Soukromá TRPG = Textová Role Play Game


    6. Vánoční úkol

    Admin
    Admin
    Admin

    Posts : 201
    Join date : 26. 04. 17

    6. Vánoční úkol Empty 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Admin za 17/12/2017, 15:16

    Šestý úkol zaměříme na chování vašich postav.

    Vaše postava se ocitne kousek za městem u malého jezírka, kde se bruslí. Všichni se smějou, maminky učí bruslit své dítka, která padají na zadky, ale zkouší to dál a dál.
    Když v tom se Xaphan, démon tělem i duší (ovšem jen obrazně, je ve své lidské podobě) projeví, chce se lidem pomstít a jako otravný hmyz je zahubit. Díky své schopnosti ovládá led, a proto využije této situace, kdy je plno lidí v zimě na ledovém jezeře a proboří jim led pod nohami.
    Jak se zachováte vy? Pomůžete jim, utečete nebo se mu postavíte?
    Samozřejmě je to plno možností, tak nám popište jak se zachová zrovna váš herní charakter.

    Popisky této situace s vaší postavou nám posílejte sem.
    Jsme velice zvědaví, jak si s touto situací poradíte, tak se nebojte a vymyslete něco opravdu originálního!

    6. Vánoční úkol Ebdc8bc165aa2db5df378a95d3f60088
    Mirys Stellae de Caelo
    Mirys Stellae de Caelo
    Admin

    Posts : 1976
    Join date : 01. 05. 17

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Mirys Stellae de Caelo za 17/12/2017, 18:05

    Zrovna jsem se obouvala, abych mohla vyrazit za jednou svou kamarádkou, kterou jsem si tady ve městě našla. Ne že bychom se bavily nějak extra moc, ale pozvala mě bruslit na led kousek za městem a já na to kývla. Vlastně mě zajímalo, jak si letos povedu na ledu. Vždy, když jsem měla možnost bruslit, byla to zábava. Užívala jsem si to i když jsem padala a proto jsem se i letos tak moc těšila. Zapla jsem si bundu, nasadila čepici, zamkla dům a vyrazila jsem. 
    Když už jsem byla u ledu a nazouvala si brusle, přišla mi smska, a to od té kamarádky, se kterou jsem se tu měla potkat. Nepřijde, bohužel jí do toho vlezlo něco s přítelem. No jasně. Že jsem to nečekala. Smutně jsem si povzdechla a rozhlédla se kolem. Bylo mi blbý teď odejít, když jsem si akorát nazula brusle na led. Takže si trochu zabruslím, než se vrátím domů, kde si udělám kakao. Zvedla jsem se tedy z lavičky a došla opatrně na led. Bylo příjemné zase bruslit na ledu. Ze začátku jsem si byla trochu nejistá, ale pak jsem to nějak tak vychytala a za chvíli jsem se prosmýkala kolem dětí i dospělých jako profík. No, tedy krasobruslařka by ze mě asi nebyla, ale měla jsem sebevědomí, nevadily mi pády a dost jsem zkoušela. 
    Všichni kolem mě měli dobrou náladu a ta je dost nakažlivá. Brzy se vrátila i mně a já úplně zapomněla, že tu se mnou měla být kamarádka a není. Už mě to netrápilo, jenže dnešek zjevně neměl být tak krásný, jak jsem si ho představovala. Jeden z bruslařů se zastavil uprostřed zamrzlého jezera a chvíli se nehýbal. Jako by váhal nad tím, co se chystal udělat. Zřejmě zpozoroval, že ho někdo sleduje a rozhlížel se okolo sebe až mě našel. Jenže když zabodl své krvežíznivé oči do mých, pochopila jsem, že před chvílí neváhal, ale sbíral síly. Ušklíbl se na mě, při čemž mě zamrazilo až v morku kostí. Tušila jsem, že se něco stane, ale netušila jsem co se stane, ani co bych měla udělat. No vlastně jsem se ani nestačila rozhodnout. Muž vzlétl pár metrů nad zem a přelétl pohledem náhle ztichlé, vyděšené lidi kolem. "Jste jak otravný plevel, který se rozrůstá! Jako hmyz, škůdci, kteří nejsou pro nic dobrý. Jste nepotřebný! Množíte se tu jako krysy!" Sykl posměšně a natáhl ruku před sebe. Najednou se led pod námi začal chvět a za nedlouho se ozvalo křupání a praskání. "Všichni pryč! Vypadněte! Hned!" Rozkřikla jsem se okamžitě na ty stále nechápající lidi kolem mě. Jenže Xaphan nad námi se jen smál. Musel to být Xaphan, když ovládá led a levituje. Jestli to ovšem nebyly jiné triky. Lidé kolem mě naštěstí reagovali a snažili se dostat se rychle na břeh. Jenže led se pod nimi začal od středu k okrajům bortit. Já jsem byla naštěstí u kraje rychle, ale dítka a rodiče s nimi neměli takové štětí a brzy jich hodně začalo mizet pod hladinou. Zpanikařila jsem. Bylo jich tolik! A Xaphan nad námi se jen smál. Proměnila jsem se do své podoby Vitae, aniž bych o tom věděla a hned jsem je začala lovit z vody. Létala jsem nad vodou a snažila se je najít, musela jsem nakonec i pod vodu a vytáhla jsem opravdu všechny, jenže polovina z nich už umrzlo. Voda v jezírku byla opravdu ledová, s tím jsem nic nezmohla. Nebyla jsem dost rychlá. Nezachránila jsem je. A Xaphanův smích mi teď zněl v hlavě tak hlasitě, že jsem, dalo by se říct, přepla na autopilota a vůbec své okolí nevnímala. Naštěstí pro ty umrzlé, nějaká má podvědomá část zřejmě věděla o všech mých schopnostech. Obšela jsem každého a každému vrátila život. Teď už to je na lidech, které se o tyhle musí postarat. Jenže já stále nevnímala. Popadl mě vztek. V řevem jsem se vrhla na toho Xaphana, který už taky zuřil. Zřejmě nepočítal, že se tu nachomýtne někdo, kdo umí vracet životy. Po magické stránce jsem byla vyčerpaná. Nedokázala jsem se ani proměnit do lidské podoby, ale vztek ve mě vyvolal vlnu síly, kterou jsem přesměrovala do toho, abych ho rozsápala na malý kousíčky. Což se mi bohužel nepovedlo, ale vyšel z toho s ošklivými zraněními. A já se vydala domů, ale nakonec jsem zamířila do lesa, kde jsem najednou odpadla do bezvědomí z vyčerpání.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Sangmin
    Sangmin

    Posts : 243
    Join date : 08. 06. 17

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sangmin za 28/12/2017, 12:43

    Já… já se bojím! Neměl jsem se do toho dávat! Ne! Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na brusle, které jsem měl v jedné ruce a na své nohy, které byly nyní na zemi a já si v klidu seděl na tvrdé kožešině. Za mnou stál hřebec a podivně se šklebil, kdy jsem se na něj podíval a odfrkl si. ,,Ty se máš, co šklebit, ignorante,“ odfrkl jsem si. ,,Ty na led nejdeš,“ dodal jsem se zabrbláním, ale podíval se zpět na své nohy a na brusle. Tak fajn, Sangmine, nebuď posera a koukej si ty brusle nasadit! A co když spadnu? No, tak spadneš, co se stane? Zlomíš si nohu? Jo! Třeba zlomím! Vypískl jsem, když do mě cosi strčilo, ale zjistil jsem, že to je jen ta černá obluda, kterou ve skutečnosti samozřejmě mám rád, tedy, alespoň jen někdy a v některých mezích! Protože nyní si ze mě dělal snad legraci! A pak že koně nemají tak dokonalý mozek, oni ho mají, mají ho až moc vychytralý! ,,Taky tě pošlu na led a budeš tam roztáhlý jako… jako kůň!“ ušklíbl jsem se, kdy on se zatvářil jako osel a couvl zpět, kdy jsem se zasmál, obul si nakonec brusle a hodil po hřebci sníh, kdy on se vzepjal a zaržál. Jak říkám, je to oslík. Zavrtěl jsem hlavou a postavil se na brusle.
    Tak fajn, teď hlavně nespadni! Hezky pomalu brusli a nic se ti nestane. Tedy, jenom možná, že jo! Za chvilku do tebe třeba někdo strčí, ale nesmíš se nechat rozhodit! Co? Strčí? Tak to ne jako, já chci žít! Mamí! Dával jsem si pozor na lidi a opatrně se rozjel, kdy jsem málem byl přejet dítětem! Atentát! Na moji osobu! Zamračil jsem se, ale rozjel se dál. Nakonec to není tak těžké! Opatrně jsem překládal nohy a sledoval i krátce nádherně zasněženou krajinu. Bylo tu úžasně!
    Jenže neudržel jsem se na nohou moc dlouho! Najednou do mě narazilo cosi, co mělo blonďatou palici! ,,Áááá!“ zaječel jsem a už letěl k zemi, kdy jsem se loučil se všemi, které jsem znal. Ovšem, než jsem se stačil přiblížit k zemi, nějaké silné paže mě zachytily a já se odvážil pootevřít oko. Spatřil jsem těsně před nosem led, naštěstí jsem na něj nedopadl, jinak by to nedopadlo dobře. ,,Omlouvám se, koukal jsem jinam,“ ozval se jemný hlas a kdosi mě postavil na nohy. ,,Hmmm… to je neslušné nabourat do člověka, který se teprve učí bruslit,“ zabručel jsem a chytil pevnou půdu pod nohami, ale rozjely se mi a rychle jsem se chytil toho přede mnou, kdy jsem se mu podíval do očí. Byl to vyšší blonďák a usmíval se, jako by to byl největší anděl světa! To mu nežeru! Můj anděl je hezčí! Pf! ,,Ty jsi ale drzý,“ zasmál se a poplácal mě po hlavě, kde jsem měl čepici, takže mi ji dost dobře srazil do očí. ,,Pf… to není fér!“ zahučel jsem a upravil si čepici. On se zasmál a uculil se. ,,Jsi jak štěně…“ usmál se. ,,Jo, super, já mám doma přítele!“ odfrkl jsem si. Třeba je homofob! ,,Jo, já taky, taky takové štěně,“ ušklíbl se a mrkl. Hm, tak nic no! ,,A jsem Ryeowook,“ usmál se a podal mi ruku v rukavici. ,,Sangmin!“ usmál jsem se a podal mu ruku, kdy jsem si s ním potřásl. ,,Ach… Taky Minnie…“ usmál se nadšeně, kdy jsem pozvedl obočí, ale on se jen zasmál.
    Chtěl mi něco říct, když se najednou na obloze objevila létající potvora s řevem. Dobře, nebyla to zas taková potvora, když to byl očividně… ,,Démon…“ zamumlal jsem a blonďák u mě očividně ztuhl a v jeho očích se… ,,A ty taky!“ vypískl jsem, když jsem spatřil v jeho očích černé odlesky a spousta lidí ztichlo, zpanikařilo a hledělo na muže na obloze, co tam levitoval. ,,Možná… trochu, ale teď si myslím, že není čas na nic jiného, než na to, zachránit lidi...“ zamumlal Ryeowook, kdy se mi podíval do očí. ,,Všichni tady zhynete! Pozabíjím Vás do jednoho! Nikdo z vás nebude již obývat tuhle planetu! My! Ovládneme svět! Konečně se stane to! Co se mělo stát před několika set lety! Teď se to stane! Konečně! Konečně bude na zemi nastolen pořádek! A nastolím ho tu já! A vy! Červi! Se mi budete plazit u nohou!“ zachechtal se a najednou začal led praskat, ale v tu chvíli se zvedl prudký vítr a do démona narazil prudký vzduch, až on překvapením vykulil oči. ,,Zahrajeme si hru… co ty na to, čaroději?“ ušklíbl se blonďák a podíval se do mých očí, kdy jsem je přimhouřil. ,,Fajn… nabídka se přijímá, ale varuji tě, umím kousat,“ ušklíbl jsem se, kdy se on nevinně usmál, ale otočil se, kdy jsem si rychle sundal brusle a vyskočil mu na záda. Démon zavřeštěl a lidé prchali ke břehu, kdy já mávl rukou a jejich brusle najednou chytily jakési menší torpédka, protože se ke břehu rozjely rychleji a i děti byly rychlé.
    Démon se mnou vzlétl do vzduchu a ten druhý se na nás podíval, kdy zavřeštěl znovu. ,,Jak se opovažujete?! A co ty… ty zrádče jeden! Máš mi pomoct! Ne pomáhat jim!“ zaječel. ,,Víš, já ten otravný hmyz pozemský mám celkem rád,“ usmál se Ryeowook, kdy se kolem démona stáhla větrná koule, která kolem něj rotovala a dorážela na něj. ,,Tak vítr jo?“ ušklíbl jsem se. ,,Jo, vítr… on má led, zaručeně,“ kývl hlavou, kdy jsem se podíval pod nás, kde ještě stále praskal led a spousta lidí zdrhala a démon se je snažil dostihnout. ,,Mhm, co provedeme?“ zeptal jsem se. ,,Máš u sebe něco, co ho dokáže na několik chvil… zneškodnit?“ zeptal se mě démonek. ,,Myslíš jako třeba… lektvar… projímadlo? Léčivý lektvar? Zázvor? Pepř?“ zašklebil jsem se. ,,Třeba všechno!“ zasmál se, kdy jsme sledovali uvězněného démona ve větru. ,,Fajn…“ kývl jsem, držel se jednou rukou a vytáhl všechny lahvičky, kdy jsem začal zaříkávat a lít malé kapičky do větrného malého tornáda, které u nás rotovalo – hádám, že to byla práce démonka, který mě pevně držel na svých zádech.
    ,,Připrav se na to, že asi bude trochu více řvát…“ zamumlal jsem, kdy on kývl, ale pak už poslal vítr s lektvary přímo proti démonovi, oddělal od něj větrnou kouli, kdy démon zavřeštěl a zaútočil po nás s jeho ledem, ale to už mu do očí a celkově celého obličeje narazila sprška v podobě míchaného lektvaru a on zaječel neskutečně silným hlasem. Nelidským. Wookie se mnou uhnul a já mávl lehce rukou, kdy jsem zapříčinil prohnutí ledu. Usmál jsem se nadšeně. Miluju svoji moc! Pak se kolem démona objevilo několik ostrých dýk. Vykouzlil jsem jich deset, kdy jsem je všechny nechal zapíchnout jednu část démonova těla. ,,Šikovný čaroděj,“ ušklíbl se mladík, ale mávl a nové větrné silnější tornádo srazilo démona a odhodilo ho to někam daleko po lední ploše jezera, která se pod ním začala propadat. ,,No, buď se zachrání nebo ne,“ pokrčil Wook rameny a snesl se se mnou dolů, kdy jsem si rychle obul boty a uklidil brusle. ,,Jo, je to buď a nebo,“ zazubil jsem se, ale podíval se na lidi a pomohli jsme všem na břeh. ,,Snad si na nic nevzpomenou,“ vydechl Wookie, kdy já pokrčil rameny, pronesl formulku a spolu s démonem na hřbetu mého hřebce jsme opustili jezero a já doufal, že moje formulka zabrala. Pokud ne, tak tohle bude asi pro lidstvo pozdvižení…

    //Schváleno administrátorem, 
    Mirys
    Laureen
    Laureen

    Posts : 217
    Join date : 06. 01. 18

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Laureen za 7/1/2018, 00:03

    Seděla jsem u jezírka, měla jsem volno a sledovala děcka jak bruslí. Vždy mi to připomínalo dětství, proč ale, bruslit neumím, to nevím...Jedla jsem, jak jinak, vždycky jím, něco malého, sušené maso, pořádně opepřené. Papala jsem a využívala u toho svých ostrých zubů...jó být zvěromág se občas hodí. Uslyšela jsme zapraskání ledu. Zahlédla jsem i podivnou osobu, která stála opodál, měla afektovaný výraz. Prudce jsem se zvedla a nechala kabelku i maso napospas. Rvalo mi to srdce, ale musím si udržet pověst toho pozitivního tvora v tomto městě ne? Skočila jsem a zachytila za ruku matku, držící dítě, padající do ledové vody. Další balancovali na rozervaných kusech ledu. Nevšiml si mě. *Pomozte nám.* Ozývalo se z vody, ale mě došlo, že tu nejsem jediná, lidé z okolí začali také pomáhat  a tahal ostatní. Dala jsem ženě svůj kabát a vytáhla ještě jedno dítě. Zmizela jsem ve křoví a svlékla se, nejotravnější část na přeměnách. Moje tělo začala obalovat trvdá srst, oči modraly a ruce a nohy se tvarovaly, hlava, čelisti. Kdyby to někdo viděl, zdálo by se mu to nechutné. Vyběhla jsem ze skrýše jako velký černý vlk s modrýma očima tak upřenýma a plnýma zlosti, že mi utíkali z cesty i dospělí. Skočila jsem po démonovi a zakousla se mu do ruky. Druhou mne odtrhl, praštil do hlavy. "Debile, jako vlk nemám moc co bych tady zrovna cítila. Kdybys víc četl, víš, že mne čenich bude bolet víc." Vystartovala jsem znovu, na nohy. Led se přestal propadat a voda se ustálila. Odkopl mne, tohle už bolelo, žebra vždycky bolí. Naposledy, pořádně se odrazit. Hrdlo, to je můj cíl. Proč jsem vlastně nezůstala sama sebou? Možná...protože takhle si svou divokost můžu dovolit a nemusím se za ni stydět? Trhala jsem, hubu plnou krve, srst stejně tak. Sliny odkapávaly na zem vedle těla démona. Ale byli v bezpečí. Nesnáším lidi, jsou tak tupí a neschopní obrany. Kulhavým krokem jsem zmizela v křoví a vyválela se ve sněhu, abych ze sebe smyla krev. Proměnila se zpátky a oblékla se. *Kde jste byla?* Prala se mne žena, podávajíc mi kabát. *Omlouvám se, nutně jsem potřebovala si odskočit, nějak na mne přišly žaludeční problémy. neudělalo mi tohle všechno dobře...* Spokojeně jsem odešla domů a zbytek volného dne si užili v teple, běhat nahá po městě i přes to, že mám zimu ráda, enní zrovna zdraví prospěšné. I když už chápu, proč se zrovna vlků bojím nejvíce....

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Rawen Alistair
    Rawen Alistair

    Posts : 61
    Join date : 25. 12. 17
    Age : 24

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Rawen Alistair za 7/1/2018, 15:05

    *Nachádza sa kúsok za mestom sa nachádza malé klzisko, na ktoré sa vydala aj Rawen. Športy jej išli už od malička, hoci viac holdovala tým bojovým. Aj tak však nepohrdla obyčajným korčuliam na ľad a ešte kým jej otec žil, naučil ju ako sa to robí. Boli to ich spoločné chvíle a preto Rawen žiadnu zimu korčuľami nepohrdne. Má totiž pocit, že pri každom sklze na nich na ňu dohliada presne tak, ako v čase jej detstva. Že ju pri páde opäť postaví, opráši jej kolienka a aby neplakala, tak jej dá malý úplatok vo forme nejakých sladkosti. Všetky tieto spomienky sa jej vybavia, keď ako vila z rozprávky krúži dookola po ľadovom povrchu. Avšak, zrazu začuje praskanie. A to ju z premýšľania veľmi rýchlo vyvedie preč. Vidí pod sebou tvoriace sa trhliny a tak sa v momente odrazí, spraví salto vzad, dopadne zľahka na ruky a s nimi sa odrazí zase na nohy ďalším polovičným saltom. Dopadne tak na zatiaľ neporušeny povrch a rýchlo korčuľuje preč. Nemá chuť sa potopiť tak ako zvyšok ľudí na klzisku. Príde až na breh a sleduje tvoriacu sa paniku. Mamičky lovia z vody topiace sa deti a všade panuje chaos* "Čo to kurva...?!" *Pomyslí si a v momente padne na zadok a začne si korčule vyzúvať. Nie je totiž možné, aby sa tvrdý ľad len tak zrazu celý preboril. Na druhej strane uvidí však niekoho, kto sa tomu celému usmieva od ucha k uchu* Nejaký divný maniak... Nič pre mňa. *S týmito slovami zabali korčule a z plných síl upaľuje preč. Nevie, či to ten chlap naozaj spôsobil ale minimálne nepôsobil ako niekto, s kým by sa chcela rozprávať. Nejde ani o to, že by sa bála. Skôr nemá potrebu dostať sa do rúk nejakého psychopata. Popri behu sa otočí a vidí, že ten chlap prešiel na jediné ešte zľadovatené miesto a veselo sa smeje mamičke, ktorá nedokáže s malým synom vyšplhať na breh. Rawen z toho však nemá ani najmenšie výčitky. Prečo by aj mala mať? Každý vždy bojuje len o vlastný život a nepozerá na ostatných. Tak prečo by mala byť práve ona výnimkou*

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander
    Alexander
    Alexander

    Posts : 509
    Join date : 30. 05. 17

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Alexander za 10/1/2018, 17:47

    Potřeboval jsem trochu prostoru pro své vlastní myšlenky a tak jsem se dnes rozhodl pro delší procházku, díky které bych si mohl pročistit hlavu a dát se tak nějak do pořádku. Nejenom že jsem to potřeboval ale také jsem nechtěl aby to na mě bylo znát v přítomností lidí, které jsem měl rád. Byl jsem přece ten věčně optimistický, který dokázal obrátit pěkně hloupou a špatnou situaci v něco vtipného a pozitivního, až to dokázal každý lehce přejít. Jakékoli změny nebo výkyvy nálad hned vedly k podezření toho, že mě něco trápí. Ono toho bylo docela dost a proto jsem potřeboval pár věcí vymyslet, vypustit a jiné zase nechat být. No a co bylo lepší než večerní procházka mimo město? Zrovna jsem kráčel k jezeru, ruce založené v kapsách a jenom tak se plahočil po lesní cestě, která byla zapadaná sněhem. Překvapilo mě kolik tady bylo stop, zdály se dokonce ještě čerstvé. Pozorně jsem si je prohlížel a přemýšlel co by se mělo dít? Nenapadalo mě to a i když jsem se snažil vymyslet všemožné teorie, přišel jsem na to až ve chvíli, co jsem se objevil na kraji lesa a zadíval se na osvětlené jezero plné všemožných lidí. Ta vánoční akce... úplně jsem ji vypustil z hlavy když jsem teď trávil více času s Mirys doma. Nějak mi vypadlo datum a vůbec celé konání. S letmým úsměvem jsem se rozešel blíže a řekl si že to možná nebude nejhorší nápad. Prvně jsem tady chtěl vzít Mirys ale teď už ji volat nebudu, stejně nebyla doma a nejspíše měla nějakou práci od které jsem ji nechtěl rušit. S hlubokým nádechem vejdu do osvětlené části, v pozadí hrála příjemná vánoční hudba. Chvíli jsem se jenom tak díval, než za mnou přišel mladík a nabídl mi brusle, které jsem si nevzal a zdvořile je odmítl. Nepřišel jsem tady bruslit, ale rád se podívám jak to jde ostatním. S úsměvem dojdu blíže k ledu a zadívám se na přítomné. Byly tu dokonce celé rodiny, děti a ne zrovna málo lidí. Usmívali se a trávili spolu společné chvilky, vypadalo to hezky tak nějak kouzelně, jakoby se projevovalo to vánoční kouzlo. Stál jsem tady už necelou hodinu a pomalu jsem si začal obcházet jezero, přece jenom mi začaly dřevěnět nohy a tak jsem svému tělu dopřál alespoň trochu pohybu. Možná to bylo dobře, jelikož bych si nevšiml podezřelé postavy, stojící vzadu za jezerem. Lehce se zamračím a napadne mě si jej trochu obhlídnout, proto se vydám jeho směrem. Jenže když jsem byl tak na půli cesty, ucítím v okolí působení temné magie a zahlédnu jak se mládenec o něco pokouší. Hlasitě vydechnu a rozběhnu se jeho směrem, jenže to už jsem zaslechl zakřupání, výkřik a... chvíli jsem sledoval muže, jenže můj pohled okamžitě padl na zaledněnou plochu, která se začala pomalu bortit. Díky tomu že byl led docela hrubý mu to chvíli zabralo a proto se plně soustředil na situaci před ním, což mi dávalo jednu značnou výhodu. Rychle jsem vyletěl jeho směrem a než se nadál, uštědřil jsem mu takovou kopačku do boku, až ztratil koncentraci a odletěl kousek dál. Nezapomněl to vzít ani o zem. Na malý moment jsem jeho existenci vypustil z hlavy, lidé začali panikařit a já se s hlubokým nádechem snažil vymyslet jak bych jim mohl pomoci. Bez váhání jsem natáhl ruce a když přišel nápad, vepsal jsem do vzduchu pár run, díky kterým jsem pod ledem vytvořil pevnou bariéru, která led okamžitě zachytila. Byl jsem rád že jsem stihl zareagovat včas ale pokrýt tak obrovskou plochu i skrze jednoduchou ne příliš zpevněnou bariéru, mi způsobilo chvilkové mdloby a já měl pocit že to se mnou vezme o zem. Na moment se mi zamotala hlava, ale to už jsem dostal kopačku do boku a tentokrát jsem to byl já, kdo to vzal sněhem po zemi.  "Co se do toho pleteš? Proč mi ničíš moje překrásné dílo?" zasyčel démon nejspíše Xaphaního původu, dle všeho. Zapřu se rukama o zem a vyhoupnu na nohy abych si prohlédl svého protivníka. Mezitím jsem koutkem oka sledoval jak se ostatním daří dostat z ledu a proto jsem se snažil veškerou pozornost stáhnout na sebe. "No, nejspíše ho nedokážu ocenit tak jako ty," vydechnu a když proti mě prudce vyrazí, vyhnu se. Začneme si společně vyměňovat pár ran ale šli jsme oba dva na pěsti, alespoň do chvíle, než se mi podařilo mu jednu vrazit mezi oči. Očividně ho to dost naštvalo a na magii jsem se spoléhat nemohl, jelikož jsem udržoval bariéru pod ledem, tudíž jsem se akorát bránil. Najednou se prudce napřáhl a v jeho rukou se zjevil ostrý meč, kterému jsem se stihl tak tak vyhnout. Několik ran jsem se mu vyhýbal a byl jsem rád když si všímal jenom mě. Znovu jsem obhlédl led a když jsem zjistil, že se všem podařilo bezpečně opustit ledovou plochu, zrušil jsem runy a jedním rychlím pohybem jsem démonovi chytil ruce, zkroutil mu tu ve které držel zbraň, podkopl nohy, sebral ji a rychlým sekem ukončil jeho život podříznutím hrdla. Zbraň jsem zahodil do jezera a tělo démona jsem sežehl elementem.S povzdechem si přitáhnu šálku a otočím se k odchodu, jenže...Stál přede mnou mladý kluk a díval se mi do očí. Mohlo by mu být tak osm? "Byl to zlý démon že ano?" vydechne bez obtíží a upřeně mě pozoroval. Chvíli jsem tam jenom stál a koukal na něj. Než jsem si k němu dřepl a pousmál se. "Ano, to byl, chtěl ublížit všem těm lidem," odpovím a pohladím ho po vlasech. "Ale už neublíží," odpoví mi a znovu mi koukne do očí. "Už ne," dodám po chviličce a pomalu se postavím. "A kde máš rodiče?" zeptám se jej. Odpoví mi že tady byl sám se svým bratrem, proto jej vezmu za ruku a společně se ho vydáme hledat.
    //Schváleno administrátorem, 
    Mirys
    Reina Yoshiko
    Reina Yoshiko

    Posts : 27
    Join date : 18. 11. 17

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Reina Yoshiko za 10/1/2018, 19:57

    Zrovna si někde šlohla brusle. Akorát její velikosti. Oblečení také někomu uzmula z baráku už dřív. Takže teple oblečená si právě kráčí městem k zamrzlému jezírku, aby si zabruslila. Už je to rok co naposledy byla bruslit na ledě. Ač už mnohem déle jsou pryč časy s rodiči a babičkou u ledu či vůbec vánoc. Brusle má jen tak hezky přehozené přes rameno. Blíží se k jezírku. Slyší tamní smích, ač zatím ho nevidí. Má špatný zrak, tak proto. Za to výborně slyší, když chce a čich jí to vše se zrakem nahrazuje. Není zcela slepá, naštěstí. Už u jezírka si začne sundavat své boty a obouvat se do těch kradených bruslí. Zpomalí s vázáním šňurek a nehrne se hned na led. Něco ji varuje. Má špatný pocit. Předtuchu, že se něco stane. Dokonce se to už i děje. Vzhlédne. Obhlíží si jezírko a hledá podezřelé dění. Všude je dost lidí, ale ne jen lidí. Jsou zde i mnozí ne-lidští obyvatelé města. Jiní zvěromágové, elini a spousta dalších. nezná každého. Z těch co jsou zde nezná nikoho. Jsou tam i malé děti. Rodiče zrovna jedněch dvojčat jsou kousek od ní. Nešli na led, ale malé děti pod dozorem zkušeného bruslaře tam nechali jít. Všímá si, že jsou bezstarostní a bláhově si užívají. Krom dalších pár jedinců. Ti, jako i ona, zbystřili a rozhlížejí se. *Takže se vážně něco děje...* To už najde centrum rozruchu. Muž, samozřejmě Xaphan, ale ona zatím všechny tyhle rasy nezná, nemá ani dle čeho rozeznat. Nicméně led kolem něj postupně praská. Už se ozývají první rozrušené reakce, když někomu pod nohami začíná praskat led. Rázem si rozmyslí vstup na jezírko. Zatímco někteří se chystají s tím viníkem něco dělat, Lahmi si spokojeně posedává na zadku a celé to jen sleduje. "Všichni umrznete v jezeře.." Zvěstuje útočník svým obětem s vřelým úsměvem, načež přeskočí ze svého kousku ledu co si speciálně pro to udržoval, zatímco ten kolem nechal praskat, přímo mezi panikařící občany. Přebral na sebe svou podobu démona, kterou je až obří had. Pouští se do obětí, které může celé polykat. Nebere ohledy na to, jak starý je jeho cíl. Rodiče dvojčet vedle ní už nyní začnou zoufale pokřikovat na svě děti mezi pláčem z žalu, který určitě přijde. Jak jinak by to měli vidět, když jsou tomu monstru jejich děti na dosah. Led se samozřejmě začne bortit u hranice s břehem. Celý obvod jezírka je tak nyní věznícím ostrůvkem ledu. Pokud je tam někdo s křídly, kdo má možnost zmizet, nechce-li tam být, tak právě opouští tu potápějící se kocábku. Pak jsou tam tací, kteří se snaží bránit v postupu démona. V nejlepším ho rovnou oddělat či odehnat. "Co jste ochotni dát za jejich záchranu." Naprosto v klidu zamumlá k rodičům těch dvojčat, aniž by přestala sledovat scenérii dění. Stále si pohodlně vysedává. Rodiče dvojčat co zatím zdárně přežívají, k ní zmateně pohlédnou. "Cokoliv! Pokud jim můžete pomoct, cokoliv...!" Vrhne se k ní do dřepu žena, zatímco ji chytne za ramena s tou zoufalou prosbou. Vůbec nečeká co na to její manžel. Děti jí jsou tak moc drahé. Muž položí své ženě ruku na rameno. "Co chcete za jejich záchranu?" Pronese rozuměji otec dětí k Lahmi. "Beru cennosti a nejlépe nějaké co mají cenu, staré z drahých kamenů... Drahých kovů.." Informuje ho a zdárně ignoruje jejich emoce. Nedá se na sounáležitost. Když už je zde tohle a něco by rádi, pak jedině bude-li jí to za to vážně stát. Sleduje muže, který se tváří, že z toho jde couvat. Nicméně manželka a matka dětí se k němu otočí. Hrábne mu ke krku a strhne řetízek, který dá Lahmi okamžitě do rukou. "Tady máte a už je běžte zachránit, prosím vás, strašně moc vás prosím..!" Muž zkoprněl. Lahmi si prohlédne kousek, který jí byl dán. Po prohlídce ho schválí. "Máte to mít." Přikývne. S bruslemi na nohou se postaví a soustředí se. "Jen je donuťte stát na jednom místě a nejlépe na kraji ledu." Informuje rodiče, kteří tak okamžitě učiní. Dál se Lahmi soustředí na jejich místo pobytu. Vštěpuje si to do paměti. Vybírá si místo kam chce sama přejít. Poté se začne tvořit brána akorát na její přechod za dvojčata. Není to žádná velká vzdálenost. Jen pár metrů. Použila Zimran. Svou schopnost otevřít si dimenzionální trhlinu skrz níž může projít na místo určení. Za ní se samozřejmě okamžitě uzavřela. Poté ji vyplivla na ledu u chlapců. Ti se leknou, div nespadnou přes kraj ledu. "Nic vám neprovedu, nicméně nyní buďte zde semnou. Pár minut to musíte přečkat, pak se vrátíme na břeh. Věřte mi, poslali mě sem vaši rodiče." Ukáže jim onen náhrdelník. Děti sice stále váhají, ale zklidní se a drží se u ní. Démon stále neprohrál, ale ani nevyhrává. Je držen trochu v šachu. Obránce však může kdykoliv poslat pod led do jezera a zadělat cestu novým ledem. Konečně uběhne onen čas, který musela čekat. Je to na těsno. Však lidé se spíš sunou ke kraji od řádění démona. Lahmi se ohlédne za sebe ke břehu. "Teď jdete semnou." Jsou to malé děti, tak to zvládne s oběma. Protáhne je tou trhlinou, která je vyplivne na břehu. Naprosto vyčerpaně se tam svalí na zem. K řešení démona se mezitím přidali schopnější a brzy skončí mezi mrtvolami. Vděčnou rodinku ignoruje a válí se na zemi. Až později se odpotácí do svého bydliště, které je spíš troskami, aby se tam z toho vyspala.

    Lahmi - systémovka Reiny.

    //Schváleno administrátorem,
    Alexander

    Sponsored content

    6. Vánoční úkol Empty Re: 6. Vánoční úkol

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je 20/8/2019, 14:20