sa a potom mi donesie víno a ja sa napijem. "Ano som šťastná. A ďakujem." Pousmejem sa a ťuknem si s ňou a potom si s ňou pripijem. "Ale neboj sa tá výstava stále platí. Už sa neviem dočkať kedy tam pôjdeme." Pousmejem sa a znova sa napijem vína a zatiaľ mi nič nebolo. Čo som bola rada pretože by som sa nerada opila.

*Usmála se.* S tou vernisáží počítám, i kdybys měla mít svatbu, unesu tě a odnesu tam. *Lehce vyplázla jazyk. Její sklenka byla skoro prázdná, ale novou neobjednávala.* Další si už nedám, dobře? Zítra musím mít čistou mysl, dělám práci i pro další studia.

Zasmejem sa nad tým. "Tak únos by sa mi páčil. A aspoň by som mala na sebe šaty a bola by som upravená takže by to bolo ideálne. Ale myslím si že je ešte na svadbu skoro. Aj keď nikdy nehovor nikdy." Pousmejem sa "Jasné v poriadku. Ja ťa nenútim. Dobre. Takže už chceš ísť pomaly domov?" Opýtam sa a potom vypijem víno a pozriem sa na ňu.

To doufamze je brzo, nerada bych tak rychle, jako jsem kamosku ziskala, zase ztratila. Byt vdana musi bejt jak otroctvi. *Zasmala se a dopila.* Ano, muzeme pomalu vyrazit. Hlavne si nezapominej mazat muj vytvor. A nespot se moc, jinak muzes mit v te kuzi nejaky infekce. *Mrkla na ni.*

"Jasné že je skoro. Ale do budúcna isto by som chcela svadbu. Ale teraz je to vážne skoro. Prosím ťa o mňa neprídeš aby keby som sa vydala. Budeme stále kamarátky to sľubujem." Pousmejem sa a myknem plecami. "Ja by som netvrdila že je manželstvo otroctvo." Poviem a potom sa postavím a oblečiem si bundu. "Dobre nezabudnem a budem si dávať pozor. Neboj sa." Pousmejem sa a potom som šla k baru a zaplatila som za nás obe. Potom som vyšla z baru a vonku som počkala na ňu.

*nevhala si otazky na pozdeji, nechala Coru odejit a sama si dosla pro bundu, oblekla se a dosla ven.* Proc myslis, ze to neni otroctvi? Zenska musi prat, varit, uklizet, zehlit...chlap si vali sunky. Alespon tak mi to babicka vzdyckx rikala.

Pozriem sa na ňu a pousmejem sa. "To síce ano ale má to svoje výhody. Môžeš donútiť chlapa aby to aj on robil inak nedostane odmenu. Vieš ako to myslím. A myslím si že Ezekiel by spravil všetko aby dostal to čo chce." Pousmejem sa. "Tak a teraz kam pôjdeme? K tebe alebo ku mne?" Opýtam sa a sledovala som ju lebo som nevedela kam chce ísť. Vedela som že musí zajtra do roboty veď aj ja ale ešte chvíľu môžeme byť spolu.

Heh, muzi, jejich mozecek, ktery v tom lepsim pripade meri patnact centaku, a to hodne chlapum prilepsuju, je vazne ovlada jako ovcak ovecky. *Zasmala se, nechtela nikoho urazit, ale bylo to tak. Laureen to vedela moc dobre, vsak uz kde koho dokazala donutit neco udelat za vidinou sexu.* Pujdemw k tobe, doprovodim te a pak pujdu k sobe, tohle mesto neni tak obrovske, abych se musela bat. V nejhorsim si cestu domu vybojuju. Zuby mam ostre dost. *Vydala se na cestu, ale po trech krocich zastavila.* Kudy?

Nad tým čo povedala o mužoch som sa musela zasmiať. "Tak týmto si trafila klinček po hlave. Ešte šťastie že my ženy sme úplné iné ako muži. To by vyzeralo ak by sme boli rovnaké ako oni." Pousmejem sa a potom prikývnem. "Dobre a pôjdeš aj ku mne dnu alebo pôjdeš rovno domov?" Opýtam sa a pozriem sa na ňu. Vedela som že mesto neni také veľké ale stať sa mohlo všetko. "To teda ani ale stať sa môže všetko. Ja viem že máš ostré zuby ale aj tak by si si mala dávať pozor. A zbytočne neriskovať. Bola by som nerada ak by sa ti niečo." Pousmejem sa a potom sa s ňou vydám ku mne domov.

*Vydala se s Corou, hezky po jejim boku.* Mas doma muze, nebudu rusit, vsak kazdy potrebuje trochu odpocinku. Takze se uvidime zase jindy, kontakt na sebe mame prece. *Usmala se a pokracovala v ceste.* Vazne, nedelej si o me starost, zbytecne budes mit na cele vrasky. Mam z toho pocit, ze me podcenujes. *Usmala se. Myslela to jako zert.*

"Neni to môj muž iba priateľ. A to máš pravdu." Prikývnem a trochu sa pousmejem. "Dobre." Poviem a pomaly sme sa blížili ku mne domov. Našťastie to netrvalo dlho a po chvíľke sme boli pri mojom dome. "Tak a sme tu. A dobre už si nebudem robiť starosti. Tak sa maj." Poviem a potom odomknem dvere a vojdem dnu a dvere zatvorím. Ale nejdem spať. Vyjdem zadnými dverami a premením sa na vlka a bežím do lesa. Potrebovala som sa odreagovať a niečo si zaloviť.

Heh. *Usmála jsem se.* Dobrá, tak teda sladké sny. *Lehce jsem ji objala a políbila na obě tváře, apk jsem se vydala k sobě domů, nebyl žádný problém, nač taky. Doma nikdo a nic, tma a zima. Moje oblíbená kombinace.*

Dobehla som do lesa a stopovala som srnku. Keď som ju vystopovala tak som sa rozbehla za ňou a podarilo sa mi ju chytiť. Spokojne sa do nej zahryznem a začnem jesť. Keď som ju zjedla tak som sa vydala domov. Doma som sa premenila na človeka a išla som do kúpelky a umyla som sa. Potom som šla do obývačky a pustila som si telku a dívala som sa na telku. Spať sa mi ešte nechcelo.