Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    8. Vánoční úkol

    Admin
    Admin
    Admin

    Posts : 201
    Join date : 26. 04. 17

    8. Vánoční úkol Empty 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Admin za 26/12/2017, 23:13

    Jistě se všichni shodneme, že k Vánocům jak mají být patří i vánoční stromeček. A co jiného by mělo zdobit vrcholek, samotnou špičku, než Krásná hvězda.
    I tady v Atrii máme plno vánočních stromků, ale některým z nich se ty překrásné hvězdy ztratily.
    Tedy spíš je vůbec neměli.

    Takže je nyní na Vás, abyste vymysleli příběh, kratší povídku, ale minimální počet řádků je 30, kde popíšete originální nápad, jak vaše postava našla/vyrobila/ukradla/vymyslela/koupila...atd. hvězdu na stromek.
    Takže jako obvykle, popusťte uzdu fantazii a rozvíjejte své charaktery.
    Vaše povídky posílejte sem, ať si je můžou přečíst i ostatní.

    santa santa santa  Jako vždy i teď Vám přejeme hodně štěstí a tvůrčího ducha!  santa santa santa
    Aelin
    Aelin

    Posts : 239
    Join date : 09. 12. 17

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Aelin za 28/12/2017, 10:07

    Probrala jsem se a hned se s nadšením vrhla ke kalendáři, kde jsem odškrtla další den před Vánoci. Zbývá tedy už jen pár dnů než nastane Štědrý den. Ve městě byli všichni už tak týden ponoření do vánoční nálady. K tomu jim samozřejmě dopomohly trhy na náměstí, velký vánoční stromek také na náměstí, výzdoby na pouličních lampách a dobrá nálada. Přešla jsem k oknu a vykoukla na rušné ulice. Vlastně jsem na náměstí ještě nebyla. A to jsem ten vánoční stromek chtěla vidět hned co bude ozdobený. Nějak jsem v zápalu hledání svého otce asi zapomněla. Takže bych to měla ihned napravit!
     Rozzářila jsem se jako slunce a hned jsem se byla opláchnout, vyčistit si zuby, učesat se a tyhle běžné věci. Následně jsem se teple oblékla a pak už mě nemohlo snad nic zastavit. Vyřítila jsem se jako hurikán na ulici a hned jsem zamířila k náměstí. Chvíli mi trvalo, než jsem došla až tam a ještě déle mi trvalo než jsem se probrodila davem lidí až ke stromečku. Ale zvládla jsem to. Byl obrovský a laděný do modro-fialova. Nechyběli na něm ani ozdoby v podobě svítících rampouchů a ty já vždycky zbožňovala! Ten strom mohl být tak deset metrů vysoký přinejmenším, ale já neuměla moc odhadovat, takže vlastně kdo ví? Důležité však bylo, že byl nádherný!
     Prohlížela jsem si ho odspodu, který jsem vlastně viděla nejlépe, a postupovala jsem očima vzhůru. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych mohla roztáhnout křídla a prohlédnout si celý stromeček tam zblízka jako spodek v mé úrovni. No třeba v noci tenhle nápad uskutečním, to se ale ještě s jistotou neví. Pro teď mi muselo stačit jen se dívat s nohama pevně na zemi. Postupovala jsem tedy výš a výš až k vrcholku. Tak jsem se ale hned zarazila. Ten stromeček nemá hvězdu! Jak to, že největší stromeček, pomalu nejdůležitější stromeček pro mě, nemá hvězdu?! Rozhlédla jsem se kolem sebe, ostatní si toho zřejmě nevšímali. Nevadilo jim to, ale mě ano! Vždyť hvězda na vrcholku je snad ta nejdůležitější ozdoba. Zamračila jsem se a rozhlédla se kolem. Když to nenapraví nikdo jiný, musím já. Přeci ten stromeček nenechám bez hvězdy? Ne, to rozhodně ne. Ale počkat - vždyť jsou trhy! Zase jsem se usmála a protlačila se davem ke stánkům.
     "Dobrý den, nemáte ozdoby na stromek?" Zeptala jsem se u prvního, ale odpovědí mi bylo jen zavrtění hlavou a slova: "Promiň maličká." Jen jsem přikývla a šla k dalšímu stánku. Všechny rozhovory vypadaly podobně jako ten první, ale já se nevzdávala. Když nikdo neměl hvězdu na vrcholek, budu ji muset vyrobit sama! Ale nějakou aby vydržela.
     Takže jsem zase zamířila domů, tedy do svého pokojíku na intru. Na prvním stupni jsem se naučila háčkovat a vyrobit hvězdu jako návlek na polštářek nemůže být tak těžký. Udělám prostě dvě hvězdy a pak je spojím. Jak jsem si to vymyslela tak jsem i udělala. Jenže co se nestalo? Zabrala jsem se do toho háčkování tolik, až jsem se zapomněla koukat, kolik mám příze. Takže mi najednou došla. Obešla jsem spolužačky, zda nemají žlutou přízi, abych hvězdu mohla dokončit a naštěstí pro mě jedna spolužačka měla a dala mi jí, že ona už stejně neháčkuje. Poděkovala jsem jí a už jsem běžela zpět do svého pokoje. Hvězdu jsem dokončila a spojila ji, aby byla jako povlak na polštář. Pak jsem si své dílo prohlédla a pousmála se. Učitelka, která mě háčkovat učila, by asi měla radost. No, ale čím ji teď vycpat? Nenapadlo mě nic jiného, než jeden malý polštář rozpárat a jeho náplní vycpat hvězdu. Stejně se mi moc nelíbil. A tak jsem to i udělala. 
     Když jsem byla hotová, byla venku už tma a hodiny na zdi ukazovaly půl osmou. *To je ještě brzy.* Zamyslela jsem se a po pečlivém uvážení jsem se rozhodla počkat do půlnoci. Bylo mi jasné, že tak dlouho nedokážu zůstat vzhůru a tak jsem se navečeřela a šla rovnou spát, tedy hned po té, co jsem si na půlnoc nařídila budík. Zazvonil přesně a já celá natěšená popadla připravenou hvězdu a otevřela okno. Bude lepší, když budu co nejrychlejší a to budu jen když budu moct létat. Roztáhla jsem tedy svá šedá křídla a přeletěla z intru rovnou k vánočnímu stromečku na náměstí. Venku bylo jen pár opilců a nikdo se nekoukal na oblohu. A u vrcholku stromu jsem taky nebyla moc vidět, tedy kdyby nesvítil tak bych nebyla vidět. Rychle jsem na špičku nasoukala vyráběnou hvězdu a upevnila jí zbylou přízí. Takhle vysoko se rád proháněl vítr, a trochu silnější vítr by bez toho upevnění mohl hvězdu strhnout. Takhle by ale měla vydržet. Jen škoda, že nezáří jako zbytek stromečku. Na druhou stranu, lepší aby měl tuhle špičku než jinou. Jen co jsem byla hotová jsem se zase rychle vrátila zpátky do pokoje a křídla zase schovala. S tím, jestli mě nakonec někdo viděl nebo ne, jsem si nedělala moc starosti, protože jsem myslela jen na to, že teď už je stromeček celý a nechybí mu nic. A Vědět, že jsem k tomu dopomohla i já bylo nadmíru uspokojující.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Laureen
    Laureen

    Posts : 217
    Join date : 06. 01. 18

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Laureen za 7/1/2018, 18:21

    Není tak těžké ozdobit strom, což vo to, ale co takhle ho udělat celý z origami ozdob? Měli jsme v práci takovou zábavu, jelikož o svátky moc lidí nechodilo, tak jsme v adventních týdnech praccovali na origami ozdobách, ať už zvířatech nebo květin, tak na lidech. Používali jsme barevné papíry, lesklé, jakékoliv nám přišli pdo ruku. Hlavně já jsem tvořila ozdoby z účtenek od alkoholu, který jsem si kupovala v baru naproti.
    Protahovala jsem se a počítala jsem účtenky. 99, 100, 101, 102....hmmm, mohl by jich tolik stačit?
    Možná, zkusím to, dostala jsem totiž ten nejtěžší úkol. Vyrobit hvězdu, pořádně velkou, obarvit ji a nacpat do ní žárovky, aby zářila na špičce stromu jako maják. Neochotně jsem sbírala účtenky a návody k užívání léků, které jsme měla doma. Přece nebudu utrácet za papír, když je vodka tak drahá. Začala jsem se skládáním. Hezky roh k rohu, cíp k cípu, rub k rubu, líc i líci...den, dva, tři...nekonečno? Minuty utíkaly tak pomalu, že bych si stačila oholit nohy během jedné z nich a to mi to vždy trvá minimálně minut deset..Konečně! První část hvězdy hotová a to...stojánek, který přesně pasuje na poslední z větviček stromu.
    Všichni říkají, že je to kmen, podle mého je to větev na konci kmenu.
    Tiše jsem skládala a přitom jsem hlavou pokyvovala do rytmu metalové hudby, ah ta sladká hudba, jakoby pohybovala mým tělem. *Keep on digging deep....keep digging deep, keep digging!* Zpívala jsem si najednou a nohou jsem tvrdě dupala do země. Představovala jsem si svalnaté tělo zpěváka, jak se kroutí do rytmu zpěvu a jak se jeho břišní svalstvo napíná při každém afektovaně vysloveném slovu. Ah jak já bych si ho dala k večeři, snídani...obědu a další večeři.
    Ani jsem se nenadála a měla jsem další část hotovou a už jsem ji lepila k té předešlé. Kdy jsem to k sakru udělala? Možná ve chvíli, kdy jsem si v mysli užívala života...během dalších pár minut jsem dokončila další z částí. Ostatní z našeho podniku šli domů, no jasně, jen jděte. Nechte mě tu samotnou, já to přežiju. Strávila jsem v práci ještě nějakou tu hodinu a dodělala svou origami hvězdu, když barva na papíru schnula, nalila jsem si čistého vína - vodku. Zapíjela jsem jí jablečným moštem, ano, mám divné chutě. Když barva zachvla, nasoukala jsem do hvězdy světýlka a rozsvítila ji, předtím jsem do ní ještě udělala malé dírky, aby světlo procházelo skrz. Nakonec jsem hvězdu umístila an vrcholek stromu.
    Druhý den ráno jsem se vzbudila na stole, o lahev vodky chudší, o barvi na tváři, obtisknutou z dlaně  bohatší. Ale hlavní bylo to, že mi hvězdu každý pochválil...
    Sspolečně jsme tedy stromeček dozdobili a spokojeně se usadili ke stolu. Celkem nás tu pracuje asi deset a každý z nich něco přinesl, jen já, jak jinak, zase nic. Vezla jsem se na pohostinnosti ostatních a nacpala se cukrovím a pečivem od ostatních, k tomu všemu jsme měli i vaječňák...moc nemám ráda tyhle sladké cosi, ale tenhle likér jsem si nemohla nechat ujít, čokoláda v něm totiž chutnala stejně jako vzpomínky na mládí na venkově. Zhasnuli jsme stromek a rozsvítili jej až po té, co jsme si rozdali malé dárečky. Já jsme dostala nové jehly na ruční tetování, sama sem každému dala nový skicák a tužky, aby mohli své návrhy zakreslovat do nových sešitů...

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Sangmin
    Sangmin

    Posts : 243
    Join date : 08. 06. 17

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sangmin za 9/1/2018, 22:22

    „Woo sesange ireol suga (ireol suga)
    Woo neomu areumdapjanha (ireol suga)
    mworalkka meoril gullyeobwado
    pyohyeonhagi himdeun geol
    Oh neoraneun myeongjak
    yeojadeurui jeok namjadeurui pyojeok
    neomeul su eomneun byeok seongseureoun wanbyeok

    sinkke gamsahane cheonsaga boyeo
    nunmuri goyeo hallelluya
    cheonsaga boyeo nunmuri goyeo
    gamdongi neomchyeo hallelluya“
    Hrál jsem na klavír a zpíval si. Užíval jsem si celou písničku, kterou jsem si nyní nově napsal. Ach, zněla tak nádherně. Usmíval jsem se nadšeně a pohrával si s tóny. V půlce písničky jsem se zastavil a vzal si propisku. Musel jsem si přepsat tón, nevycházelo mi to. Nadechl jsem se znovu a s úsměvem začal zpívat dál. Kdyby tu byl můj drahoušek, tak řekne, že se mu to líbí. Jemu se líbí totiž všechny moje písničky. Usmál jsem se egoisticky, ale dohrál skladbu a prohlédl si to. Myslím si, že mi ji přijmou! Založil jsem si to do desek s notami a protáhl se s menším zívnutím. Najednou mi zapípal mobil. Překvapeně jsem zamrkal očima a podíval se na něj. Byla to zpráva od Chinmina!
    ,,Ahoj lásko, potřebuji, abys sehnal hvězdu na stromek! Nemohl jsem ji najít v tvém domku a teď jsem odjel na tu stáž! Vrátím se večer a musíme ozdobit stromek! ~ Chinmin“
    ,,Uh, hvězdu?“ zamrkal jsem překvapeně očima a promnul si zátylek. ,,No tak fajn,“ vydechl jsem a odepsal mu, kdy jsem se pak protáhl a zamyšleně se podíval kolem sebe. Měl bych jít. Rozešel jsem se ke kuchyňské lince a vzal si tam klíče a peněženku. Pak jsem šel do verandy, kde jsem se oblékl do svetru, kabátu, obmotal si šálu kolem krku, dal si na hlavu čepici a na ruce rukavice. Vše jsem si dal do kapes a rozešel se ven z domku, kdy jsem za sebou zamkl a pískl. Okamžitě se u mě objevil černý hřebec, kdy jsem se spokojeně usmál a naskočil na jeho hřbet.
    Pak jsem už stiskl holeně a hřebec se rozešel vpřed. Pěkně jsem cítil pod sebou jeho svaly, které se pohybovaly při každém kroku. Přivřel jsem oči a nadechl se. Je tak nádherný den, miluji zimu. Ale na druhou stranu zase ne, protože v zimě je moc zima! To by jeden neřekl, Sangie. Já vím! Ušklíbl jsem se, ale pohladil hřebce po krku a stiskl holeně, kdy se rozklusal a já zůstal sedět na jeho hřbetu, protože jsem neměl žádné vybavení. To je moc zbytečné a my jsme přírodní typy. Ušklíbl jsem se, ale brzy jsme dojeli více do centra města. Musel jsem sesednout, kdy jsem šel před vraníkem, který zvědavě hleděl do výloh.
    ,,Tam není nic pro tebe,“ poznamenal jsem k němu se zašklebením a štípl ho do pysků, kdy on zafrkal a ohrnul je, kdy to vypadalo, že se směje. Zašklebil jsem se, ale dal si ruce do kapes a díval se kolem sebe. Hledal jsem pořádný obchod, kde budou mít ozdoby. Proč nikde nic nevidím? No, vidím, ale leda ceduli s nápisem: ,,DNES ZAVŘENO“
    Vážně super, mohl bych jim zatleskat! Zhatili mi plány! Všichni! Povzdechl jsem si a podíval se na jeden krám. Bylo otevřeno! Jo! Ale… ,,Ehm, v obchode s obuví asi hvězdu na strom nenajdeme, co, Corsio?“ podíval jsem se na hřebce, který ohrnul pysky a potřásl hlavou. ,,Hm, no tak děkuji no, jsme v háji,“ vydechl jsem a poškrábal se na hlavě, asi něco pod tou čepicí mám! Snad né vši, nebo na ně vezmu ty své lektvary a vyrobím nějaký extra pořádný!
    Najednou do mě vraník strčil a já se na něj podíval. ,,Co je?“ zahučel jsem, kdy on pořehtal a zahrabal kopyty do země. Pozvedl jsem obočí. ,,Hrabe ti? Nebo ti někdo něco dal do pití či žrádla?“ ušklíbl jsem se, kdy se za námi otočilo pár lidí a děti si nadšeně na hřebce ukazovaly, ale jejich matky je k nám nepustily. Jsme totiž asi moc velká strašidla!
    Hřebec potřásl hlavou, zafrkal a znovu zahrabal, kdy se najednou rozešel klidně směrem k velkému stromu uprostřed náměstí! ,,Hej, co blbneš,“ zahučel jsem, ale šel za ním, kdy jsem se podíval kolem nás. Hřebec zastavil u stromu a natáhl hlavu nahoru, kdy se podíval na hvězdu, co byla na stromku, byla to jedla.
    ,,Heh… jsi blázen, že jo? Takhle velký strom doma nemáme, tahle hvězda je velká jako kráva… dobře, ta kráva je větší,“ zasmál jsem se, když se na mě hřebec podíval uraženě a nechápavě. ,,Nedělej ze sebe tak chytrého koně, víme jen my dva, že jsi neobyčejný, i když jsi obyčejný,“ usmál jsem se a podíval se do jeho blyštivých očí, které mě nyní přitahovaly. Hřebec stříhl ušima a frkl. Usmál jsem se, ale podíval se zpět nahoru. Není špatný nápad získat tu hvězdu, ale… co kdybych čirou náhodou někde nějakou našel a vzal ji? Měl jsem naprosto šibalský plán v hlavě a hodlal ho uskutečnit, co nejdříve! Já prostě neumím nic tvořit, jediné, co umím, jsou písničky, i když bych se mohl živit i malířstvím. Ušklíbl jsem se, ale nakonec naskočil na hřebce a on se rozešel vpřed. ,,Kam půjdeme? Musíme pro tu hvězdu, ale obchody s papíry jsou zavřené, že bych nějakou vykouzlil?“ zamyslel jsem se nahlas a hřebec si dlouze odfrkl. ,,No jo, já vím, ty mi nevěříš, že bych to vykouzlil,“ odfrkl jsem si taky a zasmál se. Už jsem se viděl někde v blázinci za to, že mluvím se zvířaty. Podíval jsem se po divně hledících lidech, až jsem se na ně šíleně zazubil a nechal hřebce naklusat, kdy jsem ho vzal do zadní části města a rozhlížel se po správné věci.
    Najednou… jako na zavolanou. Na kraji ulice stál strom, na kterém byly ozdoby a hvězda na špičce! A vypadala docela malá! ,,Myslím si, že jsme narazili na dobré místo!“ zajásal jsem a zatleskal rukama, kdy jsem se rozhlédl kolem sebe. Nikde nikdo! Spokojeně jsem se zašklebil, ale hřebec brzy došel ke stromu, kdy jsem ho pohladil a podíval se, jak moc vysoko to je.
    ,,Proč je to všechno tak vysoké, když já jsem malý?“ zahudral jsem, kdy hřebec zaržál. ,,Mlč ty padavko, ty máš zase moc krátký krk,“ zahučel jsem, ale vyhoupl se nohami na hřbet hřebce, kdy jsem se zapřel, narovnal nohy a postupně a opatrně jsem se na něj postavil. ,,Zkus se hnout a slibuji ti, že jsi na následující půl rok bez večeře!“ ukázal jsem na něj varovně prstem, kdy on stáhl uši dozadu a já se zašklebil. Podíval jsem se znovu kolem sebe, kdy nikde nikdo nebyl a pak jsem už spokojeně natáhl ruku po hvězdě. Byla tak moc vysoko a ta padavka dole se hla! ,,Hej! Já ti řekl dost jasně, abys stál!“ zabrblal jsem, kdy on poržál a začal ožírat strom. ,,Až budou hledat viníka, budou tě moci najít po zubech, chytráku,“ protočil jsem oči, ale zasmál se a vytáhl se na špičky. ,,Corsio… trochu doleva víc!“ poručil jsem si, vyrovnal rovnováhu a pak se znovu natáhl po hvězdě. Proč sakra nemůže jít nic tak, jak bych si přál?! Zamračil jsem se, ale natáhl se pro větev, co byla výš, a přitáhl jsem si blíž vrcholek jedličky. Hřebec stříhl ušima. ,,Nepůjdeš nikam!“ pohrozil jsem mu, kdy znovu stáhl uši ke krku a já se zase mohl soustředit na špičku a hvězdu, kterou jsem tak moc potřeboval! Přeručkoval jsem si větve a sáhl po hvězdě, kdy jsem u toho špatně změnil těžiště a hřebec udělal krok do strany! Vyjekl jsem a sletěl do sněhu, ale naštěstí hvězdu chránil vlastním tělem.
    ,,Proč si ustoupil, ty pako jedno!“ zakňučel jsem, kdy jsem si pěkně natloukl.
    ,,No, máš štěstí, že to nebyla vejška,“ dodal jsem a vstal, kdy hřebec natáhl hlavu, ohrnul pysky a zaflámoval. ,,Jen se směj, tebe to přejde,“ zasyčel jsem, ale oprášil se a naskočil zpět na něj, kdy jsem schoval hvězdu pod kabát. ,,A mizíme… dělej,“ špitl jsem, kdy se on rozcválal rovnou směrem do lesa, kudy jsme to měli kratší k domovu.
    Brzy jsem již mohl vejít do domku, sejít se s mým milovaným a ozdobit konečně ten zatracený stromek, který má nakonec kradenou hvězdu, ale Chin vlastně ani neví, že je ze stromku na konci města, kde prakticky neměla využití.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Reina Yoshiko
    Reina Yoshiko

    Posts : 27
    Join date : 18. 11. 17

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Reina Yoshiko za 10/1/2018, 05:32

    Je zde u města teprv krátce a dobu vánoc vlastně vůbec nezná. Přesto má na očích během noci všemožná světýlka po stromech, keřích, ulicích, lampách, oknech a samotných budovách. Nepobývá ve městě. Není toho zatím schopna. To ta minulost a její dračí část. Nemá nikoho, kdo by jí zde byl nějak drahý či přímo příbuzný, aby se během oslav co sem tam během nocí pozoruje, připojila k někomu a nebyla osamocena. Stále hodně tráví svůj čas spíše v okolí Atrei. V lesích, které mají svá úskalí. S těmi vyrůstala. Je na ně zvyklá. I když ne takovou koncentraci dalších ne zcela lidských bytostí v tak malém prostoru. *Hmm... * Hledí z kraje lesů, stále v jejich bezpečném stínu, na ty ozdoby. Zde na kraji města v dobu spánku majitelů bývají nejsnažším cílem jejích návštěv. Cíl má vyhlédnut. Pár dní zdejší prostor sleduje. Zdá se, že obyvatelé společně vyrazili do města. Zřejmě k tomu centru, které mívá možnost vidět při přeletech nad městem za tmy. Počká půl hodiny po odchodu rodiny s příbuzenstvem, než opustí ten svůj příkrov mezi stromy. S křídly přitisknutými u těla už kráčí k jejich plotu. Než se dotkne branky, zaváhá a ruku stáhne. Tolik vzpomínek, které obsahují věci pod proudem. Přemáhá se k tomu, aby na jednoduchou branku sáhla. *Je to jenom plot.. Mnohokrát tudy prošli, dotýkali se jí i děti, tak čeho se tu vlastně bojím?!* Peskuje sama sebe. Až se zastydí při představě, že by ji právě někdo či něco krom obyčejné zvěře, sledovalo. *Dost!* Zavrčí rozčileně sama nad sebou. Okamžitě na branku sáhne a rázně ji rozrazí. Na to branku pustí a stojí tam, jak solný sloup. Ostražitě s napětím vyčkává. Stále čeká a ono nic. "Pff... ! A pro tohle tu ze sebe dělám blázna!" Uleví si nahlas. Potom teprv na další okamžiky znehybní. Poslouchá. Krom zvuků z lesa, z centra města a nějaké té zvěře kolem, ticho. Opět vyrazí na cestu, dokud je tam jenom ona. Dorazí k stromku na oplocené zahradě. Celou dobu je nahá. Sníh jí kazí v otevřeném terénu splývat, když je celá černá. Tak je tam, jako pěst na oko. Její oči, pozornost a myšlenky i přes to patří stromku. Nebo by se mělo říct, ozdobám na stromku? Uchvátili ji. I zde jsou patrné háčky. A určitě je objeví. To zcela nepochybně. "Takže máš ozdoby.. Nikdo sem neběží skrz mé vyrušení.. Takže.." Zavětří ke konci svého monologu. "Ne, nikdo.. A zdá se, že nic z toho není ničím vyjímečné.." Hodnotí tu výzdobu, protože čich jí přeci jen něco maličko prozradil. Stejně se pro dřevěné ozdůbky natáhne. Přijdou jí krásné. Velmi krásné. "Tohle svítí... Proud?" Hádá s pozorností upřenou k těm světýlkům co obepínají stromeček. Začne je z něj odstraňovat. Motá a motá. "Ne, svítící věci mne očividně nikdy nezklamou, co?" Ušklíbne se, jak zatahá za konec. Jasně, že to má kabel táhnoucí se k domu. Zahodí kabeláž světýlek do sněhu. Víc se jimi nezabývá. Postupně sesbírá ze stromku ony dřevěné ozdůbky. Natáhne se i po hvězdní špičce na vrcholku. I tu bere, ano. "To je zřejmě naprosto vše.." Bloumá ještě, zda něco nenajde, ale nic tam už není na stromku. Pečlivě ty drobnosti drží, když opouští zahrádku. Nestará se o stopy. Zahlazuje většinu koncem svého dračího ocasu, kdy rozmává sníh ze strany do strany, aby se vše srovnalo. Se svou kořistí si to mašíruje k jedné volné jeskyni, kterou zrovna využívá za svou ubytovnu. Málo bytostí se odváží na místo smrdící tak moc po ohni. Hned u vstupu roste už zřejmě desítky, možná i stovky jeden strom. Přesahuje většinu svých soukmenovců v blízkém okolí. Tam začne Reina postupně rozvěšovat s velkými rozestupy ony ozdoby, ukradené ze stromku cizí zahrady. "Tak se ukaž.." Pronese z povzdálí od stromu, potom co byla nucena oblézat skalní stěnu, kterou nižší část stromu obepíná jedním bokem. Prohlíží si své dílo. Nechápe proč, ale je s tím spokojená. Zbývá už jen hvězda. Vezme to dřevěné cosi. Cestuje k vyššímu bodu v otevřeném prostoru. Pouze vystoupí na vršek skalního masivu. Potom leze výš a výš. Pomalu, jak horský hřeben, než se ocitne na skalní, přirozené vyhlídce. Pozděj z ní seskočí, rozpřáhne svá křídla a koordinuje svůj let pro složení té dřevěné čepice pro stromek, kterou mnozí jiní označuji za vánoční hvězdu. "Tak, konečně je hotovo.. Příště by to chtělo třpytivé, drahé kameny.." Zasní se krátce.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Khora
    Khora
    Admin

    Posts : 641
    Join date : 01. 05. 17

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Khora za 10/1/2018, 18:59

    Ani nevím jakou dobu už jsem seděla doma a přemýšlela nade dnešním dnem. Chtěla jsem dělat něco produktivního ale nenapadalo mě coby. Poslední týden jsem se hodně věnovala Natemu a byla jsem neskutečně šťastná za to, že byl doma, že skončil s prací a že se mi věnoval. Připadala jsem si hned zase o něco živější a veselejší, zkrátka můj život nabral jiného směru, protože díky němu bylo hned všechno jednodušší, lepší a přijatelnější než dříve. Navíc se mi domů už nevracel s modřinami a když jsem ho každé ráno našla ležet v posteli, bylo to lepší než když jsem se probouzela sama a týdny ho neviděla, musela se o něj bát a zjišťovat jestli je vůbec ještě na živu. Ne že bych svého upíra podceňovala, ale znala jsem ho a to bylo něco čím jsem si byla opravdu jistá. Byl  to hazardér se životem a to se mi nelíbilo. V životě bych si ale nedovolila mu něco rozmlouvat, přece jenom to byl můj Nathaniel a přes všechno špatné i dobré, tohle k němu prostě patřilo. Znovu jsem se protáhla a dopila poslední doušky horké kávy, no stále jsem nevymyslela způsob jakým se dneska zabavím. V tom mi najednou zazvonil telefon a já jenom chvíli přemýšlela odkud se to vlastně ozývá. Nakonec jsem doběhla do obýváku a našla jsem jej na stole zaházený novinami. No jo jsem na tohle expertka, hlavně poslední dobou jak jsem byla doma. Telefon zvednu a ozve se v něm hlas mé známé, zněla vystresovaně a dost vyplašeně, proto jsem se jich v prvních deseti minutách snažila uklidnit. Chtěla jsem vědět co se stalo ale ze zkušenosti jsem už byla trénovaná v tom, že mi to neřekne dokud nebude klidná a tak jsem na pár dalších minut odvedla konverzaci někam jinam a jenom se sní nevinně bavila. A konečně to bylo tady, sama se k tomu vrátila a sdělila mi o co vlastně jde. Zamyšleně jsem se zahleděla z okna a musela se přesvědčit na vlastní oči. Rozloučila jsem se s Kamilou a řekla ji po telefonu že něco vymyslím ať se nebojí a nechá to na mě. Oblékla jsem si vysoké kozačky, kabátek a šálek kolem krku s bílou čepicí abych mohla vyrazit ven. Nezapomněla jsem ani na rukavice, nechtěla bych nachladnout, teď o vánočních svátcích by to nebylo nic příjemného a akorát by mi to uškodilo, proto jsem byla ochotná udělat preventivní zaopatření. Lítat venku v tričku by vypadalo divně. Mobil jsem schovala do tašky a opravdu se prošla až do města, kde jsem zůstala překvapeně stát. Opravdu někdo ukradl všechny vánoční hvězdy ze stromků po celém náměstí! No to snad, jak někdo může vůbec udělat takovou věc? Ihned jsem přemýšlela co budu dělat. Firma od Kamil neměla tolik peněz aby mohla hradit a kupovat vánoční hvězdy na novo a chybět jich bude nejspíše tak padesát, tipovala jsem, když jsem si procházela město. Byla to smutná chvíle a tak jsem zachmuřeně mířila domů. Co bych měla dělat? Jak bych mohla Kamile pomoci aby neměla problém a vše bylo jak má být? A když jsem procházela kolem malého obchůdku, dostala jsem nápad. Co kdybych ty vánoční hvězdy vyrobila? Je přeci jedno kde je vzali ale hlavně aby tam nějaké byly ne? A v dalším momentě jsem dostala ještě lepší nápad. Abych stihla vyrobit takový počet vánočních hvězdiček sama za jeden jediný den, to se nedalo stihnout ale kdybych nebyla sama... Zamyšleně vejdu do obchodu a nakoupím poměrně dost velké množství stuh, perliček a dalších blbostí které budu potřebovat. Všechno jsem naskládala do několika taštiček a potom vyrazila. Cesta mi uběhla docela rychle a stále bylo dost času. V jedné z tašek jsem měla i sladkosti, které jsem prostě musela vzít, neodolala jsem. Ne pro sebe ale pro ty špunty. No a zanedlouho jsem tam byla. Vešla jsem do zdejšího sirotčince a okamžitě se se správkyní domluvila zda by mi v tomto nečekaném zvratu vyhověla a překvapivě byla velice vstřícná, dovedla mě za dětmi a společně nám určila pracovní místnost. Okamžitě jsem dětem vymyslela vánoční historku o skřítcích, které ukradly vánoční hvězdy ze stromků a že je jenom na nás abychom to napravili. Každému jsem ukázala jak ze stuhy udělat vánoční hvězdičku a jak ji polepit perličkami dokola aby nabila opravdu krásného dojmu a tak jsem jednu udělala na ukázku a postupně jsem chodila za dětmi a pomáhala jim s výrobou vánočních hvězdiček. Také jsem je obdařila sladkým za snahu co jsem měla a nejenom to, strávila jsem s nimi půlku dne i po tom co jsme měli všechno hotové. Vyprávěli jsme si vánoční povídky, báchorky a různě a dětem se to moc líbilo. Byla jsem opravdu ráda ale musela jsem se s nimi rozloučit, slíbila jsem že se zase stavím a odešla jsem na správu města, abych se domluvila s úředními aby na vánoční kampani a slezině vůbec oznámili že vánoční hvězdy na stromcích byly vyrobeny dětmi. Potom jsem došla domů a zavolala Kamile aby věděla že jsem se o to postarala, ta byla z mého nápadu a práce naprosto unesená a děkovala mi. Druhý den jsem se s ní tedy sešla a hvězdy jsem ji dala ať se o to už postará. Od té doby jsem sirotčinec opravdu pravidelně navštěvovala a dost dětí jsem poznala hodně blízko, až se mi kolikrát ani nechtělo domů.
    //Schváleno administrátorem, 
    Mirys

    Sponsored content

    8. Vánoční úkol Empty Re: 8. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 17/10/2019, 02:17