Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    9. Vánoční úkol

    Admin
    Admin
    Admin

    Posts : 201
    Join date : 26. 04. 17

    9. Vánoční úkol Empty 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Admin za 26/12/2017, 23:46

    V předposledním úkolu bychom vaši fantazii chtěli popostrčit spíše do temných zákoutí.
    Protože ne vždy se všechno daří, bude se nyní všechno jen kazit.

    Rády bychom viděli, jak si umíte poradit s úkolem být pesimističtí.
    Proto popište Vánoce, které se vůbec nepodobají těm vysněným, které vaše postava nedočkavě vyhlížela celý rok.
    Na co sáhne, to se pokazí.
    Ale nebojte, Nakonec zjistí, že to byla jen ošklivá noční můra.
    I tak však pište, jako by se to opravdu dělo. Vžijte se do rolí a zapomeňte na svět kole vás.
    Minimum je pro tento úkol 25 řádků.

    santa santa santa  Hodně-tedy "žádné" štětí!  santa santa santa
    Aelin
    Aelin

    Posts : 239
    Join date : 09. 12. 17

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Aelin za 28/12/2017, 10:27

    Konečně nastal Štědrý den! A já byla sama. Matka mě opustila a otce jsem nenašla. Probrala jsem se, ale vůbec mi nebylo do smíchu. Místo toho jsem smutně koukala na fotku, kde jsme se usmívaly, já s matkou u vánočního stromečku. Po tváři mi stekla slza. Neotřela jsem ji. Nechala jsem ji stéct až k polštáři. Po hodině mě z postele už vyhnalo kručení žaludku. Šla jsem si tedy opláchnout obličej, ale netekla voda. Bůh ví proč, ale prostě netekla. Alespoň jsem se tedy učesala. No ale při tom jsem rozbila hřeben. Dnes jsem si vstala špatnou nohou. Nasnídala jsem se suchého rohlíku, abych se vyvarovala dalších katastrof a pak jsem usoudila, že lepší než sedět tady na zadku bude, když se půjdu projít. Nebudu alespoň přemýšlet nad tím, že jsem sama. 
     Znělo to jako dobrý plán a tak jsme se konečně za dnešek pousmála a šla se teple obléct. Pak jsem už vyrazila ven. Když se sbíhala posledních pár schodů, najednou jsem zakopla a vzala ty poslední po zadku, tedy přesněji po zádech. Ne, že by jich bylo moc, ale bolelo to hrozně. Vstala jsem, oklepala se a doufala, že už to nebude tak špatný. Ale co se nestalo? Venku jsem viděla jen samé šťastné páry nebo celé rodiny. Což mi ještě víc připomnělo, jak jsem sama. Rozbrečela jsem se a utekla, ne na náměstí, kam jsem původně mířila, ale ven, pryč z města. Pryč od všeho, co by mi mohlo připomínat samotu. Nenáviděla jsem ji! Nenáviděla jsem samotu a přesto jsem byla odkázaná v ní žít, dokud nenajdu otce. Když jsem utekla od mamky, myslela jsem že otce najdu do týdne. Ale ne. 
     Doběhla jsem až na louku za městem. Ta mě přivedla na lepší myšlenky. Potkala jsme přeci Thomase! Mám kamaráda a můžu za ním jít! Usmála jsem se nadšeně a otřela si rychle slzy. Hned jsem vyrazila za Thomasem k němu domů. Nejdřív jsem se v lese trochu ztratila a už jsem propadala panice, ale naštěstí jsem Thomasův dům našla. *Že by se karta obrátila?* Napadlo mě, ale rychle jsem to zaklepala o zub. Po pár minutách jsem však zjistila, že to asi nestačilo. Thomas totiž nebyl doma a měl všude zamčeno. Dneska bych se opravdu prohlásila klidně za toho největšího smolaře na světě! Snažila jsem se zadržet slzy, ale nešlo to. Pocit samoty a panika zvítězili. Smutně jsem se tedy odšourala někam pryč do lesa, kde jsem to neznala a tam jsem si jen lehla a schoulila se do klubíčka. Vzdala jsem to a zůstala tam.
     V tu chvíli jsem se prudce probrala a vyletěla do sedu. Zjistila, že to celé byl jen sen. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to celé byla jen ošklivá noční můra a nic z toho se nestalo. Srdce mi nejdřív bylo jako o život, než jsem se uklidnila a to nejen tím že jsem se podívala na kalendář abych se přesvědčila, že do Vánoc mám ještě jeden den. Lehla jsem si zase do postele a přikryla se peřinou. *Byl to jen sen.* Prolétlo mi hlavou a tak jsem s pohledem na hodiny, které mi prozradily, že je hluboká noc, jsem zase usínala spokojeným, blaženým spánkem, který už naštěstí nerušila žádná noční můra.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Laureen
    Laureen

    Posts : 217
    Join date : 06. 01. 18

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Laureen za 7/1/2018, 17:17

    Tento rok sama, hledám nový byt, dnes se mám vystěhovat ze svého ateliéru. Blbý podnájem, kdybych si ho tehdy koupila, jsem na tom lépe. Balila jsem kufry, mám jet k babičce, na venkov, zase. Všechny moje boty se mi ani nevejdou do krabic. Musím se několika párů zbavit, nechat je v úschově, nebo je dát do práce.....ah ano, práce, i z té mne minulý týden vyhodili. Šťastné a veselé vánoce! Přesně tak, přesně tak to chci no, tohle jsem si přála. "Jak já tohle období nenávidím." Co teď mám dělat, co si mám počít? Však není ani čas, kdy jezdí vlaky. Musím si za poslední peníze vzít taxi. Už mám sbaleno a to je teprve deset dopoledne, normálně v tuto dobu, o štědrý den, přicházím domů. Nasedám do taxíku, kontroluji vše, kufry, tašky, kabelka, ok, vše sedí. Jedeme z města, vidím, jak si lidé mění dárky u cesty, jak se vrací z ranní procházky, připravují stromky. Cesta utíká ryhcle, taxikář se s tím nesere, však chce být taky s rodinou. Z ničeho nic se ozývá rána a taxikář začne naávat cizí řečí. Rumunština? Nebo Srbština, přesný dialekt nepoznávám, ale zdá se mi to jako slovanský jazyk. Vychází z taxíků a naznačuje mi, abych vystoupila. Obcházíme auto, píchlá pneumatika. Podává mi nářadí a začíná práce s heverem. Máme zpoždění, měla jsem tam být na oběd a už tu hodinu trčíme a měníme gumu. Komické, zkoušíme každý klíč a každou matku zvlášť, jelikož to chce mít pořádně, ano, pořádně by to bylo, kdyby se nic nestalo. ah konečně! Dvě hodiny a pokračujeme v cestě, museli jsme vyložit a znovu naložit kufry a tašky, vyměnit pneumatiky a zničenou narvat do kufru a pak tam zase dát tašky, to už jsem seděla v teple auta. Zbylá hodina cesty utíkala pomalu, padla mlha, bylo už po obedě, nakonec mě vyhodil na okraji vesnice. Vážně? Mám kozačky na klínku a ty mě vyhodíš už tady, protože spěcháš domů? Přistěhovalče línej! Nadávala jsem si v mysli a táhla tašky vesnicí. Po další půl hodině jsem dorazila domů. Babička nemá mobil, jinak bych jí už volala. Což mi připomíná, že musím tweetnout vše, co s emi dnes děje, někdo z toho udělá tragikomedii. Zvoním na zvonek, 6x, to je počet, díky kterému babi ví, že jsme to já a ne podvodník, co prodává hrnce. Otevírá pomalu, však je už stará. Vcházíma  líbám ji na obě tváře. Pomáhá mi s taškou, oprašuje mi sníh z kabátu. Ani jsem si nevšimla, že sněžilo. Společně jíme a připravujeme můj pokoj, je plný starých krámů, jako nějaké panoptikum. Měla to vyházet a udělat si tu z toho dílnu na šití. Objevuji fotky rodičů. Ah ano, přesně tohle jsem nutně "potřebovala" k dokonalým svátkům. Zbytek dne byl vcelku v pohodě, nicméně při přípravě vánoční večeře jsme se trochu chytili. Babička by ráda rybu, ale já jsem nakoupila hromady hovězího a chci tatarák..vždycky jím tatarák a ona se mně vždy snaží ovládat. Neunesla jsem to a nechala ji tam samotnou, šla jsem se ve své vlčí podobě probehnout ven. Zardousila jsem srnu a sežala její vnitřnosti. Proč? Ani nevím, proč to dělám...zbytek jsem nechala svým druhům, které jsem vytím přivolala. Vrátila jsem se až na večeři. Vešla jsem omotaná v županu do domu, župan jsem si předem schovala před domem. Rozhlédla jsem se a šla se vykoupat, slyšela jsem praskání krbu a oleje na pánvi. Vykoupala jsem se a sešla do přízemí pomoct babičce s jídlem. Najedly jsme se a došlo na dárky. Ten můj....ten můj zůstal u silnice, kde jsme přezouvaly pneumatiku...měla jsem sto chutí si dát pěstí, nicméně od babičky jsem dostala fotku s rodiči. Moc radosti mit o neudělalo. Nějak jsme to přežily, alespoň pro tentokrát se bez pořádných vánoc obejdeme. Vím, že to vše myslela dobře. Uložily jsme se ke spánku a druhý den ráno jsem se vzbudila do ledového domu. Přišel mi nějka prázdný, neslyšela jsem praskání krbu, ani jsem necítila babiččinu vůni v obýváku. Šla jsem se podívat do její ložnice. Pomalu jsem otevřela dveře a zadívala se k posteli. Ležela tam tak klidně. Krásná stará paní...klidná a....*Mrtvá....* Vydechla jsem se slzami v očích...

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Khora za 8/1/2018, 11:16

    Netušila jsem jak obtížné bude upéct trochu cukroví na vánoce. Nechtěla jsem ho moc, jenom pár kousků od každého hlavně pro mě a Nathaniela. Ne že by se z toho tedy najedl ale přece jenom ochutnat mohl ne? Ale ať jsem se snažila jak jsem chtěla, dneska mi štěstí prostě nepřálo. Jsem dobrá kuchařka, vždycky jsem byla tak proč se mi najednou všechno láme? Přišla jsem si dneska jak prokletá, vůbec nic se mi nedařilo a na co jsem sáhla, to jsem ještě zničila. Nathaniel nebyl doma, poslala jsem ho aby sehnal nějakého pořádného kapra, kterého bychom si společně mohli dát na večeři. Upíři naštěstí jíst mohli, no místo vína dostane krev na štědrovečerní stolek. Mě to nevadilo a on určitě nebude protestovat. Budou to zajímavé vánoce, to jsem si rozhodně myslela. Zhluboka se nadechnu a v tu chvíli si uvědomím že mám v troubě další várku cukroví. Okamžitě jsem k ní doběhla, ale když jsme vytahovala plech stihla jsem se nejenom hezky popálit, ale také jsem to spálila! Místo voňavých a překrásných rohlíčků z lineckého těsta, jsem měla skoro až černé uhlíky. I když jsem se snažila zbytek nějak zachránit, rozpadly se mi v ruce a rozpůlily. A jíst už se vůbec nedaly! Začala jsem být z dnešního dne unavená a to bylo teprve ráno. Zklamání mě přepadlo při pohledu na jednu misku plnou cukroví, které se jakž takž dalo použít. Netřeba říkat, že takhle jsem si to vůbec nepředstavovala. Zklamaně po sobě uklidím kuchyň a rozhodnu se vytřít ten bordel, co jsem po sobě udělala. A když bylo zameteno, uklizeno a vypadalo to dobře, rozhodla jsem se pro zdobení vánočního stromečku. Byla jsem ráda že alespoň ten Nate sehnal bez sebemenších potíží. Rychle jsem se vydala do sklepa pro nějaké ozdobičky. Chvíli mi trvalo, než jsem je našla a musela jsem přestavět kompletně celý sklep abych se k těm krabicím dostala. Nepamatuji si že bych je dávala tak daleko, vždy jsem si myslela že je mám nachystané hned na zemi u formiček. Ale zdání klame, nakonec jsem si bedny odnesla po schodech nahoru a položila vedle stromečku. Okamžitě jsem se v nich začala přehrabovat a třídit barvičky, které jsem hodlala použít na výzdobu aby to vypadalo krásně a ladilo k sobě. Těšila jsem se a byla jsem nadšená, vánoce jsem měla opravdu ráda. Navíc když mi teď Nate oznámil že skončil s prací žoldáka aby se mi mohl věnovat a užít si svátky po mém boku, co víc jsem si mohla přát? Byla jsem šťastná, čert vezmi spálené cukroví, to mi určitě odpustí. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodla pro fialovou barvu ozdob a tak jsem se pustila do zdobení stromečku. Pověsila jsem několik vánočních ozdob na stromeček a natáhla se pro další. Vypadalo to dobře, vybrala jsem nejenom hezké ozdoby ale ladila k nim i kolekce čokolád, kterou jsem vybrala. S opatrností jsem pověsila vánoční hvězdu na vrcholek stromku a odebrala se k další krabici. Jenže najednou se ozvala rána a když jsem se otočila, viděla jsem jak se fialová hvězdička tříští o podlahu našeho obýváku.
    "To né... ne," vydechnu a smutně se zadívám na střepy, které po vánoční ozdobě zůstaly. Nuceně jsem se odebrala do kuchyně pro smetáček a zohnula se abych vánoční hvězdu zametla, což jsem také udělala. Jenže když jsem se vracela zpátky do kuchyně a chtěla jsem překročit krabici s ozdobami, šmikla se mi noha a já se svalila přímo na krabice. Bolelo to a tak jsem se syknutím zůstala ležet na krabicích, které se pod mou váhou slisovaly a už vůbec jsem neměla odvahu na ně kouknout. Ač jsem chtěla nebo ne, posbírala jsem se a koukla na pomačkané krabice, v nichž byly všechny ozdůbky rozbité. Jen jedna jediná skleněná byla vcelku a dívala se na mě tak provinile. Měla jsem strach na ni vůbec sáhnout a tak jsem krabice jenom odsunula pod okno a už na ně nesahala. Chvíli jsem posmutněle hleděla z okna, ruce složené na prsou a bylo mi do pláče. Pár slz se mi pokusilo protlačit do koutků ale zahnala jsem je. Nebudu tady přece brečet jenom protože mi dneska nic nejde. Smutek mě neopustil ani po deseti minutých a tak jsem zoufale uklidila tu spoušť co jsem po sobě zanechala a přemýšlela co udělám místo vánoční hvězdy. Když jsem dostala nápad, vyrazila jsem pro stuhu ale našla jsem jenom vánoční světélka, které jsem se rozhodla pověsit na domek zvenčí a vevnitř na okna, které už byly zdobené vločkami dělanými z papírů. Ale když jsem chystala světélka a konečně je měla po stranách střechy a na oknech uvnitř v baráku, přišla ta nejhorší část, zjistit jestli svítí. A když jsem zapnula světélka, na malý moment se domeček rozzářil všemi barvami, ale hned na to pozhasínal. Uvnitř svítili žárovky bez sebemenších problémů ale u venkovních, možná... možná nějaká žárovička vyzkratovala? Smutně jsem se odebrala abych žárovky zkontrolovala, jednu podruhé a když jsem konečně našla ty špatné, zjistila jsem že nemám náhradní. Rychle jsem se tedy oblékla, hodila na sebe kabát a vyběhla do města abych sehnala stuhu a nějaké náhradní žárovičky. Pár obchodů jsem našla ale neměli tam ani jednu jedinou věc a velikost co jsem sháněla. Už jsem po obchodech lítala pár hodin a začínala jsem být z toho zoufalá, večer se blížil a já si byla jistá, že Nathaniel už bude doma nebo jsem si to alespoň myslela. Doufala jsem že má o dost lepší den než já, přála jsem mu to. Když už se zdálo že nic neseženu, zaujmul mě jeden malý obchůdek, do kterého jsem zabloudila jako k poslední možnosti a k mému překvapení jsem tam našla jak hledanou barvu stuhy tak dokonce žárovičky, kterých jsem vzala raději víc. Okamžitě jsem upalovala domů a nachystala jsem žárovičky na stůl do plátěné misky a uvázala velkou fialovou mašličku a hvězdu ze stuhy co jsem koupila. Trochu napjatě jsem se zadívala na vánoční stromeček a když odbila sedmá hodina večer, zaslechla jsem jak Nate dorazil domů. Láskyplně jsem ho přivítala u dveří a sdělila mu svůj špatný den. Světélka jsem raději nechala na něm a ozdobení vánočního stromečku taky, už jsem nechtěla na nic sahat a tak jsem zbytek večera hodlala nechat na něm. Jenže když jsme společně porcovali kapra, ozvalo se řinčení mobilu. Jeho mobilu a tak to neochotně zvedl. Zaslechla jsem ženský hlas ale rozhodla jsem se to nechat být, jenom jsem na moment odběhla do obýváku pro trochu cukroví a když jsem se vrátila nabídla jsem jednu Natemu. Jeho výraz byl poněkud zvláštní, mračil se a vypadalo to, že mi hodlá sdělit něco nepěkného. Chvíli jsem na něj napjatě koukala, když mě uchopil za ramena a upřeně se mi zahleděl do očí.
    "Volal mi jeden známý, nemůžu ti to teď vysvětlit, ale musím ihned jít. Bohužel se to nedá odložit, uděláme si vánoce až se vrátím, říkal že to bude tak za hodinku ano? Miluji tě," vydechne s polibkem na čelo a zmizí ve vchodových dveřích. Pomaličku jsem se otočila na dveře, na kterých zůstal můj pohled stát. Zhluboka se nadechnu a posadím se na židličku.
    "Tak jeden známý," vydechnu smutně a dám se do dělání večeře, kterou nechal rozdělanou. Když jsem měla hotovo, posadila jsem se na gauč a výjimečně si pustila televizi. Seděla jsem u nich dalších pár hodin a čekala kdy Nate přijde ale nepřicházel... Už jsem netrpělivě klepala nohou o podlahu a s odbytím půlnoci jsem se naštvaně odebrala do kuchyně, kde jsem se posadila a rozsvítila si voňavou svíčku. Na malý moment mě přepadla slabost, složila jsem hlavu do dlaní a rozplakala se. Takhle jsem si vánoční večer nepředstavovala. Ani trochu se mi nelíbil a bez Nathaniela ztrácel ten pravý smysl. Zoufale jsem tam brečela tak dlouho, až jsem usnula. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem ve své posteli. Probudilo mě řinčení budíku, na kterém byla poznámka: "Dneska je den vánoční." Nějakou chvíli jsem na to nechápavě koukala, než jsem seběhla dolů a u okna jsem zahlédla Nathaniela, který zrovna věšel vánoční řetěz na záclony. Překvapeně jsem zamrkala když ke mě došel, objal mě kolem pasu a s polibkem mi popřál krásné ráno vánoční. Stromeček stál v rohu neozdobený a těsto bylo vytažené na kuchyňské lince. Ah, takže to byl všechno jenom zlý sen. Když jsem se z té skutečnosti vzpamatovala, s polibkem jsem ho málem umačkala v objetí a vrhla se spolu s ním na výzdobu, pečení a zdobení. Musela jsem přiznat, že mi to dneska šlo o dost lépe než v mém snu a víte co? Byla jsem za to neskonale šťastná.

    //Schváleno administrátorem, 
    Mirys
    Sangmin
    Sangmin

    Posts : 243
    Join date : 08. 06. 17

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sangmin za 9/1/2018, 17:54

    Píp píp píp píp píp…. ,,Co je?!“ vyjekl jsem a švihl polštářem po tom otravném zvuku. Ozval se hluk, a když jsem vyletěl do sedu, všiml jsem si, že je na zemi totálně rozložený budík. Bezva, rozbil jsem si budík, nevím, proč jsem si ho kupoval. Aish Sangmine! Zabručel jsem nespokojeně, měl jsem divnou náladu a chtěl jsem ji nějak zlepšit. Vydal jsem se do koupelny, ale měl jsem ještě slepené oči. Zíval jsem po každém kroku a pak jsem naboural do dveří. ,,Dveře mají kliku, pitomče,“ zahudral jsem sám pro sebe a potřásl hlavou. Potřebuju studenou sprchu, hned. Povzdechl jsem si, ale otevřel si dveře a vyšel na chodbu, kdy jsem se rozhlédl kolem sebe. ,,Chinminnie?! Lásko!“ zavolal jsem, ale nic se neozvalo. Podíval jsem se za sebe. Když nebyl v posteli se mnou, kde tedy je? Smutně jsem si povzdechl a šel nakonec do koupelny, kdy jsem se svlékl a nachystal si oblečení na celý dnešní den. Pořádně jsem si zívl a protáhl se. Zalezl jsem do sprchového koutu, kde jsem si vytáhl hlavici sprchy a pustil si vodu. ,,Áááááá!!!“ zaječel jsem, když na moji pokožku začala stékat totálně ledová voda! Dobře, chtěl jsem ledovou vodu, ale ne takhle! Rychle jsem vypl vodu a oklepal se. Dobře, možná mě to trochu probudilo, ale tohle… argh, proč je svět tak nespravedlivý! Zakňučel jsem nespokojeně, ale tentokrát pustil vodu opatrně, nastavil si tam přijatelnou teplotu a osprchoval se. Jo, takhle by to šlo, ještě chvilku... Ale ne, měl bych jít. Vypl jsem vodu a vylezl ven ze sprchy, kdy jsem se otřel a oblékl. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. ,,Ty tedy vypadáš, vrabčáku,“ poznamenal jsem s úšklebkem, vzal si fén a hřeben, kdy jsem se vyfénoval a učesal. Mhm, to by bylo lepší. Kývl jsem s úsměvem a šel z koupelny dolů do kuchyně, kde jsem si vzal toastový chleba a dal ho do toustovače, kdy jsem se podíval do kalendáře.
    ,,Do prdele!“ vykulil jsem oči a sledoval ta dvě zlověstná čísla. Ono… ono je 24.?! Dělá si tady někdo ze mě dobrý den?! Doufám, že jo! Vytáhl jsem z kapes mobil, kdy jsem se podíval na datum a… ,,Né! Do háje! Sakra! Já nic nemám… nemám dárky!“ začal jsem panikařit a z toustovače se začalo kouřit. Vykulil jsem oči a rychle vytáhl přístroj z elektriky. Nezapomnělo mi to dát menší pecku! ,,Aish ty jeden…“ zavrčel jsem a praštil s toustovačem o zeď, kdy… ,,Proč musím dneska všechno ničit? Sakra… sakra… co s tebou je, zajdi si k psychoušovi, snad ti pomůže,“ promluvil jsem sám k sobě, zase, asi zcvoknu. Ještě že tu není Chin, nevím, co by na to řekl. Povzdechl jsem si, vytáhl černé toasty a vyhodil je. Vyhodil jsem i toustovač a vzal si černý svetr, šálu, kabát a rukavice, které měly na všech palcích díry. ,,Tady jsou snad myši nebo co,“ zahučel jsem, ale ještě si vzal klapky na uši a vyšel ven z baráku, kdy jsem za sebou zabouchl. Vzpomněl jsem si na to, že jsem si mohl já chytrák vzít peněženku.
    Otočil jsem se, abych se mohl vrátit, ale dveře byly zamčené! A já byl bez klíčů! No to si dělají ti nahoře ze mě srandu! Chinmin mě určitě teď sleduje, pokud není ve městě. Sakra… do háje… jsem v… lálá! Dobře, dobře, nevím, co se to se mou dneska děje, ale je to úplně nespravedlivé, celý svět je nespravedlivý, nemám rád Vánoce, jsou jen komerční, takže vyrobím Chinovi něco nádherného! Jo! Ale co. Vydechl jsem, otočil se a rozešel se pryč z pozemku. Ani hřebce jsem neviděl, ta potvora černá na mě určitě taky kašle.
    Dal jsem si ruce do kapes a rozhlížel se kolem sebe. Co bych mohl vzít Chinminovi. Mohl bych se podívat na vánoční trhy. Třeba… hele, nechceš udělat to, co si myslím, že ne? Nemám vánoční dárek a na trzích toho je tři sta padesát tisíc! No, tolik asi ne hele, to tě zklamu. To je jedno! Promnul jsem si zátylek a šel rovnou na náměstí, kdy jsem si dal přes hlavu kapuci a sáhl si do kapes, kdy jsem vytáhl amulet a obyčejný kámen. Něco mě napadlo. Šibalsky jsem se usmál a podíval se kolem sebe, ale zastavil se za jedním stánkem, kdy jsem si prohlédl kámen, ale sevřel ho v ruce s amuletem a skrz škvíry mezi prsty nalil do pěsti jeden lektvar. Pronesl jsem menší kouzlo a po chvilce jsem otevřel pěst, kdy se v mé ruce objevil velký zlatý peníz!
    ,,Bezva… jsem to ale hlava,“ usmál jsem se spokojeně a přikápl ještě jednu kapičku zákeřného lektvaru, kdy jsem uklidil věci a šel k jednomu stánkaři. ,,Co to bude?“ usmál se, kdy jsem pokrčil rameny a podíval se po jeho výrobcích. No, ne že by to bylo něco extra všechno… ale jeden hrníček fakt vypadal božsky! ,,Tenhle je krásný, zabalte mi jej, prosím,“ usmál jsem se sladce a dal mu minci. ,,Ale pane, ten stojí dva zlaté,“ vydechl. ,,Oh, mám,“ usmál jsem se a začal dělat, že hledám, kdy on kývl a zatím mi to zabalil, kdy si prohlédl zlaťák a pak se trochu chytil stolku. Ušklíbl jsem se, ale rychle se natáhl pro hrnek, ale povedlo se mi jich pár shodit! Do háje!
    Na nic jsem nečekal a dal se do útěku. Slyšel jsem za sebou nadávání, v jednu chvíli jsem letěl k zemi, ale povedlo se mi najít rovnováhu, zachránit hrneček a běžel jsem dál, kdy jsem se schoval v lese. ,,Bezva, Sangmine, tvůj osud je zpečetěn, právě jsi okradl člověka, bezva, tvá duše jde do Pekel!“ zasmál jsem se sám pro sebe a promnul si krk. ,,Jo, nesmím to hlavně říct Chinovi,“ povzdechl jsem si a prohlédl si hrnek. ,,Pro drahou Marušku…“ spatřil jsem najednou nápis! ,,Néééé!“ zaječel jsem a klesl na kolena, kdy jsem švihl hrnečkem o kámen a dal se do vzteklého breku. A v tu chvíli jsem slyšel vrčení…

    ,,Sangie, lásko, probuď se…“ někdo mnou cloumal a já vyletěl do sedu. ,,C-co? Já nic… neudělal!“ vyhrkl jsem a zmateně se podíval kolem sebe. Byl jsem… v ložnici? Vedle mě… Chinmin? ,,Copak?“ zamrkal překvapeně a pohladil mě po tváři. ,,Celou dobu tu ječíš nesmysly a mácháš sebou,“ zamrkal starostlivě a prohlédl si mě. Takže to byl jen špatný sen? ,,Jo… já… jsou dneska Vánoce?“ zeptal jsem se. ,,Ty byly včera,“ zasmál se a políbil mě, kdy jsem vykulil oči. ,,V-včera?“ vyhrkl jsem. ,,Jo, dostal jsem nádherné dárky od tebe a já doufám, že se ti líbily ty moje, ale dušoval jsi mě, že ano,“ zahihňal se. Takže já mu něco koupil? Bezva! ,,Od tebe se mi líbí naprosto všechno,“ zašeptal jsem, přitiskl své rty k těm jeho a ponořil se do hloubky nádherného polibku.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Reina Yoshiko
    Reina Yoshiko

    Posts : 27
    Join date : 18. 11. 17

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Reina Yoshiko za 10/1/2018, 17:57

    Prochází se městem Atreia a žasne nad vší tou výzdobou. Zpočátku je to nádherný den plný slunce a sněhové pokrývky všude kolem. Stromky ozdobené na Náměstí s jedním velmi vysokým, který je jedinečný. Zrovna na něm se nacházejí ty ozdůbky, které předtím sebrala z něčí zahrady a přecpaného miniaturního stromečku. I nějaké balíčky, snad dárky, jsou pod ním.Okamžik potom co před ním stojí, si uvědomí fakt, že to je právě a přesně ten její strom. Zarazí se. Znamená to, že ji někdo obral o její stromek u jejího doupěte v lese co jí poskytuje trochu ochrany před živly, když chce. "Kdo?.." Uteče jí nevěřícně. V hrudi roste klubko strachu co to pro ni znamená. Měla od tamtud nádherný výhled na celé město, z toho svého místa pobytu a nyní ho bude nucena změnit. Tak to vnímá, jako špatnou situaci, až krádež něčeho co ji láká a čemu odolává. Už na město nebude vidět. Všichni kolem ní stále trpí radostí, kterou nedokáže cítit společně s nimi. V tom se znenadání zatáhne a začne velmi silně pršet. Déšť postupně ničí sníh, všechno co jde, rozmáčí. Reina se v tomhle čase prostě nedokáže radovat. Cítí smutek. Odhodlala se jít do města, za bílého dne. Takový risk. A jediné co z toho je, je přijít o vše co sotva zahlédla. Upomene se však aspoň na ty dárky. Vrhne se k nim a chce je křídly hlídat před deštěm, aby se nerozmočili. Nicméně během toho se jí povede zakopnout a zády poté vrazit do stromu s rozevřenými křídly, které vezme útokem velmi silný vítr. S její pomocí ten strom srazí k zemi. *Kruci! Kruci! Proč?!* Sesbírá se, otočí čelem k zemi, aby mohla vstát a shlédne onu spoušť co stomek napáchal. Jak dominový efekt jen bez výdrže předmětů v cestě, aby to přežili a jen se převalili. Stromek kompletně rozhodil zbylé menší stromky kolem, strhal výzdobu a zničil velkou část stánků, které se pod jeho váhou a silou s níž byl stržen, rozpadli. Tolik věcí zničených. "Ještě ty dárky..!" Ohlédne se rychle za sebe. Vůbec si pro to nevšímá změněné atmosféry, kdy místní pokukují hlavně po ní i se svým rozčilením. Dárky. Ano ony dárky začne, že se nad ně postaví s roztaženými křídly, ale s tím k sobě akorát tak přivolá blesk. Uhodí do ní, takže se tam v křečí a bolesti svalí k zemi. Dárky rázem rozmetané. Přežije ten blesk, ale je celá bolavá. To už k ní jsou směřovaná první zlobná slova. Zmoženě se staví na nohy k čemuž už se jen motá. Povšimne si rozzuřených obyvatel města. "Vždyť, vždyť to byla jen... nehoda.. To nebylo úmyslně.. nehoda.." Normálně pod tíhou pocitu viny jenž jí dávají, ztrácí hlas. Z poklidného, až překvapivě výborného dne, který byl plný věcí, o nichž mohla jen snít, se stal rázem její očekávanou realitou. Nadávky na ni tipu, že je jen kazi svět, ničitelka, cizinka, stvůra, monstrum. To vše ji bolí, když to jde i od podobných jedinců, jelikož jsou tam i Elinové. Stejná rasa, ač nemají geny draka. Cítí teď takovou tíseň, protože tomu začátku míru tak bláhově uvěřila. Začne před davem prchat ulicemi pryč, zatímco Atreiští ji popohání, aby jejich město opustila a už se nikdy nevracela. Cestou prochází i panikou z úzkých prostor, jak je její úprk bezhlaví. Neřeší kudy se zrovna žene. Vždyť nedávno dostala ránu bleskem. Každý pohyb ji bolí. svaly maj tendenci vypovídat poslušnost a křídla vleče po zemi. Už jsou dle toho také pomlácena. Cítí se uštvaně, jak tak pokračuje v úprku. Město je pro ni nehorázným bludištěm. Stále se nedostala ven a dav hned v zádech. Občas už po ní někteří háží co se jim nachomýtne pod ruku. Do zad jí tak dopadne zřejmě něco měkkého a šťavnatého. Nezkoumá to. Stala se tu z ní štvaná zvěř na to, aby měla čas zabývat se tím, co to je. Štvanice na ni je bez nekonečná.


    Prudce sebou škubne. Křídly udeří do stěn jeskyně a se srdcem normálně až v krku, jak je poplašená, vyděšená. Není ve městě, ale tam, kde pobývá v okolí města. Okamžitě vyráží ven po čtyřech, aby zkontrolovala bezpečí, zda se tam nežene dav. Nikde nikdo. Vše kolem je naprosto klidné. Nikde déšť, sníh přetrvává, obloha čistá a strom, ten strom. Okamžitě se otočí do leva ke straně, kde má strom být na těsno s jeskyní. Obejde ho, kontroluje. Dokud nezačala s kontrolou, sníh byl čistý a pouze s jejími stopami z večera, kdy ho zdobila, než šla spát a měla onen hrůzný zážitek. "Takže jen zlý sen.. Pouze zlý sen.." Svalí se na kraji jeskyně a rozdýchává to s úlevou. Pocit to byl nádherný. Tak moc ji ten sen tížil.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander

    Sponsored content

    9. Vánoční úkol Empty Re: 9. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 17/10/2019, 03:20